Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
29. března 2006

letní čas?


"jestli máme stihnout ten film ve čtvrt na čtyři, měl bys sebou trochu hodit" houkla sem na =M=, kterej se rozhod naložit se po troše dopoledního sexu do vany.

"jasně, jasně.."

vypadalo to, že to stíháme. až do doby, kdy mi míša napsala jakousi sms. čas v ní mě trošku zmátl.

"tyjo... hele, neměnil se čas? :-o" obrátila sem se na =M=

"neee.."

koukli sme na teletext a bylo nám jasný, že film už nestihneme. ještěže ho hráli ještě jednou od půl devátý večer :)


a propos, film se mi líbil. neřekla bych, že to doktor ross z pohotovosti tak hezky natočí :).

22. března 2006

dodatečný zápis

situace:
během studia si musíme zapsat dva semináře k aktualitám s kódy mb020 a mb021. mb020 už mám hotovej z loňska, tak sem si zapsala 21. jaké bylo moje překvapení, když mi zápis studijní v našem supersystému tajemník nepotvrdilo.


mail na studijní:

dobrý den, proč jste mi nezapsali předmět mb021? je povinný, ještě jsem ho neabsolvovala a zrušen nebyl...

odpověď:

předmět mb021 jste již úspěšně absolvovala v ZS 2004. podruhé vám ho zapsat nemohu. obraťte se na garanta a podejte žádost o dodatečný zápis.


telefon předvčerejškem odpoledne (zrovna sem usnula na gauči)

dobrý den, tady studijní oddělení, to je slečna jane? vy jste si podala žádost o dodatečný zápis předmětu mb020, ale ten jste již absolvovala v ZS 2004, mohu vám zapsat mb021?


tak tomu už jsem se mohla jenom smát. poradila jsem paní referentce, ať mi zapíše cokoli, že ten seminář hlavně potřebuju mít.

když mi kamarád z vše tvrdil, že zapisování předmětů a známek po internetu je pro fsv příliš ambiciózní projekt, měla sem mu věřit!
13. března 2006

jak brzdí tramvaj


=M= si ze mě furt dělá legraci. no dobře.. teď už to neni tak asto jako dřív, ale možná je to taky proto, že už mu to tolik nežeru a sem ve střehu.

poslední jeho sranda se provalila po roce až někdy miulej tejden.
víte vo co šlo?
no... jak brzděj tramvaje.

stáli sme takhle na andělu na zastávce před metrem a na kolejích tam ležely dvě takový úplně stejný kupičky jemnýho písku.

"to je, viď?" komentovala sem to
"no" pěkný.." řek =M=
"ta brzdila o stošest!"
"jak brzdila? kdo brzdila?"
"no tramvaj přece..."

loni sme se totiž s =M= nějak bavili o tramvajích. vim uplně přesně, že mi řek, že když tramvaj potřebuje přibrzdit, tak si vypustí trochu písku z takovejch zásobníků, co má na podvozku. mno.. a já, naivní děvče ze zatáčky, sem mu to sežrala i s navijákem a doteď (ok.. do minulýho týdne) s pochopením sleduju zrníčka písku podél tramvajových tras.

"to sem ti určitě neřikal..." bránil se =M=
"a jak bych an to asi přišla? já bych si to rozhodně nevymyslela..."
"mady, kdyby ses mě ptala, jak brzděj tramvaje, řek bych ti, že spouštěj takovej ten pražec.. podívej" a ukazoval mi onu záležitost na právě přijeté tramvaji.

"ty seš hroznej! děláš si ze mě legraci, ani si to nepamatuješ! navíc já ti to věřila! co když sem to za ten rok někomu řekla? to si teď o mně myslí, že sem uplně blbá!"
"ale no tak, madlenko" chlácholil mě =M= a já se nemůžu ubránit pocitu, že sem mezi řádky zaslechla ale dyk jo :)

a pak má holka věřit chlapům.. všichni sou stejný!
9. března 2006

víceméně úspěšně


poslední týden byl přecijen poměrně úspěšný.
odhodlala sem se dojít do spořky a zřídit si internetový bankovnictví, změnit zasílací adresu a podpisovej vzor.

hnula sem s bakalářkou. ačkoli smetana dneska řikal, že to vypadá celkem slibně, musim říct, že dobrovolně bych to nikdy neodevzdala. je to strašně zplichtěný a takový... prostě šitý horkou jehlou. ale dobrý je, že sem se do toho pustila a první kapitola má svoje hrubý obrysy. teď už to snad pojede.

pedinka už u nás bydlí tejden. zvládáme to.
aspoň se teda snažim. maminka s ní chodila ven už v šest. já se nevykopu dřív než v osm. snažím se jí dávat pravidelně léky, ale stejně se mi podařilo už 3x zapomenout. měla zatím jenom jeden menší funící záchvat a dneska se počurala do pelíšku. můžu za to :(

takže až na menší kiksy pohoda.

mno...a dneska sem zjistila, že mi na studijním nezapsali jeden předmět.
džísys... co sem komu udělala?
blbej seminář k aktualitám. myslela sem, že je to proto, že sem se nezapsala do zápisovýho listu a jen do systému. ale prej je to proto, že sem ten seminář už měla.
blbost! máme dělat dva. před rokem sem dělala áčko, teď sem se zapsala na béčko.

neni podle mě důvod, proč by mi to neměli zapsat dodatečně. ale znamená to
1) jít orodovat ke garantovi
2) psát žádost proděkanovi

kvůli takový ptákovině takovýho lítání. achjo

takže asi takhle.

po tom, co sem =M= ráno rozčileně vykládala o stupidním vyhledávacím systému, na kterej přešly všechny univerzitní knihovny, se mi dneska podařilo vyhledat v něm první knihu. hurá! zejtra naklušu do knihovny a pučim si to a snad se opětně pohnu z místa v mojem bádání.

ve věci bakalářka je ovšem momentálně na prvním místě jiný úkol než čtení a psaní. a sice:

vymyslet takovej název, aby to taky znělo tak učeně, zasvěceně a důležitě jako to, co je tady:
ckis.cuni.cz/

5. března 2006

už je to uděláno, už je to hotovo

od pondělka to ve mně zrálo, až to ve čtvrtek dozrálo. sebrala sem =M= a pár peněz a jeli sme do zatáčky.
tam dva, zpátky tři.

od čtvrtka u nás bydlí bobša. na starý kolena sem jí chuděru vzala do velkoměsta. už mě nebavilo každej víkend poslouchat maminku, jak na bobinu nadává, co zase sežrala, jak furt funí, chrápe, fňuká...
a =M= zase nebavilo každou neděli poslouchat moje stesky, co se zase v zatáčce děje, jak mě kdo naštval a jak se o bobšu nikdo nestará.
teda.. ne, že by se o ní nestarali. to ne. je vyvenčená, nakrmená a snad i pohlazená. ale stejně byla poslední dobu čim dál smutnější a laxnejší, flegmatičtější, taková mouchy snězte si mě. na zádech se jí udělalo psí akné (podle pani doktorky). když se jí (doktorce) to ukazovala, mávla nad tim rukou, že to nic neni. jenže ona má z toho stroupky a nad ocáskem záda plný bouliček, jak to má plný hnisu. s mamčou tuhle doktorku nemáme moc rády. radši máme tu, co jí ordinace patří, jenže ta tam zrovna nebyla.

rozhodla sem se teď, když je peďula tady (bobša se menuje pedi jako to žrádlo), budu jí každej den ty záda vymačkávat a potírat jarišovým roztokem. od čtvrtka to má už o moc lepší.

nejdřív sem nevěděla, jestli sem udělala dobře. ale teď mi příde, jako by uplně pookřála. veknu běhá a spokojeně si vykračuje, zatimco doma tvrdili, že už nic neujde, že je na to stará.

taky sem si řekla, že zkusim, aby zhubla. doma jen přibírala. potvora je teď strašně při chuti. je schopná sníst i starej tvrdej chleba. tady dostane ranní snídani — 4 kolečka junioru — a pak až svojí véču. vim, že se mi to zdá, ale vážně mám pocit, že už je hubenější :)

tož tak to je. a to je asi všechno, co sem vám dneska chtěla říct.

jo... a taky to, že tim pádem už nebudu jezdit na víkendy do zatáčky a že je to tim pádem začátek konce našeho vztahu s =M= :)
2. března 2006

žádný ostrovtip, překvapivá ohromující historka z mojeho pestrého života nebo pikantnosti z mojeho lože. jenom nudná všednodeň a úvahy krátící dlouhou chvíli

noviny aha musely včera napsat nějakou echt prasárnu, protože ke mně z vyhledavačů na dotaz aha noviny přišlo už kolem 150 lidí.
mimochodem jim tímto děkuji za včerejší rekord v návštěvnosti a mimochodem se jím tímto omlouvám, že zde nenajdou to, co hledali :).

právě zabíjím čas v jinonické pc pracovně a čekám na hodinu aj, která začíná ve 14.00.
Skončil bakalářský seminář a já si říkám, že s mojí anonymitou na tomto deníčku je to čím dál horší. že mě čte pár lidí z IMS a ze zatáčky (a propos, přihlaste se :), to už vim. inu co. ale poslední dobou se tu odhaluju víc a víc, a když sem dneska plnila žertovný úkol, který nám dr.smetana dal, proflákla sem to uplně :).

pýcha mi nedala jinak, než že sem přiznala deníček v zamyšlení nad studiem, školou a sebou samými, které jsme tvořili v dnešním semináři.

inu co podruhé. řikám si, že každý se musí vyrovnat s tím, co se tu dočte, a trochu odlišovat realitu v deníku od reality skutečné.

=M= mi ráno poděkoval za to, jaký krásný mediální obraz mu vytvářím.
"tos napsala moc hezky, jak sem přišel vožralej z hospody včera" smál se.
ani nevím, jestli to bere tak lehce, nebo jestli se umí do úsměvu a srdečnosti tak dobře nutit.
musím ale říct, že ožralej nebyl. on je po pár pivech jenom vtipnej, rozjetej a roztomilej.

jinak mi začíná dělat starost moje bc práce. ani si tak nemyslim, že to nenapíšu, spíš se bojim, že mi řeknou, že je to plagiát. ale co má chudák student dělat, když si přečte pár knížek, zkompiluje sebraný vědomosti do nového celku, užije páru citací ze zmiňované literatury, použije pár tezí, z nich k některým má i svůj (opačný, nesouhlasný) názor.
nevim, nevim. halt to hodim na papír a — pánové, poperte se. tím myslím vedoucího a konzultanta :)

komu nedošlo, že se jedná o další bezesmyslový zápisek, tomu to oznamuji právě teď, aby se dál netrápil hledáním pointy, a pokračuji.

už se těšim na tu dnešní anglinu. jestli je paní štěpánová ta, co šla minulej čtvrtek předemnou do metra a vykřikovala, že fsv produkuje jen haldu nedouků a že nebude učit anglicky nikoho, kdo nezvládá ani svůj mateřský jazyk, tak to bude legrace :)
na jednu stranu už sem tu zpohodlněla a dávno sem pochopila, že ke splnění minimálních nároků stačí dělat jen velmi málo, a bojim se, když se ode mě vyžaduje větší pracovní nasazení, na druhou stranu bych uvítala, kdyby aj s ní byla přecijenom náročnější než aj pana gavriněva, což je sice hezkej chlap, ale člověka nic nenaučí a závěrečnej test, kde de jen o to, jak umíme časy a frázový slovesa, asi taky neni moc vypovídající.

a na závěr snad mohu dát čtenáři malou otázku:

co se sakra psalo v tom bulvárním ahaplátku? :-o

1. března 2006

začínám se organizovat


"no tak... přihlašte se někdo.. nechtějte po mně, abych někoho určil.." přemlouval nás na bc semináři smetana, co vypadá jako hugh grant (ano, i my na fsv máme svého krasavce — modří ať se zasmějí. ovšem pravda, ten nás je ženatý. ale jeho žena čte harryho pottera stejně jako já :)!)

bylo mi to trapný. seděla sem přímo naproti němu. byli sme tam jen čtyry, přičemž lívie se vymluvila, že má čtvrtýho zkoušku toefl, fišer zase že musí jet do německa do knihovny a hanka... ta mlčela a dělala, že tam neni, ačkoli my ostatní věděli, že ona je jediná z nás, která začala už aspoň něco psát.

"tak co vy?" mrknul na mě smetana.

"no... když bude nejhůř.. nechce se mi." krčila sem ramenama

"ale to se nechce nikomu" dodala sem už i se smetanou synchronně.

"dobře. tak mi devátýho odevzdáte první kapitolu, hm? slibuju, že na vás budu hodnější než na ty, co přídou po vás"

chabá to útěcha. tu špatnou zprávu sem šla s lívií a fišerem zapít do školního bufáče. jestli moje kapitola bude tak strašná jako místní kapučíno, tak pánbů se mnou a zlý pryč!

"tak ako si na tom?" zeptala se mě včera lívie.

"nic moc. ale koupila sem si tohle" ukázala sem jí supermegatlustej notes od herlitze.

"a to na čo to je?"

"no to mám na poznámky" osvětlila sem jí a snažila se zamaskovat, že popsanou mám jen první stránku.

"no to je skvelé! už si sa začala organizovať!

a to já zase jo. já se organizuju strašně ráda. ale jak má přejít k akci, je to horší.

ale zaktivizovala sem se včera večer. seděla sem u toho do dvou do noci. četla sem das ende des reiches und die neubildung deutscher staaten

"připomeň mi, že si s tebou chci zejtra promluvit o tvojem přístupu ke studiu" řekl mi =M= po příchodu z flámu a pěti pivech, když rozostřeným zrakem zaregistroval mě ležící u na gauči u zaplý tv (halt potřebuju kulisu).


no nezabili byste ho? člověk se u toho dře do úmoru a pak...
tomu se řiká rodinné zázemí!

cestuju do budoucnosti a vy?




"už je tu zase novej krám" povídám =M= cestou ze zatáčkovskýho nádraží k nám domů.

tam na tom rohu se každej rok vystřídá několik krámů. za poslední dobu si pamatuju hračkářství, pak nějakou sázkovou kancelář — tipsport či co a teď je tam..

"jé, dětskej secondhand :)" smála sem se.

prošli sme dál kolem výlohy

"tyjo :-o, mně se o tom krámu zdálo! fakt že jo! ...nojo! a byl fakt přímo tady... stála sem tady vzadu a vybírala sem si nějaký oblečky pro mimčo :-o"

vážně! zdálo se mi o tom obchodě někdy... je těžký odhadnout čas... ale asi před rokem, možná rokem a půl.
vytanulo mi to, když sem ve výloze uviděla zvláštní dřevěný figuríny s kulatejma placatejma hlavama a pak už to jelo.
spojovalo se mi to, vybavovaly se mi detaily z toho snu, vzpomněla sem si, jak sem vyndala z poličky nějakou mikinku a pak jí skládala na půltíku, co v tom obchodě je.

"ale to znamená, že MUSÍ existovat nějaká budoucnost!" zvedla sem rozrušením hlas.

=M= se mi jen smál.

"mady, sny sou jako zrcadlo. třeba se někomu zdál ten samej sen, ale zatim co ty si s tim nic neudělala. on si založil tenhle obchod."

ale stejně!

a já stejně věřim tomu, že nějaká budoucnost existuje a že tam de nahlížet. a v ten pátek sem byla uplně fascinovaná tím, že to de skrze sny.

už několikrát se mi stalo, že sem měla pocit, že sem na tom či onom místě už byla, že se mi o něm zdálo. ale tentokrát sem si opravdu se stoprocentně jistá!

tyjo :)

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz