Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
23. března 2008

Velká noc

Řikal mi kamarád ze Slovenská, co všechno bude dělat "cez velkú noc" a nějak mi pořád nebylo jasné, co tím myslí. Jde o tu změnu času? Nebude ale o hodinu míň? To je spíš malá noc, ne?
No nevim. Asi mám zase intelektuální útlum nebo co.



Tak jsem se těšila, že mám den volna navíc, řikala jsem si, jak si to s =M= užijeme a... Víte co? Prd!
=M= zejtra zase jede do Brna a vyráží už ve dvě hodiny, což je u nás po snídani. Achjo... V úterý sama doma a ve středu promoce. No potěš koště. Aspoň, že už mám promoční oděv. Teď mě napadá, že když jsem dělala =M=ovi ukázku, tak jsem se mohla blekjsknout i do deníčku. Možná ve středu...
Byla jsem z toho rozpačitá, jelikož se mi nějak záhadně zvětšily prsa. =M= z toho má radost, mě to štve, protože mi nic neni. Nemůžu mít nic s knoflíčkama, všechno se mi rozepíná. O číslo větší zase divně vlaje, takže na nějakou košili to prostě nebylo. Koupila jsem si tedy cosi tričkoidního v M&S. Je to divný, ale už nic shánět nejdu. Vyčerpalo mě to. Jestli mám z něčeho radost, jsou to náušnice. Nádherný!

Máma určitě bude mít k mojemu ohozu připomínky, ale na to se obrním.



A to je asi tak všechno.
Ani letos se u nás doma neobjevila ani skořápka z kraslice, berana jsme sežrali už v tejdnu (pekla maminka) a osení nevedeme.
Za to chci zejtra zkusit nádivku. Snim si jí pravděpodobně sama...
Jo a tloustnu. Nebo nevim... v záchvatu zoufalství mě napadlo, že tělo asi nabírá vodu. Ale mohlo by s tim skončit. Už se začínám cítit nepatřičně :(. Chce to holt nežrat.
10. března 2008

Hlásím, že ve fotodeníčku jsou první gotky z podzimní Barcelony. Konečně!!! Ještě tam jsou nějaké chybky, které mi nejdou momentálně vychytat a je toho tak pětina, ale... aspoň něco :)
5. března 2008

Intelektuální drobky?

Včera byl vskutku namáhavý den. Už před časem Michala (kolegu) napadlo, že bysme mohli vyrazit společně na pouť a ještě lépe — vzít to jako pracovní záležitost a přípravu na insiderskou reportáž a nechat se pozvat buď od kočky, nebo od vydavatelství.
Ani jedno nevyšlo, takže jsme cálovali z vlatní kapsy, nicméně... vyrazili jsme :)

Škoda přeškoda, že byla taková klendra, na kterou jsem navíc nebyla vůbec připravená. Byla jsem málo oblečená, chtělo se mi čůrat... ale jistě chápete, že když mám problém odskočit si i v práci, ak na pouti na veřejné záchodky... ne, to prostě nejde.

A i to byl důvod, proč jsem nevyzkoušela i ty megaadrenalinové záležitosti. U bungee katapult koule jsem se skutečně obávala, že svěrače by to nemusely vydržet. A to ani ty, co udržují na svém místě obsah žaludku. Šéf ke mně úpěnlivě vzpínal ruce, protože jsem byla jediná, která vypadala nahlodaně, nicméně ani jeho sliby, že mě bude dva týdny nepřetržitě chválit, když tam s ním půjdu, nezabraly.

Nejsem sebevrah, no ne? Viděli jste, co ta koule dělá, když padá? Točí se na všechny strany!!! To by nedopadlo dobře.
Bohužel kouli vypouštěli jen když jí obsadila dvojice, takže měl šéfik smůlu.

Rozepisovat se více nebudu, ale zážitek to teda byl...



Co ale bylo ještě milejší z celého večera, to byl večer "Křeslo pro hosta", který pořádala moje bývalá kolegyně, světe div se — v naší oblíbené kavárně ve vedlejší ulici. Už to tam prý pořádá dva roky!!!
Nj... kdy jsem v říjnu nastoupila, tak mi řikala, že mě odněkud zná. le že odsud, to by mě nenapadlo.

Takže — an tom křesle včera seděl Michal Kocáb a bylo to totálně super. Měli se dostavit šmíráci z digiTV Stream, ale nedostavili se a tak byl večer pěkně komorní. Bylo nás tam max. 30 a bylo to skvělý.

Stává se snad ze mě intelektuál? =M= vyhrožoval, že když se mitohle líbilo, začne mě brát na překladatelské večery.
Nemyslím, že by zrovna to byl můj šálek kávy, ale tohle mi prostě sedlo.

V souvislosti s tím taky cítím, že ta touha vrátit se zase na školu, jednou přijde. Když Kocáb vyprávěl, jaký to bylo, když dohadoval se sovětskýma generálama odsun bratrských vojsk po revoluci, bylo to děsně zajímavý.

A my máme hrozný štěstí, že lidi, který zažili takovýhle velký dějinný zvraty ještě pořád žijou a můžou nám o tom vyprávět. A to nemyslim jenom revoluci, tak ještě není tak daleko. Ale taky druhou světovou válku, léta obnovy a vůbec všechno tohlecto, co mě zaímá, že :)


Pomalu přemýšlím o tom, že moje mgr diplomka by mohla třeba o tom, jak probíhalo postupné odcizení východního západního Německa po roce 49. Zajímaly by mě teda i problémy opačné, když se v 90. letech zase dávaly (ty Německa) dohromady. Ale to je profláknutější a už na to bylo prací napsanejch X.
No, uvidíme. Každopádně už i to, že začínám o takovejch věcech uvažovat značí, že proces je nastartován správným směrem :).


A teď konec psací rozcvičky a hurá do práce. Snad mi to půjde lépe než včera. A lépe než minulý týden...
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz