Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
31. prosince 2007

Okamih


Krátká ukázka z fotbalového zápasu, který se konal dnes dopoledne na kobercovém hřišti na Hořejším nábřeží. Do hry proti sobě nastoupila družstva Tyvolů a Pičonů.

"Co děláš, ty vole???"
"Se mi tu nepleť, pičo, ne!!!"
13. prosince 2007

Když si minulý týden séfredaktorka polila bílý svetřík kafem a běhala po redakci, jestli někdo nemáme prací prášek nebo Vanish "skvrn a špíny se zbavíš", tak jsme jí svorně odpovídali, že nikoli. Běžně ho s sebou samozřejmě nosíme, ale dnes... jsme zapoměli.

Když pobíhala dnes a ptala se nás na lak na vlasy, vyhrkla naše kosmetická redaktorka. "Ježíš, zrovna dneska jsem ho zapomněla!"
Tentokrát si ale z šéfky legraci nedělala. Skutečně ho nosí. Leč dnes zůstal v koupelně zapomenut.
Inu... je divět, že naše kosmetická je žena na svém místě!
10. prosince 2007

=M= od včerejška umírá a dneska se rozhod změřit si teplotu. Jak to dopadlo?
Asi tak... myslim, že na úklid rtuti by měly existovat speciální školení.

Zjištění, že má mírně zvýšenou teplotu, mu tak rozklepalo ruce, že teploměr upustil a ten se následně rozbil. Musim říct, že jsem nikdy neviděla, jak rtuť vlastně vypadá.
"Jé, kuličky," rozplýval se =M=.
"Co s tim budem dělat?" ptala jsem se já.
Prej "setřeme to".

Inu šla jsem pro ubrousek a jala se stírat. Ale kdeže! Z velké kuličky se udělalo několik malých, ale nesetřelo se ani ň.
"Dojdi pro hadr," zaúkolovala jsem =M=a a zatím sháněla kuličky dohromady. =M= ho přinesl. Suchý. Opět vázne komunikace.
"On je suchej?"
"Řikalas hadr, ne mokrej hadr," odpovědělo koťátko.
Má pravdu.

Než hadr namočil, rozhodla jsem se, že to zkusim vyluxovat. Nic. Kuličky jsou příliš těžké. No to se picnu...
Nakonec jsme to zametli. Doufám, že všechno, protože Peďčin jazyk by to zvládnul vyluxovat, ať je těžký, jak chce.
6. prosince 2007

Dneska mi Kocourek koupil k Vánocům cosi, co je užitečné, budu z toho mít radost, budu to nosit do práce a upadne z toho něco, z čeho bude mít radost Kocourek a mně to nebude chybět a maj to v Brně.

To jsem teda zvědavá, co to bude...
4. prosince 2007

Oznamujeme radostnou zprávu

přišlo mi dneska na mobil od kamarádky. Narodila se jí holčička s ideálními mírami (3kg, 50 cm).

Týjo, mám z toho děsnou radost a zároveň tomu nemůžu věřit. Známe se od třetí třídy, skoro celou základku jsme byly nejlepší kamarádky. Prožívaly jsme spolu první lásky, prohlížely první náhodou objevené pornostránky (na papíře lidi, ne na webu!), barvily jsme si vzájemně vlasy, půjčovaly oblečení, vyprávěly si o první masturbaci, pekly cukroví, koupily si prstýnek přátelství... tak tahle kamarádka má mimčo.

Jak je to možný?



Už se těšim, až bude vhodný čas na návštěvu. Pojedu se rozplývat :).
3. prosince 2007

Kapitálně zpackaný oběd

Ani po dvou měsících v práci ještě nezvládám obědové pauzy. Buď je dělám moc brzo, nebo moc pozdě, pak jsem na obědě buď příliš krátce, nebo příliš dlouho — a to teda většinou.
Chodím převážně s kolegama, tu a tam s =M=em a výjimečně sama.

Výjimečně sama jsem šla i dneska, protože =M= byl někde na schůzi, jedna kolegyně si přinesla cosi s sebou, druhá je nemocná, třetí má dovolenou a další řešila děsně dlouho cosi s šéfgrafičkou, takže mi ve tři už prostě vytekly nervy a šla jsem hladová a sama.

Oproti původnímu rannímu plánu jsem místo k Arabům šla do Korunky. K Arabům chci totiž vzít kolegyni a doufám, že am půjdem zejtra. A tak ted Korunka. Těšila jsem se na polívku, dala jsem si čočkovou a vybírala druhé jídlo...
No a tím to zalo. Korunka je prostě upgradovanej fastfood z roku raz dva, čiliže bufet na stojáka. Nelze tam tedy očekávat jídla typu steaku s bluecheese omáčkou, masový špíz a už vůbec ne salát (jako hlavní jídlo). Na první pohled mě zaujala smažená brokolice s bramborama a tatarkou, ale pak jsem se napomenula, že se už třetí týden pokouším držet dietu a dotázala se, co že jsou to zač ty řecké těstoviny.

Kuchařka-výdejnice zřejmě nezvykl tak intimní komunikace se zákazníky byla mírně zaskočena: "No... těstoviny. Maso, olivy, žampiony..."
Zní to dobře, ne? Inu dala jsem si je. Polívka s těstovinami mě vyšly dohromady na 72 Kč, což je to jediné, co mě dosud hřeje.

Ale abych nekřivdila. Polívka byla fakt dobrá. Poctivá čočkovka, na kterou už jsem měla nějaký ten den chuť. Ovšem těstoviny... Tak ty měly do Řecka asi tak daleko jako já do zuřivé reportérky. Byly děsně mastné, původ masa, co v nich bylo, si ani netroufám odhadovat. Jediné, co chválím, byly žampiony, protože ty nebyly konzervované, což bych tedy u podniku typu Korunka nečekala.

Holt jsem je nedojedla. Ale podniku to nevyítám. Guláš tam mají zajisté jedinečný a míním to vyzkoušet hned při další příležitosti, protože objednávka "guláš a bramboráčky", která ke mně dolehla, zatímco jsem se prala s mastnými řeckými těstovinovými mušlemi, mi žene sliny do úst ještě teď.

Polívkou zaplácnutá a těstovinami přemaštěná jsem dostala šílenou žízeň. Navíc mi po těstovnách zůstala v puse podivná pachuť, kterou jsem chtěla zažehnat chlebíčkem. A tehdy přišel na řadu přehmat druhý.
Nechtělo se mi jít do lahůdkářství u náměstí 14. října, a tak jsem zašla do cukrárny na Arbesáku. Nic proti ní! Ale posledně tam měli chlebíky a dnska ne. Byla jsem tím tak zaskočená, že jsem si koupila kokosovou roládu za 19 Kč, a ačkoli jsem se odhodlávala nabídnout ji kolegům, bezostyšně sem jí spořádala k hrnku rozpustné kávy s polotučným mlékem.

Tak vám nevim. Mám pocit, že můj další první dietní den je tím pádem opět v čudu. Navíc nic moc pochtnání (řecké těstoviny totiž spolehlivě přebíjejí jakékoli jiné pozitivní chuťové zážitky dnešního dne). Ještěže mám doma ještě tu skvělou sobotní omáčku na lasagne. Uvařim si k tomu špagety a celá dieta ať mi vleze na záda.


A ponaučení?
Oběd musí člověk vybírat s rozvahou a bezespěchu!
2. prosince 2007

Dej vařit vodu

Šli jsme tuhle nakoupit. Jedna z hlvních věcí, pro které jsme šli, bylo i maso pro psy. Vaříme jim totiž polívku ala rizoto. Nebo rizoto ala polívku. Jak libo. Z kuřecího masa, zeleniny a rýže.

Bylo už navečer a psi neměli co jíst. Takže jsme cestou z nákupu propočítávali, za jak ldouho se to stihne uvařit, a jestli se psi ještě stihnou najíst v nějakým rozumným limitu.

"Dej rovnou vařit vodu," křikla jsem na =M=a, když jsme za sebou zabouchli dveře od bytu, on šel vyložit nákup a já šla na záchod.

Za nějakou tu chvilku se začala voda vařit. =M= šel cosi kutit do kuchyně a já seděla u počítače. Jak se později ukázalo, bylo příliš smělé předpokládat, že během toho kutění hodil kuřecí kousky vařit do oné vody...

Už nevím, co jsme toho dne večeřeli. Ale připravovala jsem večeři za tichého klokotu vařící se vody na plotýnce, pod nohama se mi pletla Pedinka a natahovala pořád čumák k hrnci.
"Ty tu cejtíš tomaso, co?" ptala jsem se jí, když odmítla sníst kus sýra, co jsem jí nabídla. Bodejť by chtěla, když se jí v hrnci vaří maso.

Navečeřeli jsme se.
Usoudila jsem, že po hodině vaření už by maso mohlo být dost měkké na to aby se dalo pohodlně obrat. Šla jsem ho teda vyndat a nasypat do vývaru rejži. Jenže... Koukala jsem do hrnce a maso nikde.

"Tys nedal vařit to maso? :-o" zavolala jsem na =M=a.
"Cože?" odtušil od počítače.
"Pocem prosimtě..."

=M= přicupital.
"Tys nedal vařit to maso?"
Podíval se na mě tím nejbezelstnějším pohledem, jaký si umíte představit. "Ale tys řikala, ať dám vařit vodu :-o."

No jo. Na to se nedá nic říct. Má pravdu.
"Takže my tady dvě hodiny vaříme vodu..." řekla jsem poněkud rozčarovaně.
"Ale že se jí za tu dobu vyvařilo!" nakouknul =M= pod pokličku.


No jo... zase jednou vázla komunikace. :)


Trochu mi to připomíná ten vtip, když řiká manželka manželovi:
Kup šest rohlíků. A když budou vejce, tak deset.
A chlap se vrátí s deseti rohlíkama.
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz