Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. září 2005

víkendově

prodloužený víkend v zatáčce


jakmile se rodiče začnou hádat, mám vždycky chuť se sebrat a jet pryč. začne to tam na mě všechno padat a já si zase připadám takhle malinká.

tentokrát sem to ale zkoušela vnímat aspoň trochu nezúčastněně (jak jen to de u hádky rodičů) a přišla sem na to, že oni spolu vůbec neumí komunikovat. často chybí vůle k dobrému jednomu nebo druhému z nich, někdy chybí oběma. neumí si říct, co by chtěli, co očekávají, a když už se do toho pustí, máma reaguje na cokoli přehnaně emotivně, začne zvyšovat hlas, křičet, táta se okamžitě stáhne, odpovídá jednoslovným hmmm nebo hloupě argumentuje.

to je smutné.
po pětadvaceti letech.


příklad ze sobotní noci:

"a vyndejte si nějaký maso z mrazáku. mě vaření nebaví. nebudu ještě vymejšlet, co mám furt dělat!" zavrčela už poněkolikátý máma
"můžeš mi říct, co se zase stalo?" zeptal se táta
"takže ty nevíš? no to je teda pěkný" odfrkla máma
"to nevim. tak mi to řekni"
"víš to moc dobře!"
"hmm"

po chvíli

"ty víš moc dobře, že sem chtěla někam jet. že sem nechtěla trčet celej den doma"
"tak proč si to neřekla? já sem čekal až do čtyř hodin, až řekneš, co budeme dělat. ty sis šla číst na balkon, tak já sem šel koukat na televizi"
"já sem ti to řikala už ve čtvrtek"
"ve čtvrtek si řikala, že musíme jet v sobotu nakoupit..."
"...a proto ty si sám jel nakoupit už v pátek, abych v sobotu nikam nemohla" skočila tátovi do řeči máma
"s timhle mě neštvi! já nakoupil, protože sem jel okolo!"

po chvíli

"to bylo už minulej tejden! taky sem dřepěla celej víkend doma!"
"minulej víkend si přece byla nemocná."

po chvíli

"jo. nemocná., ale jenom na něco žejo. na výlet sem byla nemocná, ale na vaření a uklízení, to sem nemocná nebyla, co?" zavrčela zase máma.
"ale prosimtě.."
"jakýpak prosimtě?

atd, atd


já pořád doufám, že jednou nebudu jako moje máma. v tomhle. že nebudu vést nesmyslný hádky, že nebudu hystericky ječet a mlátit všim kolem sebe, jakmile mi něco nepude. že se budu umět udržet na uzdě.

jak řiká brácha — ona je máma v jádru strašně hodná. to je pravda.
ale ona se obaluje do spousty stresů, řeší věci, co řešit nemusí. je příliš vztahovačná.

a táta?
tátova největší chyba je jeho přehnanej flegmatismus. má mámu rád, ale neumí jí to říct.

neumí si spolu sednout a normálně si promluvit.

máma pořád nepochopila, že co po chlapovi chce, to mu musí jasně říct a nejlíp několikrát. a táta pořád nepochopil, že je to sice chyba, že se máma ve spoustě věcí utápí, ale že jiná nebude, a že jí musí pomáhat a musí s ní mluvit. a že pomoc nespočívá v tom, že řekne mně nebo bráchovi "tak děte mámě pomoct", ale v tom, že za ní pude a pomůže jí sám.


v pátek sem si pozvala mamku do prahy. pudem shánět šaty na bráchovu promoci (dostal jedničku z obhajoby i státnice, šprťák jeden :), pak jí pozvu na oběd a na kafe, projdem se a popovídáme si. potřebuje na chvíli vypnout a zaměstnávat se i jinejma věcma než je optika, bobša a nedělní obědy.

Komentáře

A jejej. To mi něco připomíná.
hmmm, tak teď už víš, proč se tak bojí, že se jí nevrátíš
taky mi to neco pripomina, to bude asi nejaky prototyp chovani. taky si rikam, ze se me to snad tykat nebude protoze umim komunikovat. ale kdo vi, oni si to mozna rikali taky...
no, je to tak. je to typický mužský a ženský chování. chlap čeká, že mu žena všechno, co chce, řekne, žena čeká, že si chlap všechno vydedukuje z náznaků a bude jí číst myšlenky.
bohužel to tak nefunguje.
Jako bys demonstrovala to, jak to vypada mezi nasima...
Ja taky jen doufam, ze takova nebudu - zatim s partnerem komunikovat dokazem docela dobre si myslim - no ale za nejakych 25 let to uz asi taky bude jinak ... ale ja nechiiiiii!!!

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz