Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
5. dubna 2006

nezabiješ!

to sem si opakovala včera večer několikrát do minuty.
no jen si představte, co byste dělali vy...

=M= měl včera školení. ne, že by se byl školit. on školil.
obyčejně končí tak kolem pátý hodiny a školící místnost máme tak čtvrt hoďky od domu. když ještě v osm nebyl doma, řikala sem si, že si asi zase zašel s dětma do kavárny. když mu v půl desátý na deset došly smsky, co sem mu posílala v poledne, řikala sem si, že už de domu a zapnul mobil.
když ani za půl hoďky nedorazil, rozhodla sem se mu zavolat, abysme si to vyjasnili.
tu du du tú.
vybil se mu mobil.

byla sem vcelku v pohodě. teda... ještě tak hodinu. v jedenáct sem došla se psama. až na nábřeží, což v noci teda obvykle nedělám! ale tak nějak sem doufala, že až přídu domu, tak už tam =M= bude.
cestou sem mu polohlasně nadávala a můžu říct, že sem byla fakt vzteklá. proboha! to mu nedochází, že když předpokládám, že bude max. do sedmi doma, tak budu v jedenáct nervózní? že budu mít strach?
připravovala sem si argumenty na jeho věčný vysvětlení podobnejch situací: "vybil se mi mobil"
to mě sakra vůbec nezajímá! kdyby to bylo poprvý... ale to je skoro každej měsíc! furt to řešíme!
ať si chodí kam chce, s kym chce, kdy chce, ale ať mi řekne, kdy hodlá přijít domů a když to nestíhá, tak ať mi dá vědět. to toho chci tolik?
když sem půl dvanáctý došla domů a =M= nikde, bylo mi do breku. trochu vzteky, trochu strachy. měla sem chuť do něčeho praštit, s něčím mrsknout...
nemohla sem bejt ani doma. šla sem se projít. ano, částečně to bylo i naprotest. aby až příde o půlnoci domů, sem tam já nebyla.
můj prostest ale skončil po koupi týdne a žvejk v kárfůru a pohledu na jízdní řád tramvají.
kdyby jezdily, jela bych na konečnou a zpátky. takhle sem měla strach, že se z nějakýho vystrkova už domů nedostanu.

něco po půlnoci sem plna nadějí došla domů.
zamčeno :(

ta miniprocházka mi udělala dobře. byla sem fakt v pohodě. lehla sem si do postele a četla si. začaly se mi zavírat oči. ale když sem zhasla s tim, že usnu, začaly se mi honit hlavou různý myšlenky. při každým bouchnutí domovních dveří sem se modlila, abych uslyšela klíče v našem zámku.
měla sem pocit bezmoci. co mám sakra dělat? komu zavolat? to mám čekat třeba do sedmi, do osmi, jestli příde? kurňa... co když šel pozdě a sám na tom parkovišti a někomu nepad do oka?
klid... už kolikrát přišel takhle pozdě a vždycky jenom proto, že se s někým zakecal...
to si můžete řikat, jasně. ale stejně hlavou běhaj černý myšlenky.
až když sem cítila takovou vlnu bezmoci a strachu, zarachotily klíče v zámku.

to tam bylo rozhodnutí pořádně ho seřvat, aby si to už konečně pamatoval. měla sem takovou radost, že je doma, že sem na všechno svoje strachování zapomněla.
až když mi ani neřek, že je mu líto, že zase přišel tak pozdě a nedal mi vědět, dostala sem znova vztek.

pár vět sem na něj vykřikla. intonovala sem opravdu velmi důrazně.
"vybil se mi mobil..."

ježíšimarjá! to přece neni argument! když musí nutně do hospody, tak na andělu je jich plno. to je tak hrozný, trapný nebo nepředstavitelný říct, hele, já se stavim doma říct mady, že si zajdem na pivo, aby neměla strach?
dyť proboha nebyl na druhý straně města!
ne... to nejde. jistě.

šel si lehnout vedle.
ale myslim, že to ani nebylo kvůli tomu, že bych mu vynadala, jako spíš kvůli tomu, že po posledním jeho opileckým výlětě sem si stěžovala, že celou ložnici zamořil alkoholovejma výparama, až mi z toho bylo ráno šoufl.

nj. bulela sem do polštáře. nevim, jestli jeho pokus pohladit mě po vlasech, byla snaha o omluvu. ohnala sem se po něm. každopádně se moh snažit víc.

sama v posteli usnout neumim. zvlášť když vim, že je vedle. přes všechny svoje předsevzetí, jak budu naštvaná aspoň celou noc, sem se šla do ovejváku přitulit a přivedla sem si ho zpátky do ložnice. objali sme se a já byla ráda, že je konečně doma.

až ráno sem se ho zeptala, jestli mu to neni aspoň trochu líto.
"představ si, kdybys byl na mým místě! kdyby sis myslel, že budu tak do osmi doma a o půlnoci o mně nebylo vidu ani slechu a mobil vyplej..."
"to byl asi zešílel strachy"
"tak vidíš"
"je mi to vážně moc líto, madlenko" upřel na mě ty svoje velký modrý kukadla.

jen doufám, že už to bylo fakt naposled.
včera sem dostala nabídku super práce za super peníze. jestli to klapne, z první vejplaty koupim =M=ovi mobtel!







aktualizováno:

komentář od jade ->

Hm, tak ja jsem zenska, ale kdyby po me partner vyzadoval at mu dennodenne hlasim kdy prijdu domu a v pripade zmeny znova hlasila 'updated' navrat domu — tak bych mu do tydne utekla. Vzdyt je to horsi nez vezeni. Plus, ma za to ze vyzadovani aby partner predem dal vedet v kolik ho cekat je pohopouha sobeckost. Tomu druhemu totiz nejde o to aby se partnerovi nahodou neco nestalo, protoze kdyz se na cas nevrati, stejne jen nastvane ceka doma — takze kdyby byl partner v nouzi, tak mu to ani nepoumuze. Tomu druhemu jde jen o vlastni pohodli — o pohodli, ze vi v kolik toho druheho ocekavat a ze se 'nemusi strachovat'. Myslim ze k lasce patri i vira v toho druheho. Vira, ze v dobre 'pred nama' se o sebe umel postarat a nic se mu nestalo, takze i v dobe kdy je s nama, se mu nic nestane at vime ci nevime kde je. K lasce patri i obet vlastni pohodlnosti a hlavne dar volnosti, ktery se nam na druhou stranu dava pocit, ze ten druhy se vraci domu ne proto, ze uz to dopredu oznamil, ale proto, ze se mu chce...

Komentáře

Nemuzu si pomoct, ale dalsi vyhoda single ziti :-)

Ale jinak souhlasim, ze ta casta nezastizitelnost =M= me taky obcas vytaci ...
No, sice to tu bude =M= asi číst, ale zkus na něj léčbu šokem a udělej mu to stejný:). Prostě jednou přijdi domů hodně pozdě a nedávej mu vědět. Třeba to pomůže.

Jinak to naposled podle mě nebylo. Ne, že bych Ti to přál, ale to jsme my chlapi. Nás tohle nezmění. Já tohle dělal rodičům, pak jsem si zvykl říkat, že přijdu později, než skutečně přijdu a je klid. To ovšem nemění nic na tom, že o sobě podáváme navzájem zprávy. Když není mobil, tak je pevná, příp. maji kamarádi, prostě zavolat se dá kdykoliv a bez problémů.
fandore, singl žití má jistě svoje výhody, nicméně já nepovažuju informování partnera o času návratu domů za nevýhodu.
já mu přece nic nezakazuju. nevadí mi, když si chce zajít s kolegou nebo s kýmkoli na pivo nebo jinam. jenom mám prostě strach, když se dlouho nevrací domů. notabene, když mi řikal, že příde brzo.

jaspere, to máš pravdu, to by bylo fajn řešení. jenže já prostě moc nedokážu tlachat s někým tak dlouho. obecně mi vůbec moc nevyhovuje trávit noci po barech. když už někam s někým du, v drtivý většině případů je to někdy během odpoledne. ale budu muset takovou léčbu šokem naplánovat!
Jane, já vím, že to je těžký:). Tak ho nech čekat odpoledne. Několik hodinek a uvidíš jak Tě bude nahánět:). Ono je někdy horší čekání odpoledne jak v noci. Ale uvidíš sama, kdy se nějaká příležitost naskytne.
no a to už jsem zas u toho dělání naschválů, prý výchovných, oplácení křivdiček...mi přijde, že pak se vztah už jenom změní v boj kdo s koho - a jde do kytek.
nevím. ale snažím se tomu vyhýbat.
mno... ono v tomhle de spíš o přístup, si myslim.
a je pravda, že já tohleto "naschvál" neumim. a mrzí mě, že zatimco já při takových situacích myslim primárně na něj, aby se nebál, a dám mu vedět (i když se to teda stalo asi dvakrát), tak jeho to prostě nenapadne. nebo možná, že i napadne. ale "vybil se mi mobil" :/
sem taky už několikrát řikala, že kdyby mobily nebyly, tak my dva už spolu nejsme :)
Ufff - jsem při tom čtení byla nervní... no úplně vím, jak ses musela cítit...
Ahoj Jane, hezky si to napsala, jen co je pravda. Já také občas řeším dilema, zda jít s kamarády na pivo nebo být doma s ženou, zatím vyhrává má drahá polovička. Ono je to ve finále v té hospodě opravdu jenom o tom tlachání, navíc, když se u toho pije.
A stěmi naschvály bych byl opatrný, ptoom to opravdu bude jenom boj a vztah jde do kytek...

Přeju hodně štěstí a vzájemnou toleranci!
Pozor, já nemyslel dělání naschválů:). Myslel jsem nějak donutit toho druhého, aby se vcítil do kůže toho čekajícího. Ne aby mezi sebou dva bojovali, to nedělá nikdy dobrotu. Moje žena jednou nepřišla podle toho, co řekla, ani nedala vědět. Když přišla, tak jsem udělal trošku rozruch a od té doby mi dává vědět včas. Je mi jedno, jestli se zdrží a jak dlouho se zdrží. Musím vědět, že je v pořádku a potom jsem v klidu:). No a u některých lidí prostě nic jiného, než léčba šokem nepomůže:).
ano, jaspere, to je přesně ten přístup, o kterém sem psala, jesn sem to neuměla tak zformulovat. jasně, sice někdo může namítnout, že de v podstatě o totéž, ale totéž to není, protože záleží na tom, jak to člověk vnímá. osuhlsím s tím, že jakmile si lčověk řekně "tak já mu naschvál udělám to samý", tak je někde chyba.
a k petrovi mjusím dodat - nejde přesně o to, cos psal. já nepotřebuju a ani nechci, aby mi dával přednost před svými kamarády a aby vždycky radši zůstal se mnou doma. to by byl fakt hrob. je prostě společenštější než já, má v tomhle jiný potřeby a to, že já sem doma, neznamená, že on musí být taky.
jen prostě musím vědět, že je v pořádku, jak psal jasper.
ještě sem zkusím překopírovat komentář jade, která mi ho poslala soukromě, protože jí tu nešel odeslat. je to zase trochu jiný pohled, který se mě včera dotkl, ale dneska už sem se s tim vypořádala :)
hm.. tak to fakt nejde. zkoušela sem to i přepsat. škoda
dopsala sem ten komentář do článku, protože by mě fakt zajímalo, co na to ostatní. svůj rekaci už sem na to jade psala, takže se nebudu opakovat. jen chci ukázat jinej pohled, kterej by mě teda nikdy nenapadnul.
Tak s tim co napsala jade vubec nesouhlasim :) A taky by me ten pohled nenapadnul :) Me zas prijde sobecky rict prijdu v sedm a prijit az se mi bude chtit domu kdyz vim ze doma nekdo ceka .... ;) ale to je jen muj nazor este mladeho cloveka co nic nezazil ;D
Tak s tim co napsala jade vubec nesouhlasim :) A taky by me ten pohled nenapadnul :) Me zas prijde sobecky rict prijdu v sedm a prijit az se mi bude chtit domu kdyz vim ze doma nekdo ceka .... ;) ale to je jen muj nazor este mladeho cloveka co nic nezazil ;D
Hehe vecny souboj trvajici staleti :) Chodi zkratka domu jakoze domu, neni na intru.
Dat vedet zkratka nekdy nejde. Neni tam takova ta nalada pri vzrusenych debatach na tema budoucnosti sveta a tak vubec.
Chyba je ta ze nemel slibit jasny termin ktery nedodrzel. To se nauci. Prijdu az budu doma :) a je to :))
Jinak holkam ktere volaji klukovi - kde je kdy prijde domu se rika stihacka.
To se vsechno vystribri casem souziti (nebo ne :)
Hlavni je ze se vratil ne? :D
Tohle se taky kdesi resilo. Kazdy na to ma svuj pohled. Muj je ten, ze pokud s nekym bydlim (nemyslim tim jako spolubydlici, ale ve vztahu s druhou milovanou osobou), tak mu o sobe dam vedet a ocekavam to i od toho druheho. Ne proto, ze chci svuj protejsek nejak omezovat a hlidat, vedet o kazdem jeho kroku. At si jde s kym chce kam chce, ale proto, ze bydlime SPOLU, zijeme SPOLU a je logicke a prirozene, ze se informujeme, kdy se vratime nebo co zaridi jeden a co druhy... To je proste predevsim o komunikaci mezi tema dvema, dvema, co se maji radi a duveruji si. Je to o duvere v toho druheho a prave prot, kdyz reknu, ze prijdu asi tehdy a tehdy, ale je mi ve skutecnosti sumak, ze bere ma slova vazne a ze s tim ten druhy pocita, protoze by me svoji sobeckosti omezoval? Prece nejde, aby si kazdy delal co chtel nezavisle na tom druhym, protoze to mi prijde jako sobeckost. Sice s nekym bydlim, ziju s nim (dobrovolne), mam s nim blizky vztah (taky dobrovolne), ale chovam se jako bych byl sam. I proto nesouhlasim s casti dovetku Jade. Ovsem toto: "K lasce patri i obet vlastni pohodlnosti a hlavne dar volnosti, ktery se nam na druhou stranu dava pocit, ze ten druhy se vraci domu ne proto, ze uz to dopredu oznamil, ale proto, ze se mu chce... " by se melo vytesat zlatym pismem.
Bruenor to krasne vystihl!

Jinak drzim pesticky, at ta nova prace klapne.
brue, sykorko, souhlas.
a emile... ty to zase posouváš někam uplně jinam. znovu opakuju, že přece nechci, aby mi hlásil kde kdy co jak proč skym a taky mu nevolám kdykoli se o půl hoďky zpozdí.
povětšinou sem uplně v pohodě a neřešim to. ale když je to v noci a já prostě žiju v tom, že přijde tak nějak jako obvykle, dělám k večeři super salát, kterej doteď schne v lednici, a nevim o tom, že někam s někym šel, tak je mi prostě divný, že ještě o půlnoci neni doma.
nemusí mi ani řikat nějakej přesnej čas.
ale kdyby mi zavolal, nebo ráno řek "večer na mě s jídlem nečekej, pudu s klukama do hospody" tak já už vim, že to znamená, že domu příde třeba až kolem tý třetí a pokojně si usnu.
pokud řekne "přídu brzo" tak mám strach.
si tu buduju stíhaččí obraz :/
je taky fakt, že i když vim, že někde s někým je, tak mu zavolám, ale většinou je to motivovaný tim, že už se mi v noci nechce se psama a dokáže mě naprdnout, když se v polospánku vypotácim do toho mrazu (díkybohu, že se otepluje) a deset minut po návratu domů dorazí =M=
ale to už zabíháme do detailů a zbytek už se opakuje.

a s prací se právě pachtim :)mám napsat přijímací článek a jak se tak snažim, tak mi to dost drhne :/. ale já to zvládnu!
Už druhý den to tady čtu - vůbec mě nenapadlo, že tak "jasné" téma vyvolá tolik polemiky...
Chlapi ctějí ženskou, chtějí ji mít doma, chtějí s ní spát, bduovat nějaké zázemí, ale zároveň nechtějí přijít o svoji "svobodu"..., tak to bohužel často bývá. Ženská se jim odevzdá o oni? ... Mají strach se do toho zcela položit... (pánové prominou, nemyslím si, že by takoví byli všichni, mám doma jednoho, který je rozhodně v poho a určitě není jediný)
Doma jsme si vždycky oznamovali kam kdo jdea v kolik se zhruba vrátí, takže mi to připadá naprosto normální a přirozené, vůbec v tom nevidím nic omezujícího, je to "jen" podaná informace... a zaplať Bůh to tak vidí i můj chlap.
Vzhledem k tomu, že bydlíme na podnájmu ještě s jednim párem, "přenesli" jsme to i na ně. Neřikají nám kam a s kým chodí (to je opravdu jejich věc), ale to, že se zdrží po práci, nebo, že nepřijdou vůbec se vždycky dozvíme a je to :-)
Moc hezky to napsala Sykorka - díky!!
No, zdá se že je načase šlápnout do vosího hnízda a omluvit =M=. Obávám se, že to bylo trochu neplánované a že v tom mám dost prsty, takže ... nějak jsme se zapovídali a já vážně netušil, že už je půlnoc. Jinak bych ti ho poslal domů dřív. Hrozně mě to překvapilo, přísahám. :) S =M= se povídalo tak příjemně, že mě to ani nenapadlo sledovat, odpoledne si tak nějak přeplynulo ve večer a ten se záludně proměnil v noc. Ale té tequilly za 16,- jsme se ani nedotkli, přísahám. ;) Takže jako omluvu nabízím kávu a medovník, k vyzvednutí kdykoliv a kdekoliv. Třeba v úterý po školení. :)
To znám úplně přesně.

Jsou dvě hodiny odpoledne, deset minut povídám s kolegou, půl hodiny cosi řeším a najednou je půl sedmé a já zjišťuju, že ten vlak zase nestihnu... Někam se ten čas ztrácí.

Obdivuju přítelkyni, že to se se mnou vydržela dodnes. Občas se pro jistotu dívám, jestli nemá nad hlavou svatozář. (zatím nemá)
ged2, kafe a medovník? vy ste o mně mluvili? :)
no dalo by se o tom uvažovat. ale neřeknem o tom =M=ovi a budem tam aspoň do půl jedný! (v noci samozřejmě)
hm... tak jen mala reflexe - byl jsem se slecnou, ktera pro jistotu obvykle nerekla nic, a kdyz ano, prisla zcela pravidelne pozdeji, a to velmi casto o nekolik hodin, obcas taky az treba jiny den ;) (ovsem nebydleli jsme spolu.)
to byla zajimava zkusenost, i s tim se clovek nauci zit ;) ale uplne super to teda nebylo ;)
to jane: neřeknem o tom =M= a budeme tam aspoň do půl jedný v noci? zabije mě až to zjistí ... ok jdu do toho :) ale jen pod podmínkou že si připravíš hromadu zajímavých konverzačních témátek ;)
Bejt tebou, příjdu taky jednou hodně pozdě, co by dělal.
Já být tebou, taky bych přišel pozdě, schválně, co by dělal.
To jsem se tu ale dozvěděl věcí:). Tak například to, že jsem stíhačka:). To je bezva. No nic, měnit to nebudu a nechci.

Pro ty, co tu píšou, že si může partner přijít kdy chce a nemusí nic říkat, mám jen jednu otázečku:). Milovali jste vůbec někdy toho druhého? Ale fakt jako milovali, tedy se vším všudy, prožíváním nějakých strastí, problémů, obav, starání se o druhého v nemoci, ale samozřejmě i v těch příjemnějších chvilkách.

Já se svou ženou prožil sice zatím krátkou dobu (letos to budou tři roky), nicméně za tu dobu jsme stihli spoustu věcí. Z těch hodně významnějších bych řekl asi svatbu a narození syna. Nedovedu si představit co bych dělal, kdyby se něco (klepu na dřevo, ať nic nepřivolám) stalo. Takže máme dohodu, že si řekneme v kolik tak přijdeme a když se něco změní, tak to oznámíme. Není na tom nic těžkého a jde to.
TO Jasper White: Naprosto s tebou souhlasím, je fajn, že to tak vidí i chlapi :)
Nemůžu si pomoct, ale tohle mi přijde jako větší podpásovka vůči =M=. Teď máš od většiny čtenářů posvěceno, že se zachoval špatně a to je v pořádku? Neměla by ve vztahu existovat taky určitá dávka partnerské loajality?
nepomáhej si :)
ono to tak může vypadat. ale já sem to nepsala proto, abych ukázala, jak je on špatný a já chudinka.
je to zápis do deníku. tečka.
že ho čtou lidi, co nás znaj, to se nedá nic dělat. kdybych na to měla myslet při psaní každýho zápisku, nepsala bych nic.
nebo by tvoje reakce byla stejná, kdybysme s =M= byli anonymní lidi, který na internetu nikdo nezná?
Byla, protože už párkrát byla, fakt :) Tedy za předpokladu, že si deníček píšou oba partneři.
Nebudu nic hodnotit, ale ty pocity úplně chápu, Jane. Já to ještě mívám obohacené o zcela detailní morbidní představy různých dopravních nehod a jánevímčehovšeho. Podotýkám, že to není doména žen, tatínek to míval taky - a možná ještě hůř než já.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz