Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
5. srpna 2008

Stane se ze mě umělkyně?

O víkendu jsem absolvovala rychlokurz kreslení. podrobnosti doufám shrnu do samostatného zápisku. Teď mi jen moje samolibé ego nedá, abych se nepochlubila výsledky.


Takže:

První portrét před začátkem kurzu:


portret1

Tentýž portrét druhý den na kurzu:


portret2

Chytlo mě to, takže dál pokračuju i doma. Koupila jsem si knížky o kreslení, abych zlepšovala techniku, styl a všechno a dneska ráno jsem zašla do výtvarných potřeb, abych nakoupila potřebné.

Můj první domácí pokus je kocour, na kterém ovšem ještě musím pracovat, neb není hotov. Není osrstěn. Už se těšim, až mu budu vykreslovat chloupky jeden po druhým :D


alt="kocour" />

Na kurzu jsme byly s kolegyní a dohodly jsem se, že budeme tu a tam kreslit stejné věci, abysm měly porovnání a mohly to společně rozebírat, konzultovat a tím se zlepšovat. Takže toto je její děda:

deda




A to je zatím vše :)
3. srpna 2008

Tři sudičky

"Vy tu mátě nějakú párty?" zeptal se bodrý Moravan z pomezí Slovenska.
"Né, my jsme sousedi."


A jak to všechno bylo?
Přišli jsme domů s browserem v závěsu a kluci že prej půjdou vyvenčit psi a birell. Zaklapla jsem za nima dveře a šla hledat obrázky, na kterých bych si mohla trénovat dovednosti z kurzu kreslení, tkerý jsem o víkendu absolvovala.

Za chvíli přiklusal kocourek, že prej zlomil klíč v zámku :-o. Žjova :-o... Klíč ukázkově přelomenej vejpůl a kocourek notně orosen. A že prej se nemám moc smát, protože se nám za chvíli dole poserou psi a on (kocourek) bude mset vypláznout pěknejch pár tisíc za nouzovej výjezd odemykače zámků.

No, snad nebude hned tak zle, pomyslela jsem si a šla hledat ceníky zámečníků.

"Našla jsem jednoho, kterej to udělá za tisíc včetně příplatku za práci o víkendu!" hřímala jsem scházejíce ze schodů dolů do přízemí. Dívali se na mě všichni tři se založenýma rukama jak tři sudičky — Emil, browser a kocourek. Musela jsem se smát :).

Kocourek nervózně pobéhal po chodbě a koukal do zámku, doufajíc, že zlomený klíč vytáhne sílou pohledu a nebude muset cálovat nouzový výjezd zámečnické záchranky. Do toho přišel Medvídek Robert, co dřív s kocourkem pracoval a teď občas spí se slečnou z našeho přízemí.

"Nikdo." pravil a šel zase pryč.
"My ještě počkáme, jestli někdo nepude," vysvětloval mi browser.
To chtěj kua čekat, až kolem půjde někdo z baráku? Pak mi došlo, že čekaj na kohokoli.
"Asi budeš muset zavolat," řekl kocourkovi kdosi, když dlouho nikdo nešel a hovor stál.
"A neznáme někoho, kdo bydlí poblíž?" snažila jsem se.
"Známe," povídá Emil. "Browsera! Bydlí za rohem!" Jenže browser stál zrovna na špatné straně dveří a já viděla, jak se kocourek pomaličku začíná v duchu loučit minimálně se dvěma tisíci korun, když vtom...
cvak cvak křach krrrr
Někdo odemykal!

"Juchů!" zajásala jsem spontánně.
"Vy tu máte nějaků párty?" vyjeveně se zeptal bodrý Slovák... no však už to znáte. Emil mu vysvětlil, že jsme jen sousedi a browser vyskočil ze dveří jako Jánošík a jásal, že už je svoboden.

"Ty jo... ani jsem nestačil napsat na twitter! Jsme zamčený!" schoípnul trochu.
"Ale šak napiš... to nikdo nekontroluje," povzbudil ho kocourek.

A tak jsem zase okšírovali pejsky, kluci si vzali piva a já jsem šla tuhle hezkou historku zapsat na deníček.
Člověk by si řek nudnej večer a on nám ještě připravil takové nevšední zážitky, no ni? :)
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz