Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
9. října 2010

Na Petřín

Odpoledne jsme vyrazili na procházku. Vlastně nevim, jestli to bylo na Petřín, nebo jen toulačka po Kinského zahradách... ale asi i ten Petřín. I když mám za to, že začíná až za zdí, a za tou jsme teda nebyli :D

Stejně jako Mrázovka i Kinského zahrady se mi moc líbí a z velké části za to můžou zdejší zábradlí ze dřeva a lavičky.

”

Celý je to moc hezky udělaný! Jezírka a tak. Chodím tam moc ráda. A kdyby to šlo, tak bych se i moc ráda vdala v Musaionu. Je to tam fakt krásný!!!

”

Ale nenašla jsem, že by se tam svatby běžně dělaly. Patří to snad muzeu a pronajímaj to na konference apod. Takže to by byly peníze za pronájem, catering... Spousta organizace a práce a zřejmě i peněz.

A pak jsme se procházeli, čakín furt tahal klacky, my mu je házeli z kopce, do kopce, takže se divim, že vůbec došel domů. A Merlin jak statečně skákal!

”

Já jsem toho teda měla až až. Ještě jsme byli nahoře na Strahově, když jsem cítila, že už toho začínám mít plný kecky. Než jsme sešli dolů, pomalu mě přecházel humor, ale cesta po rovině se dala. To doma do schodů jsem se tak tak vyploužila. Doufám, že jsem si něco nepoštroudlala. Že se vyspim a bude to zase v okeji.

Mno... Po dlouhý době jsem tam viděla zase týct vodu. Ale to je možná tim, že jsem tam pěkně dlouho nebyla, naposled v zimě :D

”

A musela jsem si vyfotit tuhlenctu zeď u kostelíka. Ty listy byly tak nádherně červený! ALe stejně nejsem s fotkama spokojená. Nevim, jestli neumim fotit, ale spíš bych řekla, že tenhle foťák už to líp prostě nezvládne. Nutně bych potřebovala zrcadlovku! Jestli dostanu TU práci, tak si jí dost možná koupim za odměnu z první vejplaty. Pod strom!

”

Sobotní flákačka

=M= šel cvičit a já se odhodlávám k pečení bábovky. No... asi až večer nebo nevim co.
A tak se v mezičase flákám. Hraju si se psama, projíždim různý blogy a stránky zabývající se designem všeho druhu. Nejvíc se mi zatim při zběžným pohledu líbí haus maus, kde slečna začala psát, když si hledala s přítelem nový byt.
Píše tam o různých inspiracích a otom, jak se stěhuje a postupně zařizuje. A to dělá moc hezky. Taky se chci přestěhvoat! Notabene, ten její byt má snad 200m čtverečních! To ani nechápu, že se v tom neztrácí :D

No... pak jsem udělala Merlinovi opalovací ležení. Nejdřív na mě koukal, jakože neví, co tim myslim, ale nakonec se tam rozvalil.

”

”

A nakonec!!! Jsem začala dělat na projektu, kterej mě napad asi předevčírem. Už delší dobu jsem chtěla vytvořit něco jezevčičího. Původní plán byl udělat čakína ve stylu Andyho Warhola.

”

A asi to ještě i dotáhnu a pak to pověsim do obejváku. Ale nejdřív se pustim do něčeho decentnějšího!

”

Papír je ve skutečnosti bílej. Je to jenom náčrtek fixama, takže je to jen obyč odpadovej papír ještě z nějakýho ellemeetingu (to ta tabulka, co prosvítá).

Ve skutečnosti to bude ne kreslený, ale vystříhám ty siluety z černýho a červenýho papíru. A musim vymyslet ještě nějaký pózy, protože bych to chtěla mít aspoň 5x5 čakínů.
Tak!
:D

A ne, abyste mi psali, že je to nevkusnej hnus!
Buď mě pochvalte, nebo napšte něco jinýho!
8. října 2010

Na Mövenpick

Že je na kopci u hotelu Mövenpick hezky upravenej park, kam se dá chodit na procházky, jsem zjistila relativně nedávno. Možná tak dva roky zpátky. Jela jsem zrovna lanovkou na tiskovku do hotelové depandance a nevěřila jsem, že tak hezkej park je přístupnej normálně veřejnosti. Nicméně pani, co tlačila úklidovej vozík, mi to potvrdila (koukala se na mě při tom trochu jako na debila).

”

Pak ještě chvíli trvalo, než jsme se s Kocourem odhodlali k objevitelské výpravě a zkusili se na Mrázovku dostat. Teď patří Mövenpick, jak jsem si to pro sebe pojmenovala, k našim, teda aspoň mojim nejoblíbenějším procházkám.

Dneska bylo konečně tak krásně, že jsme zase mohli někam dál vyrazit a šli jsme zrovna tam. Vyfotili jsme asi tak stopadestátisícdvěstětři fotek, ale většina je nahovno.

Tak aspoň pár:
Naše samofoto

”

Skoro už se v tom dalo brouzdat. Ale ještě to trochu chce.

”

Psi byli nevyfotitelný. Tohle je jediná jakžtakž použitelná fotka.

”

A nakonec People Pub. Už někdy v létě a dost možná, že už loni v létě, někdo ukrad kdesi tuhle cedli a tady jí pohodil. Teda původně jí pohodil o něco vejš. Už jsem skoro měla strach, že tam neni. Ale byla!

”
7. října 2010

Marinovaná žebírka!

Hrozně nerada peču maso. Nevim, jestli to neumim, nebo jestli blbě peče trouba, ale obvykle to nedopadně úplně dobře. Kuře jsem neúspěšně zkoušela několikrát, jiný maso jsem pekla možná dvakrát, nebo třikrát za celejch těch skoro šest let, co tu jsme.

Nicméně mě teď popadla nějaká vařicí mánie a včera, když jsme šli kolem řeznictví, jsme tam prostě zapluli a koupili kilo vepřovejch žeber. Hezky masitejch!

A tak jsem je dneska ráno naložila a večer hodila do trouby jakože grilovat.

Výsledek? Mně to teda chutnalo moc!
Nabídnout vám nemůžu, ale snad vám aspoň nabudim trochu chutě fotkama. Na první jsou žebírka teprve v marinádě, na druhý už je to upečený a nandaný!

Je to focený večer při chabým kuchyňským světle, takže žádný zázraky nečekejte. Ale pro ilustraci určitě dobrý!


”

”


A recept na marinadu?
Na kilo žebírek:
1 najemno nakrájená cibule (já jsem pak k pečení přidala ještě jednu na měsíčky)
4 lžíce oleje
4 lžíce sójovky
4 lžíce worcestrovky
1 feferonka (neměla jsem, dala jsem tabasco a víc pepře)
2 lžíce medu
2 stroužky česneku rozetřené se solí
sůl, pepř

potřít ze všech stran a marinovat aspoň 2 hodiny v chladu.
píct cca 45 min min na 180 stupňů. a abych si totálně nezadělala plech, pekla jsem to na pečicím papíře.
5. října 2010

Autoškolně, smotaně a zamotaně

Když jsme šli v půlce května poprvé do autoškoly, mysleli jsme si, že do konce prázdnin budem mít papíry v kapse.
Jó, člověk míní, život mění. Teď budem rádi, když to bude do Vánoc.

Ještěže jsem takovej optimista, protože jinak si mylsim, že bych měla docela právo myslet si, že tohle léto bylo dost posraný. Kdyby bylo všechno tak, jak mělo bejt, tak bysme za sebou měli krásný dva tejdny u moře, zaděláno na malýho Jugoslávce, byli bysme vzatý, byli po svatbní cestě v number 1 wellness hotýlku a měli bysme ty řidičáky.
No, možná jsem spíš flegmatik než optimista. Ale tak nějak co můžu dělat, žejo. Ještěže jsme ještě před létem jeli na pár dní do mlejna,

”

kde mimochodem naprosto luxusně vařej.

”

No ale zpátky k tématu. Takže dnska jsem byla po dvou a půl měsících opět jezdit. Musim říct, že zatimco ještě tak měsíc po poslední jízdě jsem se cítila vcelku sebevědomě, teď už mi bylo jansý, že to až taková sláva nebude. Cestou v tramvaji jsem si ještě připomínala, kdy mám vlastně sešlapávat a pouštět spojku, jak se řadí... Ale to nakonec byl nejmenší problém. Párkrát sešlápnuto a seřazeno a jelo to automaticky.

To spíš kam se vlatně koukat, kdy už začít brzdit, kam až si najet... Jako já si myslim, že to tak hrozný nebylo. Ale instruktor každou chvíli řval, že se řítim do křižovatky, že si málo přibržďuju... tak asi tomu víc rozumí, žejo :D
Ale na konci mě pochválil. Že prej na tu dobu, co jsem neřídila, to čekal mnohem horší.
Ale když si vzpomenu, jak jsem si bezstarostně drandila osmdesátkou do zatáčky a zvládla vedle toho ještě vtipkovat s kocourem a intruktorem, tak je mi jasný, že teda mám sakra co dohánět.

A navíc dneska volal táta, že auto už máme připravený. Zdědili jsme totiž bratrův koráb silnic

”

Peugeot 309. Dva roky stál někomu na zahradě, ale patnáct kiláků do bazaru na generálku prej zvládnul báječně sám. Když jsem teda pak slyšela, co všechno mu museli vyměnit a opravit, tak se divim, že táta dojel.
Původních max. 15k se teda vyšplhalo, ale snad to auto aspoň pošlape a neposere se tam něco za první zatáčkou. Už se pekelně těšim, až někam vyrazíme.

Jenže kocoura od porvního termínu jízd vyrazili, páč se vysmrkal za jízdy a od tý doby ho už asi tři tejdny nepozvali, a já dojezdila dneska, ale ještě musim na přezkoušení z konstrukce, než mě přihlásej na zkoušky.

Takže když to půjde za 14 dní zk a pak za měsič řidičák. No neni to peklo? Tak snad aspoň na Vánoce do zatáčky už pojedem po vlastní ose a nepotáhnem se se psama vlakem...
Mimochodem náš koráb má i fungl nový zimní pneu <3

Tak autoškole, řidičákům, řidičům a peugeotům zdar!
Kluci zdravěj taky :D

”
2. října 2010

Domácí hambáč se všim všudy!

Našla jsem tenhle absolutně okouzlující nejlepší foodblog:
http://www.magdalenka.cz/recepty
a hodlám podle něj velmi vařit!

Dneska hamburger, zejtra čínu!

Dnešní pokus dopadl celkem uspokojivě. Těsto nechtělo kynout, pak teda nakynulo a housky z něj byly překvapivě velmi hezké!

”

I chutné, dá se říct. Čerstvé křupavé od pekaře to sice nebyly, ale lepší než guma z tesca rozhodně. Chutově mi trochu připomínaly škvarkové placky. Možná proto, že se do těsta dávaj tři lžíce sádla? Ale k masu byly výborný. O tom žádná!

Hamburger jsem nafotila tak nějak a když jsem se pak koukala na fotky a jistila jsem, že by to ještě chtělo přefotit, už nebylo co přefocovat :D
Takže aspoň takhle, no ;)
Domácí houska, domácí hranolky, domácí tatarka. Prostě homemade :D. Kdybych byla drsňačka, mohl to bejt ještě větší hardcore a ještě víc domácí, ale i takhle už to byla s houskama megapatlačka.

”


”


A nakonec ještě jezevčičí hrnek, co mi přivezli naši z hrnčířskejch trhů v Berouně. Zabrala jsem modrej a máme ještě jeden — žlutej!

”
1. října 2010

Okamih

předpovídavý ›››



Ležím ještě polomrtvá v posteli, zatímco =M= přemlouvá psy, aby šli ven.

 — Tak pojď, Šmudliku, pojď, čumáčku... až se vrátíme, tak už bude Madlenka z nákupu a dáme si výborný čerstvý pečivo!
 — To je vydírání!
 — To je předpovídání budoucnosti!
  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz