Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
4. března 2005

o slečně a o tramvaji

a o tom, že některý věci by se stávat neměly


ačkoli někdy přecházim ulici, i když se řtěj auta velkou rychlostí, před tramvají bych nikdy nepřecházela. je to pro mě kolos, se kterým se prostě nesoutěží.

ne tak pro slečnu, o který jistě mnozí z vás slyšeli nebo četli.
ráno sem neprozřetelně vyhodila večerník praha, ze kterýho sem sem chtěla přepsat článek s příšerným titulkem:
tramvaj dívku rozemlela

článek byl napsanej tak, že sem přímo viděla jak "ostatky, tramvaj dovezla prý až do pankráckého depa"


a proč o tom píšu u sebe v deníčku?


ve středu sem jako obvykle nastoupila ve dvě do "práce" a ke konci první hodiny, kdy mám ty nejmenší prcky ke mně přicupitala jedna slečna.

"pančelko," povídá, "já mám dneska smutnej den."
"jakto?" ptám se jí
"mně umřela sestřenice"
"proboha a co se jí stalo?"
"včera jí přejela tramvaj"
"tak to je strašný...a kolik jí bylo?"
"v pátek by měla šestnáctý narozeniny"

tak to vidíte, jak je ten svět malej a taky smutnej.
takhle zbytečně by lidi umírat neměli, zvlášť ne takhle mladý lidi.

Komentáře

Když mi o ní říkal taxikář, úplně mě zamrazilo. Vzpomněl jsem si, jak jsme přecházeli v Hybernský na přechodu, všechna auta s předstihem brzdila, jen jedno to červené ferrari začalo předjíždět.
Smutný...a ten titul tramvaj dívku rozemlela...fuj.
Jo, tohle se fakt nemělo stát. Můj partner tu slečnu učil, sedávala v první lavici... Prý je tam teď hodně prázdno. Asi nikdy nepochopím, proč musí umírat děti!!!

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz