Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
11. února 2005

pro dobrotu na žebrotu

o mamince a piškvorkách



vždycky sem si řikala, že víc jak tejden s rodičema pod jednou střechou už zavní hádkou, pak sem to snížila na tři až čtyři dny a po středě a dnešku...na tři až čtyři hodiny.

o středě bych se dlouze nerozepisovala, ale dneska...
počtěte si:


sedim u otázek z ekonomie a učim se jako to pako věty, kterejm pomalu ani nerozumim, když zazvoní telefon

"seš už doma?"
"jo, dávno"
"tak ukliď, vytři chodbu, dej kočkám jíst, k večeři udělej smaženej sýr. a je vašek doma?"
"ne...už odjel na ten ples"
"tak ještě dones babičce plech a věci na pečení"

džísys svatej...tak miláček si jede na výlet, chodbu nezamete, k babičce věci nedonese...

uklizeno už sem měla, protože to náleží k mojim pravidelným pondělním a pátečním povinnostem, tak sem se oblíkla, vzala tašku k babičce, kde mi bylo ještě vynadáno, že už sem si dávno nepřišla pro psa, že mi to prej máma psala.
doma sem pak prolezla celej byt hledajíc vzkaz, ale nikde nic až nakonec sem objevila smsku...aha :(

sundala sem kočkám sušenky a dala se do škrábání brambor, obalování sýra a přípravy rajčatovýho salátu, protože prej ty rajčata samy jen tak jíst moc nejdou, tak

"jooo..a k tomu sýru udělej salát z těch rajčat, co tam sou"
"ale já se potřebuju učit" chtěla sem říct, ale pak sem zmlkla, aby mi nebylo vyčteno, že když jedu k =M=, tak se učit nemusim a pak najednou, když musim doma pomoct, tak zalejzám ke studiu.

zrovna ve chvíli, kdy se blížila osmá hodina večerní, kdy měli rodiče přijet, vyndavala sem první porci smažáku pro sebe, abych pak už měla klid, když v tom začala bobša štěkat. nakoukla sem do chodby, leč nikde ani noha, tak sem pokračovala v procesu, ale bobeš neustával ve vřískotu.

"kdo je tam?" zahlaholila sem do domofonu
"koukej mazat domu" zařval na mě otec

v tu chvíli nevim proč, ale dostala sem příšernej vztek a začala sem se chovat jako pravá hysterka (zrovna včera se mě =M= hlasem plným naděje ptal: ale ty nejseš po mamince, ty seš po tatínkovi, viď..?...tak chlapče nevim, nevim, sou mezní situace, kdy matčiny geny přeperou ty tátovy flegmatický). začala sem řvát na psa, ať neřve, oblíkala se a šla dolu pomoct s nákupem.

jen, co mě spatřila, maminka spustila
"prosimtě, můžeš mi říct, na co ten telefon máš??? na co sme ti ho kupovali?"
"? :-o" náhodou...mobtel je jedna z pár věcí, který sem si koupila za opravdu svoje vydělaný peníze
"zprávy nečteš, na volání nereaguješ!"
"tak já ho nenosim furt v kapse"
"a kde ho máš? na co ti je, když se ti někde válí? koukej ho nositu sebe. to je dnes a denně, že se ti nemůžu dovolat!!!"

no a tak to pokračovalo.
z telefonu se pak přesunula na nákup, ať to koukám popadnout a uklidit (sbohem smažený sýre)
doma mi pak bylo vytčeno, že sem ani nedala kočkám najíst (dala, ale už sem to zase uklidila)
dokone ani psovi (akorát, jak zazvonili, ohřívala sem bobině jídlo v microwave, ale už sem jí ho nestihla dát a pak na to ve víru událostí zapomněla)
že sýr je moc mastnej (holt jak zazvonili, nestihla už sem to z pánve sundat, jak sem se snažila vyhovět tátovu autorativnímu příkazu, tak se to nacuclo)
brambory málo slaný (naopak. byly oslazený. babička u nás pekla, přehodila cukr a sůl, já si nevšimla a brambory osladila. než abych to mamince přiznala, radši sem je v kastrólu propláchla vodou a pak osolila. jeden by neřek, ale nebylo to na nich fakt ani poznat),
no a nakonec maminka dala hrnec se zbytkem brambor na horkou plotýnku, takže se brambory začaly přiškařovat a hádejte, čí to byla vina....no samozřejmě moje.

panenkomarjá, co já sem komu udělala. místo spořádanýho rodinnýho jídla z toho bylo málem slzavý údolí. než se stačily hráze protrhnout, radši sem odešla od stolu do pokoje uklidnit se zase po dlouhý době hraním piškvorků (by jeden neřek, jak mi to ve vzteku de!).

a ne, že by to někoho zajímalo, ale můj piškvorkový guru mě oslovil, jestli nechci hrát za jeho tým euroligu :). jj...ty pišky sou prostě moje úchylka, ale dřív, než si začnete klepat na čelo, uvědomte si, že je to úžasná strategická hra, která rozvíjí logický myšlení a kombinační schopnosti. velmi dobrýma hráčema xox bejvaj šachisti a šachům už se tolik nesmějeme, že? :)
takže sem se upsala eurolize a doufám, že svojemu týmu neudělám ostudu. třikrát nazdar!

Komentáře

Držím palce. V eurolize i doma...
to je akčnější než van damme teď v televizi!! já bych je na tvým místě všechny tři dávno rozstřílel na drobné součástky!
a co takhle poslat maminku do prdýlky, když se chová jak rozmazlenej fakánek?

s hysterkama se rozumně mluvit nedá, věř mi, žila jsem v podobný rodině celých děsných 18 let
Tak euroliga jo ? ;) a me si se divila ze hraju souteze v csku :)) sama si ted profesionalni zavislak ty rozvijejici se kombinacni schopnost :D
sistr:
jo...občas by to bylo potřeba. jen já na to nemám. dělá to za mě bratr. ejhorší je, že ona umí bejt i fakt milá. třeba včera na =M=. on mi pak nevěří, že to, co mu vykádám je pravda.
dnešní ráno je zase zabijácký. achjo...nesnášim víkendy
bruenor:
hele zlato...mezi xox a cs je pořád propast velká jak mariánskej příkop :P
a já nejsem závislák. zahraju si to tak jednou, dvakrát do měsíce, nebudu trávit trénováním dny a noci :)
.... a až by ti navíc někdo chtěl sdělit, že její úzkost může pramenit i z toho, že jí chceš odlítnout z hnízda ... to by se ti asi přitížilo :) co ? Sakra Jane ... sistr má tak pravdu.
no to by se mi vůbec nepřítižilo. navíc tim to stopro neni, protože to by tou úzkostí musela trpět už 7 let
Milá paní... taky jsem jednu takovou znala. A ještě si určitě myslí něco o nevděčný dceři.
no ano. někdy sama nevim, jak to je. možná sem neveěčná. když slyšim mámina argumenty, tak si řikám, že má vlastně ve všem pravdu. ale možná je to spíš tim, že má dar všechno překroutit ve svůj prospěch a na všechno má argument a umí člověku vysvětlit, že zrovna on dělá všechno špatně (a to nejde jenom o pohodu v domácnosti, ale i o školu, vztahy apod)
Poučka číslo jedna pro život. Těžce vydobitá. Já jsem dokonalý a správně. Ostatní taky ... a není v tom rozpor.
Asi desetkrát jsem četla tu větu: "koukej mazat domu" zařval na mě otec...ono tam mělo být, koukej mazat dolů, ne? Teda aspoň jsem to tak pochopila:o)) Rodiče někdy mají taky své dny:o)
asi jo tazinko...dolů :)
já dycky píšu rychle a tak někdy napíšu jiný slovo, jak už myslim dopředu, vynechám čárku, prohodim i/y, nadělám překlepy....někdy se mi to chce po sobě pročíst znova, jindy ne. podle toho to pak vydapá.
když nic jinýho, aspoň to dovede čtenáře k zamyšlení :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz