Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. července 2006

okamih

návrat oblíbené rubriky ›››


erpéčka:
"a tos mě musel táhnout až sem?"
"musel, protože jinak bych ti nemoh ukázat tohle — tvůj budoucí butik, dílnu a ateliér"
"jééééžiš, ty seš blázen, skvělej, super, miluju tě" nebo tak nějak


anděl:
"jéééé"
"chtěla bys taky butik a ateliér?" mrkne na mě =M=
"nooooo :)"
"tak to si musíš najít takovýho ňoumu, jako je ten v televizi :)"
25. července 2006

Obrázky z Dresdenu

Na minidovče v perle východního Německa bylo horko. Bylo tam takový vedro, žej sem se sprchovala několikrát denně a byla jsem pečená vařená na hajzlíkách, jelikož denní spotřeba tekutin překročila snad i pět litrů. Však jsme taky nejvíc peněz nechali za vodu.
A za jízdenky do emhádéčka. kdosi řikal, že si nebudem kupovat třídenní lístek za deset eur, protože je to v Drésdenu všude kousek. Tak jsme nakonec každej vyplázli kolem patnáct ojro za tramvajky a autobusy. Ale mně to nevadí. Já to neplatila.

=M= řek, že to bere jako součást toho, že mě balí, a celej Drésden mi zacáloval. Já jsem totiž čípák (od slova cheap) a ještě dlouho budu, jak jsme zjistili s =M= včera nad ledovou kávou propočtem mých daní za letošní rok.

Ubytovali jsme se v naprosto skvělým hostelu. Dokonce mám i fotky. Ale nechce se mi je sem dávat, je to moc práce. Jmenoval se Lollis a tak se kluci těšili na mladé micinky. Měli samo smůlu. A mě :D.

Pobyt v Německu mi otevřel oči. Hned dvě věci naprosto otřásly mými životnímy jistotami. První — že S-Bahn a Strassenbahn neni jedno a to samý a druhý — že pozdrav tschüss můžu říct bez obav i prodavačce v obchodě, nikoli jen důvěrným kamarádům.
Inu, co je dneska jistota...

Vrcholem pobytu byl koncert Pet Shop Boys na Prager Strasse před nechutně hnusným panelákem, kterej jsme málem nestihli. Nakonec to ale vypadá, že to nebudou PSB, kteří nám svou hudbou změní život, nýbrž Kdosi, kdo nám ho změní svým nadšením. Kdosi se totiž rozhod, že se mu Drésden a Nojštat tak líběj, že se tam přestěhuje. A mluvil o tom tak dlouho, až se toho =M= chyt taky.

=M= je přesvědčenej, že se za rok stěhujeme (až dodělám konečně školu). Já jsem přesvědčená, že ho to za rok přejde.

Nuže, uvidíme.
24. července 2006

Weg aus Dresden

Než vám řeknu, jak jsme se měli v Drésdenu, musim vám říct, jak jsme se měli cestou z něj. Vlak jsme samozřejmě málem nestihli, pak jsem kapku zazmatkovala při nastupování do vagónu a nakonec jsme vlezli do kupé s dvěma mladýma sympatickýma holkama, který mluvily směsicí podivnejch řečí. Chvíli to vypadalo jako angličtina, pak jsme to vyhodnotili jako holandštinu. Nikoli — byly to Kanaďanky.

Při kontrole pasů se holky děsně divily. Divily se ještě víc, když po německým celníkovi přišel ještě českej. To už fakt kulily oči. Záhy jsme pochopili proč.

"Does this train go towards Berlin?" fatální otázka...

Koukla jsem se na =M=, na slečnu...

"No..."

"No???" vytřeštila slečna oči.

"Towards je směrem k, ne?" zeptala jsem se =M=a, protože jsem na chvíli zapochybovala o svých znalostech aj.

"No jasně," usmál se =M= a vysvětlil holkám, že nejedem z Drážďan směrem od Berlína ale do České republiky a do Prahy.

Holky byly totálně zděšeny. Jako mladá Kanaďanka domnívající se, že právě překročila hranice země, se kterou probíhá vízový styk, bych vyděšená byla taky.

Holky ale potkaly mě a =M=a, což je zachránilo v pravdě prekérní situaci. Jelikož už jsem tu story vyprávěla X lidem (jsem totiž skutečně nadšená tím, jak jsem hodný člověk), vezmu to už jenom zkráceně.

Vysvětlila jsem holkám, že vystupovat v Ústí v deset v noci skutečně neni dobrý nápad, obzvlášť, když Praha už je za humny. Že jestli dojedou až do matičky, můžou přespat u nás nebo jim pomůžeme s hledáním hostelu.
=M= jim zaplatil jízdenku z Děčína do Phy, v automatu v Holešovicích jim koupil zopár lístků na MHD a pak jsme je odvedli do nechutně zabordelený a začůraný ulice, kde jsme je poslali do hostelu najitýho v součinnosti s =M=ovou kamarádkou.

No neni to superdobrej skutek? To si můžem do modrýho života udělat nejen čárku, ale rovnou křížek!
Dala jsem jim i tel číslo, aby se měly na koho obrátit v případě komplikací a pak už mi bylo jen líto, že se neozvaly a zvládly všechno samy.

Mno... měla jsem jim dát spíš adresu. Třeba by poslaly pohled z Kanady...
14. července 2006

Kozy ven

Koupila jsem si nové tílko. Je černé. Myslím, že i elegantní. =M= tvrdí, že mě zeštihluje.

"Co si mám vzít na sebe k našim?" ptala jsem se ho před narozeninovou oslavou půlky naší rodiny.
"Vem si to bílý. V tom vypadáš jako slušná holka" vzal mi z rukou ramínko s novou černou nádherou.
"Tohle je moc... vyzývavý"

Aha :(

Mám to tílko moc ráda. Ale když je velikost vašeho košíčku C, je to asi nebezpečný.
Jela jsem tramvají, =M= nade mnou, to ovšem nezabránilo dvěma podivným existencím, aby na mě nedělaly nechutné posunky a nenaznačovaly kopulaci.
Na ulici na mě ulpívaly pohledy a mužům sjížděly oči kamsi pod úrověň mého obličeje.
Dokonce i Kdosi večer v kavárně řekl, že ten obleček je moc hezký, ale že se celou dobu musí koukat na =M=a. Uklidnilo ho, až když jsem si před výstřih postavila velký pohár jahodového potěšení.

Výlet v tílku do Dejvic už byl naprostá katastrofa. Kluk sedící v tramu přes uličku na mě nepokrytě vejral a dva šikmooký cizinci mi palcem ukázali jedničku a pak udělali významné gesto oběma rukama před hrudním košem, aby naznačili objem.

Co to s těma chlapama doprčic je? Viděj prsa a jsou celý bez sebe? A doprčic, mně se hezký prsa taky líběj. Ale pokukuju decentně.
A než mi to někdo začne podsouvat — nekoupila jsem si to tílko proto, abych ukazovala kozy všem kolem, ale proto, že se mi na první pohled líbilo a připadala jsem si v něm dobře. Tenhle vedlejší efekt mě docela štve.

Proč jsou chlapi jak divá zvěř řízená nejnižšími pudy?


PS: před chvílí u mě zazvonil můj první messenger. Cítila jsem se důležitě :)
13. července 2006

Skandální odhalení (aktualizováno)

Čtením se člověk může dozvědět spoustu zajímavých věcí. V dnešním světě informací ani nejde jinak, než aby člověk prolézal, co může. Někdy se poštěstí úplně nečekaně. Dnes jsem například zjistila, že Robert Redford je tenistka! Dokonce nejslavnější tenistka všecho dob! Jeho imidžmejkři jsou mistři mystifikace! Považte, v jakém omylu jsme žili ta dlouhá léta... A co teprve zklamané fanynky...
Ještěže čété dvojka nemá takovou sledovanost. Třeba se to ututlá.

redford

A teď vážně. Všimli jste si, jak skvělý pořad Na plovárně je? M2 ohromuje dnes a denně. Skvělí hosté, skvělý moderátor. A všimli jste si, jak umí anglicky? Jak se mu to stalo? A kde ty hosty bere?
Budu se určitě dívat a vám to doporučju taky!

Jakotička

"Čtu jenom tebe, enimena a gotchu" řekl mi včera fandor.
No nevim, jestli je to poklona, nebo jestli bych se nad sebou měla zamyslet. Já přece nikdy nic nenapsala o rudohlavovi, ani netrávím svou přítelkyni pochybnou drogou (nojo... já vim, že to bylo obráceně). Můj život je veskrze nudný nebo přinejmenším strašně obyčejný.

Od pondělka držim dietu. Teda... vlastně to neni dieta. Jen jsem si řekla, že by možná místo diety stačilo upravit stravovací návyky. Nesnídat, naobědvat se snídaně kolem dvou hodin odpoledne a večeřet v devět večer asi opravdu není cesta ke křivkám plaché laňky.
Zatím jsem tedy jenom plachá. Do laňky ještě nějaké to kilo zbývá.

"doufám, že se poštěstí, až budu chlapec jako tyčka" povzdechl si fandor na milkshakem se šlehačkou. Na mysli měl úspěšné ulovení nějaké vymazlené micinky. On totiž taky drží od pondělka dietu. Vyprávěl nám, co má všechno zakázané, a pak se začal v půl jedenácté v noci shánět po polévce, nebo aspoň něčem od Arabů.

"počkejte v Drésdenu... dáme si kebab u Turků a..." a vyjmenoval, kam všude zajdem na jídlo, takže to spíš než výlet za kulturou vypadá na svátek obžerství.

Od dneška od večera jsem sama doma. Ani nevim, jesti mi to vadí. Jen mě štve, že se asi nevydržim koukat na Invazi, protože už při prvním dílu jsem se trochu bála. Vydržela jsem to jen proto, že jsem věděla, že =M= přijde. Dneska ale bude postýlka opuštěná a Šmudlik s Bobinkou mě před zrůdnou MBE neochrání :/.
Možná, že když si k tomu vezmu tabulku čokolády, bude se to dát vydržet!

11. července 2006

Fifty

V rámci shánění dárků pro rodinu jsem se dostala až do obchůdku jménem Bankrot, kde, jak známo, je zboží poměrně nevalné kvality, ale příznivé ceny. Že jsem tam koupila zajímavý oční stíny, není důležité. Zásadní ale je, že jsem byla svědkem okrádání cizinců.

U pokladny přede mnou byla rodinka nějakejch hatmatiláků (čti: cizinců) a igelitku měli narvanou krámama.
"282 korun" nebo tak něco, hlásila prodavačka. Chlápek jí podal tisícovku a začal se hrabat v drobnejch, kterých měl plnou hrst.
"mužu?" dotázala se prodavačka a jala se přebírat mince.
"tak ten, twenty, sirty..." odpočítávala a vybírala chlapíkovi z dlaně desetikačky a dvacetikačky.
"fórty..." vzala z dlaně kovovou pajsku a rychle jí ukryla pod ostatníma mincema a pro sichr přikryla dlaní.
"sevnty, ejty... tů. ou kej" a začala házet peníze do kasy.

Začalo se to ve mně vařit. Přímo přede mnou zlotřilá ženština okrádá chudáka nic netušícího turistu. Mám na to upozornit?
ANO!!! Křičelo moje správňácké já. NE!!! Křičelo moje stydlivé a zakřiknuré já.
Shit... to je dilema... Pozorovala jsem prodavačku, jak pomalu uklízí mince a nadechovala se, že jí to dám sežrat.

"nou, nou... to je fifty!" zarazila se najednou a minci vrátila zpět majiteli, aby jí vyměnila za desetikáchli. Ulevilo se mi. Přece jenom to neni tak špatný. Jsem si jistá, že tu padinu vzala naschvál. Asi jí ale svědomí nedalo, nebo viděla, jak tam nervózně přešlapuju, a vše se v dobré obrátilo. Chlápek může mít ještě radost, na jak poctivý lidi u nás narazil.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec :)
5. července 2006

Zase o rok

A zase jsem o rok starší. Před třiadvaceti lety jsem se kolem druhé odpolední prodrala na svět :)
Třiadvacet, to už je kousek k pětadvaceti a pětadvacet je už skoro třicet :(. Holt to letí.

Seděli jsme v pátek se spolužákama na třídním srazu a někdo řiká "vždyť ty už budeš mít brzo narozeniny, co?"
"No jo, příští tejden mi bude třiadvacet, to je děsný :("
"Mně bude za dva měsíce čtyřiadvacet. TO je děsný!" ozvala se Rebarbora.
Z naší třídy jsem byla nejmladší.

=M= mi včera dopřál bezva zanakupování, z kterého jsem si odnesla báječnou sukni a něco naznačoval o tom, že se můžem vrátit i pro tu další, co se mi líbila. Došli jsme si na prima oběd a taky na nejlepší zmrzlinu v Praze. A dneska ráno jsem dostala ještě pejska :).

Doma jsem to oslavila vykoupáním v kýblu, protože už nám tejden neteče teplá voda a minimálně do pátku nám ještě nepoteče. Ach jo.


PS:
Gratulace a finanční dary přijímám na adrese Vltavská 16, nebo elektronicky zde. Číslo účtu sdělím na požádání :D
3. července 2006

Účastníci zájezdu

Všimli jste si toho?
Po Praze už od bůhvíkdy pobíhaj lidi a na krku maj podivný cedulky. Jsem krátkozraká. Takže jsem na cedulky zírala tak dlouho, než si dneska jedna paní s oním kolem krku sedla vedlě mě v autobusu.

Píše se jim tam "Účastnický průkaz".
To je nějaká provokace???


Aktualizováno:
Juchůůů! Už to vim, jsou to sokoli!
Mno jo, probíhá XIV. Všesokolský slet a oni to tahaj všude s sebou, protože maj zadarmo MHD. Nu tož si ale všimněte, kolik těch sokolů je!
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz