Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
11. května 2005

na večeři do modrý zahrady

strženej drápek za 400,-


"tak za ten drápek chtěl doktor čtyři sta"
"hm. v tom případě na večeři nepudem" protáhla sem obličej a vidina pizzy z modrý zahrady se mi pomalu rozplývala před očima.

a co že se to vlastně stalo?



"hele, jak se šmudla těší, že pudem za pláž :)" ukazovala sem na singra, který o překot vyrazil po pláži, když zjistil, že sme se rozhodlo jít se s nim projít podél řeky.
jen sem to dořekla, to naše zwiřátko zakoplo, spodní čelistí chvíli rylo do písku a pak už jen pohopskávalo a nešťastně se na nás koukalo.
"to musíš opatrně, šmudlo" povídá mu =M=. zatimco já k němu spěchala.
"ježíš podívej...ona je tu krev...on si zlomil drápek..."

už půl roku řikám =M=, že je singrovi potřeba ostříhat drápky, a furt se nic eděje. neni to ovšem jen =M=ova vina. málo sem se snažila a byla sem málo důsledná. pořád jen mluvim o tom, jak ho příští tejden objednám a skutek utek.

vzala sem tedy nabožátko do náruče a vykročili sme směr veterina (ještěže to teď máme tak blízko).

singr se mezitim smutně koukal a z drápku mu odkapávaly kapičky krve.
v čekárně sme byli skoro sami, přesto docela trvalo, než sme se dostali na řadu.

"hm...kouše?....tak mu radši zavážeme čumáček. to se běžně dělá...a otočíme ho na záda" dirigoval doktor a singr na nás vytřeštěně poulil oči. my ho z povzdálí pozorovali a to zvíře si muselo myslet, že sme ho zaprodali a teď se sadisticky ukájíme na jeho utrpení.

"znecitlívíme mu to a pak mu ten drápek celej strhnu a zavážu"

chudák pes...

nechtěla sem to ani vidět a tak sem se furt stavěla tak, abych na operaci neviděla. =M= mezitim psa vhodně volenými větami utěšoval.
"neboj šmudlo..oni ti tu tlapku neuříznou.."
uznejte, že tim ho moc neutěšil a tak sebou singr začal škubat.

"slečno...mohla byste..podržte ho u hlavičky.."

a tak sem to pak viděla z první ruky. sice už šlo jen o obvazování, ale i tak se mi udělalo šíleně šoufl.

"promiňte, nějak se mi nedělá dobře, mohla bych si sednout??"
"no ježišmarjá! sedněte si a edjchejte! šup šup!"
"mady, ty seš uplně bílá"

a uplně bílá sem byla ještě za půl hodiny, když už sme byli v pohodě doma.
singr dostal slušivou ponožku a prej mu pan doktor nabízel i botičku. když ale =M= viděl, že za strženej drápek je to 400, botičku radši s díky odmítl.

singr se pak válel v posteli a tlapku furt odhazoval stranou a převracel se z boku na bok, abysme viděli, jak moc trpí.
baštila sem mu to až do chvíle, kdy sem mu k večeři nakrájela pár koleček šunkovýho salámu a odnesla mu je ke stolu. to seskočil ze židle jako střela (asistoval mi v kuchyni při vaření, tak sme mu tam nainstalovlai židli, protože jinak demonstrativně ležel na na studenejch dlaždicích) a upaloval, aby o něco nepřišel.

po večeři mu =M= řek, že dou čůrat, a to singr taky vyrazil. až když sem s údivem zvolala

"podívej, jak maže! :-o"

uvědomil si, že vlastně trpí, a začal dělat, že nedojde ani ke dveřím.

nejvíc sme ale trpěli my, protože ponožku měl napuštěnou šíleně pronikavě smrdící dezinfekcí a během pár okamžiků nám to prosmrdělo celej byt a nepomohlo ani že sme měli celou noc otevřený okno.

dneska dou páni kluci ve čtyři na převaz, tak jim držim palce :)

Komentáře

Psi jsou komedianti. Když můj vlčák něco provedl, tak stačilo pohrozit bačkorou a svíjel se za zoufalého skučení v bolestech. Na druhou stranu mu nedělalo potíže prorazit čumákem drátěné pletivo, jen aby si to mohl rozdat se sousedovic kočkou. Že má hubu samou krev a čenich zjizvený jak Zdeněk Srstka, to mu bylo v tu chvíli úplně jedno. :)
jejda :-( no, než se ožení bude zase jako rybička :-) Teď si bude vychutnávat pořádně vaše výčitky svědomí, jak už to vlastně dělá a užívat si pohodlíčka :-) tak sebou nenechte moc zametat!
To jsou ceny. Kolik se tak utrati za utraceni psa?
To fakt nevím, ale převaz a ostříhání ostatních drápků stálo o padesát korun míň. Asi byla drahá ta dezinfekce... :-)
koukám, že =M= je fakt dobrej utěšovatel ;O)
To se mï zdá docela přepálený - ta cena... Ale taky bych byla o hladu a investovala to do Terky. Simulovat umí hodně psů a jsou v tom profíci. Moje fenečka je ale asi po paničce, páč zatím ani jednou nesimulovala. Když si rozřízla packu a crčela z ní krev, stejně jí bylo hrozně líto, že nemůže běhat s ostatníma pejskama a koupat se a já jí brutálně tlačím k zemi a držím jí, aby ležela...
Cha cha, to mi připomíná našeho Berta, kterej má něco s kolenem na zadní pacce a občas na ní pokulhává. Kulhá jenom doma, když si ho dlouho nevšímáme; když mu hodíme hračku, když vidí kočku nebo kámoše psa, nebo když mu naplním misku granulema, tak panečku maže a na kulhání si vzpomene až "pak". :)
Jo ještě jsem chtěla napsat, že aspoň vidíte, že ho to nebolí :))

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz