Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
18. srpna 2005

bušení, mlácení, vrtání, škrábání

ach ty renovace...




když se před pár týdny objevily na našem domě dvě barevné šmouhy, měla sem radost.
znamenalo to totiž, že z onoho šedivého nic bude krásný barevný domeček.

když mi =M= poslední červencový týden volal, že už stavěj lešení, těšila sem se, že už to k něčemu spěje.

když sem pak každý ráno nakukovala do obejváku (za jehož oknama je ono lešení), jestli můžu bezpečně proběhnout hanbatá do kuchyně, začalo mě to otravovat.

no...dneska už nikam nekoukám. kolikrát tu byli dělníci by se dalo spočítat na prstech ruky a nechci je podceňovat, ale udělali toho ještě míň.

někdy přídou v osm, někdy v deset, někdy vůbec, ale každopádně tu denně nestrávěj víc jak dvě hodiny. nevim, podle jakýho rozvrhu robotěj, ale timhle tempem to nebude ani do vánoc :(.

v okolních ulicích už se domy pomalu rozsvěcují pod novými barevnými fasádami, vyloupávají se z nich pravé skvosty, jen ta naše popelka zůstává (a asi ještě dlouho zůstane) šedá a upopelená.

nicméně to bouchání, mlácení, vrtání a škrábání si i tak užívám dosytosti.
byt pod náma se upravuje a dům naproti jakbysmet, takže to tu jede už od rána.

to sou probuzeníčka... ach jo :/

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz