Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
7. února 2005

v pátek

aneb po výstavě



po výstavě sme dostali hlad. asi je to tim, že konzumace umění vyčerpává.
brauzr se pořád snažil vymyslet, kam že bysme to mohli zajít, ale nic nebylo schváleno a tak společnost nakonec přistoupila na můj návrh zajít do modrý zahrady, kde maj, marná sláva, nejlepší pizzu v praze. brauzr sice chvíli remcal, že nemaj polívky a on chce polívku, nicméně nebyl schopen podat lepší návrh a tak sme po chvíli dorazili do platýza, kde se od nás odpojil akkon a sofii po menší =M=ově intervenci zůstala s náma.

našli sme si místečko akorát, objednali si — pslední dobou už sem fakt jako zhýralec a nestačej mi jídelní lístky. =M= řiká, že jídeláky sou pro bezfantazijní lidi, já bych řekla, že sou spíš od bezfantazijních lidí, protože se tam málokdy vyskytuje to, co bych si dala — což mi navozuje pocit, že o tom asi blognu :)

takže sem si nechala vylepšit sira filipa a =M= si dal al capone, abysme si to v půlce mohli prohodit.
zásadní chyba byla, že sem si nedala mrkvovo-jablečnej salát, kterej si dal brauzr. ještěže mi pak dal ochutnat, protože ten salát je fakt výýýýbornej!
spfii si taky daly nějakej výbornej salát. vypadl naprsto úchvatně...
no marná slavá podruhý, holt, chcete-li si pochutnat, zajděte do modrý zahrady :)

a teď k věci:
brauzr se rozpovídal a vyjevil nám to sladké tajemství -> stěhuje se ze svýho andělskýho bytu.

"počkej, ty se fakt stěhuješ?"
"no jasně, už se du dneska podívat na novej podnájem"
"takže jestli tomu dobře rozumim, ten tvůj byt na andělu teď bude volnej.."
"nojo, přesně tak. ty bys snad měl zájem?"
"že váháš. mady....budeme spolu bydlet, co řikáš..."
:-o

a tak lsovo dalo slovo a kdo ví....

ale nic ste nečetli, já nic nepsala, nic se nesmí zakřiknout :)

brauzr s evou nás pak opustili a nechali nám pár lístků do tramvaje, abysme zaplatili jejich útratu. my sme si se sofii konečně mohli v klidu popovídat a pak jí vyprovodit na nádraží, kde pravidelně odjíždí směr zatáčka, aby se dostala do svojeho venkovskýho městečka.

"já vždycky tak koukám po těch dvojicích, co kolem mě seděj, jestli to třeba nejste vy"
"a už sme to někdy byli my?" ptám se
"ještě ne"
"tak dneska to my budem :)" usmál se =M= a šel si štípout lístek.

doprovodili sme takhle sofii až do bubenče a stačili sme ještě potkat olgu, bývalou to =M=ovu spolužačku ze sš.
když byl =M= mezi masaryčkou a holešovicema na záchodě podívat se na koleje, usmála se sofii a řekla, že sme strašně roztomilý. myslela tim asi to, že na sebe mluvíme jak dva jedinci méně obdařený inteligencí, nicméně chápu, že to na některý lidi může působit roztomile.

však taky to, jak hloupoučce žvatlám se na mně =M= tolik líbí :)

a aby nebyl všemu potkávání konec, potkali sme ještě na hradčanský patrika bezdíčka, sympatického hocha, prvního =M=ova kamaráda, kterýho sem poznalapřed drahnou dobou na promítání filmu fahrenheit 9/11. chvilku sme si popovídali, pak nás patrik zanechal našemu osudu a my nasedli na 18ku a nechali se dovíst až skoro domů :)

vyvenčili sme singera a v posteli pak plánovali naší růžovou budoucnost v novým bytě.

brauzre, odstěhuj seeee...

Komentáře

Chudák brauzr, mlčeti zlato.
Hele Jane, nemáš někdy pocit, že travička je vždycky zelenější na tý druhý straně ? To je snad dežavý.
proč bohajeho? rozviň

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz