Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. února 2010

Už se montujou!!!

Na téma svatba mi babička řekla, že ona už je teda ze starý školy, ale ať šetříme. Ale že ona je teda ze starý školy a vidí to svým starým rozumem, tak ať si jí nevšímám.

Pak mi máma řekla, jak si babička vymohla, že chce píct svatební koláče, a dokonce vytáhla sto let starej rozpočet, kterej přirpavovala na máminu svatbu, a jala se plánovat, co všechno a za kolik budem s kocourkem potřebovat.

Máma mi řekla, že maj s babičkou dohromady asi 6 receptů na svatební koláčky a že každej recept udělaj z kila, aby zjistily, kolik se toho upeče a který jsou nejlepší.
A že udělaj krabici pro sebe, krabici pro kocourkovo rodinu a aspoň 5 kilo na svatbu.
Jedním dechem dodala, že dorty objedná v cukrárně u draka. Nějakej menší svatební a potom další tři, čtyři pět dortů, aby toho bylo dost.


Milá moje čtenářská obci... co jsem měla dělat? Inu utla jsem to hned v zárodku.
Koláčky chci koupit a jen ve velmi rozumném množství, aby jich pár na oslavě bylo. Před svatbou jen do košíčků pro babičky, aby si užily, až jim přivezu oznámení a pozvánku.
Dort chci jeden jedinej a že nebudu mít co dát do výslužek mě nezajímá, protože výslužky dělat nebudu.

ALE!
Máma přece musí podělit rodinu, dát koláčky bráchům a kolegyním v práci... A jeden dort? To bude jako stačit padesáti lidem, jo? Cože?? Patrovej???

Tak jsem mamince řekla, že jestli jí neni hloupý, upíct si sama sobě a mým bratrům a svým kolegyním na mojí svatbu koláčky, tak pro mě za mě. A pokud jich PÁR zbyde i na svatbu, že jistě budu ráda, protože domácí jsou určitě lepší, než sebelepší kupované (to už jsem zapojovala diplomacii, všímejte si!). Ale že dort si prostě kupuju jeden a tam, kde to mám ráda a kde mi chutná.


Až později ve vlaku jsem si uvědomila, že jsem tím mamince asi nechtěně vrátila její vlažné až spíš ledově chladné přijetí, když jsme jí a tátovi přijeli zvěstovat onu novinu. Svým způsobem mi možná chtěla projevit radost a podporu.
Ale couž. To začíná u koláčků a dortů a kde by to skončilo?

Jako korálek

Dnešek začal opravdu báječně. Ráno zazvonil budík v 8.30 a já vstát prostě nedokázala.
Vykutálela jsem se skoro o hodinu později s náladou pod psa. Jsem hovado, já vím, ale holt jsem si nechala včerejší návštěvou totálně zkazit náladu. A vážně jsem řekla kocourovi, že chci svatbu odsunout.

Když mi to ráno připomněl, už mi to přišlo lehce líto a teď už mám zase sil pokračovat v plánování. Ale o tom jsem psát nechtěla.

Tak tedy — ráno zaspáno. Pak jsem vyběhla na vlak do zatáčky, kde jsem měla nějaké to úřední zařizování. Skoro až u metra jsem si uvědomila, že nemám občanku, takže jsem mazala domů, kde jsem jí nemohla najít.

Na nádraží jsem dorazila minutu před odjezdem vlaku a mazala na čtvrtou kolej, odkud VŽDYCKY odjíždí. Vlak tam sice stál, ale na tabuli černo. Kua! tak jsem mazala k tabuli odjezdů vlaků, abych zjistila, že tentokrát se startuje ze sedmičky, takže jsem zasprintovala, a vlak mi ujel před nosem. doslova. O půl vteřiny!
Měla jsem vztek a volala jsem kocourovi, abych se uklidnila. No co, aspoň si stihneš koupit jízdenku, něco k snídani a další vlak už ti určitě neujede, uklidňoval mě. Fajn. Tak jsem se zařídila, zalezla do přistavěnýho couráku a četla si.

A hádejte co. Vlak mi skutečně neujel! Pro jistotu ho zrušili uplně! Prej jim někde něco nesvítí. A další zase až za hodinu. Bohajeho!
Tak volám babičce, aby na mě nečekala s obědem, a pak jsem chtěla zavolat i pani na úřadě, že se proti mě všechno spiklo, ale vybil se mi telefon.

Nakonec jsem do zatáčky přecijen dorazila, byť o několik hodin později oproti původnímu plánu. Mažu na úřad, bylo půl jedný. Dveře zamčený, byť je na nich cedulka, že do jedné otevřeno. Tak jsem se osmělila a zaklepala na vedlejší dverka. Vyloupla se ona moje paní, tak jsem na ní vychrlila, co že se mi to všechno stalo a ona mě s úsměvem pozvala dál. A pak, že nejsou hodný úředníci.
Jenže víte vy co? NIC!
Potřebovala jsem jedno potvrzení, jenže:
No, já to teď nemůžu vydat, oni nám včera předělávali síť a dneska se do toho nemůžem celej den dostat.

No to mě potěš koště!!!

Prý to bude hned zítra. Jenže já s tím potřebovala dojít na další úřad, který má zase otevřeno až příští tejden. Takže výlet zbytečnej... Taky mohla zavolat. Ale já vlastně měla vybitej telefon.


I když uplně zbytečný to nebylo.
Mám vdolky a domácí marmeládu od babičky, domácí med od mámy a Twilight ságu od kamarádky.

24. února 2010

Jsem značně rozpoložena

teda musim říct, že po návštěvě svatebního místa jsembyla celkem rozpoložena. Ale po obdržení předběžné kalkulace už jsem přímo zdrcena.

Momentálně mám chuť odložit celou svatbu na zcela neurčito. :/
Na podrobnosti nemám sil.
23. února 2010

tyvogo!!!

asi jsem uplně náhodou našla písničku, na kterou bych chtěla jít "k oltáři" :-o
ale nemám odvahu jí sem dát, žebyste mi to zdrbli, tak mi napište, že mi jí vychválíte, a já jí sem postnu, jo? :D



aktualizace:
najednou už zase nevim :D. čím víc to poslouchám, tím mn se mi to zdá. ale dám jí sem.

originál je moc vážná hudba, takže kdyby to bylo, byly by to určitě nějaké variace. brácha by si s tim pohrál a třeba by nám to i přímo zahrál :). ale asi bude po kocourovo.

http://www.youtube.com/watch?v=VxTr-tBqdX0

a dá se s tim hrát donekonečna :D
http://www.youtube.com/watch?v=Ybr5g8d7HtA&feature=related

a tyhle holky se mi líbí, ačkoli jsou rozladěný a mrksnou tam sem tam nějakou chybu
http://www.youtube.com/watch?v=0vICdTTT9Ik&feature=related


22. února 2010

Prstýnky

Vybrat prstýnky se zdá být dost ošemetné. Teda kocourovi je to prej jedno. Ale mně teda ne. když si představim, že to bude prstýnek, kterej buddu nosit x let... že by teda měl bejt jednoduchej, aby nepodléhal nějakejm módním vlnám a aby se mi ke všemu hodil...

mno, začala jsem si už před tejdnem shromažďovat obrázky, co se mi líbily. Už po týdnu se mi spousta z nich nelíbí a nechápu, jak se mi mohly líbit. Jestli to tak půjde dál, tak se necháme okroužkovat kroužkem na slepice...

Předvedu tu ale všechno. Jednak mi můžete říct, co se líbí vám a druhak, třeba se mi i ty nehezký zase líbit začnou.
Voila:

1)
”

2)
”

3)
”

4)
”

5)
”

6)
”

7)
”

8)
”

9)
”

10)
”

11)
”

12)
”

13)
”

14)
”

15)
”

16)
”

17)
”

18)
”

19)
”

20
”

Random news

Nemyslete si. Svatevní přípravy pokračují. Ve středu se jedem podívat na svatební místo, tak snad mě něčim nevyšokujou... a v pondělí schůzka s fotografkou!

První cvičení v Contours

Musim říct, že jsem lehce v rozpaku. Ale chodit tam budu stejně. To na úvod. A teď k věci.

Byla jsem objednaná na dnešek na jedenáct hodin. Byla jsem o tom přesvědčená, ale když jsem tam viděla ten nával, přestala jsem si bejt uplně jistá.
Přišla jsem tam a stála tam u pultíku jak pecka a nikdo si mě nevšímal. Jako co jsem tam měla dělat??
Navíc jsem neměla brejle, tak jsem blbě viděla, takže jsem ani mezi těma ženskejma tam nedokázala vytipovat tu trenérku, na kterou bych se kdyžtak vrhla. Pak jsem zjistila, že je tam hned šatna, tak jsem se šla převlíknout a pak jsem zase čuměla jak trubka u pultíku. Nějakej čas jsem strávila převlíkáním, takže nevim, jak dlouho jsem skutečně prostála u pultu. Od příchodu to ovšem trvalo 10 minut, než se mi začala slečna věnovat. To si myslim, že je docela dost. Chápu, že tam mohla mít jiný lidi. Ale stála jsem tam dost dlouho na to, aby mi přišla říct aspoň to, že holt musim počkat.

Pak teda přišla, tak jí povídám, že si nejsem uplně jistá, ale že bych na dnešek měla bejt objednaná na 11.00. Ona kejvala a usadila mě ke stolku, kde se mezitim uvolnilo místo. Spolu se mnou tam byla ještě jedna paní. Dostaly jsme papír, kde jsme měly vyplnit kde co. Co jsem vyplňovat nechtěla, to jsem nevyplnila, ale paní naproti se vcelku podivovala, že po nás chtěj celkem dost údajů na to, že je to zadarmo. A na to, že jdem na zkušební hodinu do posilovny a už tam možná nikdy nepřijdem, doplnila bych já.

A už to mě teda zarazilo, že jsme tam s tou paní dvě... To jsem nečekala, i když to v podstatě nebyla žádná překážka a nepřipadalo mi, že by se mi slečna míň věnovala, ale zarazilo mě to. Od toho se kua objednávám, nebo nevim, no.

Pak jsme se šly podle pokynů rozehřát na orbitaly, nebo elipsoidy nebo jak to slečna jmenovala — takový ty stoje, kde dole jakoby šlapete a ještě to má nahoře páky na ruce. Prej tak tři až pět minut. Po dvou minutách jsem myslela, že už to nedám, ale pak jsem se nějak chytla a celkem tam strávila sedm minut. Pak už jsem to sama vzdala, protože pani vedle už evidentně neměla sil a slečna pořád seděla za pultíkem.
Když jsem slezla, za chvíli byla u nás. Zajímalo by mě, jestli kdybych tam kroužila 10 minut, jestli by tam pani nechala chcípnout, ale to se můžu domnívat, žejo. Třeba by přišla tak jako tak.

A pak jsme se vydaly na kolečko po posilovacích strojích. K tomu nemůžu mít výtky. Všechno nám ukázala, vysvětlila, zkusily jsme si to, sledovala nás a případně opravovala, dokud jsme to neprováděly správně. Pak nám řekla, že si máme dvakrát projet celej okruh.

Mezi jednotlivýma strojema jsou tzv. aerobní podložky, na kterých se různě poskakuje, jakože běží, posiluje atd. Tam nám řekla, že nám na začátek stačí běh na místě. Ok. Jenže ono je to docela namáhavý pořád cvičit a pak běh a furt dokola. Takže jsem pak ty podložky přeskakovala, no.

Když jsem dokončovala druhej okruh, paní, co tam byla se mnou, už byla oblečená a mazala pryč. Slečna jí ještě odlovila a říkala něco ve smyslu, že je škoda, že jsme si nestačily říct ještě co a jak, paní se vymluvila, že už musí na schůzku a byla pryč. Nevim, nevim, no... Jsem zvědavá, jestli ještě někdy přijde. Takhle bych si svojí první hodinu holt nepředstavovala, to je fakt.

Jinak cvičení jako takový je super. Vážně cítím, jak mám protažený celý tělo a už se těšim, až tam budu běhat na to orbi něco, protože to je fakt fajn. Dřív jsem milovala stepper a tohle je vcelku podobný. Ty stroje taky fajn, prostě víceméně stejnej princip jako jiný posilovací stroje, pohodička.
Během cvičení hraje muzika a každejch 45 vteřin vám zahlásej, že máte změnit stanoviště, takže se všichni zvedaj a posouvaj se o stroj/podložku dál. Po nějakým delším intervalu to zahlásí, že si máte změřit tepovou frekvenci a to je vcelku prča. Všichni ztuhnou a měřej na ruce nebo na krku a je to fakt vtipný pozorovat.
Maj tam takovou velkou tabuli, kde to maj rozdělený podle věku a maj tam počet tepů za těch deset vteřin, co si to máte měřit. Podle toho zjistíte, na kolik procent jedete, a podle toho, jestli chcete posilovat, hubnout nebo utužovat kondici, tak buď přidáte, nebo se klidníte. To je fakt dobrý a užitečný, si myslim.

Mno. když jsem odcvičila, čekala jsem chvíli u pultíku, co jako bude, ale slečna nikde, tak jsem se šla vysmrkat a napít s tim, že kdyžtak půjdu na ten orbiněco. Pak už tam slečna byla, takže jsem se zeptala, jak se měří ten tep a co jako dál, tak mi ještě řekla, že se mám protáhnout a cviky konat podle tabule, co tam maj na stěně přidělanou. A pak si prej ještě na chvíli sednem.
U toho tepu jsme se trošku nepohodly, protože myslim, že nepochopila, co jsem po ní chtěla. Ale ok, nechala jsem to bejt, prej to příště nějak zase projdem, tak buď bude mít příště jasnější mysl, nebo to já líp vysvětlim, nebo tam bude někdo jinej.

Tak jsem se protáhla, pak jsem se šla převlíknout (příště asi využiju sprchu) a pak jsem si s ní teda sedla. V podstatě mi jen ukázala papírek s tim, jaký možnosti členství si můžu koupit, vysvětlila, že musim chodit pravidelně a řekla, že příště už můžu kdykoli. Že mi ukáže, jak se cvičí na těch aerobních podložkách a buď příště nebo až napotřetí se dohodnem, na co bych se při hubnutí chtěla zaměřit a ona mi poradí nějaký speciální cviky a tak.


Kdybych to měla zhodnotit, tak přestože jsem rozpoložená, tak bych hodnotila pozitivně. Zarazil mě totiž jen přístup slečny a to může být čímkoli. Třeba i tim, že jsem měla moc vysoký očekávání, nebo tam bylo hodně lidí a ona je nestíhala všechny obíhat, takže tim se nechci nechat odradit a určitě jdu zase. Asi zejtra.
A cvičení myslim, že je fakt bomba. Jednotlivý stroje fakt procvičej všechno, jsem u toho lehce zadejchaná a zpocená, ale nestihnu se tak unavit, abych už nemohla dál, nebo znechutit, nebo mě nestihne nic akutně bolet, nudit a tak.
Musim si ale rejpnout v tom, že pokud proklamujou, že se vám tam bude celou dobu věnovat trenér, tak by ten trenér fakt měl bejt k dispozci. Když je plno, chápu, že nestíhá všechny oběhnout, pak by tam ale v těch exponovanejch časech měly bejt dvě.
A to, že jsme dneska na tu první hodinu byly dvě, to mi přijde jako velký faux pas. A taky myslim, že když jsem pak dělala ty okruhy už sama, že na mě stejně měla dohlížet, protože když vám to všechno najednou ukáže a pak řekne "jdi cvičit", tak je stejně dost pravděpodobný, že si všechno nepamatujete a něco děláte špatně.

Ale jinak se po tom cejtim fakt dobře, taky už cejtim, že jsem špatně protáhla stehenní svaly, začínaj pobolívat. A fakt jsem měla prima endorfinovou náladu, když jsem odcházela. Určitě tomu dávám šanci a doufám, že narazim i na jiný trenérky.

Tak.
Uvidíme příště!
21. února 2010

Random news

Kdo by byl řekl, že se to o víkendu tak pohne? Si představte, že jsem předběžně zamluvila fotografku a místo svatby! Tedy se nám vyrýsoval i termín. A ačkoli nám datum bylo fuk, vyrýsovalo se nám docela kulišácky :D

Juhůůůůůůů... to to jede!
19. února 2010

Random news

Tak jsem tý fotografce napsala. Prostě když nebude mít volno, aspoň to budu vědět a nebudu furt přemejšlet coby kdyby.

A sice bych jí tam chtěla mít na celou dobu, ale balíček na 2,5 hodiny je za 6000 kč a to už nezní tak děsivě. A vzhledem k tomu, že to máme odpoledne, tak pochybuju, že bude mít ještě večer nějakej džob, takže by se to zřejmě dalo připlatit ještě časem.

Tak.
18. února 2010

Svatební deníček IV.

Tak trochu drahá sranda ›››



Abysme já, vy a nastávající generace měli představu, kolik taková svatba stojí, sepíšu sem takovou přibližnou finanční rozvahu.
Pro ty, co mi budou chtít vysvětlovat, že jde udělat svatba za týden a skoro zdarma: nechci se vdávat v šatech z C&A, dortem z tesca a svědkama z ulice. Chci mít svatbu se všim všudy!

aktualizace:
abyste se nemuseli pozastavovat jako margorie a laura — oblek si, stejně jako šaty, hodláme půjčit. koocur má svůj šviháckej tmavej, ale já chci světlej a ten by jinde neunosil. to furt bylo haló, že nutně potřebuje aspoň světlý sako, tak ho má, a pak ho měl dvakrát na sobě ;)


Obřad mimo radnici 3000
Svatební šaty 8000
Doplňky 3000*
Oblek pro ženicha 3000
Boty pro ženicha 2000
Prstýnky 7000
Kadeřnice, vizážistka 2500
Manikúra 300
Oznámení, jmenovky 1500**
Kytky 5000
Raut + pití (cca 45 lidí) 30000***
Hudba na večer 10000****
Svatební dort 5000*****
Fotograf 10000******


Celkem
=
90300 a to doufám, že jsem se přepočítala

* myšleno boty a spodní prádlo (rozuměj kvalitní podprsenka)
** kocour by si to rád nakreslil sám, takže možná ušetříme
*** hrubý odhad, ale většinou všude píšou, že raut na pět hodin je cca 600kč/osoba + pití k tomu, možná budem za 3é ještě rádi
**** tady jenom hádám, kocour by chtěl nějaký známý, možná jsou levnější
***** ten se doufám vejde do tří, ale všude mívaj dort s 50 porcema kolem týhle ceny
****** to je cena mojí vysněný fotografky, máme ale taky nějaký známý, co fotěj, takže by se dalo taky ušetřit třeba 50%

nepočítala jsem
 — koláčky, protože je asi nechci
 — ubytování hostů, protože to bysme se fakt zbláznili
 — výzdobu aut, protože nějaká mašle je snad v řádu desetikorun, nebo budou mít jen myrty ve vokně a nazdar
 — kameramana, protože video fakt nepotřebuju, maximálně stačí to, co by si chtěli z nadšení nahrávat naši
 — výslužky, protože to nehodlám balit a je to věc, bez který se obejdu

a kdyby to dobře šlo, daly by se peníze zkrouhnout i o 15000.



Je to hodně?
Je. A můžou se stát dvě věci.
A) před létem zjistíme, že na to fakt nemáme, vyprdnem se na to a budem šetřit další rok
B) naštvu se a řeknu si, že mi to za to nestojí, a pořídíme to za polovic


S čím máte zkušenost — co je nadsazený, co se dá škrtnout apod?
Předesílám ale, že mám svojí představu a něčeho se vzdávat prostě nehodlám.

Svatební deníček II. (aktualizováno)

Se po**ali v kině?! ›››

Tak jsem chtěla mí trochu jasno, jak je to s tím šitím šatů. Všude chtěj obrázek zepředu a zezadu, takže jsem jim poslala tyto

”

”

Asi cokoli bych chtěla, bylo by náročností obdobné.
Jako prej 6000 Kč :-o. To je teda první salon, co mi odpověděl. Ale vyrazilo mi to trochu dech. Furt levnější, než většina půjčovnýho, ale čekala jsem tak tři, čtyři tisíce.
- středně velká půjčovna společenských a svatebních šatů

I s materiálem teda, ale stejně mi to přijde dost. Když jsem si nechávala šít maturitní šaty, tak to bylo v rámci stokorun. Byl to teda hladkej střih beze všeho, ale právě proto jsem si řikala, že tohle se třeba za dva litry ušít dá a další litr, dva na matroš.
Mno, uvidíme další referenšní nabídky.

Ovšem zase na druhou stranu — mám mít za šest a víc něco, co budu mít den na sobě a vrátim to, nebo něco, co sice možná taky budu mít jen jednou na sobě, ale zůstane to na památku dalším generacím :D


Aktualizováno:

AHA! Tak 6000 ještě gut. Teď mi přišel další ohlas a tam je to cca za 7000 + materiál další cca 2000. To nemyslej vážně, přece...
- jde o velký svatební salon s krejčovstvím.

a třetí odpověď:
ušití za 8000 — 9000 + materiál
vždyť to jsou obyčejný šaty, proboha! kolik by pak bylo za skutečný svatební s korzetem, obručema a ozdobama??
- jde o menší krejčovství tu na andělu.



Jinak ty šaty při poslání z USA jsou za 3750 Kč. Ale objedávat si takhle nic nebudu. To člověk neví o materiálu, jak mu to sedí, nic. jen pro porovnání.

Kytice

ať mám čím házet, žejo ›››


kecám. Házet kytkou nebudu. BY mi jí bylo líto. Si jí hezky nechám jen pro sebe. A usušim si jí. A bude se na ní prášit. A daj se do ní moli. A nakonec jí koocur vzteky vyhodí do popelnice.
Jó!


Představu víceméně nemám. Ale vim, že se mi nelíbí uplně klasický svatební kytice. Mám ráda takovej lehce luční vzhled. Inspirace viz níže, je tam jedna horká favoritka.
Co se líbí vám?


1)
”

2)
”

3)
”

4)
”

5) tohle teda neni kytka, to je jasný. ale líbilo by se mi to udělat pro mámy, babičky a svědkyni místo klasickejch kytic.

”

6)
”

7)
”

8)
”

9)
”

Kdybych...

...si nemusela dělat starosti s postavou, vdám se v těhle

”
od Ian Stuart, zdroj: www.kleinod.cz

nebo v něčem
takovýmhle, co je ostatně dost podobný, takže víte, co se mi líbí DNESKA :D

ale jako ty první mě fakt zaujaly. škoda, že nejsem hubená, no. a na tyhle šaty nebudu dost hubená ani nikdy :(


a ještě přidám tyhle — taktéž ian sturat, fotka z kleinodu

”

ale první vedou. se divim, že nidko nic nepíšete. se vám asi nelíběj, nebo co. zaprděnci :D
17. února 2010

Svatební deníček III.

Protože chci být hezká nevěsta, podnikám k tomu první krok — objednala jsem se do Contours. Už jsem tam chtěla chodit dávno, když otvírali. Ale pořád jsem se nemohla odhodlat a hlavně jsem tomu nevěřila.

Jenže teď už znám lidi, co tam zhubli, a ještě spíš znám lidi, co znaj lidi, co tam zhubli. A taky znám lidi, co jsou tam spokojený a taky vim, že tam nechoděj mladý vyhublý hopsandy.

No, prostě jsem poměrně rozhodnutá. V pondělí jdu na první zkušební hodinu, a pak chci chodit minimálně 3x týdně, optimálně ovšem každý všední den.

Jako nechci si dělat iluze, že vše půjde jako po másle (čti jako před deseti lety), ale něco přece zhubnu.
Tehdy jsem nebyla schopná držet dietu (stejně jako teď), ale chodily jsme s kamarádkou každej den cvičit. A šlo to uplně samo. Zhubla jsem tehdy během půl roku tak, že si mě třídní odchytávala, jestli netrpim anorexií. Chachá!
To jsem měla o necelých noooooo, hodně kilo míň než teď. Nejradši bych se neviděla. Tehdy jsem přísahala, že už nedopustim, abych ztloustla. Mno... člověk dopustí, až se diví.

Pak jsem se dloho držela na váze mínus patnáct kilo od současného stavu. A to byl ideál. Žádný vyžle, ale taky nikde žádnej špek a dvoudílný plavky bez studu. A patnáct přece neni tolik, no řekněte!!!

Takže víte co... Od pondělí! A běda, jak ne!
16. února 2010

Popojedem

Za další potřebuju co? No, šaty.
Ještě vlastně nevím, co chci. Jestli róbu z půjčovny, nebo si nechat ušít něco zajímavýho, nebo koupit nějakej ležérně elegantní úbor...
Jo... vlastně vim, co chci. Zhubnout! Plánuju 15 kilo, tak uvidíme, jak to dopadne. Od toho se to asi taky odvine, žejo :D.

V zásadě si ale svatbu představuju jako takovou luxusnější garden party, takže uplně nějaká princeznovská záležitost to zřejmě nebude. Ačkoli chci obejít nějaký ty salony a až se v tom člověk uvidí, tak asi vyměkne, no. Zvlášť když teď tučný nevěsty jihnou, jak je ta korzetová módy zeštihluje.

Nicméně jsem posbírala pár kousků, který mě něčím zaujaly, a uvítám vaše názory níže, případně ukázky, to se líbí vám ;)

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”


Předhlídka

samozřejmě už jsem prošla miliony fotek, abych se podívala, co by se mi vlastně líbilo. A voila, máme tu pár inspiračních fotek. Jsou mezi nima i tři favoriti. Který se líbí vám? Žádný? :D

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”

”


Aktualizováno

Klasické dorty z Lemon café

”

”

”

”

Svatební deníček I.

Jsem toho všeho plná a protože jsem taky pěkně ukecaná a jen za včera jsem musela vykecat díru do hlavy kocourkovi i kamarádce, rozhodla jsem se, že radši budu psát svatební deníček.
Kocourek mi slíbil udělat speciální poddoménu, přihnout layout a nasadit gogle reklamy :D. Třeba na tom trhnem pár desetikorun na jednohubky!


Takže jakže?
Nevim, jestli jsem sama tak pošahaná, ale od doby, co to vim, projíždim svatební fóra (beremese.cz, čili beremko [tluču se do čela]), nabídky cateringovejch společností, svatební místa, svatební salony... s jsem vcelku dost málo schopná se věnovat něčemu jinýmu.

V prvních chvílích jsem to chtěla vzdát, protože mi přišlo, že se to už nedá zorganizovat.
Totiž abyste rozuměli, kocourek by se rád ženil v září a vzhledem k našim dalším plánům buď teď, nebo nejdřív za tři roky.
Prostě všude na těch pitomejch fórech píšou, jak už maj divže ne napečeno, termín zamlouvali už předloni a kdesi cosi. Ale kocour mě vždycky v záchvatu mojí paniky profackuje, a hned je svět růžovější.

Přesto přese všechno se ale zdá, že únor je opravdu posledním měsícem, kdy si jde na září zamluvit místo svatby, datum na matrice a místo nějaké té afterparty. Tedy pokud chcete mít z čeho vybírat. Pokud se smíříte s tím, co zbyde, tak spěchat netřeba.

A víte, kdo za to může? Obchodníci a touha po mamonu. Kolem těch svateb je děsnej kolotoč na vysávání peněz. To už mi řikala kamarádka, že jen vyslovíte slovo svatba a už je všechno 3x dražší. No a když vám ty desítky svatebních průvodců všude radšj, že místo a datum prostě MUSÍTE mít aspoň rok předem, tak ty lidi jsu jak sarančata a totálně blázněj.

Zásnubní

Ve středu mi kocourek oznámil, že mě hodlá požádat o roku. V neděli svoji výhrůžku uskutečnil.

Co se za těch pár dnů změnilo?
 — můj krásný narozeninový prstýnek putoval do šperkovnice. Vzal to oklikou přes prsteníček pravé ruky, ale nakonec nebylo zbytí. Podrže za něj minutu ticha.
 — prsteníček levačky nově ozdobil prstýnek zásnubní, o kterém se nejkrásněji vyjádřila allora — pohádkový. je fakt krásnej, to se musí nechat. a blejská se tak, že se budu muset bát, aby mě nějaká straka na nábřeží neodnesla.
 — místo, kde nutně, za každou cenu musim mít svatbu
 — představa nádherné svatby do 50k evolvovala do představy nádherné svatby za šesticifernou částku. a ne, žádná z těch cifer bohužel není za desetinnou čárkou.
 — už vím, co je to korsáž
 — znám pár legend o pražských matrikách a hlavně matrikářkách
 — zjistila jsem, že nejen těhotné ženské mají svoji hantýrku. i nastávající manželky to dokážou pěkně roztočit. co třeba oznámko?

a našlo by se toho ještě dost a dost. ale nechci děsit svou milou malou milovanou čtenářskou obec, ani sebe zjištěním, jak moc jsem se za těch pár dní stihla infikovat. snad mi nevyměkne mozek a nepůjdu vybírat vtipné figurky snoubenců na svatební dort...

jsem teda fakt zvědavá, jak tohleto dopadne.
vy taky?
pak stay tuned...
15. února 2010

Okamih

jediný ›››


já: A kocourku? Jsem tvoje sluníčko?

Kocour i poměrně něžně: To víš, žejo ;)

já: Nejlepší?

Kocour zkormouceně a unaveně: JEDINÝ, Madlenko!


mno... to jsem to dopracovala. aspoň, že jediný holt MUSÍ bejt nejlepší, žejo :D

Okamih

hamižný ›››



Kocourek nostalgicky a rozhořčeně : "Když jsme se seznámili, cucalas jeden čaj nebo džus celej večer! A teď jsi vypila klidně dva čaje a latté k tomu!"

já provinile: "A vodu..."

Kocourek ještě rozhořčeněji: "A dokonce vodu! Na tu jsem zapomněl!"
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz