Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
25. dubna 2006

až budem bohatý

dá-li bůh, tak za tři týdny se upíšu na hlavní úvazek, a začnu konečně doopravdy pracovat.
doufám, že dá. rozhodli sme se totiž s =M=, že chcem bejt bohatý.
a taky sme se rozhodli, že až budem bohatý, tak


 — si =M= koupí novej mobil
 — si pořídíme pani na uklízení
 — si pořídíme křeslo na čtení
 — utratim nechutnou sumu za oblečení a =M= ostatně taky
 — budem chodit do restauračky na jídlo, když se mi nebude chtít vařit
 — si pořídíme pressovač
 — pojedem v létě na dovču do amsterodamu — konečně
 — si koupíme postel
 — si koupim ibook 12”
 — koupíme šmudliprdovi konečně ty speciální sušenky
 — budeme žít superkulturně, tzn divadla, výstava a tak
 — taky blbídům (rozuměj peďce a šmudliprdovi) koupíme třetí pelíšek, aby se nehádali, kdo bude spát v tom jednom, co je v obejváku, když zapomenem z ložnice přinýst ten, co peďce slouží jako noční lože
 — si já taky koupim novej mobil a buď bude s dobrým foťákem, nebo si holt budu muset koupit ještě digifoťák, no
 — si konečně pořídíme pc stolek se supernou pc židlí
 — si koupíme formu na bábovku
 — si pořídíme ještě spoustu dalších věcí, který si ale teď nemůžu vybavit, ale možná je sem ještě dopíšu, až si vzpomenu!
 — jo, kdybysme byli fakt docela dost bohatý, jako třeba kdybysme vyhráli ve sportce, tak bysme si rozhodně pořídili ten mezonet, co prodávaj vedle v ulici


a co byste si vy pořídili, kdybyste měli víc peněz?





aktualizováno:

takže dále ještě

 — klavír
 — taky si prej předplatíme nějakej denní tisk a nějakej i zahraniční
 — budu chodit pravidelně na kosmetiku
 — každej tejden na squash a někdy taky na bowling a na kulečník
 — budem jezdit se psama do stromovky hromadnou dopravou, protože teď je to (jak řiká =M=) kurevsky drahý
19. dubna 2006

jak sme šli reklamovat

"ten lux nějak netáhne." řekl =M= asi před dvěma měsícema a tak sme ho šli minulej tejden reklamovat. teda ten lux. ne =M=.

"ono to asi lítá někam dovnitř. on vysává. ale nezachytává se to v nádobce..." popisovala sem pánovi v datartu problém našeho vysavače.
"taky se mi zdá, že se nějak víc zahřívá, takže už ho radši nezapínám..." že se bojim, aby nevybouch, to už sem si nechala pro sebe.

pán zkoušel co moh.

"ale on saje!"

"saje.. ale málo!" nedala sem se.
"a nezachytává se to v tý nádobce!" připomněl =M= hlavní problém našeho bezsáčkového pidiluxu.
"tak zkuste něco vysát. třeba nějakej papírek, abysme ho dobře viděli..." navrhuju iniciativně.

pán teda přidělal hadici k luxu. tah zatím zkoušel bez ní.

"ale dyť to nemá žádnej tah" zvolal náhle.
pak se mu tvář roztáhla do úsměvu způsobeného náhlým poznáním.
"vy máte ucpanou hadici!"

džísys... věděla sem, že to bude nějaká prkotina. ale ucpaná hadice...

"podívejte" zarejpal kdesi kudličkou a odendal umělohmotnou násadu z hadice. vesele začal klepat do koše bordel, kterej to naprosto zacpal.

byla sem rudá, jak tele pod vocasem. byly to ty štětiny z brauzrovy bambusový podložky, co se nám posledních pár tejdnů rozkládala před vchodovejma dveřma a já byla líná to zametat.

"my sme věděli, že to bude nějaká blbost" halekal =M= přerývavým hlasem a jeho smích skrýval hysterický nádech.

"no... je to náš první" pípla sem nesměle.

"příště stačí, když tady přitlačíte tyhlety čudliky. dá se to lehce rozmontovat" zazubil se na nás pán od reklamací.

inu co. tak sme si v rámci reklamace nechali prošťouchnout hadici. komu by se chtělo si tim drobným práškem z vysavače zaneřáďovat ruce, že :)

18. dubna 2006

třídíme odpad


"víš, co mě na tobě taky dokáže pakně na*rat?" (ano, použila sem to slovo)
"co?" otázal se =M= nevinně.
"jak musíš nutně třídit odpad, ale nikdy ho neodneseš!"


jo! to mě teda fakt štve. div, že po mně nevybírá papírky a skleničky z koše, ale aby občas sebral ty haldy bordelu, co se nám válej kolem koše, to ne.
naposled včera...
rozhod se, že uklidí v knihovně, aby vyšetřil místo v jedný krabici a udělal z ní krabici na účty.
to ho moc šlechtí! já se k tomu odhodlávám už jakou dobu, ale k dílu to ještě nevedlo.

"ty obálky můžeš vyhodit, ne?" ptala sem se ho, když už měl roztříděno a nějak se u stolu patlal právě s těma obálkama.
"jasně, to jo.. ale já je chci dát do papíru.." a jal se dál vystřihovat ty průhledný okýnka, co je v nich vidět adresát.

a co byste řekli?
no jasně. obálky ležej u koše na papír, kam už se dávno žádnej papír nevejde.

"já myslel, že to vezmu, až pudem na kulábr" vymlouval se. na kulečník sme nakonec nešli, protože se mu moc nechtělo, mně se nechtělo na kafe a tak sme nešli nikam.
"hm"
"no tak já něco vezmu, až pudu do práce.."

a co myslíte? nevzal!
takže já du teď se psama a něco vemu. ale večer mu to řeknu!

takže asi tak.
ale jinak se máme moc rádi!

perné velikonoce


psát dneska o velikonočním víkendu je skoro až tak trapný jako psát valentýnovi, jak ho neslavíme. ale co...

velikonoce neslavíme. kdyby nebylo v pondělí volno a maminka s =M=aminkou nás nezvaly na oběd, tak ani nevim, že sou.

"zase knedlíky?" zhrozil se =M=, když sme zasedli k sobotní tabuli.
"ježíšimarjá, to je pro mě?" zrhozil se, když před něj táta postavil talíř s šesti bramborovejma knedlíkama.

achjo... to mě dokáže vždycky naprdnout. u nás dělá, jak nic nejí, a v restauračce se napere, co se do něj vejde, a ještě po mně dojí pizzu.

během toho odpoledne mi ještě několikrát zmučeně vzdychal do ucha. to když maminka postupně přinesla mazanec, beránka, koláč s malinama a ostružinama od babičky a chlebíčky.
když nám s sebou zabalila mazanec, rybu ala beránek, salát, řízky a půlku kuřete, vypadal, že omdlí.
musim říct, že nejen, že neomdlel, ale dokonce půlku salátu sněd ještě v sobotu večer, řízkama se naládoval včera a mazanec s rybou nám pomalu nezbyly dneska k snídani.
ale pravda... však on skoro nejí..

v neděli sme u =M=aminky dostali výbornou plněnou kuřecí kapsu s žampionama a hranáče. pravda, oproti sobotě, to byla porce téměř poloviční, ale já nezastírám, že sme prožraná rodina.
no a pak zmrzku. tentokrát sem byla já ta upejpavá.
"já bych prosila jen málo... pobolívá mě v krku..."
"to ti pomůže!" nedala se =M=aminka.
nj... když já tuhle moc nejim :( a bylo mi trapný si tam nandat kopu šlehačky, navíc sem na zmrzku neměla ani chuť. vzpomněla sem si na =M=, jak den předtim dával oči vsloup, když ho maminka vybízela, ať se nežinýruje a dá si ještě chlebíček.


"vsadim se, že ten můj ťunťa nebude mít ani pomlázku" stěžovala sem si monice v pátek odpoledne.
"třeba tě překvapí" povzbuzovala mě.

nepřekvapil.

"jestli chceš, tak já ti naplácám" nabízel se, ale to už nemá to kouzlo.

velikonoční pondělí sme tudíž naprosto nevelikonočně strávili polehávám v posteli, u televize a u práce. děs.
snažim se si namluvit, že kdybych nebyla nemocná (chytlo mě to v sobotu odpoledne), tak sme mohli bejt akčnější, ale pravdou je, že tomu moc nevěřim.

takže asi tak.
ale jinak se máme moc rádi!
5. dubna 2006

nezabiješ!

to sem si opakovala včera večer několikrát do minuty.
no jen si představte, co byste dělali vy...

=M= měl včera školení. ne, že by se byl školit. on školil.
obyčejně končí tak kolem pátý hodiny a školící místnost máme tak čtvrt hoďky od domu. když ještě v osm nebyl doma, řikala sem si, že si asi zase zašel s dětma do kavárny. když mu v půl desátý na deset došly smsky, co sem mu posílala v poledne, řikala sem si, že už de domu a zapnul mobil.
když ani za půl hoďky nedorazil, rozhodla sem se mu zavolat, abysme si to vyjasnili.
tu du du tú.
vybil se mu mobil.

byla sem vcelku v pohodě. teda... ještě tak hodinu. v jedenáct sem došla se psama. až na nábřeží, což v noci teda obvykle nedělám! ale tak nějak sem doufala, že až přídu domu, tak už tam =M= bude.
cestou sem mu polohlasně nadávala a můžu říct, že sem byla fakt vzteklá. proboha! to mu nedochází, že když předpokládám, že bude max. do sedmi doma, tak budu v jedenáct nervózní? že budu mít strach?
připravovala sem si argumenty na jeho věčný vysvětlení podobnejch situací: "vybil se mi mobil"
to mě sakra vůbec nezajímá! kdyby to bylo poprvý... ale to je skoro každej měsíc! furt to řešíme!
ať si chodí kam chce, s kym chce, kdy chce, ale ať mi řekne, kdy hodlá přijít domů a když to nestíhá, tak ať mi dá vědět. to toho chci tolik?
když sem půl dvanáctý došla domů a =M= nikde, bylo mi do breku. trochu vzteky, trochu strachy. měla sem chuť do něčeho praštit, s něčím mrsknout...
nemohla sem bejt ani doma. šla sem se projít. ano, částečně to bylo i naprotest. aby až příde o půlnoci domů, sem tam já nebyla.
můj prostest ale skončil po koupi týdne a žvejk v kárfůru a pohledu na jízdní řád tramvají.
kdyby jezdily, jela bych na konečnou a zpátky. takhle sem měla strach, že se z nějakýho vystrkova už domů nedostanu.

něco po půlnoci sem plna nadějí došla domů.
zamčeno :(

ta miniprocházka mi udělala dobře. byla sem fakt v pohodě. lehla sem si do postele a četla si. začaly se mi zavírat oči. ale když sem zhasla s tim, že usnu, začaly se mi honit hlavou různý myšlenky. při každým bouchnutí domovních dveří sem se modlila, abych uslyšela klíče v našem zámku.
měla sem pocit bezmoci. co mám sakra dělat? komu zavolat? to mám čekat třeba do sedmi, do osmi, jestli příde? kurňa... co když šel pozdě a sám na tom parkovišti a někomu nepad do oka?
klid... už kolikrát přišel takhle pozdě a vždycky jenom proto, že se s někým zakecal...
to si můžete řikat, jasně. ale stejně hlavou běhaj černý myšlenky.
až když sem cítila takovou vlnu bezmoci a strachu, zarachotily klíče v zámku.

to tam bylo rozhodnutí pořádně ho seřvat, aby si to už konečně pamatoval. měla sem takovou radost, že je doma, že sem na všechno svoje strachování zapomněla.
až když mi ani neřek, že je mu líto, že zase přišel tak pozdě a nedal mi vědět, dostala sem znova vztek.

pár vět sem na něj vykřikla. intonovala sem opravdu velmi důrazně.
"vybil se mi mobil..."

ježíšimarjá! to přece neni argument! když musí nutně do hospody, tak na andělu je jich plno. to je tak hrozný, trapný nebo nepředstavitelný říct, hele, já se stavim doma říct mady, že si zajdem na pivo, aby neměla strach?
dyť proboha nebyl na druhý straně města!
ne... to nejde. jistě.

šel si lehnout vedle.
ale myslim, že to ani nebylo kvůli tomu, že bych mu vynadala, jako spíš kvůli tomu, že po posledním jeho opileckým výlětě sem si stěžovala, že celou ložnici zamořil alkoholovejma výparama, až mi z toho bylo ráno šoufl.

nj. bulela sem do polštáře. nevim, jestli jeho pokus pohladit mě po vlasech, byla snaha o omluvu. ohnala sem se po něm. každopádně se moh snažit víc.

sama v posteli usnout neumim. zvlášť když vim, že je vedle. přes všechny svoje předsevzetí, jak budu naštvaná aspoň celou noc, sem se šla do ovejváku přitulit a přivedla sem si ho zpátky do ložnice. objali sme se a já byla ráda, že je konečně doma.

až ráno sem se ho zeptala, jestli mu to neni aspoň trochu líto.
"představ si, kdybys byl na mým místě! kdyby sis myslel, že budu tak do osmi doma a o půlnoci o mně nebylo vidu ani slechu a mobil vyplej..."
"to byl asi zešílel strachy"
"tak vidíš"
"je mi to vážně moc líto, madlenko" upřel na mě ty svoje velký modrý kukadla.

jen doufám, že už to bylo fakt naposled.
včera sem dostala nabídku super práce za super peníze. jestli to klapne, z první vejplaty koupim =M=ovi mobtel!







aktualizováno:

komentář od jade ->

Hm, tak ja jsem zenska, ale kdyby po me partner vyzadoval at mu dennodenne hlasim kdy prijdu domu a v pripade zmeny znova hlasila 'updated' navrat domu — tak bych mu do tydne utekla. Vzdyt je to horsi nez vezeni. Plus, ma za to ze vyzadovani aby partner predem dal vedet v kolik ho cekat je pohopouha sobeckost. Tomu druhemu totiz nejde o to aby se partnerovi nahodou neco nestalo, protoze kdyz se na cas nevrati, stejne jen nastvane ceka doma — takze kdyby byl partner v nouzi, tak mu to ani nepoumuze. Tomu druhemu jde jen o vlastni pohodli — o pohodli, ze vi v kolik toho druheho ocekavat a ze se 'nemusi strachovat'. Myslim ze k lasce patri i vira v toho druheho. Vira, ze v dobre 'pred nama' se o sebe umel postarat a nic se mu nestalo, takze i v dobe kdy je s nama, se mu nic nestane at vime ci nevime kde je. K lasce patri i obet vlastni pohodlnosti a hlavne dar volnosti, ktery se nam na druhou stranu dava pocit, ze ten druhy se vraci domu ne proto, ze uz to dopredu oznamil, ale proto, ze se mu chce...
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz