Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
28. února 2006

půl managementu v zatáčce

"ten skin už je hroznej, co s tim budeš dělat?" zeptal se mě brauzr v neděli v zatáčkovským baru.

"nevim" krčila sem ramenama a koukala se do jinam. poslední dobou mě štve. jen do mě reje a má blbý řeči a já se furt cejtim jak malá holka. asi je to tim, že má dva metry (jako brauzr).

"slíbils jí design, voe" připomněl mu přátelsky =M=.

"fakt?" vykulila blondýna oči.

"ano" přikývla sem.

a tak brauzr už potřetí slíbil, že mi udělá supermeganejvícnejlepší design!


"cheché! můžeš napsat, že tě přijela vyzvednout půlka managementu z ilikethis!" snažil se brauzr vyhrát roli v mojem deníčku.

"půlka?" koukala sem se kolem sebe, ale seděl tam jen brauzr a =M=.
venku telefonoval nějakej pán v klobouku a přes něj nebylo nic a nikoho vidět.
pak pán v klobouku vešel dovnitř a sednul si k našemu stolu.
sundal klobouk a ... byl to noname2.

"no jasně. půlka. hehé :)" smál se brauzr a svojím fluidem zastínil nejen =M=, ale i všechny a všechno ostatní.

"nekupujte si jízdenky... hodim vás do prahy autem" řekl noname2.

po té, co =M= a brauzr odtlačili nonameovo auto přes řeku k benzínce, zatímco já za nima běžela, sem nesměle prohodila, že vlak jede za patnáct minut.
auto se nakonec rozhodlo nenechat se zahanbit a dovezlo nás až k pívováru.

"vítej doma!" vyštěk na mě singr a zamet podlahu v předsíňce i před bytem.

vítám. doma už sem opravdu tady.
27. února 2006

zhýralý studentský život



sem vedla minulý týden. tolik kafí, zákusků a večeří teda nepamatuju už pěkně dlouho. snad každej den včetně víkendu sem někde byla. povětšinou teda asistoval =M=, protože sme řešili tu krizi.

a taky sem se zase jednou sešla s bibi.

"teda, tak ty takhle táhneš člověka na konec světa, abys mu pak ukázala ráj?"

rozplývala se bibi v lemoncafé (web nic moc, na fotkách to působí možná přeplácaně a zajděte tam! stojí to za to! a maj supermilou obsluhu!).

nj. vzala sem jí tam schválně :)

dozvěděla sem se spoustu senzačních drbů. ale bibi řikala, že prej nemám nic psát, a tak radši nenapíšu, že se stala redaktorkou elle (gratulace), že nechce pouštět žádnýho chlapa do svojeho bytečku, ani že píše bakalářku jako já, ani že jí to zase moc slušelo, ani to, že mě to ani tentokrát nemotivovalo k dietě.

k dietě mě motivovala až maminka, když sem v pátek i s =M= dorazila domů.

"ty si ztloustla" šeptala na mě, aby to =M= neslyšel.

"ne mami, to dělaj ty kalhoty..."

ale bůhví. projistotu sem si v koktejlu dala jen zeleninovej salát.
a palačinku.
s ovocem
no dobře... tak i se šlehačkou.
ale že tam byly i tři kopečky zmrzliny, to už nepřiznám!
a marlenku v neděli v piánu taky zapřu!

no...

v úterý, co sem byla s bibi, mi =M= už od půl jedenáctý psal, kde sem a ať už du domu. potěšilo mě to :) aspoň vidí, jaký to je, když se já bojim o něj!

v kavárně sme potkaly i sršáně.

"sršeň psal, že prej tam zabili chlapa!" informoval mě =M=, když sem dorazila domů.

"jo? to ani nevim"

"přímo jemu před barákem. když jim řek, že de domů, tak mu dovolili ho překročit"

to už je holt ten podělanej život
20. února 2006

jeden motivační



tak nám začal nový semestr a já do něj vstupuju s předsevzetím studovat, studovat, studovat.
jako ostatně vždy. tentokrát tomu ale musim dostát, protože na konci semestru budou státnice a přijímačky na mgr.
achjo

o víkendu sem se stačila smířit s možností, že od září nastoupim do procesu.
když sem mamince při večerním nedělním telefonátu (na víkend sem zůstala výjimečně v pze) sdělila, že si podám jen jednu přihlášku, vyděsila se a otázala se mě, co když to nevyjde.

inu co
"pak holt pudu do práce. co by"

"tos mě teda ale vůbec nepotěšila" odvětila maminka s já sem se naštvala, protože no a co!
prostě se stačim připravit jen na jedny přijímačky. původně sem myslela, že bych mohla ještě na evropská studia, ale ony ty zkoušky nebudou taková legrace, jak sem si myslela, a krom tun knížek na bakalářku a na přijímačky na německá a rakouská studia nebudu mít čas topit se ještě v tom maglajzu, který si řiká EU.

"je to moje rozhodnutí a můj život!" řekla sem rozčileně =M=ovi, když sem mu popisovala maminčin postoj.

"teďs mi připomněla toho kluka na začátku trainspottingu" usmál se a já si vybavila tu scénu, jak šuká s tou malou středoškolačkou.
ten kluk. ne =M=.

zpátky k odhodláním..

první krok do jinonický budovy byl ale rovnou krokem ne snad přímo neúspěšným, nicméně rozhodně ne krokem úspěšným. sice sem čekala asi 15 minut u učebny nj. nakonec sem se ale rozhodla na němčinu nejít. možná byl důvod malicherný, ale kydž sem všude kolem sebe viděla rozjuchaný prváky s učebnicí německy s úsměvem, zastrčila sem svojí němčinu pro samouky hloubš do tašky a do učebny vkročila jen proto, abych se zapsala.

nicméně teď pudu do kárfůru a tu knížku si koupim, naučim se za tejden 16 lekcí a příští hodinu už tam sedět budu!

tož to by byl jeden motivační přípěvek. naštěstí se mi ta škola rozjíéždí pomalu. hned zejtra jedna přednáška odpadá, takže do toho snad vpluju hladce..

jinak..
s úsměvem jde všechno líp! :)
14. února 2006

okamih

postelový ›››
v neděli v posteli po klasickém nechceš si sundat tričko?

=M= obírá mi levé ňadro
mně se po tobě tak stejskalo...


usmívám se a myslím si:
je to miláček... :)


=M= stěhuje se k druhému prsu
a po tobě taky...


oči vsloup a myslim si:
to je materiál.. :/
11. února 2006

smradlavý příspěvek

když si člověk představí, kolik lidí jede denně metrem, možná to neni až takovej zázrak, když v poslední době poměrně často narážim na podivný smraďochy.
někdo je přece vychytat musí. ale proč zrovna já?

tuhle sem ukořistila v metru místo (ano, ráda si v mhd sednu), ale po chvíli mi došlo, proč se na něj nikdo nehrnul. pach, který se linul z vedle sedícího pána, nebyl zrovna chanel. nenápadně sem se pak celou cestu odvracela na druhou stranu a moje nosní dírky nasávaly jako o život "čerstvý" vzduch.

přitom tomu chlápkovi mohlo bejt něco málo přes třicet, byl i hezky oblečenej. prostě jen smrděl jak psí kšíry.

nejhorší na tom bylo, že se na mě tak nějak divně koukala pani, co seděla vedle mě, a pak si dokonce odsedla.
trapas!
ale ono asi nebylo divu. ten chlápek fakt vypadal dost k světu. to jen já sem měla rukáv jako prase, protože sem před odchodem venčila singra, a když sem ho nesla do schodů, ušpinil mi tlapou rukáv a moje snahy o rychlé očištění skončily tim, že sem si to bahno jen rozšmrdlala až k lokti.

ach jo!

no a teď ve vlaku zase.
vykračovala sem si v čerstvě vypraným voňavým kabátu, i můj svetřík libě voněl (vyskládala sem si do prádelníku minikrémíky s minivoňavkou, co sem dostala k vánocům). jakmile sem ze sebe shodila kabát a usadila se v kupé, začala sem větřit.

chlápek po mojí pravici seděl dost daleko, smrádek byl takovej nenápadnej, určitě se nešířil od těch naproti.
že by ta pani vedle.... ne...
nenápadně sem čuchala k tašce... nic. k šále... nic
musí to bejt ta ženská vedle. oblečená je sice slušně, ale ten svetr.. ono stačí to jen delší dobu nechat ve skříni a může se to stát. proto já před sezónou všechny svetry peru.

nejhorší na tomhle je právě to, že se po vás ostatní koukaj, jako že snad ten odér de z vás.
až teď sem pochopila kretku a tu její panickou hrůzu z neustále "vonící" spolužačky.

je to děs!

a propos, další moje noční můra je, že nám věčně zatuchává prádlo doma na sušáku. ždímáme ho, věšíme tak, aby mělo prostor, ale stejně to často skončí, jako když necháte tejden ležet v kýblu mokrej hadr. když je nejhůř, máchám to znova v aviváži... ale jak to dělaj jinde? nemáte na to nějakej fígl?

teď sem si vyprala svetr, ale kvůli tomu smrádku ho nemůžu stejnak nosit :(
7. února 2006

dementi


nemohu nereagovat. bylo to trochu jinak...

"Madlenko, žes to nemyslela vážně, jaks tuhle říkala, že až budu brát hodně peněz, že se ode mě necháš vydržovat."
"myslela"
=M= nahodil zklamanej obličej
"noco, ty by ses taky nechal vydržovat, kdybych vyhrála ve sportce!"
"nene" uraženě
"a co bys dělal?"
"já bych ráno dlouho spal, pak chodil po krámech, zašel do fitka, možná bych zkusil i kosmetiku, s kamarádama poklábosil u kafe..."
"mno, a jakej je v tom rozdíl?"
"hmmmm" zaraženě, "vlastně žádnej"
"tak vidíš"
a =M= zase zářil jako sluníčko.

takže asi takhle přátelé :)

ovšem nic to nemění na faktu, že bych se nechala vydržovat :). hoďte po mně kamenem..

akta x - akta colgate

ráno mi na posteli přistál červenomodrej leták s nápisem PROČ pouhé čistění zubů nestačí? —————> fakta

"tohle si přečti," houkl na mě =M= ode dveří.

chce mi něco naznačit? čistím si málo zuby? páchne mi z úst? :-o

otevřela sem leták a tam mě uhodil do očí další nápis PROČ byste si měli čistit také jazyk?

cože? :-o je můj jazyk špatný? ja netrpím jazykokomplexem. nemyslím si, že s mým jazykem by mohlo něco být, narozdíl od =M=, který si ho tu a tam obhlíží v koupelně před zrcadlem.

dvakrát denně čistěte jazyk po dobu alespoň 10 sekund

tady něco nehraje. to je nějaká štvavá kampaň? přišlo se na něco novýho? svědci bůhvíkoho zahájili novou strategii?

zuby nejsou jedinou částí úst, kterou je třeba čistit- na jazyku, dásních a také na vnitřní straně tváří se mohou usazovat bakterie.

děsím se. moje ústa sou plná bakterií. páchne mi z úst. páchnu!

teprve po otevření poslední části letáku se mi ulevilo.
díkybohu. není to osobní. je to jen nová kampaň na nový zubní kartáček od kolgáte.


vyčistěte si svoji dutinu SPRÁVNĚ!
6. února 2006

mám jí!

slečna doučovatelka ›››


minulej tejden sem se nadchla pro jazykový kurzy v jipce. cena je velmi rozumná a jejich cancy na webu mi daly aspoň zdání kvality.

"jdi na kurzy do goethe institutu" reagoval na moje nadšený řeči =M=. "to je záruka kvality a ceny taky nejsou přemrštěný"

hmmm.. když já už sem se vnitřně upjala na jipku v platýzu.

"a nebo si zaplať někoho soukromě"

mno.. to mě nahlodalo. svírala mě jediná obava. co když na razim na někoho, jako sem já? :D

"nejlepší by byl nějakej němec" rozvíjel =M= úvahy. a že nemá daleko k činům, nabíd mi hned pana winklera.

"tos upad!"

700 za hodinu?? to bysme mohli mít do měsíce hodiny tak dvě a ještě bych čekala, že všechny zkoušky pak pude složit za mě!

nene..

ale hned druhý inzerát vypadal moc fajně. i napsala sem tý slečně a pak každý dvě hodiny kontrolovala mail, jestli už tam je odpověď.

nic.

"klid, mady, třeba jen nemá přístup k netu každej den, jako ty"

no jo :(

až včera!

"už se ti ozvala ta slečna?"

a tak sem se koukla a... vono jo :)

250kč za hodinu, 350 za hodinu a půl, vyrůstala a studovala v německu, zajímá se o historii :) ideál!
a co víc, od příštího týdne bydlí na andělu :)

super!

teď jí du zavolat jak, kdy a co a doufám, že začnem už tenhle tejden :)



a proč že to všechno?

od maturity sem německy pořádně nekvákla a i když sem tehdy byla poměrně dost schopná konverzace na obvyklá, nezávazná témata (i když už tehdy bylo mou nejoblíbenější odpovědí univerzálně použitelní das ist verschieden), teď si z bídou vzpomenu na ich verstehe nicht. a přitom potřebuju v červnu napsat přijímací esej v němčině a diskutovat na téma (asi, doufám, snad) hospodářská obnova německa po WW2.

budu se snažit a studovat.
drž mi prosím palce, moje milovaná a už velká čtenářská obci :)
5. února 2006

multifunkční lis na česnek

jak sem postavila svojí první knihovničku ›››


když tuhle v ikey =M= jásal, když narazil na lis na česnek, byla sem trochu rozpolcená. nechtěla sem ho. stál snad 150,- kč a já sem beztak zvyklá strouhat česnek na struhadle. jednouše mi to přišlo jako vyhozený peníze.

jak sem se mýlila!
vážení, lis na česnek je jedna z nejmultifunkčnějších domácích pomůcek, jakou člověk stvořil.

lis na česnek lze použít za prvé na lisování česneku. to není překvapující.
lis na česnek lze použít za druhé jako paličku na maso.
tento předmět se v naší domácnosti dosud nevyskytuje a přesto se mě =M= v pátek zeptal: "čim si ty řízky tak tenoučce vyklepala?"
inu čim... :) lisem na česnek!
a konečně za třetí lze lis na česnek použít jako kladívko. lze! dneska sem ho tak použila.

=M= s nonamem2 v sobotu konečně koupil knihovničku. když sem jí dneska po návratu z jámy lvové sestavovala (sama), neměla sem po ruce nic, co by aspoň zdánlivě připomínalo kladívko.
přemýšlela sem, až mě napadl lis na česnek. a vida, knihovna stojí, a přestože lis zatloukl milion dřevěných kolíků, zdá se nepoškozen a snad bude v budoucnu i nadále lisovat :).

vřele doporučuju tento výrobek
1. února 2006

cvičit, cvičit, cvičit

když sem od moniky zjistila, že naše první squashová hodina je v nedohlednu, nehodlala sem se s tim smířit. rozhodla sem se urychlit rozhodovací proces ve věci factory pro a dřív než stihnu něco řešit, sem se dneska ráno vydala na step class. na step master sem se včera neodvážila a začátečník zase nejsem, abych šla na step basic. chodila sem na step a dance aerobic 3 roky.

inu, navlíkla sem na sebe apartní kraťásky od pumy s růžovými štráfky a sexy růžový tílko s vnitřní podporou, který má =M= moc rád (ale nejsem vůbec na růžovou ulítlá. vlastně se mi ani nelíbí), do batohu sem hodila ručník, =M=ovy botasky a hurá na smícháč.

dovnitř sem se dostala nenápadným stopováním předemnoujdoucí paní. je to za tolika rohama, že než bych našla ty správný dveře, mysleli by si pánové ze security, že sem si to tam přišla obhlídnout před vyloupením.

narazila sem zrovna na slečnu recepční v zácviku. za každým mým slovem a jejím ťuknutím do pokladny řikala "moment prosím", ale co. každý se učíme :)

konečně sem se dostala do sálu.

"promiňte, já sem tu prvně. prý se tu dá někde koupit voda, můžete mi poradit?"

tvář slečny na pódiu poněkud ztuhla. snad zděšením.
"vy ste tady prvně? :-ooo"
"no ano"
"a už ste někdy cvičila?"
"ale to zase jo. já už chtěla jít včera, ale na master hodinu sem se po roce pauzy neodvážila"
ve slečnině hlasu bylo trochu despektu:
"ale dneska je to taky master"
teď ztuhla moje tvář. snad taky zděšením.
"hmm... tak já to aspoň zkusim a uvidim"

doběhla sem si pro vodu do baru a před druhým vstupem do aerosálu sem se pokřižovala.

začátek piánko. kroky sem znala. i otočky. až do druhý sestavy tam nebylo nic novýho. pak to ale přišlo. hop sem, hop tam, klip klap, teď takhle a takhle otočka dopředu, dozadu...
jazyk sem měla až u kolen a nohy už se mi ani nechtělo zvedat. štvalo mě, že sem nepochopila nějaký prohazování nohou a že si neumim snížit step, takže ho mám vysokej a nemůžu ho přeskakovat v tý megaryclhosti.

při pauze na pití sem to vzdala.
"promiňte, kde sou tady záchody?"

a mazala sem do šaten, kde sem si sedla před skříňku s pocitem, že se tam už nikdy nevrátim. ani ne tak proto, že by mě to tak odrovnalo, že by se mi nechtělo zpátky, ale proto, že mě to tak odovnalo, že sem skoro nevěřila, že dokážu vyjít schody do prvního patra.

musíš, musíš tam jít! máš tam hodinky, vodu, ručník a 40kč...

hrábla sem do bundy pro kapesník, aby mi posloužil jako alibi a vyrazila srdnatě zpět.

díky zábradlí sem se vyplazila až před sál, odkašlala sem si a srdnatě vrazila do dveří.

zbytek už sem tak nějak odkroutila. zbytek sestavy nebyl už tak náročnej. nakonec sem si tam snad ani neurvala až takovou ostudu. jen by to chtělo nahnat zpátky tu kondici. kroky by nebyly takovej problém, kdybych měla sílu je provést.

"tak co?" zeptala se mě slečna cvičitelka
"no.. chtělo by to lepší kondici"
"já myslim, že napoprvý to nebylo tak zlý. přídete ještě tak dvakrát, třikrát a bude to bez problému"
pokud přídu..
usmála sem se na ní.

tenhle nebo příští čtvrtek zkusim step basic.
přecijenom.. kdybych věděla, že dneska předcvičuje mistryně světa, asi bych si to trochu rozmyslela.

zajdem si na zákusek



bych =M=ovu náladu po večeři vylepšila, rozhodla sem se plácnout přes kapsu a vytáhnout ho někam na něco sladkýho.

nakonec sme skončili v obratníku.
"tam nepudem, tam to nemáš ráda"
nemám no.. ale kam jít na andělu v půl desátý večer, když chcete intimní kavárničku, nejlíp s tulicíma boxama, kde by zároveň dělali dobrý kafe a měli dobrý zákusky..

"tak já si dám teda medovník, no.."

měla sem chuť na mrkvovej dort. jenže v corte di angelo je to vepředu jak ve fast foodu a v zadu až moc neosobní, na udobřovací a náladozvedací posezení.

"máte přání?" přispěchal k nám pan obsluhující a nahrbil se s bločkem v ruce v očekávání.

"já si dám svařenej jablečnej džus a medovník"
"bohužel už mám jen poslední švestkový páj" zašvitořil a optimismus z něj tak vyzařoval, že sem si musela dát ruku před oči, aby mě neoslnil.
můj optimismus i dobrá nálada ale tim okamžikem klesly pod bod mrazu.
dlouze sem se koukala na =M=.
řekni, že teda pudem jinam... řekni, že pudem jinam!
nereagoval.
"ale já ani nechci švestkovej páj.." napověděla sem mu.
leč...
"tak si ho dám já. a k otmu svařenej hruškovej džus"
náznaky nepomáhají :(

když služebníček odešel, začalo to ve mně kypět.
"já už tady asi nechci bejt, když nemaj nic pořádnýho na zub.."
"dej si klobásu :)" =M= už zase zářil jako sluníčko.
"já sem asi nasraná" zatínala sem zuby, pěsti a v kapse se mi otvírala kudla.
"tak proč se směješ?"
"protože bych jinak plakala vzteky!" a počítala sem v duchu, kolik mě budou stát dva džusy, voda a švestkovej okláč, tedy něco, co sem vůbec nechtěla, když sem vyrážela z domu za kafetem a medovníkem.

páj nakonec služebníček nedones vůbec.

cestou domů si =M= vesele vykračoval.
"víš, že už mám najednou mnohem lepší náladu?"
aspoň někdo..
"mně to uplně vzpružilo, jak sem viděl, jak si naštvaná :)"

nic nepotěší tak, jako cizí neštěstí!

trucnička


"chceš ochutnat bramboru?" volám na =M= z kuchyně.
"nee.. já už bych na to měl pak chuť"

pekla sem kuře na medu s americkýma bramborama. můj je to oblíbenej recept, ale protože =M= nemá rád maso na kostřičce, dělala sem to poprvý.

"ale voní to moc hezky" vykřikoval ještě hodinu předtim, než to bylo dodělaný
"doufám, že ti to taky bude chutnat.." máma to totiž moc ráda nemá. ale to sem mu zamlčela, aby neměl předsudky.


"to maso nějak smrdí..." očuchával nedůvěřivě sousto na idličce.
už je to tady
"ale nesmrdí!"
"čuchni si!"
"tak to nejez, no!"
"a co bysme s tim asi pak dělali?"
"no co.. já bych si to vzala zejtra k obědu"
"přece nebudeš dojídat zbytky.."

a tak se v tom ryl jako ve chcíplejch jiřičkách a každý sousto přežvykával sto let. radost pohledět.
"tak to nejez, když ti to nechutná"
nedal si říct a všechno sněd.
jestli pak budeš řikat, že je ti blbě...

pak se ovšem tvářil jako boží umučení. byl protivnej jak noc.
"já sem asi nasranej"
boooože... kvůli jídlu?
"tak pročs to jed? dyť mně by nevadilo, kdybys to nechal"
"bylo to jídlo.."
co by za to děti tamhle v somálsku daly...

láska asi vážně prochází žaludkem. jedno kuře na kostřičce a co z toho bylo..
nemluvil se mnou jak dlouho, jen bručel jak starej protiva.

"víš co? ty už přestaneš bručet a já ti slíbim, že už to kuře nikdy dělat nebudu."

nakonec to dobře dopadlo. ovšem platí, že s chlapama je to jak s malejma děckama.
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz