Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
24. ledna 2005

žebráci v ulicích prahy

aneb jak sem byla štědrá. nebo blbá?


je mi líto každýho žebráka, kterýho v praze potkám, a že jich neni málo.
v tý ulici, co nevim, jak se menuje, ale co se jí de z václaváku na staromák kolem newyorkeru a x gyrosů, tak tam je snad skoro denně jeden žebrák, kterýho je mi echt líto.
klečí tam na dlažbě na kolenou hlavou k zemi, ruce natažený před sebe a v nich kelímek od bůhví čeho a čeká.

to snad ani neni možný, jak ten člověk klečí a čeká, až mu někdo něco hodí.

"to je performer. dělá něco, co jiný neuměj. to už neni jen žebrota, je to prostě performer" řek =M=, když sme šli tuhle kolem toho člověka.

"lidi, co jen nežebraj a taky něco dělaj, mi nevaděj a rád jim přispěju" řek, když sme zase jindy šli kolem nějakýho pána, co na cosi hrál a hodil mu do pozdra pár peněz.

a co já?

mně žebráci vaděj. vadí mi ty tlaky, jakejma na mě podobný lidi (i ty performeři) působěj. když du kolem, snažim se koukat na druhou srtanu, dělat, že je nevidim, a pokaždý se cejtim blbě, že jim nedám nějaký ty drobný.

dneska sem to ale zase jednou nevydržela (hlavně to nesmim říct mamince, jinak mi zase poví, že sem blbá) a pár kovovejch pustila.

šla sem do knihovny a vystupovala na staroměstský (o tom taky ještě blognu) a nad schodama venku už stála taková stará sešlá pani a ptala se kolemjdoucích

"neměl/a byste na chlebaaa?"

když sem šla z metra, dělala sem zase, jako že jí nevidim (ostatně stejně jako lidi kolem). ale když sem šla zpátky. zavalila mě nějak ta vlna lítosti. zrovna tam prosila nějakou pani, co jen odmítavě vrtěla hlavou a snažila se uniknout. praveděpodobně už by si mě sama ani nevšima a nechala mě projít. nedalo mi to.

"počkejte..já vám něco dám..." a šáhla sem do kapsy, kde sem měla nějaký kovový drobný. vylovila sem padesát korun a dala je starý pani.

koukala na mě, na peníze, zase na mě

"děkuju moc, slečno, děkuju...ale to je hodně...mně stačí tak 15kč..."

"to je jedno..vezměte si to všechno" kroutila sem hlavou

"děkuju...pánbu vám to zaplať"

"nemáte zač..nashledanou a mějte se hezky" usmála sem se ještě na ní a pani mi ještě jednou poděkovala a šla.

doufám, že si koupila fakt ten chleba nebo něco teplýho nebo co já vim a že to nebyla nějaká žebravá podvodnice.

ale co...uspokojila sem zase trochu svůj altruismus, nabyla povznášející pocit a nekoupila si na nádraží čokoládu (26kč) i když sem na ní měla velkou chuť, ani časopis (27kč), takže sem ve výsledku ještě tři koruny ušetřila. no neni to príma? :)

Komentáře

2Jane ... a chtěla by jsi slyšet, že nejsi nána pitomá. Laskavost v srdci není pitomá, i kdyby to ta ženská stokrát prochlastala. Dík za návod ... tlačítko aktualizovat jsem přehlíd, vůbec jako tlačítko nevypadá :))).
Uritě si koupila něco teplýho, nebo spíš něco na zahřátí - taková studená vodka slušně zahřeje:o)).
Chápu Tě, já taky někdy neodolám a pustím nějaký peníz...Dávám je nejvíc těm, kteří prodávají časopis Nový prostor (časák si nevezmu a vtisknu u do dlaně minci) - Ti se aspoň snaží něco dělat. Ale i když jim nikdy nezapomenu říct, aby to nepropili, nevěřím tomu sama...
Me ted po dlouhe dobe zastavil zebrak a spustil na me slovensky ze se toula po praze a nema prachy na cestu zpet :) tak jsem mu taky neco malo z kovovych pustil, ale mel docela smulu cinkalo mi to pekne ale 90% toho bylo prave slovenskych tak dostal jen dvacku :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz