Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. března 2005

jak sem rozplakala malého chlapečka

o dnešním dětech



včera sem zase jednou byla v "práci".
vůbec se mi tam nechtělo, ale sem si řekla, že neni zbytí. dorazila sem tam a měla sem už asi předem nepříliš dobru náladu, protože děti sice zlobily víc než jindy, ale i já musim říct, že sem na ně nepřiměřeně vyjela.

ale co byste jim řekli, když už před třídou řvou tak, že je je slyšet až ven z budovy, mlátěj se plastovejma flaškama po hlavě a vytíraj podlahu zánovním oblečením?

nahnala sem je do učebny a zahájila jejich vzdělávání. nejdřív to šlo, ale pak si řekly, že asi přestanou spolupracovat. nejvíc mě naštvalo, když jirka začal bonzovat na marušku, že
"pančelkoooo, ona si kreslíííí"

moje reakce
"ježiš no a co? tak ať si kreslí? co to ve vás proboha je, že na sebe musíte pořád něco bonzovat?"
byla asi vážně trochu přehnaná.
jirka se na mě naštval, že sem ho za bonzáctví nepochválila (když já to fakt nesnášim..) a rozhod se, že si bude kreslit taky.
budiž.

když sem ale na konci hodiny chtěla, aby se koukali do článku, kterej sem jim předčítala, aby viděli správnou výslovnost, odmítal zmuchlanej papír vylovit a místo toho bil marušku klíčema.

"dej mi ty klíče"
"nedám"
"dej mi je a nedohaduj se"
"nedám"

tak sem použila sílu, rozevřela mu jeho malou pěstičku a klíče sem si vzala

jo..teď si vzpomínám, že už na začátku hodiny, kdy si kluci po stole posílali penál a na opakované upozornění, ať toho nechaj, nereagovali, sem penál vzala a asi z tří metrů sem se jím trefila do koše.
vysloužila sem si tím uznání a obdiv v chlapeckých očích, nicméně musim říct, že sem asi fakt byla nějaká agresivní a podrážděná.

mno. a po skončení hodiny se se všema loučim a připomínám jim, že od příštího týdne začínáme o pět minut dřív, když tu ke mně přiběhne jirka a rve mi svoje klíče z ruky.

"jen počkej..ty pudeš až poslední"
"když já ty klíče potřebuju" křičí na mě s naléhavostí v hlase
"tak si na ně počkáš. já o hodinu čekala taky dost, než se vypovídáš a vyhraješ si"

a dál sem se loučila s dětma a osvětlovala jim jejich všetečné dotazy, když tu mě jiřinka upozornila, že jirka brečí.

koukla sem se na satana z nejsatanovitějších a ten se slovy
"já ty klíče potřebuju!!!"
napřahl proti mně svojí školní aktovku.

ano, byl rozlícen, nicméně já taky.

"nebreč. ty klíče ti samozřejmě vrátim. ale když si celou hodinu otravoval a zdržoval, tak teď počkáš, až ostatní odejdou"
"já ty klíče ale fakt potřebujuuuu" brečel už docela fest.

poslední dítko se vytratilo ze dveří třídy a tak sem konečně mohla pronést k jirkovi malý výchovný monolog.

popotahoval a tak, pak čapnul klíče a mazal ze dveří.
zrovna, když sem si chtěla řikat, že sem na něj možná byla moc přísná, slyšela sem venku jeho řev, jak zase něčim tluče kamaráda.
ne...nebyla sem mc přísná. měla sem mu fakt dát na zadek, když se se mnou o ty klíče pral!

co to s těma dnešníma dětma je? :-o

Komentáře

podlahu ať si vytíraj když je to baví
ale zbabělost a žalování u nich taky nesnáším, nemusí být ve všem po rodičích
Ne, učit bych nedokázal. Já bych je musel pozabíjet.
Velký obdiv pro každého, kdo ty rozjívené potvory zvládne.
Ani já bych nemohl učit. Chvíli bych učil a dlouho potom seděl...
kasli na ucitelku :)))))
Já bych s ním takovou trpělivost neměla, ale i když nesnášim žalování tak bych nenechala tu holčičku ať si kreslí při hodině
no, ona si nekreslila při hodině. ona má problémy se čtením a tak, tak sem jí kdysi řekla, ať si vždycky nový slovíčka vybarví v obrázku u článku (nový slova sou tam povětšinou znázorněný obrázkem) a k tomu si akorát napíše, jak je to anglicky. myslim, že se jí to pak líp pamatuje a spojuje, než kdyby měla kupu slov ve slovníčku.
Pamatuju si, jak jedna naše učitelka házela naše věci, se kterýma jsme otravovali z okna se slovy: "Tááák, dneska máme opět letecký den":o). Nejhorší bylo, že se strefovala na střechu podchodu a spolužáci pak museli pro to lézt a ještě dostali nějaký napomenutí, páč tam se lézt nemá, že...
Ten koš je lepší volba a schvaluji ji - já bych neměla moc trpělivosti, snad zvládnu to svoje a to bude stačit:o)!
premyslej o tom, proc nemas jako ucitel autoritu. je hloupe, kdyz nedokazes MIROVYMI PROSTREDKY prispet male dite, aby se ti podvolilo. vzdyt ty se s nimi PERES! vitezis jen proto, ze si silnejsi? co kdyby se na tebe vrhli oni, a umlatili te, protoze bude jich vice a budou mit vetsi silu? bud sosbnost, bud moudra, studuj, zaujmi je. bud ucitelem, ne fizlem, ne bacharem... vychovavas male lidi, tvuj ukol neni byt elektrickym ohradnikem u stada...
no, milý radku, ono se to hezky řiká, ale hůř udělá.
já myslim, že u nich celkem autoritu mám, protože obvykle s nima nemám problém. jen prostě ten minulej tejden neměli náladu ani oni, ani já, a já to navíc nezvládla.
a dodala bych ještě pár věcí.
nejsem nejlepší učitelka pro malý děti. vim to o sobě moc dobře a v budoucnu tohle povolání jistě dělat nebudu.
další: sou děti (jirka), který sou prostě problémový a je s nima těžká práce. já na to nejsem nijak školená, peďák ani psychologii nestuduju. jistě, že si pamatuju, že my mívali učitele, u kterejch si nedovolil nikdo pípnout. já taková holt nejsem, snažim se u nich o kamarádskej přístup a obvykle mi to vychází.
a snad za poslední:
nemyslim, že je vychovávám. mojim úkolem je přibližovat jim jednou týdně pětačtyřicet minut krásy anglického jazyka a dělám to, jak nejlíp dovedu.

nakonec bych se ještě jednou ohradila - nemyslim, že nemám autoritu, nemyslim, že bych se prala byť jen s jirkou, natož S NIMI, nemyslim, že by se na mě chtěli vrhat, nemyslim, že sem jim fízlem nebo bachřem.
tenhle spot byl popisem krizovýho dne v práci, ne popisem obvyklých událostí.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz