Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
28. srpna 2006

Vstup do nového dne

"no moment, ten jogurt stál 12.90 a ne 14.50"

Tak zněla věta, která mě dnes ráno stála přinejmenším dvacet minut života.
Nechci rozdmýchávat sociální nepokoje, ale kurnik vážně jsem na tom tak špatně, že se budu pomalu půl hodiny hádat o korunu šedesát?


Potřebovali jsme nějaký pečivo, jelikož doma nebyla už ani skýva. Vydala jsem se ráno do Alberta. Nepřekvapilo mě, že jim jedou jen tři pokladny. Zaprvý tam jedou skoro vždycky jen tři a zadruhý jich dokonce ani nebylo víc potřeba. Nakoupila jsem si a šla jsem si stoupnout do fronty. Ani u jedné ze tří pokladen netvořil frotnu víc než jeden člověk. Ale ouha...

Hned u první pokladny problém — paní si nakoupila, chce zaplatit stravenkama, ale neoznámila to včas a v nákupu má něco, co se stravenkama platit nesmí. Nemá ale dost peněz, aby to zaplatila kešem = problém a volání hlavní pokladní.

U druhý pokladny se v mezičase vytvořila fronta o dvou lidech. Paní se rozhodla platit nákup pětitisícovkou. Holt nemá drobný, to se stane. Pokladní ale nemá nazpátek, ani kdyby jí měla dát všechno, co v pokladně po ránu je = problém a pokladní ho odběhla řešit kamsi do pryč.

Jdu tedy ke třetí pokladně, vyrovnám si zboží z košíku na pás a už se nadechuju, že řeknu, že housek je šest, když tu zazní osudová věta. Nastává problém. Starší paní silně napačokovaná jakýmsi pánským pičifukem nevalné vůně trvá na tom, že Hollandia bílý 500g je za 12,90kč a nikoli za 14,50, jak vyjelo na displeji po oskenování kódu. A trvá na tom důrazně. A stále. Pokladní se s níchvíli dohaduje a pak zavolá do mlékařského úseku. Navoněná paní má prý pravdu, jogurt je skutečně za 12,90. Pokladní dostává nový kód.
Problém.
Pokladní potřebuje stornovat původní cenu a naťukat novou.
Volá hlavní pokladní, která se dosud nedostavila na pokladnu, kde probíhá problém se stravenkami.
Navoněná paní se táže, jestli může dostat ten jogurt.
Pokladní odvětí, že nikoli, že čeká na storno a na hlavní pokladní.
Navoněná je ráda, že měla pravdu.
Příchází hlavní a vypráví si s pokladní první pokladny o tom, jak je dobrý nějaký přípravek od Avonu. Mezitím řeší stravenkový problém.
Hlavní se dostává i k naší pokladně. Stornuje jogurt.
Pokladní naťukává nový kód jogurtu. Cena je stále 14,50.
"to je peklo" dí Navoněná.
"já vám tu korunu šedesát dám" nadechuju se, jelikož bych se ráda pohla z místa.
Pokladní ale trvá na tom, že se to musí vyřešit a hlasitě vykřikuje, že "blbě změnili kóda".
Nakonec vypočítává, že by paní měla vrátit 50,50kč. Vrací paní 52kč. Hurá.
Přichází hlavní. Křičí přes celou prodejnu "ale ta holandija je za 14,50!!!"
Pokladní obrací oči vsloup a řiká, že už Navoněné vrátila o kurunu šede víc "aby se to někam hlo"
Zdá se, že v tom ryku zaniklo moje několikeré opakování faktu, že mám šest housek a pokladní pytlík stále převrací v rukou.
"Šest" řikám po sté.
"Máte jich sedm" setře mě pokladní.
Vypadám jako zlodějka. Chtěla jsem ji okrást o další korunu šedesát.
Odcházím.

Komentáře

Hele, v Albertu se už vážně ničemu nedivim... :/
já to ale ani nemyslela zle. ani jsem nebyla naštvaná :). přišlo mi to vtipný, jak se jim to najedou tak sešlo, jaký jsou lidi různý a tak... takovej kolorit.
To bych teda nevydrzel bych jim tam ten nakup nechal a papa ;D
houska stoji korunu devadesat! :)
ako Quanti, pravda. jsem čekala, kdy mě na to někdo upozorní. jsem to chtěla tak nějak zacyklit ;)
a propos, poklona všem, co se přes ten megadlouhej blábol prokousali :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz