Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. ledna 2005

na letišti

aneb co všechno může být někdy poprvé


v neděli sme se s =M= vydali na letiště za great cornholiem. mno...vidět ho fajn, vidět letiště fajn, ale navnadila sem se, až když =M= dodal, že se budem koukat, jak přilítávaj a odlítávaj letadla.

mě vám to tak nadchlo, že sem se fakt začala těšit jako malý děcko. já totiž na letišti ještě v životě nebyla a z toho plyne i to, že sem ještě nikdy nikam neletěla. jednak nebyla moc příležitost, druhak sem od malička živena zážitkem rodičů, kteří ještě za dob hluboké totality letěli k moři do bulharska.

¨letadlo tehdy muselo nouzově přistát užnevimkde, jestli to byla země nepřátelského imperialismu, nebo přátelského socialismu, nicméně letadlo, který tehdy přistálo někde v poli (podle líčení rodičů je "přistálo" jen eufemismem pro "zřítilo se", ale čert ví, ačkoli táta se furt chlubí, že prej komu se to povede — spadnout s letadlem a přežít to), no prostě to letadlo přistáol na tom poli a hned ho obklopili nějaký maskovaný se samopalama a nikdo se nesměl od letadla vzdalovat a po několika hodinách jim řekli, že můžou letět dál, ale že se nikomu do toho smrtícího prostředku nechtělo, tak pak nějak přistavili busy a od tý doby už naši nikdy nikam neletěli a maminka tvrdí, že než někam hodinu letět, radši pojede den autem.

tak takový já mám zkušenosti s lítáním a tak když pak =M= navrh, že bysme si mohli někdy někam zaletět.....na jednu stranu mě to lákalo, na druhou mě oblil studenej pot. těžko říct, kterej pocit byl silnější.

nicméně na letiště sme dorazili až docela pozdě a už byla skoro tma a šli sme hledat great conrholia, co tam pracuje v autopůjčovně, a ten nám pak řek, že je na letadla tma a že nějaký pozorování už nemá cenu.

nj, tak zase nic.

odpoledne sme tim pádem strávili tim, že sme great cornholiovi ukracovali dlouhou chvíli na směně. bylo i vzrůšo, protože

zvoní telefon
"autopůjčovna blabla, prosím.."

"aha.......hm.......aha"

"no policie bude bohužel nutná..."

"já to chápu, že se vám jí moc volat nechce, ale my potřebujeme protokol...."

"cože? pán s sebou nemá pas?"

"aha...stejně je zavolejte..."

a pak směrem k majiteli půjčovny, se kterým předtim asi půl hodiny řešili, jak zejtra musej přistavit komusi tu oktávku, na kterou je spousta rezervací až do bůhví kdy:

"tak vykradli tu oktávku od papoucha.."

"do hajzlu :-o"

ale já řikám: hlavně, že jí neukradli komplet!

měli sme pak počkat tak dvacet minut v letištní hale.
čekali sme tam třičtvrtě hodiny a =M= vypadal čím dál víc otráveně a znuděně, což mě moc mrzelo. i když sme neviděli letadla a návštěva u great cornholia se mnohonásobně protáhla, mně se výlet líbil. aspoň sem viděla bar meeting point, kde sedávala maminka laury z vieweghova románu.

viděla sem taky letušky, piloty, policajty, vojáky

"proč máme platit z našich daní, že oni tu hlídaj jejich služební vchod?"

a spoustu lidí, co odněkud přiletěli, nebo se někam chystali, nebo na někoho čekali, viděla sem i profesionální výtače a zjistila sem, že já nesmim nikdy nikam letět sama, protože nepřečtu písmenka na obrazovce odletů a už vůbec nesmim na nikoho čekat, protože nepřečtu ani písmenka na obrazovce příletů, kde je to o to horší, že se nedá jít blíž. tohle by tam měli nějak domyslet...

s cornholiem a vypučeným autem sme nakonec vyrazili k domovu. auto zůstalo v myčce a my na zastávce autobusu, do kterýho sme nasedli v 19,31. už od letiště, kde sme seděli vedle "lednice" s umělejma dortama, mě honila mlsná a tak sem uvítala greatův návrh, že bysme mohli jít někam oslavit jeho půlroční výročí s terezkou a to sice bez terezky, která je zodpovědná narozdíl od některých z nás a nechtěla se k nám připojit, protože se učí.

a učí se ekonomii, u který já ještě ani nevim, kdy mám termíny!

jj...

a tak sme skončili u pana václava, kde ale pan václav nebyl, zato tam byla puštěná televize, takže sme se chvilkama koukali na první díl nový superstar. když se mi podařilo =M= přesvědčit, že vážně chci aspoň někdy pozvat já jeho, objednali sme si jídlo, a za družného hovoru setrvali v hospůdce až do půl desátý.

tož nebyla to moc hezká neděle?

Komentáře

vytace?
ale jo...já o tom vim..jenže jak píšu a udělám chybu, sem už pak líná se k tomu vracet a opravovat to. dyť si ten zápisek projdi...neni to jediná hrubka.opravim to až......až někdy :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz