Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
6. ledna 2011

Trapně bilanční zápisek

Z bilancí už se pomalu stala řetězovka a já si to asi nemůžu odpustit. nicméně po měsících to asi fakt nebude, protože na to nemám sil.

Zima 2010
Do nového roku jsem vstoupila s odhodláním rozjet vlastní business. Měla jsem hned několik nápadů — školení a projekty, který bych rozpracované kamsi prodala.
Jak už víme, nedopadlo to, ale odhodlání opravdu bylo.

V únoru mě Martin zcela neromanticky požádal o ruku. Resp. samoný akt a den hezký byly. Ale upozornil mě na to před tim a tim veškerou romantiku samozřejmě zazdil. Nicméně prstýnek je nádhernej.
(už měsíc čeká v krabičce, až se odhodlám odnést ho na opravu — vypadl mi jeden kamínek. ach, ty opravy...)

Jaro 2010
Celé jaro se nese ve znamení příprav na svatbu. Fotograf, místo a jaký budou prstýnky? A jakej dort?

Koupila jsem si permanentku do Contours, že jako začnu cvičit, abych byla nejkrásnější. Dva měsíce jsme to zvládla a zhubla jsem ubohá tři kila (dietu jsem držet odmítla). Třetí měsíc mi víceméně propadl a prodloužit už jsem to neměla sílu.

Odskočili jsme si na minidovolenou do Brejlova.

Konečně jsme se rozhoupali a přihlásili se do autoškoly.

Léto 2010
Podělali jsme naší svatbu. Ale to jako fakt že totálně. Souhrou totální neschopnosti nás obou jsme prostě nedomluvili přesně termín na námi vybraném úřadě. Když jsme zjistili, že vybrané datum není k dispozici, představa hledání nového místa (přičemž 100% přijatelným míst už bylo beztak obsazeno) a přeorganizovávání všeho mě tak zničila, že jsme to radši odpískali.

Bylo mi 27!

Už na jaře jsem se nadchla pro myšlenku jet na velkou rodinnou dovolenou. A jelikož Martin nebyl proti, v létě už všechno nabývalo reálných kontur.
Měli jsme jet s našima, mýma bratrama a jejich slečnama. A s čakínkem! Strašně jsem se těšila a pořád jsem si řikala, že dokud nesedim v autě směr Jugoška, nevěřim, že se to fakt povede.

Byl to pátek tak někdy v půlce července, když jsem zjistila že čůrám krev. Ani mě to nevyděsilo. Řekla jsem si, že v pondělí zajdu na gyndu a nazdar.
V neděli mě chytly takový kurevský bolesti, že jsme vyrazili na pohotovost a pak už to jelo.
Cosi na ledvině a operace nejlíp včera. Tejden před odjezdem na dovolenou jsme tu radostnou novinu jeli oznámit našim.

A pak operace a rekonvalescence.

Podzim 2010
Z "něčeho" se vyklubal zhoubný nádor. Naštěstí jde o velmi neinvazivní typ. Uvidíme.

Znova jsem nastoupila do nemocnice kvůli problémům s dýcháním. Rakovina ledvin nejčastějc metastazuje do plic, takže kolem toho bylo haló, ale nakonec vlastně o nic nešlo. Jen voda na plicích, nicméně tim, že se o to nikdo měsíc nestaral mám dosud svraštělou plícičku. Ale jsem kráva. Málo rehabilituju.

V řijnu začínám mít pocit, že už by to mohlo bejt okej a jelikož nemám žádný freelance zakázky, napadá mě, že je možná fajn doba najít si zase opravdovou práci.
Netrvá to ani dva měsíce a voila.

Obcházim furt doktory a lítám sem tam se zprávama. Ozařujou mě horem spodem, píchaj mi radioaktivní srajdy, kdybych se trochu snažila, myslim, že bych zvládla rozsvítit světla v půlce Prahy :D.

Kocourek udělal řidičák!

Kamarádce se narodila holčička. A že je to moje moc moc moc dobrá kamarádka, jsem pasovná na tetu :).

Zima 2010
V prosinci nastupuju do banky. Kdo by to byl řekl :). Práce se mi líbí. Fajn kolegové, fajn náplň, fajn místo, fajn peníze, co chtít víc.
Vánoce proběhnou báječně a já si do novýho roku přeju jedinou ale neskromnou věc — ať mám zase zpátky to svoje štěstíčko :)



  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz