Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
30. května 2006

Je to tu!

Tak Tesco převezme ve čtvrtek Carrefour...

Nojo, jednou to přijít muselo. Ale proč zrovna teď, když je tak hnusný počasí? A proč zrovna teď, když se nám rozbila sprcha?

Ráno po práci jsem si naplánovala výlet do Carrefouru, bych nakoupila něco k jídlu a hlavně (!) sprchu.
Ta se ráno rozhodla, že už se s ní nikdy nikdo nevysprchuje, a rozbila se. Když jsem se blížila k obchodu, překvapilo mě, že maj stažený mříže. Když jsem došla ke vchodu, zjistila jsem, že maj inventuru.

Napadlo mě snad už nepříde Tesco...?. A ono jo. Doufám, že ta inventura bude jenom jednodenní, protože nevim, kde jinde než v Carrefouru, se kupujou sprchy.

Taky mohli udělat výprodej jako v Hradci. Zmetci...

Další bílé zprávy



"To kdyby viděl brauzr, tak se z tebe posere!" řekl mi včera =M=.

A proč?
Inu, protože místo apple SW používám cokoli jinýho.

Já s iBookem docela vyházim, ne že ne. Ale něco mi prowstě nevyhovuje.

"Místo Safari používáš Firefox, místo Mailu Thunderbird, místo iChatu Proteus, místo iWork OpenOffice..."

Používám, protože mi to vyhovuje. Nějak jsem ješetě nenašla čas si s prckem pořádně pohrát a zjistit, co všechno umí. Potřebuju pracovat a pracovat rychle a tak nemám čas na seznamování s novými technologiemi. Potřebuju to, co už mám prověřený.
Tak!

A všichni applisti ať mě klidně ukamenujou!
29. května 2006

Krize v ložnici?



Víkend byl docela nic moc. Počasí teda na prd, navíc jsem musela docela pracovat. =M= taky, ale to se ukázalo až v neděli večer.

Byl to náš první víkend, kdy jsme měli každej svůj ntb a podle toho to taky vypaalo — každej zalazlej ve svým koutě a ponořenej -já do práce, =M= do brouzdání. Na tohle si nesmíme zvykat!

Taky mi vyčet (teda to je silný slovo, ale význam odpovídá), že málo souložíme.
No, co na to říct. Prostě mám totálně potlačený libido. Částečně práškama, částečně je to i frmole ve škole a v práci. Ono to tak třeba navenek nevypadá, ale uvnitř se to mele. Třeba dneska v noci jsem se vzbudila a nemohla až do rána usnout, protože jsem si najednou uvědomila, co všechno musim udělat a jak se mi do toho nechce a bylo mi uplně zle.
Souložte pak s takovejma pocitama...

Navíc tu =M= nikdy neni ve vhodnou chvíli. Vůbec se ty moje a jeho vhodný chvíle docela míjeji. Budem na tom muset zapracovat. Přece nedojde po roce a půl ke krizi sexuálního života :-o.

Taky mám pocit, že nic nestíhám. Přitom nic nedělám. Zase jsem si nechala všechno nahromadit a teď nevim, do čeho dřív vrtnout. Ale ono to bude lepší...

Teď se jdu teda pustit do článku o něčem, čemu naprosto nerozumim, a budu se motivovat na večer. Snad =M= nebude moc vyčerpanej...


Jako bonus přikládám obrázek
ibook

tenhle iBook, to je ale skvělej prďola, co? Ten by se mi lííííbil :)!
26. května 2006

Dejte mi svoje peníze

a já je všechny zpronevěřim! ›››


Neumim šetřit. Dokud mám peníze, tak je zhýrale rozhazuju. Já tomu teda řikám, že "si je užívám"
Svoje první peníze z nový práce jsem si teda opravdu "užila". Škoda, že jich bylo poněkud nemnoho. Budu si muset "užít" i ty druhý, co dá-li bůh, dostanu v pondělí.

Koupila jsem si košili, umořila jeden minidloužek a tři kilča mi zbyly. Bááááječný. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi nějaký peníze jen tak válely v peněžence a nebylo už předem jasný, za co je utáhnu. Plánovala jsem si, jak si koupim tu aromalampu, nebo tu úžasnou kytku, co maj v květinářství v Albertu, jak má ten strašně zajímavej stonek.

Člověk míní a život mění. Stála jsem včera na Zborovský zastávce, kde před docela nedávnem otevřeli další obuv (je jich tam ještě asi pět). V tý obuvi maj i celkem zajímavý tašky.
To se mi stalo osudným.

Původně jsem tam jen šla trávit čas do příjezdu tramvaje, protože počasí nebylo zrovna libé. Pak jsem jí ale uviděla...
Bílá kráska se krčila na konci police a téměř splývala se zdí. Mojemu oku ale neunikla. 299,- kč vypadalo víc než příznivě, nicméně tramvaj už přijela.

Celou dobu v práci jsem pak na ní musela myslet a cestou domů jsem prostě neodolala.

Houpe se mi teď doma na věšáku a já nemám zase ani korunu. Touhy jsou ale přeci od toho, aby se uspokojovaly, ne?
Jak jsem zjistila při psaní posledního článku, tohle je i jedna z tezí moderního tzv. antimorálního satanismu.

A tak křičím do světa Je- li tomu tak, pak jsem satanistkou! Chci uspokojovat VŠECHNY svoje touhy!
25. května 2006

Čo s tým?

pozor, příspěvek obsahuje ironii ›››



Od Vánoc jsem přibrala šest kilo.
Dneska se při pohledu na mě v tramvaji rozbrečelo dítě.
Mezi přerývanými vzlyky ze sebe vyráželo něco, co znělo jako "bba". Nevim, jestli to mělo znamenat "baba" nebo "blba", ale ani jedno rozhodně neni lichotivé.

Tenhle spot se měl původně jmenovat Mám velkej zadek, tlustý stehna a špek na břiše, ale =M= mi to nakonec vymluvil.

Nic to ale nemění na skutečnosti. Když jsem si zkoušela v M&S suprovou košili ve svojí obvyklý velikosti, tak jsem si nejdřív myslela, že maj nějaký blbý číslování. Po včerejším vážení je mi ale jasný, že číslování je v pohodě :/. Musim s tim něco dělat. Blbý ale je, že nemám absolátně žádnou vůli. Prostě si chci dopřát dobrý jídlo a nechci se topit někde v potu. Sportovní tílečko a kraťásky se furt válej na dně skříně.

Možná, že s nástupem do procesu přijde i stres a zhubnu sama. To by se mi fakt líbilo.
Nebo si pořídim to mejdlo. Nebo ty vložky do bot. Nebo najdu recept na tukožroutskou polívku. Nebo... prostě pudu na liposukci. Jsem přece koneckonců zhýralá!
24. května 2006

Nebezpečí obchodu

Dneska jsem dostala první honoráře za první články. Nebylo to moc, protože v minulým čísle mi vyšly jen dva kratší, ale... pár stovek to bylo.
Když jsem odcházela z redakce, plánovala jsem, co s nima udělám.

Zajdu si na kafčo? Koupim si ty kalhoty, co se mi tak líbily? nebo tu aromalampu, co kolem ní chodim už dýl jak měsíc?

Ne, ne, ne! Já budu silná a nekoupim si nic! Budu si je šetřit, jen večer pozvu =M= do kina.

Musela jsem jet do C&A, protože se mamince zalíbilo tričko, co jsem si ho tam koupila minulej tejden, a já slíbila, že jí ho pořídim taky.

Džísys, to sem neměla dělat!!!

Tričko jsem nemohla najít. Sprostě ho přendali ze začátku prodejny až na samý konec, takže jsem se prodírala regály plnými rozličných oděvů a... no co no, prostě mi pár kousků padlo do oka a do kabinky jsem vláčela hadříky v hodnotě několika tisíc. Při cenách v C&A musíte uznat, že jsem se sotva vlekla!

Mno... pár tisíc jsem s sebou ovšem neměla. Vyhrála to naprosto epesní bílá košile s černě vyšívanými květy, či co to je, a ony super kalhoty jsem si zarezervovala. Monika mi slíbila další peníze hned zítra a měla by to být velmi zajímavá sumička. Nicméně jsem na sebe pyšná, že jsem odolala a kalhoty tam nechala a nepropadla kouzlu karty, kde se vždycky nějaký ty penízky najdou :).

Velmi líto je mi ale rozkošného topíku taktéž v bíločerné kombinaci. Tak úžasnou věc bych vážně moc chtěla mít. Cena je ovšem poněkud vyšší, než jsem ochotná tolerovat, když je podmínkou nositelnosti zhubnutí aspoň tří kilo. Achjo...

Ale jestli zejtra dostanu ty penízek zajdu si ho ještě vyzkoušet a... stejně si ho koupim :)




tak, milá čtenářská obci, a tohle byla ukázka toho, jak budou vypadat moje spoty, až se ze mě stane bohatá a zhýralá redaktorka :).
23. května 2006

Ještě týden

Tak ještě týden a jdu do práce. Tyjo :)
Sama nevím, jestli se mám těšit, nebo co. Ale asi mám. Včera jsme to s =M= probírali. Můžu děkovat bohu, že se naskytla taková nabídka, která mi vyhovuje snad po všech směrech (teda peněz by mohlo být víc, ale to vždycky).

Už tak poslední dva roky na škole mi bylo jasný, že nechci bejt ani diplomatka, ani úřednice v EU, ani vyšší management v nadnárodní společnosti či co. Začalo mě přitahovat psaní. Mému snažení na www.nekrolog.cz už odzvonilo a já si řikala, co budu dělat.

Jak řikala Bibi — ty největší šance přijdou, když to člověk nejmíň čeká. Taky že jo. Když mi Monika, co jí učim anglinu, řikala o psaní pro jeden časák, myslela jsem, že to bude další šolíchačka za dva nebo tři tisíce. Že se zalíbim natolik, že budou ochotný mě vzít na plnej úvazek, jsem nečekala ani ve snu.

Teď už se to nachýlilo. Před čtrnácti dnama jsem si mohla přečíst svoje první dva články. Včera vyšlo další číslo a můj článek se probojoval až na titulku :). Juchů!



Novinky z bílého světa

Mno... kladné pocity jednoznačně převažují, ale našlo se už několik nedostatků. Většina z nich bude v pohodě, až se s prckem naučim líp pracovat. Ale co mě teda docela štve, je, že na všech stránkách se mi ukazuje stejný písmo.
=M= tvrdí, že je to tím, že jsou stránky špatně vytvořený a nejsou k Macům přátelský. To je škoda, protože když máte na každý stránce stejnej typ písma, ať se podíváte, kam chcete, je to docela otravný.
Ale člověk si zvykne na všechno.

Jinak objevuju spousty vychytávek, ometám černý chlupy s klávesnice i monitoru a těším se, až si pořídim nějakej pěknej obal :)

22. května 2006

Apple iBook 12"

Milovaná moje čtenářská obci, toto je můj první bíly příspěvek. Ano, vytoužené se stalo skutečností a dneska, když jsme byli na obvyklém každodenním nákupu jsme koupili =M=ovi suprácký kalhoty, šmrncovní tričko, máslo, zeminu pro pokojové rostliny, no a pak jsme se prostě jen tak stavili v Applecentre a vyzvedli toho bílýho krasavce :).

Účelem tohoto příspěvku tedy není nic jiného, než si prostě ozkoušet, jak nám to spolu s prckem jde. A jde nám to dobře :).
Je krásný, bíly, miloučký, píše se na něm uplně samo. Někdy máme trošku mezery v komunikaci a něco nám trvá dýl, ale my si poradíme!

Lidová tvořivost

=M= se vrátil z firemního víkendu a přivezl si s sebou kromě dobrého uzeného masa taky žaludeční potíže.

"A chceš ukázat, jak jsem blinkal?" mával přede mnou pyžamkem.
"Snad ani ne. Dej to rovnou do pračky." nemusím vidět všechno...

Aby to všechno pojistil, skočil včera s brauzrem po kině na nakládanej hermelín.

"Ten byl tak dobrej! Tak uzrálej! A ty papričky! Jo... a pokapal jsem si kalhoty olejem..."

Několik minut po tomto závažném sdělení už seděl na záchodě, kam teď chodí cca každých 20 minut. Inu dieta je dieta :).

Jiný by možná na záchodě zahálel. Ne tak =M=. Z dlouhé chvíle stvořil nový text na motivy lidové písně.

Holka modrooká načůrala do potoka,
holka modorooká načůrala tam.
V potoce se meje kočí.
pořádně si promne oči,
holka modrooká načůrala tam.


I obyčejné životní strasti mohou být inspirativní!
21. května 2006

v Carrefouru je vše čerstvé

V carrefouru mě může občas šlak trefit.

RAJČATA ZA 35KČ, II.jakkost, Maroko

hlásá cedule a pod ní mě čeká smutný pohled. Nedozrálý plody, některý naměklý, některý plesnivý.
Achjo.
Volný rajčata už stejně ani nekupuju. I když vypadaj dobře, naoknec chutnaj jako bláto a je mi z nich blivno. Musela jsem přejít na cherry, ve kterých se ta lahodná rajčátková chuť dá přecijen objevit.
O paprikách, okurkách, pomerančích... radši ani nemluvim. Nakupovat tu ooce a zeleninu je o strach.

Podobně je to ale asi i se salámama. Stála jsem tuhle ve frontě a koukala na nevábně vyhlížející junior. Kupuju ho půsm k snídani. Dřív jsem kupovala gothaj. Ale vždycky byl zasmrádlej a uplně se mi hnusilo na něj šahat.
Pomalu na šla řada a já si v duchu připravovala, jak řeknu prodavačce, aby mi ten junior dala z toho sloupečku úplně vlevo nejblíž k ní, protože tam nebyl ani seschlej ani nazelenalej.
V tom přistoupila tělnatější dáma v červeném prodavaččím úboru a u těch sloupečků, jejichž vršky už byly nevábné, prostě vzala těch pár vrchních koleček a otočila je "dnem vzhůru", jestli mi rozumíte.
Prostě a jednoduše to zamaskovala a jede se dál.

Aaaaaachjo...
17. května 2006

Když se může něco posrat, posere se to.

Samozřejmě. Že už jsem se dááávno nepoučila. Vždycky, když chci něco já, tak se stane něco, aby mi to nevyšlo. Pořád si řikám hlavně nedoufat, hlavně se netěšit.

Když jsem asi před čtvrt rokem před brauzrem nadhodila, že se mi líbí iBook a že bych si ho ráda někdy pořídila, nabídnul mi svůj, že si akorát bude kupovat novej PowerBook. Zajásala jsem.
Když už se všechno chýlilo, brauzrův nový miláček dorazil, tak iBook se naschvál rozbil a to tak, že oprava by byla dražší než jeho pořizovací cena (teda cena pro mě, po dvou letech používání).

No nic. Tak druhý pokus.

=M= mi nabídl, že mi pořídí nový. Když teď budu pracovat jako velká holka, budu ho mít i čím splácet, a tak jsme si plácli. Vzdali jsme hledání nejvýhodnější cenové nabídky, protože to všude bylo víceméně stejné, a objednali prcka od nějakýho poloznámýho, co má obchod s notebookama. Začala jsem se těšit. Proč by to nemělo vyjít? K dodání bude za dva dny.

Objednanej je od pátku. Od pondělka refreshuju =M=ův email každou hodinu a před chvílí jsem se právě dočkala.
Co myslíte, že jsem se dozvěděla?
Megaproblém!!! iBooky 12" nejsou! Ani v centrálním skladu, ani v centrále v Maďarsku.

No tak takováhle věc se může stát fakt jenom mně! K dodání za 14 dní. Shit! A já už se o víkendu viděla s malým jablíčkem v posteli :(

Můj poněkud hysterický výlev na icq nakonec =M= donutil zavolat do Applecentra na Andělu, kde prý kromě ošmatávaného vystaveného modelu mají ještě jednoho drobečka na skladě. Pevně doufám!
Jak už jsem jednou natěšená, tak je se mnou k nevydržení :(

milacek

a taky mi teď psali z applestoru, že už žádnej ibook mít nebudou, že se nahrazujou novejma macbookama. doufám, že žádnej nemaj proto, že ten jeden už je zamluvenej =M=em, protože jinak spáchám sebevraždu!
zrovna když JÁ se rozhodnu, tak zrušej prodej. no to by se z toho jeden pos... macbook začíná na 1099 dolarech, ovšem bůhví, za kolik bude tady :(

Moje maminka

Tohle mě natolik dostalo, že jsem se rozhodla si to zvěčnit v deníčku. Pod 99% toho bych s mohla podepsat :) ›››
1) Moje maminka mě naučila OCENIT DOBŘE ODVEDENOU PRÁCI: "Jestli se chcete navzájem zabít, tak to udělejte venku, právě jsem uklidila!"

2) Moje maminka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ: "Modli se, aby to šlo z toho koberce dolů!!!"

3) Moje maminka mě naučila LOGICE: "Proč?Protože jsem to řekla!"

4) Moje maminka mě naučila mě naučila PŘEDVÍDAVOSTI: "Ujisti se, že máš čisté prádlo!Co kdyby se stala nějaká nehoda!"

5) Moje maminka mě naučila mnoho o vědě zvané OSMÓZA: "Zavři pusu a jez!"

6) Moje maminka mě naučila OHEBNOSTI: "Podívej se na ten flek, co máš na zádech!"

7) Moje maminka mě naučila VYTRVALOSTI: "Nevstaneš odsud, dokud nesníš všechcen ten špenát!"

8) Moje maminka mě naučila IRONII: "Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod!"

9) Moje maminka mě naučila o POČASÍ: "Tvůj pokoj vypadá, jakoby tam řádilo tornádo!"

10) Moje maminka mě naučila ŽIVOTNÍMU CYKLU: "Přivedla jsem tě na svět a můžu tě z něj zase rychle dostat!"

11) Moje maminka mě naučila MATEMATICE: "Kolik chceš knedlíků?Chci 3!Dostanu 4!"

12) Moje maminka mě naučila ZÁVISTI: "Na světě jsou milióny dětí, které nemají tak sqělé rodiče jako ty!"
12. května 2006

Oduševnělá micinka

Stane se, že nemusím trávit páteční večer u televize, ale můžu jít s =M= na odbornou konzutaci. Trávím pak večer s tím, co nechce, abych mu na deníčku řikala jako tomu hmyzu a já mu zase nechci řikat tak, jak mu řiká =M=, a tak mu říkejme třeba Hajzlík.

"Bakalářku napíšu za čtyři dny!" chvástal se Hajzlík. To se mu to píše, žurnalistovi jednomu... To my, co musíme studovat megakvanta historické literatury a podporovat každý argument fakty, mu jen tiše závidíme a odkládáme konec studia o další rok.

Odborná konzultace se zvrhla v konzumaci všeho možného. Kluci se ládovali nakládaným hermelínem, já kultivovaně ukrajovala lžičkou kousky indiánka. Nevím... buď už toho hodně pamatoval, nebo už indiánci nejsou, co bývali.

Na poslední štaci v Sedmém nebi konzultace vyvrcholila debatou o oduševnělých slečnách a o micinkách.
Označení micinka se mi vpravdě zalíbilo.

Víte, kdo je micinka? To je prostě růžovka. A nemusí být nutně v růžovým. Je to prostě taková slečinka s vyšpuleným zadečkem a hezkejma prsíčkama.
A "oduševnělá"? To je prej ta, se kterou stojí za to i posnídat.
Nejlepší kombinace je tedy oduševnělá micinka.
Ale dámy, ruku na srdce, kolik takových znáte?

Vychází mi z toho tedy jeden závěr — když už nejsem micinkou, musím být aspoň oduševnělá!


s =M= už spolu několik dní nesnídáme. znamená to něco???
5. května 2006

Jsou výpary z PVC nezpečné?

Začalo to nevinně. Dopisovala jsem článek a koukala na chůvu v akci. Když běžela reklama, šla jsem uvařit těstoviny k večeři (no a co, tak večeříme pozdě, no). Vrátila jsem se k telce a po chvíli slyšim prskání.
Shit...
Dala jsem tam hodně vody a prská to na plotnu...
A vstala jsem a šla do kuchyně.
Ale proč to tak strašně kouří doprčic? A co to tu tak strašně smrd..?

To už jsem nestihla ani domyslet, protože přes ty bílý oblaka nebylo vidět na krok a kouř byl docela dusivý.
Vyběhla jsem z kuchyně, zabouchla dveře a přemýšlela, co dál.

"Doprdele!" došlo mi vzápětí. Já zapla blbou plotýnku a rozpouští se nám odkapávač na nádobí!
Nádech, šup dovnitř, odkapávač pryč z plotýnky, plotýnku vypnout, zapnout digestoř, ven z kuchyně, zabouchnout dveře, přemýšlet, co dál.

Psy sem vyhodila do ložnice, protože jsem pojala podezření, že ten kouř nebude zcela bezpečný. Otevřela jsem okna v obýváku. Ano, obě (to druhý jsem teda spíš málem vyrvala z pantů, po zimě totiž totálně zatuhlo). A protože už mi slzely obě oči a v krku mě pálilo, o dalším postupu jsem šla přemýšlet do ložnice.

Peďkis ani Tripod netušili, co se děje. Koukali na moje počínání a jestli myslí, tak si dozajista mysleli, že hraju nějakou podivnou hru. To se jim potvrdilo, když jsem se zase zhluboka nadechla a vplula znovu do oblak bílého kouře.


Po menším konsolidování situace jsem zavolala =M=.

"Já jsem udělala něco hroznýho..."
"Vymazala jsi celej počítač?"
"Ne... něco mnohem horšího..."

=M= mě ujistil, že nic horšího neni, takže jsem mu vyjevila podstatu problému. Inu co, jen se zasmál, že se prý celou dobu, co tu bydlíme, bojí, kdy se to stane. A že je rád, že se to stalo mně a ne jemu.
Je to hodný chlapec :)

Smrad se vyvětral poměrně rychle. Díkybohu, že se nám to stalo na jaře a ne, když je 20 stupňů pod nulou. Teď už se to drží jen ve skříňkách, ale to časem taky přejde.
S tím už máme zkušenost od posledně, když sme na popel spálili kuřecí křídla, který měl mít Šmudliprd k večeři.
4. května 2006

A mojí kartičku do městský knihovny jste náhodou taky nikdo nenašel?

Co byste tomu řekli. Když už se něco sere, sere se to na jednu hromadu.
Ano, když jsem chodila na druhý stupeň a maminka už mi přestala připravovat tašku do školy, vysloužila jsem si pár poznámek a důtek za zapomínání.
Ano, ztratila jsem snad sedmkrát klíče.
Ano, často se mi stává, že něco nemůžu najít.
ALE!
Nikdy se mi nestalo, abych ztratila dvě poměrně podstatné věci tak rychle po sobě.
O ztracené lítačce čti zde.
O ztracené kartičce do knihovny se dočtete v zápětí.

Nojono, ztratila jsem kartičku do M2stský knihovny. Měla jsem jí v peněžence hned u copykarty do školní kopírky. Ta kapsička byla poměrně vytahaná, protože v ní obvykle nosim ještě kreditku, kterou mám teď ovšem někde jinde (doufám).
A během toho kolotoče, co jsem zažila při vyřizování nový lítačky (o tom možná taky ještě napíšu, ať víte, co dělat, když se vám stane to, co mně), jsem peněženku vytáhla asi milionkrát. A kartička mi vypadla.
Já bych řekla, že to bylo přímo v centrále DPP. Ale nikdo mě neupozornil a když jsem se tam koukala po pultíkách a po zemi, kartičku jsem neviděla.

Inu co.
Díkybohu, že mě =M= upozornil, že bych si měla kartu zablokovat, aby si na mě někdo něco nepůjčil a já pak nemusela latit ohromnou pokutu jako on.
Blokace proběhla bez problémů a na novou mi stačí občanka a dvacka.
Aspoň, že to zase nejde do statisíců...
3. května 2006

Nenašel jste někdo mojí lítačku?


"Ty Pražáci jsou pěkný kurvy! Každej má dvě auta a konto ve Švýcarech..."
Nadával dneska pán v tramvaji cestou z Pavláku na Moráň.
Škoda, že nejsem Pražák. Řidičák sice nemám, ale konto ve Švýcarsku by se mi hodilo. Romantická procházka po Petříně totiž nezůstala bez následků.
Já kráva blbá nepoučitelná!!!


Minulej tejden jsme se s =M= váleli na lavičce na nábřeží. Po příchodu domů jsem zjistila, že nemám lítačku, kterou jsem si na 200% dávala do vnitřní kapsičky bundy.
Shit!
Rychlý úprk zpátky, dotaz na bezdomovce, nic.
Naštěstí nám na nábřeží uklízí takovej starej hodnej pán. Našel jí!
"Já to ani neprohlížel... Nesu to na policii."
Zlatá duše!
"A tady vám z toho vypadla pětikoruna."
"Je tam ještě pade, to si nechte jako nálezný!"
"Ale kdepak... já nic nechci"

Že bych se poučila? Ale kdeže! Při prvomájovým výletě jsem si lítačku opět dala do tý pitomý kapsy a opět se válela po lavičce. Lítačka opět vypadla.
To nasere hlavně kvůli tomu, že je čtvrtletní — až do konce června, že jsem tam měla i jména postav do pohádky, kterou s =M= už rok vymejšlíme, a že nemám ani jednu jedinou fotku na novou průkazku.
Ach jo :(

No, co se dě dělat. Svoje poslední tři stovky musim obětovat svojí blbosti, vyfotit se, zaběhnout do Hollaru pro potvrzení, že studuju a vystát frontu na novou jízdenku. Měsíční. A za měsíc zas tak. Suma sumárum mě ta legrace vyjde na nějakejch sedm osm set. A nechci slyšet, že to neni moc. JE!
Budiž moje blbost potrestána :(
2. května 2006

Večerní máj byl lásky čas

Teprve včera jsem doopravdy pochopila, proč některý lidi opravdu nechtěj slavit valentýna. My ho taky neslavíme. Ale neni to ani tak z nechuti, jako spíš proto, že nás nezajímá a nějak ho míjíme. První máj je sice záležitost česká, ovšem na Petříně neméně hloupá a trapná.

Prodírali jsme se davy zamilovaných párů, udivených cizinců a potenciálních voličů ODS, kteří marně vyhlíželi klobásy zadarmo (já ostatně taky). Hra na pusu pod každou značkou cestou tam byla moc roztomilá. Veškerá zamilovaná a romantická nálada ze mě ovšem vyprchala už při prvních několika cvaknutích spouští fotoaparátů, jak se milenci zvěčňovali u polí rozkvetlých tulipánů.

Nakonec jsme se pořádně políbili pod rozkvetlou třešní, když se snad nikdo nedíval. Mnohem větší zážitek pro mě ale byl, když =M= čůral v křovíčku u plotu a já hlásila, jestli někdo nejde. Tomu říkám milostné sounáležení! Pusa v parku, kde po sobě pod každým rozkvetlým stromem lezou mladí i staří mi připadá jako klišé nebo povinnost dostát tradici. Budu se s ním líbat od rána do večera. Pod třešní, pod javorem nebo pod mostem. Ale už nikdy ne na Petříně na prvního máje. Leda za klobásu!

Co dát babičce ke kulatinám?

žádný hlubokomyslný ani vtipný článek. potřebuju inspiraci.

co byste dali, nebo už jste dokonce dali babičce k sedmdesátým narozeninám?

může to být i hodnostnější dar, jelikož se případně jako rodina složíme. ovšem zase nic přehnaného, protože babička už nás předem upozornila, že nic nechce (a ona to fakt myslí vážně), tak abysme jí nepřiváděli do rozpaků.
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz