Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
24. prosince 2006

Po roce Vánoce

Při cestě do zatáčky se mě zmocňovala lehká nostalgie. Smutná nostalgie. Po příchodu k našim bylo všude ticho. Svlíkla jsem kabát, uklidila boty, vyrovnala zabalený dary do skříňky u postele, vyhrabala svoje starý bačkory a šla do kuchyně.

Seděla tam maminka a velký bratr a už z toho ticha, který tam vládlo se dalo vytušit, že duch Vánoc se letos zase někde zapomněl.

"Tak tys jí vážně nechala doma?" přivítala mě máma.

Panebože! Jednou jsem se rozhodla, že s sebou Pedi nepovezu, tak jsem se prostě rozhodla. Tenn vyčítavý tón mě ale bodl přímo do srdce. I když jsem si celou dobu přikazovala, že pravý důvod, proč jsem nechtěla Peďkatou vzít, si nechám pro sebe, nedokázala jsem to. Jednoduše je jí asi zase o něco hůř a nechtěla jsem, aby máma svátky prohysterčila.

"Ona prostě sem tam zase funí. Dohromady jí nic neni, ale myslim si, že se v Praze bude mít líp. Tady by jen něco užírala a ty by ses zbytečně nervovala."

Téma Pedi se během dne vynořilo ještě několikrát. Proč proboha nemůže respektovat moje rozhodnutí? Co si myslí, že by tu ten pes dělal? V Praze už má svůj klid, svoje místečka, tady by jen vymetala misky a v noci byla nervní, že neví, kam si lehnout, kde má místo.

"Možná jsou to její poslední Vánoce. A má tu dárky..." použila maminka zbraň nejtěžšího kalibru.
To už můj pohár přetekl.
"A mám pro ní zejtra dojet nebo co?"
"Ále..." mávla rukou.

Snad jsem to tím teda ukončily...
Podobný hovor mě čekal ještě u babičky, ovšem na tu jsem to vybalila rovnou s tím, že se o tom dál bavit nechci.

Mám o Pedinku strach. Mámině kolegyni umřela před dvěma týdnama kočka. Bráchovi umřel minulej tejden Mazlik. Do třetice... :(. Snad ne.

Vyslechla jsem si tisíce maminčinejch trápení, stížnosti, řeči o ústrcích, kterýma trpí od táty i mladšího bráchy. Svatá trpitelka.
Nechci to zlehčovat. Ale za ty roky vím svý.

"A jak se máš ty?" zeptala se až večer.
"No... dobře. Doma...," ani jsem nestačila domluvit.
"Ty už nejsi doma tady?" zeptala se mě s trochou lítosti ovšem i sarkasmu v hlase.

Ne... už nejsem. "Doma" tady tomu řikám už jen ze zvyku. Přijdu sem a připadám si jako cizinec. Emočně. Žije se tu úplně jinak, než jak bych si to já doma předstvovala. Je tu chladno a prázdno.
23. prosince 2006

Dar

Právě sedíme u snídaně a nějak přišla řeč na dárky. =M= je nakupuje v noci ze 23. na 24., už co ho znám. Dnes z něj ovšem vypadlo, že pro mě dárek už má. Dokonce týden, možná dýl! :-o
Jsem zvědavá! Pokládám otázkya on odpovídá. Bojim se, že to uhodnu a přijdu o překvapení, ale je to sakra silnější než já!!!

Je to malý, bude se mi to moc líbit, chtěla jsem to, je to svým způsobem obal a možná proto nebudu mít čas na bakalářku. :-o
Kua... co to může bejt za obal, když mi může ubírat čas?
Co je nejhorší — =M= ho má v prádelníkovým šuplíku. Za chvíli odejde nakoupit dárky a já... tu zůstanu sama se svojí zvědavostí.

Aaaaachjo... já to nechci vědět. Chci bejt překvapená, až si uděláme svůj Štědrej večer a budem sedět u naší vadnoucí jedle, co vydává pomalej tichej smrádek rozřezaný zelený kytky. Ale... co to je???
Musim rychle snídat, rychle se sbalit a odejít dřív než on.
22. prosince 2006

Tak jsem pekla (fotostory)

Sednul na mě vánoční duch. Nějak jsem se utla nebo co. Unáhlila. Zbláznila... to je to slovo.

V Tescu na Národní jsem si koupila formičky. Teda vykrajovátka. Obyčejný kolečka. Bylo to už dost přebraný. Rozhodla jsem se totiž, že upeču cukroví. Abych ukázala, že nejsem k ničemu. Že jsem šikovná. Chápete?

Už včera jsem pečlivě vybrala recepty, o které se pokusím. Původních dvacet něco jsem okleštila na čtyři. No, ještě že jsem se snažila být soudná!

Jako první mi padly do oka miminka. Rychlé, snadné, jednoduché.
Jak to dopadlo?
Děsně! Těsto se po chvilce lepilo jako prase, pracovalo se s tim fakt nic moc. Při pečení se to začalo nafukovat a rozbalovat, mandle vypadávaly. Neni to chuťově zas tak špatný, ovšem žádnej zázrak. Z půlky zavinovaček miminka vypadly a válej se bezprizorně po talíři.

miminka

Líbily se mi i andělská očka. Jsou o trochu náročnější, ale já to přece zvládnu. No ne?
Ne!
Z oček jsou placky. To by ovšem nebylo to nejhorší. Povedlo se mi je totiž i trochu připálit :/.

ocka

Ještě je čeká namáčení v čokoládě, ale myslim, že už se to moc nespasí.

Nadějně vypadaly i hvězdičky s ořechovým sněhem. Leč zdání klame.
V troubě to celý nepěkně nabylo a nafouklo se to. To by ani tak nevadilo, kdyby to ovšem nebylo tuhý jako kámen. Navíc je to dost sladký a takový... prostě tvrdý no... uvidim, jestli se s tim ještě něco stane. někde jsem četla, že pomáhá přidat k tomu do krabice jabko. Že to zvláční.

hvezdicky

Když tak o tom přemejšlim, možná se mi povedlo z hvězdičky udělat z těsta na očka a naopak. No, nic neni nemožné.
Jo... a jestli se vám ty hvězdičky zdaj divný, tak to je v pořádku. Kulatý jsou schválně. Hvězdičkovitý vykrajovátka už neměli.

Jedinou nadějí do budoucna tak zůstaly čokoládová kolečka. I po upečení vypadaj dobře, dokonce to i rozumně chutná.

cokolecka

S krémem a čokoládovou polevou by to nemuselo bejt uplně marný. Ovšem za předpokladu, že se mi ještě nepovede něco zoslit.


Uvidíme, jak to bude vypadat zejtra. Ráno moudřejší večera. Ale vidim to tak, že miminek je díkybohu málo, očka snim se sebezapřením, hvězdičky půjdou do koše a čokokolečka... nechci to zakřiknout!

Přinejhoršim mě to stálo jenom kilo mouky, něco cukru, co byl ještě doma, dvě hery a pět vajec. To neni uplně špatná bilance na první cukrovej pokus :).

21. prosince 2006

Až se ucho - aktualizováno

Tak nevím, jestli trpělivost přináší růže, jestli se čekání vyplácí, nebo nevyplácí. Oč jde? O školu. Přesněji o školné.

Od zápisu čekám, kdy mi přijde výzva k uhrazení školného. Furt nic.

"Tim se nestresuj Mady... matriky se uzavíraj až v listopadu. Oni ještě nevědi, že už studuješ dlouho...," uklidňoval =M=. Prej mám počkat do konce roku. Pak už to může bejt divný, tak se zeptám.

"Tak už ti píšou," hlaholil včera ode dveří a mával papírem s červeným pruhem.

Psali. Dneska jsem si to vyzvedla a docela jsem se podivila. Pan děkan na mě dělá ty, ty, ty a posílá upomínku. Nezaplatila jsem včas, tak mám teď ještě patnáct dní, jinak se mnou budou zacházet podle nějakýho paragrafu.

:-oooo

Cože? Márja panno!

Už na začátku roku jsem pročítala ustanovení týkající se poplatků za studium. Škola má poslat doporučeně do vlastních rukou výzvu minimálně tři měsíce před datem splatnosti a opakovanou výzvu ještě měsíc před splatností.
Nepřišlo mi nic :(.

Tak uvidíme, co mi zítra na studijním řeknou. Naštěstí už nechtěj celou sumu najednou a sami to rozdělili po půlrocích. Ale já sakra chtěla žádat o snížení, odložení, prominutí... Jak požádám za 15 dní? Notabene, když jsou Vánoce a konec roku.

Jsem moc zvědavá, jak to dopadne. Jestli škola uzná pochybení, nebo jestli můžu poděkovat poště za opakované nedoručení.


——-

Zatím mě posílaj od čerta k ďáblu. Naše studijní má dovolenou, poradila mi žurnalistická, ovšem pani, která by to byla mohla ještě dnes rozuzlit, má hádejte co — taky dovolenou. Další pani mě poslala na studijní na rektorát, kde, hádejte co, nikdo nebyl.
Nakonec jakási paní vylezla, dokonce mě i vyslechla, ale pak mi řekla, že úřední hodiny jsou ve středu. Dokonce i tu po Vánocích. No hurá...
Ovšem tvrdila mi, že neni možný, aby mi to neposlali, že jsem si to prostě nevyzvedla. Holt uvidíme. Takže...

... to be continued.
20. prosince 2006

A vy ste kerej, sousede?

Na semaforech před křižovatkou stála ona, on a ono. Ono se vlastně neslo. Hm... pro manželku v porodnici, napadlo mě hned. Koukala jsem na ty dva. Ona dost vyčerpaná, neupravená, on sice upravenej, ale takovej ten trošku ******* typ, který nemám ráda.
Podíval se na mě. Zahejbal rtama a vypadal úlisně. Radši jsem dělala, že mám spoustu práce se psama.

Zelená.

Vyrazili poměrně svižně, zatímco já se ploužila přes přechod i za ním. Koukala jsem po nich. Na to, že si veze čerstvý miminko, vypadá ona celkem nezúčastněně. Dokonce je tak o krok napřed.

Zastavili se u nás před domem. Vytáhli klíč a... odemkli.

Kua! Sousedi! Nojo! To je ta pani, co uklízí dům a to je ten pán, co tuhle opilý močil na dveře!
Doprčič, vypadám jak kráva! On mě přeci zdravil!

Vyrazila jsem rychleji. Chtěla jsem je doběhnout, omluvit se a vysvětlit, že bohužel nemám paměť na lidské tváře. Že jsem je nepoznala. Ale věřili by mi? Vdyť už tu budeme brzo bydlet dva roky... :(
15. prosince 2006

Když už jsme byli u těch parfémů...

tak tohle je docela vyčůraná ochcávačka

Obzvlášť toto je kouzelné:

UPOZORNĚNÍ: Účelem názvů námi nabízených výrobků je přiblížit zákazníkovi o jakou vůni se jedná. TOTO NENÍ ORIGINÁLNÍ (tzv. ZNAČKOVÝ) VÝROBEK, ale velmi podobná vůně od jiného výrobce. Výrobcem tohoto parfému je firma FM Group.

Už to nevydržim

a musim to odtajnit!
No jasan, že je to koberec! Jste se asi nechali zmást, když jsem řekla, že žádnej ikea koberec to neni. No neni. V ikey jsme skutečně nebyli.
Je velkej, oranžovej a minimálně některým členům naší rodiny se moc líbí.

koberec

A pozor! Šmudlik bedlivě sleduje vaše reakce, tak abyste se nedotkli jeho jemnocitu!

pozor

Včera po páté večerní provoněla Bibi náš byt Armaniho Codem. Ta lehká vůně mě učarovala. Dnes jsem si jí šla nacákat na ruku, ovšem výsledek není tentýž, ba se ani zdánlivě nepřibližuje tomu, co povlávalo včera naším obývákem :/. Rozložilo se to na mně špatně :(.

Ten večer byl ve znamení antimužských hesel. Žádní nadsamci, žádní sobci, žádní... prostě žádní! Z té změti úderných myšlenek a zoufalých zvolání nakonec vykrystalizovalo jedno zásadní zjištění. Zhruba v půl desáté večer Bibi pravila, že už chlapům nevěří ani koule mezi nohama. Dojalo mě to.

Dojetí mi ovšem dlouho nevydrželo. Krátce po návratu z degustace kafé olé a jasmínového dortu se přetransformovalo do totálního nasrání. Kdo za to mohl? No přece chlap! Vlastně chlapi! Nebo spíš chlapeček. A pes.

=M= klidně odešel z domu, aniž by uklidil zbytky po naší dámské jízdě ze stolu. Nepřisunul ani židle! Místo aby na mě čekal doma, u krbu, šel popíjet s Emilem do nonstopu a Merlin v mezičase spořádal tři chlebíčky, tři kusy perníku s marmeládou, čokoládou a ovocem a misku plnou sušenek s kousky čokolády.

Když jsem dorazila domů, řvala jsem jak tur. Než dorazil i =M=, zredukovalo se moje naštvání na pouhých pár slov.
"Jestli bude blejt, uklidíš si to sám!"

Ano... byl to večer plný zásadních a velkých vět!

Test bystrosti čtenáře

co že pak jsme si to dneska koupili, hm? :)

oranzada

14. prosince 2006

Achjo

Spí, koťátko, snad jen spí...

kotatko2

Co s nim? Když ho chci probudit, tak jen zavrčí. A to jsme chtěli koupit koberec a uklidit koupelnu :/

Ranní hovor

Předem se omlouvám tě, kteří denně komunikují v cizím jazyce a přijde jim to zcela normální. Já komunikuju anglicky tak jednou za čtvrt roku, takže je to pro mě unikum.


Ráno zazvonil =M=ovi telefon. No, ráno.... bylo lehce po desáté. Ale co byste chtěli od dvou lenochů. Byli jsme ještě v pelechu a měli půlnoc.
Už delší dobu na =M=ovi obdivuju to, že on je schopen náhle se probudit a okamžitě fungovat na plný výkon. Vyskočil jak jelen a šel telefonovat. Za chvíli se vrátil, telefon držel mezi dvěma prsty a povídá "to je z Maďarska a chtěj mluvit s tebou."

Cože? :-o
Co?
Jakto?
Kdo?
Kam?

V tu chvíli jsem nebyla schopná vnímat ani česky, natož v cizím jazyce. A maďarsky? No to už vůbec ne!

"Hello, this is (jméno už si nepamatuju), VisitBritain Hungary,"
jó.. ahá... už mi trochu začalo svítat.

Před dvěma měsícema jsem posílala fakturu a dneska mi z Ma'darska volali (!!! — proč volaj? nemaj mail?), že maj jakýsi problém. Že jsem jim to poslal v changeable format, že by potřebovali poslat to třeba v pdfku, jinak to prostě nemůžou přijmout.
Ok, dohodli jsme se, že to pošlu znova.
"Dáte mi mail, na který vám to můžu poslat?"
"Jo, jasně, oukej, tak visitbritain at in.... ok... budu to radši spelovat"

No a pak nastal boj. Už jste někdy slyšeli o doméně INLPBMV.hu? No ani já ne a bylo mi to dost divný.

"Mohla byste to, prosím spelovat znova?"
Jo, jasně, tak já to zkusim i se jménama... I jako Ilona..."
Za chvíli jsem se v tom ztratila, obzvlášť, když paní pro spelování používala jako pomůcku maďarská jména. No guláš!

"A kdy mohu očekávat peníze? Víte, čekám na ně už skoro dva měsíce..."
"No... teď to bude trvat další dva měsíce, víte, my tu máme spoustu práce"
Hm... trochu jsem doufala, že peníze přidjdou do konce roku. Tak snad aspoň přijdou včas, abych jima mohla zaplatit školný.


Chvíli jsem si nadávala, jak jsem mohla bejt tak blbá a poslat jim fakturu v dokumentu, pak jsem ale v mailu zjistila, že jsem jí jako pdfko posílala. Tak kde je kua problém? Změnil snad šéf formát, než to přeposlal? Když pani povídala cosi o pdfku, řikala, že pdfko se jim taktéž nehodí? Nerozuměla jsem jí? Ale tu minulou jsem taky posílala v pdf a už je zaplacená... A co Jan Tleskač? :-o



Už to klepe na dveře,

a tak mám pro vás tip na zajímavý dárek. Zkuste si pořídit svůj Malý život. A co sobě... zkuste ho pořídit někomu, komu chcete dát fakt originální dárek!
13. prosince 2006

Tesco, Tesco

jeden stěžovatelský zápisek ›››


Dneska jsem si k pokladně táhla hned dva tescovýrobky. Naštěstí nešlo o bíločervenomodrou nejnižší kvalitu, ale srovnatelnou kvalitu za výhodnou cenu, nebo jak tomu řikaj.
Na tom samozřejmě neni nic špatnýho. Ale! Neni to ani zdaleka poprvý, co nejsou k dostání jiné než tescovýrobky od určitého druhu. Dneska to bylo obyčejné pomazánkové máslo a červená marmeláda (pokud jsem ovšem nechtěla sahat po kouscích nad 50kč — chci to sakra jen natřít na buchtu — nebo experimentovat s neobvyklými druhy).

Není to tak dlouho, co nějakého tescozaměstnance napadlo, přeházet potraviny na ploše. Kde je najednou tvaroh? Kde máslo? Kde sýry? :-o Jogurty? Vždyť to bylo vždycky tady!
ó nikoli vážení. A tak jsem dneska opět kličkovala jako zajíc mezi regály a vyhýbala se útočníkům s obřími nákupními koši.

No a na závěr — některé výrobky nemá tesco pro jistotu vůbec. Třeba papír na pečení. Posledně to bylo kakao, nebo ten výše zmiňovaný tvaroh. Včera se =M= taky vrátil s tím, že něco prostě NEBYLO.

Možná se na mě teď sesypete. Ale já v tak velkým krámu sakra předpokládám, že budou mít všechno! A něco dokonce několikrát! A když už nebudou něco mít, tak to proboha nebudou zrovna poměrně základní věci, jakými třeba zrovna kakao a tvaroh jsou. Dneska koneckonců i ta pečící fólie, resp. papír.

Fuj, tesco!



A jen tak na okraj:
Všimli jste si, že se mezi námi pohybuje spousta lidí, na kterých by se dalo vskutku jednoduše dokázat, že se člověk vyvinul z opice? Tak já jsem dneska potkala jednoho, na kterým by se bez problémů dokázalo, že člověk pochází z žáby!

Dokina

Využili jsme slevový týden ve Village Cinemas. Oni ho teda měli (a ještě i dneska maj) i v Palace Cinema, ale tam nemaj odklápěcí područky a navíc jsou v OCéčku až ve třetím patře.
Zašli jsme ned na tři filmy. Těší mě to, protože ty tři návštěvy jsme zvládli za cenu jedné při normálních cenách. Jeden lístek je totiž až do dneška za 50,- kč.

Chtěla jsem tu o tom psát sáhodlouhé litanie, velmi zdařilé recenze, ale pak jsem si řekla, že prd. Nějak se mi do toho nechce :). A tak to zestručním.

Sólokapr — pěkný, bezva oddychovka
Parfém: Příběh vraha — zajímavý, chtěla bych to vidět v režii Quentina Tarantina (= víc si vyhrát s obrazem a tak)
Pravidla lži — bomba, nutí přemýšlet, vracím se k němu pořád znova

Asi tak :). A pokud si chcete užít levný kino, tak dneska máte poslední šanci.


10. prosince 2006

Vánoce

Dnes jsem si koupila, ořezala a ozdobila strom. Jsem magor?


Sedla na mě vánoční nálada, jaksi taksi. =M= mi nepomoh, prej zdobit neumí, vzal láhev vína a šel k Emilovi. Tak taky nevim, co si o tom myslet :(. Superstáři pějou vánoční songy, já zdobim strom, dělám bramborovej salát... něco je špatně!
8. prosince 2006

Kultúra za 80,-

Asi tak před měsícem jsem koupila lístky do divadla. Bylo to v rámci řešení naší malé krize. Nikam nechodíme! Jsme pořád doma! Už mě to ubíjí! Nebo něco takovýho tehdy =M= vykřikoval. I rozbila jsem prasátko a za tehdy své vskutku jediné peníze jsem koupila dva lístky na finskou komedii Mobile Horror.

Ve středu jsme tam konečně byli.

Víte, co je dost blbý na divadle? Že si dneska třeba řeknete šel bych do divadla, ale dostanete se tam nejdřív za pár tejdnů. Lístky jsou neustále vyprodaný, nebo vyprodaný nejsou, ale zase jde o představení, který vás příliš nenadchne, a tak ani lístky nekupujete. Chápete...

O Mobile Hororru =M= mluvil už pár dní předtím, takže to byla tak trochu sázka na jistotu, nicméně ve středu... Byla jsem trochu unavená, v troubě se mi nějak nechtěla dopíct bábovka (peču je teď obden, protože jsem si konečněk oupila bábovkovou formu) a zrovna mi nějak šlo čtení odborné státnicové literatury. =M= trávil celej den na školení, ze kterýho přišel vyždímanej jako citron. Středa byla prostě ideální dnem na divadelní večer.

A jaký že to bylo? No... lístky byly po osmdesáti korunách, jelikož jsem student, takže to stálo jako kino v zatáčce, takže to bylo dost levné. Což je první plus. Jinak mi ale vadilo, že židle ve studiu Švandova divadla jsou dost nepohodlné a už půlhodince mě zadek bolel více než málo. No, pak mi taky přišlo, že některý dialogy jsou dost zdlouhavý. Hlavní představitelka mi dost pila krev, ale to bylo tou rolí. Bylo to dobré, ale kdyby to bylo o půl hodiny kratší, bylo by to mnohem lepší. Ale =M=ovi se to líbilo a to je hlavní :). A mně vlastně taky. Byl tam ten herec z eRPéček a pobíhal nahej po scéně. Dokonce jsem zahlídla i jeho pohlavní chlupy.
4. prosince 2006

Byli jsme plavat

"...abysme tam tak na devátou byli," domlouvali jsme se v pátek večer s =M= na naší plavací premiéře.

V deset jsme vstali, v jedenáct se nasnídali, ve dvanáct vyrazili a v jednu se ráchali ve vlnkách.

Vlnky rozvlňovali:
blondýna s drdolem a sexy plavkama, pán s brejlema a brilantním kraulem, dvě puberťačky, co tam nebyly poprvý, péťa s rukávkama, péťova babička.

Když pani u pokladny řikala, že tam opravdu není plno, slovem si nevymýšlela.

My se s =M= plácali u břehu.

"Polož se na vodu."
"Jak jako? Blázníš?"
"Prostě se polož, já tě budu držet."
"Nateče mi do uší"

Argument, že mu nateče do uší, do nosu, do pusy a já nevim kam ještě, jsem slyšela nesčetněkrát. Vysvětlete mu sakra, že mu NIKAM nenateče!

Otázku "nadnáší tě to?" naopak nesčetněkrát slyšel =M=. Vysvětlete mi sakra, jak je možná, že ho to nenadnáší?

No... byla jsem naivní. Když jsme tam šli, měla jsem obavu, co mu budu dlouze vysvětlovat. Položí se na vodu, zepředu, zezadu, udělá pár temp a už si to budem svištit z jednoho konce bazénu na druhej. Takhle to teda opravdu nebylo. Bude to kapku na delší lokte, ale my to zvládnem.

Druhá lekce:
hned zítra!

Na Anděl přijel Santa

Ten pravej.
Cocacolovej.
I s kamijónem.
Jó!

1. prosince 2006

Jdeme do sebe

možná, že nakonec skutečně začneme s =M= budovat společné koníčky. A možná, že těmi společnými koníčky bude i něco jiného, než vysedávání po kavárnách a utrácení peněz za požitky z jídla. Dneska jsme k tomu zdárně učinili první krok. Dneska jsme totiž byli na squashi!

Ani nevim, jestli nám to šlo. Ale =M= si vyzkoušel i jednu další disciplínu, kterou by mě nenapadlo, že bude zrovna tam provozovat, a sice — lezení po žebříku.
Divíte se? No já se taky divila, když se nám dokonce dvakrát podařilo odpálit míček tak šikovně, že se zachytil v síti oddělující od sebe dva kurty. =M= srdnatě stoupal po žebříku, já ho držela (ten žebřík) a přihlížející rotopedisti nestačili valit oči. Prosti zážitků tedy skutečně nejsme.

Mám pocit, že ho to i opravdu bavilo, protože jen jsme dorazili domů, zased k počítači a hledal, kde by si koupil boty s bílou podrážkou, který měl půjčený. Jo... a máme objednanou další hodinu opět za týden. Juchů!

A aby toho nebylo dost, uzuzal mě na plavání. A tak vyrážíme hned zátra ráno, než si to kdokoli z nás rozmyslí. Vyzkoušela jsem si už plavky, je to děs, ale co se dá dělat. Na nedokonalostech se prostě musí začít pracovat a co je lepší, než plavání, že, přirozený pohyb bez kloubní zátěže a kdesi cosi.

Tak držte =M=ovi palce, ať se neutopí.

Kafé olé

druhá šance pro Ambiente ›››

Když mám chuť na dortík, tak je jasné, že musím vyrazit do Lemon Café. Dorty jsou vynikající, pečené přímo na místě, žádné umělé směsi, všechno hezky "po domácku" a nabídka se pravidelně obměňuje.

No a tak jsme i včera vyrazili na kávičku se zákuskem do Lemonu. Byla tam podivně prázdno a na dveřích bylo napsáno "Ano, jste tu správně...." ovšem dál to pokračovalo čímsi o vánočním (!!!) večírku jakési podivné firmy. Lednice s dorty byla zhasnutá a lidé z ulice měli ten večer smůlu. Achjo :(.

Co teď? Šli jsme pomalu dolů do města a koukali od kavárny ke kavárně, kam bysme zapluli, kde je vidět nějaká dortová vitrína a kde by ty dorty mohli být skutečně dobré a ne dovezené od Novaca a podobných.

Už už jsme vešli do mnohých barů a kaváren, ale vždycky nás nakonec od posledního kroku něco odradilo. Rozhodli jsme se pro Louvre. Přecijen zdejší sachr s pravou šlehačkou by nemusel být úplně špatný. Po cestě směrem od Kampy na Újezd se před námi ovšem náhle zjevilo Café Savoy a bylo rozhodnuto.

Před dortovou ledničkou se mi sice trochu zatmělo před očima, protože cena žádného zákusku neklesla pod 95kč, ale statečně jsem to překonala a šli jsme se posadit k rohovému stolku u velkého okna.

"Já bych si dala Latté," řekla jsem servírce, když k nám dorazila. Mimochodem — moc milá slečna. Taková zajímavě malinká a drobná, mluvila spisovně a tak nějak... distinguovaně.
"A můžu vám nabádnou kafé olé?" zeptala se. Pochopila jsem, že latté asi nemaj, ale co je olé, jsem netušila.
"Aha... a co to je?"
Šlo o presso s tunou mlíka. No fajn... proč ne.

Kafe bylo vynikající! =M= dostal pro Ambiente obvykle Lamborghini, ovšem moje "olé" bylo značky Dallmayr. Krásný velký hrnek plný lahodného moku a vedle konvička s mlékem i našlehanou pěnou.

"Olé!" plácla jsem se do čela, "ona myslela au lait!"

Au lait se totiž čte ó le, přičemž to "e" je o trochu delší než naše krátké e, ale rozhodně to není é, nekonečně dlouhé ééé.
Aaach jo... :), a já už myslela, že je to nějaká specialita :).


V Café Savoy bylo nádherně. Dýchala tam na mě atmosféra, prostředí nádherné, takové třetí místo... škoda, že jsou dorty tak nekřesťansky drahé. I když můj smetanovojahodový i =M=ův Savoy byly moc dobré, přeci jen tu kávička se zákuskem vyjde draho.
Olé bylo za 65kč, ale tady nemám výtek. Byl ho opravdu kýbl a k tomu tolik mléka, že jsem ho ani všechno nevyužila. Perfektní.

Příště si tam dám nějaký salát, nebo špenátový restaurant.

Jo... zamilovala jsem si to tam. Rozhodně to nebyla poslední návštěva a Ambiente dostalo bod. možná se nechám zviklat na to Brasilero :).

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz