Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. srpna 2006

První vlakový zápisek

Když jede člověk sám, cesta vlakem ubíhá žalostně pomalu. Záviděla jsem včera těm dvěma paním u dvěří, že se znají a že si můžou povídat.

"A kolik je tomu vašemu klukovi?"
"Šestnáct."
"Tak to už máte doma velkýho chlapa!"

Jo. Jednou jsem byla tak moc nevypovídaná, že jsem oslovila průvodčí. Já- plachá osoba — jsem sejí prostě zeptala, jestli si nechce popovídat.

"A docela jo! :) Ale pojďte se mnou do služebního oddílu."

A tak jsem šla a dozvěděla se spoustu zajímavých věcí. Třeba, že paní je vlakvedoucí a že musí před cestou přepočítávat váhu vlaku a nastavit nějaký udělátka tak, aby vlak dobře brzdil, že na každý zastávce zaznamenává, kolik nastoupilo lidí. To kvůli statistikám. A taky že má malou chytrou holčičku a že když umím jakzyky, měla bych jít dě,at průvodčí do mezinárodních vlaků, tam by po mně chňapli všema deseti.
Zasmála jsem se. Každý holt vidí svět svojí optikou.

"To byste se divila, ale tam berou slušný peníze!"

Dneska tu ale průvodčí nebyl/nebyla a spolucestující nevypadají moc komunikativně. Aspoň ale vzniknul tenhle zápisek :)

PS: Tohle je docela anonymní, co říkáš? :)

Komentáře

hih, co k tomu rict? fakt jsi me setrila :)
..... jé mezinárodní průvodčí! to bych chtěl zkusit.
My bývalí strojvedoucí si svých vlakvedoucích vždycky vážili ;-) Oni totiž vážili nás :-)))

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz