Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
20. května 2005

fronto, fronto, pohni se!

radikální řešení


včera sme se s =M= zase jednou vydali nakupovat do našeho milého kárfůru.

nakupování nás baví. =M= si za vybírání másla pozpěvoval na známou melodii cosi o tom, jak naplní celý košík, já se mu zase ve frontě u pokladny svěřila, že nákupy miluju, i když zrovna nenakupuju oblečení.

"pudem to zaplatit nahoru" hlásil =M= už předem.
"no, ale já myslim, že lidi ten fígl už prokoukli. tam už bejvaj fronty stejný jako dole..."
=M= po mně hodil pohledem jakože "blbost" a šli sme nahoru.

u pokladen fronty až to hezký nebylo.
samozřejmě.

"hele, my máme jen čtyři věci :)" usmál se =M= nad tim pozitivním zjištěním.
"to můžem do rychlostní pokladny! :)"

a tak sme si stoupli k pokladně pro méně než 5 kusů.
slečna pokladní právě řešila nějakej problém a někam telefonovala.

"márja, to sme si zase stoupli do fronty.." povzdechla sem si, když se fronta ani po pěti minutách nepohla.
"poď to radši zaplatit dolu..."
"ale kuš, mady, už sme tady, za chvíli to pude.."

ta chvíle, vážení, nakonec trvala 30 minut!!! a to sme byli na řadě asi 5. nebo 6.!

slečna pokladní nejdřív řešila problém s lidma vepředu. to samo o sobě trvalo věky. pak hrozně pomalu odbavovala ostatní zákazníky, až se k ní dostaly dvě pani, do kupovaly vysavač a nějakej PC plate :-o. tou dobou už sme ve frontě trávili asi 15 minut.

"to nepude, to nepude, to chce opsat." brumlal si pro sebe =M=, když se slečna snažila načíst kód vysavače a sběsile krabicí šoupala po načítací desce a furt se koukala, proč se to nenačítá. kód byl viditelně moc daleko od čtečky, ale slečna se sveřepě snažila dál.

"to nepude, nenatáčej to, to chce opsat....néééé, nevstávej, to nepude...opsat...opsat!" brumlal si dál potichu =M= a já o něj začínala mít strach.
když slečna konečně pochopila, že bude třeba kód opsat, zajásali sme, naše radost však dlouho nevydržela. slečna měla asi takovou radost, že se jí podařilo vyřešit ten rébus, že namarkovala vysavač hned dvakrát.

slečna stojící někde za námi už to vzdala. obsah svojeho košíku vyprázdnila na zahradní stůl stojící opodál, košík uložila u východu a obchod opustila.

"tak tomu řikám radikální řešení" pokývala jsem hlavou.
"a já furt řikám klientům, že tohle se jim v reálným obchdě nemůže stát" kontroval =M=

džísys...znělo mi v hlavě.
to už bylo osm hodin a my byli ve frontě dvacet minut.

slečnu přišel vystřídat nějaký mladý muž a vysvětloval jí, že transakci bude třeba stornovat a hlavní pokladně. propadali sme zoufalství.

"šmarjá, oni se ještě budou střídat.." zavyla sem =M= do ucha.

když slečna konečně vyřešila problém s vysavačem, začala se zvedat od pokladny, by pustila svojeho kolegu.

"nemohla byste mi to ještě vzít, prosimvás? já spěchám do kina..." poprosila slečnu drobná slečna stojící ve frontě před náma. měla jen vodu a brambůrky. slečna pokladní se na ní s podivným úsměvem podívala a kolega zakročil.

"já vám to vezmu, to bude minutka.."

"podívej se, co se jí houpe na krku! určitě je z nějaký sekty! proto se furt tak usmívá!" upozornila sem =M= na slečnin podivný dřevěný kříž.
"vidíš, a já myslel, že je jen spokojená, jak jí to hezky de.."

slečna se s kolegou střídala neuvěřitelně dlouho a drobná slečna v řadě před náma pěnila.

vyndat pokladnu, zamknout pokladnu, ono nám to nejde... tak ještě jednou, kouknout, jestli tu nic nezapomněla... a všechno v tak útrpně pomalým tempu, že sem jen čekala, kdy na slečnu začne někdo hystericky ječet.

konečně se vyměnili, za pokladnu dosedl kolega, zkásul drobnou slečnu o 36kč a než sem stačila nakročit s našim nákupem radil pokladní, jak spočítat cigarety.

když se pak na mě zpátky otočil podával mi 36 kč z kasy a už se obracel na dalšího zákazníka..

"promiňte..ale těch 36kč už jste vracel slečně...my ještě nejsme ani odbavený.." upozornila sem ho s trpělivostí v hlase, ačkoli už sme u pokladen prodlévali opravdu drahnou dobu.
"aha" zatvářiul se zmateně a konečně namarkoval náš nákup.

huráááá jásala sem v duchu i nahlas. chvílema sem se bála, že někdo začne nahlas klít a nadávat, chvílema sem se bála, že se zhroutim, chvílema sem měla starost o =M=, kterýho bolely záda. na druhou stranu....kdy se vám tohle v obchodě poštěstí?

Komentáře

jj... me se stalo neco podobnyho, akorat v mensi mire. Chudak mladej pokladni zjistoval 10 minut kolik stoji nejakej zvlastni rohlik, a ta baba platila kartou jeste dalsich 10 minut, kdyz se ji to ani napotreti nepovedlo, zaplatila to cashem :))

no ale s porovnanim s tvoji story, na tu samozrejme nikdo nema. Jako vzdy, skvely real life.
úžasnou trpělivost. Já bych řval jako... jako šarkan. :)))
Ale zase na druhou stranu, nebylo by o čem psát, že? :)
Já bych následovala tu paní, která to vzdala, nebo bych dostala hysterický záchvat - jo, to spíš. Pak bych přeskočila pult a křičela na ně, že buď pohnou, nebo si zahraju na prodavačku....fuj, mně naskakují pupínky už při představě...
Na tohle mám štěstí. Takže rada pro vás: kdykoli uvidíte iKarkulku v nějaké frontě, stoupněte si jinam. Je jisté, že fronta se zasekne.
Pomalý pokladní, tlustý nepohyblivý pokladní, potíže s kartou, neoznačený výrobky, špatná cena, nefungující pokladna, nezvážená zelenina, to už všechno znám. A stejně pokaždý pěnim.
Kárfůru zdar!!
Držím se egyptskýho přísloví: Co se stane jednou, nebude se už opakovat. :-) Takže po prvním zádrhelu už jsem další nečekal. Jenže to přísloví pokračuje: Co se stane dvakrát, může se opakovat kdykoli. Takže jsem pak už jen byl zvědavý, co se té milé pokladní ještě přihodí. Ne škodolibě -- však jsme stáli ve frontě -- ale spíš jsem byl u vytržení. :-)

Na manžetě kapsičky u kočile měla naše pokladní odznáček "v zácviku". :-) Myslím, že s ní ten den osud zacvičil slušně.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz