Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
15. dubna 2009

Zavíráme krám

Zvažuju to už pár měsíců (asi tak dva). A už mě to nebaví, takže to rozseknu.

Psát na blog, kterej si může přečíst kdokoli, v době, kdy si lidi zřejmě začnou googlit moje jméno, to už neni sexy.

Deníček mám ráda a nesmažu ho. Ani nechci přestat uplně psát. Ale kua chci zase ten kousek soukromí, to útočiště, prostor, kde si můžu psát co chci o kom chci. Řešení?

Omezím přístupy na blog. Buď na heslo jen pro ty, který znám a před kterýma nemám problém cokoli psát, nebo něco, co navrhoval Kocourek a já už si to nepamatuju.

Každopádně kdo mě chcete dál číst (a neřikám, že budu psát čatějc než doteď) napište si o heslo.
Nevim, jak to funguje, jestli že možný psát autorovi, i když už je to zaheslovaný. Proto to ještě chvíli nechám takhle.
Tak do dvou týdnů to ale strčím pod zámek a konec srandy.

Heslo dám jen těm, které budu schopná identifikovat. Tím se omlouvám všem anonymním a mlčícím, kteří mi zachovávali přízeň, přestože mlčky, ale doba je krutá a čo sa dá robiť.

Světlejším zítřkům zdar!
4. dubna 2009

Kocourek filozofuje

"...jako kdybych to měl říct nějak chytře, tak řeknu, že lidský život dává smysl jedině v páru. Vždyť si to vem... Než jsem tě potkal, tak co jsem dělal. Chlastal, utrácel, jezdil v taxiku... a teď? Teď mám tebe!"


a tak nejezdíme v taxiku, moc neutrácíme, jen ten chlast... Ten někteým z nás zůstal (a já to nejsem).
3. dubna 2009

Pipiny rulez

Tak vám nevim, jestli nám tu všem v nové redakci nezačínají růžovět mozky.

Situace z dnešního dopoledne:
"Tyjo, co mám jako dělat? Mně se ty maily vrátily? :-o" intonačně důrazně pronesla Linda. Rekrutujeme si totiž dámy na focus groups. Včera jsme je obvolaly, dneska jim píšeme. Hromadné maily. Katastrofa...

"A pokaždý jen z toho prvního jména a já teď jako nevim, jestli těm ostatním došly, nebo ne..."

Jala jsem se srdnatě řešit situaci. Musím přiznat, že ani sama v posílání hromadných mailů nevynikám. Dělala jsem to jednou, asi tak předevčírem. Nicméně jsem Lindě poradila.

"Pošli to na sebe a ostatním do cc, uvidíme, jestli se to odeslalo a tak..."

Všechno proběhlo hladce. Ovšem po chvíli...

"A doprdele... Tak mi to přišlo. No to je v kelu..."
"No počkej, Lindo, to je v pohodě, to ti mělo přijít, ukaž..." a koukám jí do inboxu. Předchozí navrácené maily nikde nevidim. Linda začíná propadat zoufalství z toho, že neumí poslat maily hromadně a bude muset psát každý zvlášť a mně začíná docházet, že jsme pipiny jako prase (to slovo mi poradila Linda).

”Víš, to není, že se ti ty maily vrátily. My jsme totiž koukaly mezi odeslané!!!"

"Tyvole... bývalá elitní reportérka Lidových novin a teď tohle..." posteskla si emotivně Lin.

Inu, je to tak. A bude hůř, obávám se.
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz