Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. srpna 2007

Skládejte mi poklony. Často.

Stála jsem na Andělu v metru mezi sloupy a datlovala do mobilu.
A nezapomeňte mi přivézt tu škrabku!!! Dopisovala jsem smsku rodičovstvu, protože jsem v zatáčce nechala svojí perfektní škrabku na brambory, bez které jsem jako bez ruky, když v tom se ke mně kdosi naklonil a téměř do ucha mi řekl:

"Vy jste krásná!"

Vzhlédla jsem k němu od mobilu se škrabkou a usmála se na něj. A víte co? Byl to pěknej chlap! 40-43 let, podnikatelovskej typ, vysokej, statnej, pěkný džíny a košile, žádnej páprda.
"Díky," usmála jsem se na něj, ale rozpaky mě přinutily sklonit oči zpátky k mobilu, ačkoli zpráva už byla dávno odeslána.
V metru si stoupnul nade mě a co já vim. Asi mi koukal do výstřihu novýho army trička, co jsem si ten den pořídila. Ale co už. Na Karláku vystoupil a bylo.

Třeba si řek, že každej den pochválí jednu ženskou. Třeba jsem mu skutečně krásná připadala. A víte co? Ať je to, jak chce, je mi to fuk. Celej zbytek dne byl po tom krásnější a tři zatáčkovský kila navíc ze mě v tu ránu spadly.

Z toho plyne poučení. Skládejte nám poklony, pánové. Denně aspoň jednu!
17. srpna 2007

Sto let prachu

Na přání maminky v zatáčce likviduju tuny nashromážděných papírů a jiných blbin a nacházím poklady.
Deníky z náctiletého věku, to je něco!
Taky jsem si zapisovala zajímavé smsky od svých milenců a to je teda taky nážez. A pan učitel by se měl jistojistě stát spisovatelem. To je jasné.
A moje fotky z doby před 15 kily (po těch 14 dnech obžerství tady už možná úpřed 20kily...)
Sedím nad tím a řikám si, že jsem to doteď nepotřebovala, dokonce jsem i zapomněla, že to ještě mám, tak co už. Vyhodit, nevyhodit?
A čím dýl přemýšlím, tím víc si řikám, že by mohla bejt legrace zachovat to budoucím generacím.

Teda ty deníky. Některý ty smsky nikdo jinej číst nemusí. Ty by měly projít skartovačkou...
6. srpna 2007

TEST: Jste pravá dámička?

Představte si situaci:

Vedro k padnutí a vy pustnete na dovolený v teplákově. V tom šéf zavelí — okamžitě přijeď do práce cosi vyřešit.
Nejdřív ale řešíte své malé dilema...

Vlak jede za třicet minut. To je tak akorát, abyste sbalili věci a vypadli. Potřebujete si vzít sukni. V kalhotech byste se spekli a byli mokrý až na prdeli. ALE — na lejtkách vám rašej půlcentimetrový místama dost černý chlupy.
Jak to vyřešíte?

A) Půlcentimetrový chlupy??? Co to je? Holím se pravidelně/používám vosk z reklamy, co zanechává nohy hladké na dlouhé roky. Tenhle problém neznám.
B) Nikdo neví, za jak dlouho jsem vlastně schopná dorazit ze zatáčky do práce, takže oholim nohy a pojedu dalším vlakem za hodinu a půl.
C) Moje chlupy nesmí nikdo vidět. Pro krásu se musí trpět! Obleču si dlouhý kalhoty, nejletnější verzi, jakou mám k dispozici.
D) Vem to čert. Beru si sukni. Když budu dostatečně pospíchat, nikdo si chlupů nevšimne...


Co a proč byste si vybrali/y pište v komentářích, můžete tipovat, co jsem udělala já :D.
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz