Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. listopadu 2008

Opět se mi potvrdilo, že ať si stoupnu, kam si stoupnu, vždycky se fronta zadrhne.
Dneska jsem šla k velmi svižné paní pokladní a ouha. Tři lidi přede mnou a výměna stráží. Trvalo to děsně dlouho.

V Tescu to bylo vůbec zajímavé. Taková zajímavá přehlídka lidskosti. V negativním i pozitivním slova smyslu.
U pultu lahůdek si mladá (cokoli od dvaceti do pětatřiceti) užívala pocit vlastní nadřazenosti nad paní o pár desetiletí starší. Velmi ostentativně jí dávala najevo, kdo tu velí.
Na druhou stranu v uličce mléčných výrobků najednou stojí pes. Vedle něj kluk s bílou holí a vedle něj kluk s modrým tričkem a visačkou tescobrigádník. Vybírali jogurty a další nákup. To mi přišlo fajn. Kluk dostal přidělenýho vlastního nákupčního.
"Tak hele... je tu jahodovej, borůvkovej, lesní směs, ořech... co berem?"
Vypadali skoro jako kamarádi.



Už třetí člověk za posledních 14 dní mi řekl, že vypadám čím dál líp. Kamarádka mi svěřila, že se jí naše společná známá ptala, jestli nemám náhodou milence, že poslední dobou jen kvetu :).
To potěší. Pár kilo dolů, zkrácený vlasy a novej kabát a ouha, co to s člověkem udělá, co?
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz