Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
22. února 2005

o tom, jak sme se nemohli rozloučit

a taky o tom, jak sem přišla pozdě


na oběd sme zašli do noe a nechali se obsloužit oblíbeným číšníkem.
když si =M= dával v pět ještě medovník, řikala sem si, že už bych se měla zvednout a jít.

"nechceš ochutnat?" ptal se mě s plnou pusou
"ani ne. díky"

ale pak sem se na dort zadívala a..

"a mohla bych vás prosim poprosit taky o medovník?"

a za chvíli už sem mlsala taky.

ještě v půl a pět sme seděli v palačinkárně

"tak si řikám, jestli tě nedoprovodim....ale asi pudu domu a zkusim ještě chvíli pracovat, dokud se mi chce"
"hmmm...a pudeš se mnou aspoň na bus?"
"ale to víš, že jo, mady.."

na zastávce
"a tak já pojedu kousek s tebou "
":)"

po deseti minutách
"a jakej kousek?"
"mmmmmm...tak na želivárnu"
":)"

na želivskýho
"hele mady, jede ti devatenáctka, poď, ať jí stihnem"

na palmovce
"doufám, že mi neujede čtyřiadvacet...už tak du docela pozdě"
"aaaa...vier und zwanzig...tim dojedu až domů"

a tak si =M= udělal okružní jízdu :)


"nojo...du pozdě o dvacet minut :(. měla sem tě v noe nechat sedět"
"ale to bych nejel s tebou :)"

to by nejel a loučili bysme se o hodinu a půl dřív. takže to stálo za to :)

Komentáře

Mně taky, Mady. :-) I když se mi pak už pracovat nechtělo.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz