Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
31. května 2007

Tesco: nová obchodní strategie?

Od doby, co jsem se dozvěděla, že Tesco bude přebírat Carefour v ČR, leží mi tato informace v žaludku. Ovšem, když Tesco Carefour skutečně přebralo a v našem Carefouru v OCčku se vlastně nic moc nezměnilo, uchlácholilo mě to a vzala jsem Tesco částečně na milost. Moje návštěvy blízkého Alberta se staly četnější, ale ani Tescu jsem se obloukem nevyhýbala.
Jenže před pár týdny se Tesco rozhodlo, že nenechá svoje zákazníky inteligenčně zakrnět.
=M= bere občas psy jinou trasou, než na kterou jsou navyklí. Tvrdí, že to pomáhá kvalitě jejich života a taktéž jim to zvyšuje inteligenci, protože když jdou jiným okruhem, víc si všímají svého okolí a nedělají automaticky stále totéž, neočůrávají do zblbnutí stejné rohy a stejné trsy trávy.

Tesco pravděpodobně taky nechtělo, aby jeho zákazníci očůrávali stále stejné rohy. Proto před časem zahájilo přemisťovací akci, která nás s =M=em donutila uvažovat o koupi domény tesconemame.cz. V jednom kuse totiž v tescu něco neměli, nebo to měli komplet jinde, než to mělo být. Inu, chtějí nám to nakupování trochu zpestřit, říkala jsem si.
Ale nikoli! To byl jen takový malý trénink.
Před méně než pár týdny totiž začalo Tesco v OCčku s přestavbou. Najednou nebyly džusy, drogérie se přestěhovala do prvního patra, ale jen částečně, všude byly cedule "toto zboží nyní najdete tam a tam".
Ty cedule tam jsou stále a mezi nimi se proplétají desítky, možná i stovky, zmatených nakupujících, kteří jsou otrávenější a otrávenější. Nákup najednou místo dvaceti minut zabere bezmála hodinu a stejně člověk odchází jen z polovinou toho, co chtěl koupit, protože požadované zboží jednoduše nenašel.
Má se zeptat, říkáte si možná správně. Ale jen si to zkuste.
"Prosímvás, můžu se vás zeptat, kde tady najdu kobercovou pásku?"
"To můžete, ale já vám to neřeknu. Nejsem z tohohle oddělení."
A tak se můžete zkusit zeptat ostatních nakupujících a doufat, že se v tom zmatku vyznají lépe než vy.
"Prosímvás, nevíte, kde tu teď mají strouhanku?"
"No, já bych řekla, že u pečiva, nedávno jsem jí tam kupovala."
"Ale od pečiva mě právě poslali sem..."
:(... a tak je to se všim.

Tři návštěvy mi to trvalo, než jsem zjistila, kde teď prodávají smetáčky. Patnáct minut jsem prolézala horní patro v naději, že objevím kobercovou pásku, abych pak zjistila, že mají jen pofidérní papírový tescovýrobek "nízká kvalita za nízkou cenu".

Jela jsem po eskalátorech z prvního patra do přízemí a uvažovala nad obchodním přínosem nového rozmístění. Jednoznačně chápu, proč drogerii posunuli do prvního patra, kam jinak lidi spíš nechodili. Chápu i to, proč sušenky a čokoládky přesunuli nadosah pokladnám. Daleko výstižněji, než bych to kdy zvládla já, ovšem situaci popsala blondýna v pruhovaných podkolenkách, co stála přede mnou a co spolu s kamarádkou už notnou dobu hledala, kam že to teď v Tescu uklidili dětské pleny.

"Voni si myslej, že když teď člověka protáhnou po celým krámu, že toho víc prodaj. Akorát ho ale víc naserou! Poď... koupíme tý plíny v drogérce."

Ano. Dá se s tím souhlasit. I my už kupujeme kartáčky, pastu a kondomy v drogerii a po několika neúspěšných pokusech najít v Tescu tabasco, jsem těch osm pětek dala radši Albertu.



Kouzelný článek o tescomarketingu si můžete přečíst taky na respektblogu Petra Olmera.

Knížka z tramvaje

Jeli jsme tuhle s =M= tramvají, když tu na Národním divadle vystpoval pán. A tim myslim na Národním divadle — skutečně u Národního divadla, ne u Hollaru.
No a po tom pánovi zbyla na sedačce knížka.
"Haló, pane, haló, nezapomněl jste si tu knížku?" volala jsem za ním. Ale prej že ne, prej že už tam byla.

"Dobrý" v posteli... Znělo to zajímavě, a tak jsem se rozhodla, že si knížku vezmu. Po dvou dnech už mám přečteno dvěstě stránek :D.
"Mohla bys z ní udělat putovní," řikal =M=. Prej že až jí přečtu, mohla bych jí zase pohodit v tramvaji.

A to přesně udělám! Přečtu si jí a nasmolim nějakej lístek o tom, že je to nalezená tramvajová knížka a že slouží pro ukrácení dlouhé chvíle. Může si jí vzít, kdo chce, ale bylo by moc hezké, kdyby jí po přečtení zase vrátil na místo.

Heh... a taky bych tam mohla dát adresu blogu, ať každej, kdo jí najde, zkusí nahlásit, kde jí našel a kdy a kdy a kam jí vrátil!
malý socioprůzkum...
30. května 2007

Malá je doma UPDATE: 10.30

Když jsem uviděla malou, bylo mi jasný, že pískačka, co máme doma, už je velká. Asi ne uplně, ale rozhodně větší, než malá. Seznamovací strategii jsem měla promyšleně naplánovanou. Vyrobila jsem seznamovací krabici s přepážkou z pletiva a zakryla vrch potravinovou fólií. Každá holka měla bejt na jedný straně, aby se vidělo, jak na sebe budou přes mříž reagovat.
Inu, člověk míní a pískomilové mění. Takže než jsem vyšťourala velkou, malá se v krabici prolejzala sem tam přepážka nepřepážka. Bylo jasný, že takhle to nepůjde.
A tak jsem velkou zabarikádovala v horním patře stré dvoupatrové klícky a malou dala do prvního patra. Bylo to na mě ale moc málo akční. Velká čmuchala a malá vypadala, že ani neví, že tam neni sama. Rozhodla jsem se přitvrdit a velkou dala i se starou malou klecí do velký klece. Do velký klece jsem vypustila i malou pískačku. A nestačila jsem se divit.
Velká se malý bojí!
Malá je pěknej kápo! Začala bběhat po kleci, oblejzala malou klec a velká jen koukala. Když k sobě čuchly u mříže, velká začala pištět a schovala se pod misku s pískem, kterou má zavěšenou na mřížích. Odtud pak pěkně dlouho nevylezla, jen číhala, a když zrovna malá běžela okolo, vleká pištěla, a nevim která z nich se zkoušela kamsi zahrabat.

Teď malá šmejdí a velká zcela proti zvyklostem spí v horním patře svojí klece. No to jsem zvědavá, jak to dopadne...
A já už si malovala, jak spolu holky dneska budou spát v klubíčku.




UPDATE:
9.45
Ráno koukám do klece, co je novýho.
Ta malá potvora je pěkně útočná sfiňa! Velká je kouslá na ocase, na čumáku a na tlapce!
Když se potkaj u mříže, tak velká už nezdrhá, ale obě se zuřivě snažej se podhrabat. Asi se chce velká pomstít :(.

10.30
Velký teče krev z ocásku, malá je kousnutá u čumáku :/. Použila sjem trik s vodou — když se rvou, má se na ně stříknout z rozstřikovače. Velká reagovala podle předpokladů — cukla a šla se osušit, malá běhá s kapkou na nose a uchu a je jí to jedno.
To jsme si nasadili pěkný ďáblovo kvítko...
28. května 2007

Ťuk, ťuk

Vážení,
tak to vypadá, že ve středu k večeru si dovezu domů tohletoho drobečka :).

myska

myska2


No neni to slaďounká myšička?
Teď to jen zaklepat, aby se ještě něco nepodělalo...
25. května 2007

Summer Beauty

Asi takhle...
po té, co máma loni získala nádherně zlatou barvu po použití samoopalovacího krému od Nivey, a včera ke mně dorazila oslnivě opálená Monika — taktéž po samoopalovacím krému, koupila jsem si v Tescu Niveu Summer Beauty.

A teď se ptám:
Zmizej mi někdy ty fleky z nohou, nebo budu muset do konce léta nosit dlouhý kalhoty???

A proč zase já?
24. května 2007

Můj stůl

Nalákala mě Charlotte, když psala, co má všechno na stole.
Moc toho neni. Kdybych to měla psát já, tak to bude post jak blázen. Proto jsem to radši vyfotila. Vyhlašuju tipovací soutěž. Schválně, co tam všechno najdete!

pred.jpg

Byl to prostě organizační i jinej bordel, kterej jsem neodklízela, když jsem měla jiný věci na práci (čti psala bakalářku). Teď se dostávám do další etapy (rozuměj učení na státnice, takže jsem si teda uklidila...

po.jpg

A taky mě inspirovala peťulka, když fotila, co jí čeká o svaťáku. Tak jsem si svoje učení taky vyfotila. Nutno říct, že na fotce, když je to všechno poskládaný, vypadá to mnohem líp, než když se učim a mám to roztahaný po rozloženým gauči.

uceni.jpg
22. května 2007

Čím dál víc si pohrávám s myšlenkou, že tenhle rok do školy už nepůjdu. Tim myslim, že se vykašlu na přijímačky a dám si rok volno. V jednu chvíli už si myslim, že jsem rozhodnutá, v druhou to zase musim řešit.

Jasný jsou dvě věci:

Přijímačky jsou před státnicema, což je pěkně naprd. Písemnejch se nebojim. Celkem věřim tomu, že je udělám. Problém je ale ústní kolo, kam se musí dorazit s jakýms takýms seznamem literatury, pokud člověk nechce riskovat, že se ho zeptaj na cokoli — což já nechci. Jenže já žádnou literaturu k Evropským studiím načtenou nemám a mít nebudu. Prostě ústní kolo je tak jako tak nejspíš bez šance.
A i kdyby se zadařilo — je tu druhá věc, a to, že já Evropský studia studovat nechci. Vim to už x let. Chtěla jsem jít na Německo, ale moje znalosti němčiny jsou tak žalostné, že ústní pohovor v nj by byl hřebíčkem do rakve. Proto Evropa — tam je pohovor v angličtině. Nebaví mě to, nezajímá, nechci to dělat.


Ovšem... nedokážu si představit, že tu školu nechám. Najednou nebudu student. Už budu DOSPĚLÁ. Řikám si, že začnu chodit na němčinu a za rok to zkusim znova. Na německo a na žurnalistiku, resp. na mediální studia. Ale vim, jak to dopadá. Kolik z těch, co si řikali "zkusim to za rok", to skutečně zkusili? Stát se může cokoli a třeba už se na školu nevrátim. A pak si zase řikám — no a co? Záleží na tom tolik? Bc. mít budu a ty dva roky magistra si můžu udělat kdykoli, až zjistim, že to potřebuju.

Nechci dál ztrácet na škole čas něčim, co mě nebaví. Je to děsně ubíjející. Dělám to už pět let. Chci trochu načerpat síly a jít na tu školu s chutí. Pamatuju si na prvák, nebo aspoň na jeho půlku, kdy jsem byla nadšená a děsně mě to bavilo. Chtěla bych to zažít znova. Ale to na ES nepůjde.
Nehledě na to, že když jsou ústní přijímačky tři dny před státnicema, je to akorát tak koledování si o malér. Ústní nedám a navíc se ani nestačim připravit na státnice kvůli tomu stresu kolem toho.


No, jak vidno, nevim, co mám dělat, nevim, jak se k tomu postavit. Vim, že to dělat nechci, že tam nechci jít, nechci to studovat a zaobírat se tim, navíc moje šance, že by mě i skutečně přijali, neni nijak závratná. Ale bojim se, jestli pozadí toho, proč to chci vzdát, neni moje lenost, pohodlnost a strach.

Achjo.
21. května 2007

Doporučuju dívat se na Dr. House!

Tenhle díl bude nejspíš o nemoci, kterou trpí Pedinka!

A je to!

Ráno jsem vyrazila do knihařství na Vinohradech, které mi doporučila Eva — díky. Cestou jsem se ještě musela stavovat pro vytisklé přihlášky ke státnicím a nechávala jsem si nakopírovat teze. Teda musim říct, že jak jsem dřív byla z expresscopy nadšená, začínám ochladat. Byla tam dřív milá slečna a milej mladej kluk. Ten, co je tam teď, je sice milej taky, ale značně nepozornej. Když tam byl, nikdy se mi nestalo, že už bych měla zakázku připravenou, dvakrát dokonce podle něj ani nebyla přijatá. Vzhledem k tomu, že tam obvykle chodim na poslední chvíli, mě tyhlety průtahy dost zdržujou a nebavěj :/.

V knihařství jsem byla něco před desátou a za hodinu jsem se měla stavit pro hotovou práci. Jupí!
Zašly jsme s Evou na snídani, jejíž zbytky stále lovím mezi zuby — zasekla se mi tam šlupka od jabka a ne a ne jí dostat ven, sakra!

No a pak... co se může zkomplikovat, to se zkomplikuje. Volal pán, že mi doručuje pískomilí klec. V pravou chvíli, fakt. Takže v jedenáct jsem místo pro diplomku mazala domů pro klec, pak zase zpátky na Vinohrady.. no děs. Ovšem diplomka stejně byla hotová až v půl jedný. Měli tam děsnej nával. Přesto ale — strašně milý lidi, vstřícný a práce bez chybičky. Vysolila jsem peníze a hurá do školy.

A teď stinné stránky.
Klec má místo 1,5cm mezi mřížemi 2 cenťáky, což je asi hodně :/. Navíc to asi nemůžu reklamovat, protože to o 1,5cm psali u tohoto typu klece na jiném webu. Kurňik... Budem muset nějak otestovat, jestli se pískáč protáhne nebo ne. Případně — nechováte je někdo a neporadíte?
Já zatim našla jen to, že kvůli mláďatům by rozteč měla být max. 1cm. Ala my mláďata mít nebudem, takže jak je to u dospělejch, sakra!!!

No a pak — nemám v práci uvedeno jméno oponenta. Snad mě za to neukřižujou. Žila jsem v přesvědčení, že se ho dozvim až někdy. Nikde neviselo oznámení o přidělení oponentů, ani nepřišlo nic na mail... Asi jsem si to měla zjišťovat sama, což jsem ovšem nezjišťovala. Brala jsem jako fakt, že ho prostě ještě nemám.
A vlastně nemám. Mám oponentku, jejíž jméno radši nebudu zveřejňovat, co když mě čte :-o. Musim ale říct, že vypadá mile. Je jen asi tak o tři roky starší než já. Nevim ale, jestli je to pozitivní, nebo negativní zpráva. Snad ke mně bude shovívavá :(.


A teď vzhůru se psama, pak si udělám něco k obědu a pak... seučit :/. MUSIM!!! 35 okruhů plus aktuality, to je na měsíc vražedně moc. Musim dneska aspoň jednu otázku dát :(((.
18. května 2007

Je to ve vývoji...

Milý přátelé,

s bakalářkou je to na dobré cestě. Sice mi nakonec skutečně nezbyde nic jiného, než vázat až v pondělí, ale už to mám předjednáno a neměl by to být problém. Včera jsem se konzultanta ve škole nedočkala, a tak jsem na něj dneska číhala v Rytířské, jak mi bylo doporučeno na sekretariátě. Bylo mi to nanejvýš trapné, protože konzultant tam dneska skládal dizertační zkoušku. Jakmile jsem se to dozvěděla, rázem jsem mu odpustila, že včera nebyl ve škole a že mi dosud nedoručil svoje připomínky k mojí práci. Ono to nakonec ale bylo všechno ještě trochu jinak...

Byla jsem strašně ráda, že šel =M= do Rytířské nakonec se mnou. Bylo mi to totiž fakt strašně blbý, čekat na konzultanta v takovýhle situaci. Navíc zkouška, která by měla standardně trvat asi půl hodiny nebo tak nějak, se protáhla na dvě!!! hodiny. Už se slejzala komise na dalšího zkoušeného a konzultant pořád chudák vevnitř na potítku. A když se začala scházet i komise na ještě dalšího zkoušeného, otevřely se dveře a vyšla paní s omluvným úsměvem, že komise se se zekoušeným konzultantem dostala do žhavé diskuze a tak se jim to trochu protáhlo.
Jen aby to dopadlo dobře! modlila jsem se...

Po dvou hodinách vyšel konzultant rozzářený jako sluníčku. Vrhla jsem se k němu na schodech, požádala ho o podpis a sláva!
"Víte, že vám nejde mail? Já jsem se vám snažil už několikrát poslat své připomínky, i jsem vám psal, abyste včera nechodilo, ale maily se mi od vás vrací..."
Ježíšikriste!!!
Skutečně... když se má něco pos...t pos...e se to v tu nejnevhodnější chvíli!!!
"Zřiďte si mail třeba na seznamu a já vám to večer pošlu znova. Však to máte odevzdávat až v pondělí. To je ještě spousta času, já myslim, že to bude v pohodě."

Nojo... jenže já myslela, že budu mít volnej a odpočinkovej víkend — na dlouhou dobu poslední, protože teď budu muset šrotit na státnice.
Inu co se dá dělat.


"Nechceš odchytit i toho Vykoukala?" zeptal se mě =M=.
Ošívala jsem se...
"To bude blbý..."
"A to tu chceš čekat do bůhvíkdy, než skončej?" Vykoukal byl totiž předseda komise.
"Nebo to nechat na pondělí?"

Nechci. Odhodlala jsem se, když na vteřinu vyběh ze zkoušecí místnosti.
"Mohla bych Vás poprosit o tři podpisy na teze?"
"O jeden. Okopírujte si to. Kopie stačí." odověděl, podepsal, smál se na mě (nebo možná spíš na nešťastníka za mnou, kterej čekal hodinu a půl, než se konečně dostane na řadu.

Hurá!
17. května 2007

Aby to nevypadalo, že si jenom stěžuju, začnu pozitivně.

Bakalářka dopsaná, už jenom doladit poznámky, aby byly všude stejným způsobem, kurzíva tam, kde má bejt, tečky za každým slovem atp.
V Tescu na Smícháči předělávaj komplet prodejnu a v rámci předělávky zahájili prodej salátů "ze zaručeně čerstvých surovin". Koupila jsem si salát ala krab s jogurtem a byl fakt dobrej.
Smetana se v nejmenším nepozastavoval nad tím, že chci podepsat teze a ještě se mě zeptal, jaký tam chci hodit datum.


No a teď to horší...

Můj vedoucí práce dneska nebyl ve škole, ačkoli psal, že tam bude od půl jedný do půl čtvrtý. Nevim tim pádem co si myslí o mojí práci, takže chtě nechtě, prostě to skutečně budu muset vázat až v pondělí — kua. A to můžu ještě doufat, že si do tý doby přečte můj mail. Dělá zejtra dizertační zkoušku, což ho teda v mnohém omlouvá. Navíc — jasněže jsem si tohle měla vyjednat už dávno — ten podpis hlavně. No, ale znamená to opět další komplikace.
V Tescu na Smícháči předělávaj komplet prodejnu a v rámci předělávky je tam totální chaos. Lidi pobíhaj sem tam, nemůžou nic najít, mě nevyjímaje. Neměli obyč kameninový květináče, abych mohla zasadit náš bamus-dracenu a přesadit lopatkovec. Kua. Navíc jsem se tam táhla s těžkou taškou, což mi na náladě nepřidalo a těch lidí tam... panebože!!!
Jo... a ten salát sice nebyl špatnej, ale jestli vůbec viděl jogurt, to silně pochybuju. Bylo tam majonézy až hanba!


Ale jinak jsem se dneska překonávala. Zaklepala jsem na milion dveří a mluvila se dvěma milionama lidí, s některejma i několikrát. Měla jsem stokrát chuť to vzdát, ale dokázala jsem to. Zařídila jsem, co šlo.
Teď jen doufat v trochu štěstí.
16. května 2007

Kurva!

Místo krásnýho dlouhýho příspěvku bude tak akorát prd, protože zrovna, když jsem ho chtěla publikovat, bloguje mělo výpadek. Ach jo...


Skutečně — když se něco sere, posere se to najednou. Nejdřív přestalo fungovat tlačítko doleva, včera přestal fungovat síťovej adaptér. Po několikahodinový anabázi jsem ho koupila u tauera bez stovky za tři tisíce :(. Ach jo... kdybych zrovna nepsala bakuli, mohla jsem pár dní počka na levnější z Macsourcu nebo ho objednat někde za hranicema. To by se z toho jeden po...

Navíc jsem zjistila, že doplácim na svojí laxnost. Myslela jsem si, že v pohodičce do pátku dosmolim tu svojí prácičku a o víkendu na mě budou všude čekat s rozevřenou náručí, aby mi to svázali. Ouha... o víkendu nikde nepremávajů, takže to musim dopatlat dneska (zejtra jen zapracování připomínek od vedoucího), pokud to nechci nechávat na poslední chvíli na pondělí, což nechci. Stačí, že nebudu mít podepsaný teze, který se musej přivazovat k bakalářce, od garanta, jelikož tento je do pátku mimo ČR a v pondělí neučí, takže nejspíš neni ani ve škole. Co tohleto může znamenat pro osud mojí práce (i můj), nechci ani domejšlet. Snad jsou na fakultě normální lidi!!!!!
13. května 2007

Akce pískomil: daruji zvířátko do dobrých rukou

Jak to dopadá?
Holčička má s konečnou platností zakázáno pískáče přinést domů a pískáč je s konečnou platností náš. Dokonce se na něj maminka přišla podívat. Přesvědčovala jsem jí, že je to roztomilý zvířátko, který si zamiluje, ale nepovedlo se.
Takže:

Pískáč je teď náš. Rádi bysme si ho nechali. Obzvlášť já. I =M= řekl, že by klidně pořídil dalšího a větší klec. Jenže Merlin by se asi zbláznil. Už je to tejden a on dál s železnou vytrvalostí dřepí pod knihovnou a čumí nahoru. Dokonce to vylepšil i o fňukání a tu a tam i štěkání. V pátek to vypadalo na zlepšení, protože většinu dne prospal u mě na gauči, ale v sobotu a dneska všechno nanovo.
Takže hledáme, kdo by si pískáče vzal a hezky se o něj staral. S ním možno dostat i krabici s vybavením, co jsme pořídili — seno, piliny, zrní, nějaký tyčinky, který ovšem nežere, misku na jídlo, koupací písek, hlodavčí vatu a přepravku, čiliže startovní balíček. Klec je jen půjčená, takže bez klece.
Nechcete ho třeba zrovna vy? :)


PS: chovatelé hadů a podobné havěti jsou z nabídky předem vyloučeni!
12. května 2007

Tak už jdeme do finále

a poslední tóny zní...

Tak přátelé, před pár minutami jsem dopsala poslední kapitolu bakalářky. Juchů! Není ještě vyhráno. Čeká mě závěr, přepracování úvodu do smysluplnější podoby, seznam četby, vypilování citací... prostě miliony piplaček, který nakonec můžou zabrat milion času. Ale! To nejhorší už je za mnou. Hurá!!!!!!
7. května 2007

Pískomil: fotostory

Pískomil má u nás zatim jméno Pískáč. Pokud zůstane, dostane kamaráda Myšona. Jen doufám, že se to vyřeší rychle, protože Pískáč má mezi nohama něco, co bych se nebála nazvat minivarlátky, a čim dřív se s novým kamarádem seznámí, tím líp.


Toto je předmětná spíž

spiz1

a takhle vypadá zevnitř (i se spižním vzkazem)

spiz2

Tady Pískáč pár dní bydlel

prepravka1

prepravka2

A tady je Pískáč

duch

Většina fotek, co jsem udělala, vypadá přesně takhle. Už z něj zbejvá jen duch, protože je děsně rychlej a furt někde lítá. Než zmáčknu spoušť, už je v prachu. Nejjednodušší to je, když jí, nebo je zvědavej.

pisk1

pisk2

pisk3



Akorát mám strach o šmudliprda. Probudila se v něm duše lovce a je schopnej hodiny čučet před knihovnou. Ještě si zablokuje krční páteř. Takhle tam sedí a hledí od rána.

merlinkouka

Teď jsem ho zahnala do pelechu. Ale stejně nespí. Je nastraženej a je mi jasný, že jakmile se hnu, tak vystartuje a zase si tam dřepne.



Tolik zprávy z domova a teď se jdu zase věnovat bakuli :).

6. května 2007

Akce pískomil pokračuje

Když =M= přijel v sobotu z výletu, řekla jsem mu o svém objevu. Kupodivu se rozhodl řešit situaci rázně.
"Jdeme koupit klec," řekl, a jak řekl, tak jsme i učinili. Když jsme ale našli klece jen s nevhodnou vzdáleností mezi žbrdlinkama a jediná vhodná byla za 1200, dohodli jsme se, že radši v neděli dopoledne sjedeme do zatáčky pro ideální dvoupatrovou klec po zemřelém potkanovi mého mladšího bratra.
Rozhodnutí se ukázalo jako prozíravé, jelikož v neděli se v zatáčce podávalo vepřové na česneku se špenátem a bramborovým knedlíkem :).

Ještě v sobotu jsme pískáče přestěhovali do improvizovaného terárka — krabice od bot potažená svrchu potravinovou fólií (oboje samozřejmě dostatečně proděravělé), s pilinovou výstelkou, domečkem z krabičky od žárovky, piškotem, jabkem a mrkví. Do spíže jsme hodili vzkaz, že pískomil je u nás a dotyční si ho mohou kdykoli přijít vzít, nebo ho navštívit.

Po návratu ze zatáčky na nás v kaslíku čekal dopis. Dopisní papír vytržený z A4 čtverečkovaného sešitu, obálka z přehnutého listu bílého papíru přelepená na několika místech lepicími štítky.
Pískomila si do spíše schovala sousedovic dcerka. Podle obsahu dopisu se nyní cítí naštvána a dotčena, že jsme jí "vzali svojeho pískomila", což plně chápu. Dala ho tam proto, že se bála, že jí ho rodiče doma nedovolí. Máme ho tam zase vrátit.
Mno... S =M= jsme se divili hlavně tomu, že jí vůbec nedochází, že pískomila, ani jiné zvíře, přecetakhle chovat nemůže. Ale asi jsme jen příliš vzdáleni dětskému uvažování.

=M= navrhoval ihned jít k sousedům zazvonit. To jsem se zdráhala, protože si dokážu představit nemilé překvapení rodičů a následné výslechy..., když k nim přijdou skoro cizí lidi a začnou vykládat, že si jejich dcera schovala zvířátko do spíže u nich na patře...
Nakonec to bude ještě dobrodrůžo. Napsali jsme další spižní vzkaz, že jí pískáče nechceme v žádném případě vzít a nevracet, že může kdykoli přijít. Osobně jí pak vysvětlíme, že není možné zvířátko takhle chovat a že ho u nás může mít v úschově, dokud to doma s rodičema nezkoulí. Obávám se ovšem, že zůstaneme nepochopeni a budeme za ty zlý, a to mě trápí. =M= mě utěšuje tím, že důležitý je, že zvíře už netrpí v zimě, tmě a nevyhovujících podmínkách a že zbytek se nějak dořeší.
Já se obávám, že dítě takhle nemyslí.

No uvidíme... o průběhu akce budu dále informovat!
4. května 2007

Já se nebojím!

Ještěže mi včera Bibi vyprávěla, jak se sama ve svým bytě nebojí...

V jednu v noci jsem se vracela se psama z venku a procházela jsem kolem spižního výklenku na schodišti u našeho bytu. Ten výklenek už jako spíž dávno nefunguje. Zámek se někam ztratil, dřevěný dvířka jsou prohnutý a nedovíraj se, zevnitř je občas cítit plíseň.
Včera v noci se ovšem dvířka mohutně otřásala a z výklenku se ozývaly podivné zvuky.

Já už se taky sama doma nebojim. Aspoň ne moc. Ale na horory pro jistotu nekoukám. O to víc mě znejistí, když takový malý horůrek zasáhne přímo do mého života.
Chvíli jsem na výklenek koukala, ale když jsem se ujistila, že se mi skutečně nezdá, že se dvířka zmítaj sem a tam, přitom okna na chodbě jsou zavřená a průvan nikde, urychleně jsem odemkla dveře, zapadla domů a pro jistotu za sebou ještě zamkla.
Trochu jsem se bála, no. Jsou přeci věci mezi nebem a zemí...

Vlivem předvčerejší probdělé noci se mi chtělo spát natolik, že jsem se tou událostí nemohla dlouho zabývat a usla jsem jako špalek. Na celou věc jsem zapomněla. Až ráno, když jsem šla se psama, mi to nedalo. S tim výklenkem to přece neni jen tak. Už je světlo, tak co.

A víte, co jsem tam našla?

Byl tam pytel, přepravka a v přepravce... takovej malej chlupatej bobík, kterej se zved, když k němu proniklo světlo po otevření výklenkových dvířek. Pískomil! Týjo :).
Asi si ho tam schovaly sousedovic děti. Pískomil je noční zvíře, tak včera dělal takovej brajgl, až se to tam celý třáslo.

Nojo... záhady... :)
3. května 2007

Dobrá věc se (snad) podařila

Za pomoci boha a tří latéček z Obratníka jsem během dnešní noci a rána dopsala druhou kapitolu. Pro mě zcela vražedných 29 904 znaků, při jejichž produkování jsem chytla bolení v kříži a prdele. Pravda... ještě by to chtělo nějakej ten odstaveček úvodu a slušnej závěr, ale co už. Zejtra je taky den. Pro mě je teď důležité, že co se zdálo už od víkendu být zhola nemožným, je od dnešní šesté hodiny ranní skutkem. Na první část jsem doufám právem hrda. Moje argumentace je neprůstřelná jako pružné tělo všeuměla Mekgajvra. Druhá, avšak podstatně stručnější, sice místy plave na vodě a hloubka argumentů je přímo úměrná hloubce mých znalostí němčiny, ale při troše štěstí by to taky mohlo dopadnout.
Inu uvidíme. Za hodinu vyrazím položit hlavu na špalek mého vedoucího konzultanta, který sice vyplozenu kapitolu nastudovanou ještě mít nebude, nicméně mi může uchystat parádní stěr v podobě připomínek ke kapitole první.
Modlím se, aby se stovky mojich řádků ukázaly být kvalitními a já nemusela celou tu záležitost přepracovávat, protože se nedokážu ani zpola přimět k tomu, abych uvěřila, že to dokážu. Ale uznejte, že když používám slova jako paralyzace, jurisdikce, kolabs, distribuce, či dokonce úderná spojení typu palčivý problém, akutní nedostatek a v neposlední řadě slovo primér (sic!), nemůže to být úplně špatné. No ni?
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz