Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
17. května 2005

kočičí návštěva



"mamka řikala, že sme při krmení singran a jednu věc zapomněli"
"jo? a na jakou?"
"že dostával každej den pribiňáčka. už ho má v lednici"
"aha :) tys mu koupil?"
"tak něco"
"tak něco?"

odpovědi už sem se nedočkala. booože...proč dělá takovejch cirátů s pacholíkem?

když sme dorazili domů, dveře do ložnice byly nezvykle zavřený. singr už za nima nervózně pohopskával a já se neměla k tomu ho pustit dovnitř.

"tak už ho pusť.." nabádal mě =M=.
"jen ať si počká!"
"mňaaaaaau" ozvalo se odkudsi

zbystřila sem sluch a pak mi začaly události zapadat do sebe.
je středa
=M= mluvil s maminkou
v lednici máme "tak nějak" pribiňáka
mňoukaj kočky

"my už máme kočky?" vykulila sem na =M= oči
"nojo :)"
"a ty mi nic neřekneš!"
"že sem se ale musel držet!"

a tak sem otevřela dveře a jala se hledat ty chlupatý stvoření.
=M=ově mamince totiž v bytě měněj okna a tak se bála, aby jí číči nevyskákaly ven a my dostali za úkol je pohlídat. v našem 2+kk sme tak měli od středy až do víkendu namačkaný čtyři kocoury: pištu, piráta, klaudii a julii

"čičičiii" chodila sem po bytě a volala, ale nikde ani kočičí ouško.
"kde sou?"
"voni hled zalezil, jak je mamka přivezla"
"aha...čiči....čičičiiii"

konečně vylez aspoň zrzavej klaudie.
piráta sme našli, kterak nám uklízí nahoře na lince. vymetal odtamtud oblaka prachu.
julie pro změnu leštil podlahu pod polštářem (o den pozdějc se pustil do leštění i pod matrací..)
jenom pištu ne a ne najít.

"to mě znervzózňuje, že už první den našel místo, kde ho nemůžeme najít" drbal se =M= po hlavě
"mno...a zrovna tady u nás, co? když tu ani nic nemáme :)"

"už ho mám!" vykřikla sem po chvíli, když sem chuděru čičinu našla namačkanou v botníku za černým párem bot. protože je pišta sám taky černej, v tý tmě poněkud splýval s okolím.

řeknu vám, život s kočkama je legrace. jeden kocour předháněl druhýho v hlasitým mňoukáním, pak zase pořádali závody ve skákání šipky pod peřinu. jenom julie jistil svoje místo pod polštářem skoro nonstop.
a neni lepšího budíčku po ránu!

kydž sme se ve čtyři hodiny ráno vyvztekali, že hampejs a brauzrem dělaj nahoře bordel, až to hezký neni, zabrali sme tak na půl hodinky a už to začalo..

mňáááááu

a potom mňau mňau mňau opakovaný rychlostí kadence samopalu.

na kočky sem se těšila. tojo.
ale mojeho blaženýho úsměvu při jejich deportaci zptky domů si nemohla =M=ova maminka nevšimnout. když se slovy "tak se tu mějte, děcka" zaklapla dveře od auta, blažený úsměv se roztáhl od ucha k uchu a já s úlevou mávala.

"tak...konečně se zase pořádně vyspíme!"

Komentáře

a ja mam tohle kazdej den :)
U nás si kočky bydlí v obýváku a dveře do kuchyně si umí pootevřít samy (tedy pokud se nezavřou na kliku), takže je od nich v noci docela klid :)
To by mě zajímalo, jestli i maminka má tohle každý den, páč já bych je asi brzy z toho okna ráda vyházela:o))...
Má, tazinko. :-) A naše kočky si uměj, rsc, otevřít i dveře zavřený na kliku, takže pomáhá jen otočení klíčem v zámku.
Kdepak, jak se jednou kočka naučí používat kliku... My jsme taky měli léta zamykání koupelny a záchodu zvenku, aby nám kočky nebloumaly bytovým jádrem.
Hlavně je průšvih, že za sebou nezavíraj. takže když párkrát odejdou z bytu a zůstanou po nich otevřený dveře, tak se naučíte zamykat se doma, i kdybyste stokrát nebyli paranoidní. :-)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz