Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
1. února 2006

zajdem si na zákusek



bych =M=ovu náladu po večeři vylepšila, rozhodla sem se plácnout přes kapsu a vytáhnout ho někam na něco sladkýho.

nakonec sme skončili v obratníku.
"tam nepudem, tam to nemáš ráda"
nemám no.. ale kam jít na andělu v půl desátý večer, když chcete intimní kavárničku, nejlíp s tulicíma boxama, kde by zároveň dělali dobrý kafe a měli dobrý zákusky..

"tak já si dám teda medovník, no.."

měla sem chuť na mrkvovej dort. jenže v corte di angelo je to vepředu jak ve fast foodu a v zadu až moc neosobní, na udobřovací a náladozvedací posezení.

"máte přání?" přispěchal k nám pan obsluhující a nahrbil se s bločkem v ruce v očekávání.

"já si dám svařenej jablečnej džus a medovník"
"bohužel už mám jen poslední švestkový páj" zašvitořil a optimismus z něj tak vyzařoval, že sem si musela dát ruku před oči, aby mě neoslnil.
můj optimismus i dobrá nálada ale tim okamžikem klesly pod bod mrazu.
dlouze sem se koukala na =M=.
řekni, že teda pudem jinam... řekni, že pudem jinam!
nereagoval.
"ale já ani nechci švestkovej páj.." napověděla sem mu.
leč...
"tak si ho dám já. a k otmu svařenej hruškovej džus"
náznaky nepomáhají :(

když služebníček odešel, začalo to ve mně kypět.
"já už tady asi nechci bejt, když nemaj nic pořádnýho na zub.."
"dej si klobásu :)" =M= už zase zářil jako sluníčko.
"já sem asi nasraná" zatínala sem zuby, pěsti a v kapse se mi otvírala kudla.
"tak proč se směješ?"
"protože bych jinak plakala vzteky!" a počítala sem v duchu, kolik mě budou stát dva džusy, voda a švestkovej okláč, tedy něco, co sem vůbec nechtěla, když sem vyrážela z domu za kafetem a medovníkem.

páj nakonec služebníček nedones vůbec.

cestou domů si =M= vesele vykračoval.
"víš, že už mám najednou mnohem lepší náladu?"
aspoň někdo..
"mně to uplně vzpružilo, jak sem viděl, jak si naštvaná :)"

nic nepotěší tak, jako cizí neštěstí!

Komentáře

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz