Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
28. srpna 2006

Partnerské soužití

Jeden by řek, že když už si s partnerem vzájemně vyholíte kde co a děláte i mnohem horší věci, je vztah skutečně hluboký. Já však nepřestávám žasnout, vedle koho to žiju. =M= mě udivuje dnes a denně.

Naposledy mě víc zarmoutil minulý týden. Já vim, že umim bejt dost otravná. Ale prostě jsem neměla období. Padala jsem do ošklivé depresivní melancholie a on, místo aby mě utěšil, mi jen vyčetl, že kňourám a že už ho seru.
Kurnik, kdyby mi hned řek, že se nemám ničeho bát, že nějak bude a že to zvládnem, ať se nestresuju, tak by mi to pomohlo! Místo toho jsem se dočkala jen okřikování :(.

A dneska ráno... v sedm vstanu do roboty, pak strávim půl dopoledne v Albertovi, abych donesla čerstvé a obzvláště vypečené houstičky k snídani. V půl jedenáctý najdu psy nadrženný jako koroptve a =M=a v posteli. Když na otázku "nechceš jít se mnou se psama" jen cosi zavrčel, vyvenčila jsem je sama. Po příchodu domů jsem se jen chtěla přitulit a třeba i usnout.
Řekl mi:
"Mady, ty mě tak sereš, že mě nenecháš vyspat... Probouzim se unavenej a celej den pak stojí za hovno."

Ano, i takovouhle mluvu koťátko ovládá.

Chvíli jsem přemejšlela, jestli mu mám něco odseknout, dát mu na zadek nebo se urazit, odejít do obýváku, bouchnout dveřma a tam začít řvát. Nakonec jsem jen odešla. Když mě on ráno nadrženě oblejzá, tak já jsem kolikrát ještě ráda. Ach jo...

Ale jinak se máme rádi. Jen je prostě nevrlej, když je nevyspalej. Po dvaceti letech manželství mu to ale dám sežrat. A za klobouk si to nestrčí!

Komentáře

deti asi neprichazej v uvahu, co? :]
Moje Milovaná už dávno zjistila, že prostě je to se mnou těžké obzvláště po ránu, když musím vstávat a ví, že občas dokážu bejt šílenej po ránu. to víš chlapy jsou občas jako malé děti které, když probudíš tak jsou naštvané. Zkus mu dát jemnou pusu a nechat ho dospinkat a uvidíš, že pak ti zase snese kus oblohy.
Jane: To je naprosto přesný... mluvíš mi z duše... a schválně, taky sis všimla, co si z toho článku vybere chlap? (viz Mistrův komentář) - typický.
Laura: co jiného bych si měl vybrat? ;-)
quanti, děti nepřícházej v úvahu z víc důvodů (nic záhadnýho, jen se na ty malý vetřelce necejtim a myslim,. že mi to vydrží ještě hodně dlouho)

jináč - to neni stěžovatelskej post. před publikováním jsem mu ho četla a hezky jsme se tomu zasmáli :). já ho mám ráda i s takovejhlema řečma a jinejma úchylkama. jen si řikám, jestli to, že se ořed sebou přestáváme snažit dělat lepšími je cesta k normálu nebo do záhuby.
Njn, i takový chvilky nastávaj... chce to hodit za hlavu, neřešit a jít prostě dál. Ale někdy je těžký nevzít si něco, co ten druhej nijak nemyslí, víc k srdci, když zrovna potřebujeme pomazlit. Ale kolikrát se to stane i na opačnou stranu, aniž bychom si to uvědomily?
jo isabelle, to si přesně tak řikám. když to objektivně hodnotím, mám přesně ten pocit, že =M= je na mě obecně milejší, než já na něj.
takže tak :) zlatá slova!
to máte asi vážně hluboký a intimní vztah, když to tady ventiluješ na veřejných stránkách před ubožáky, jako jsem já.
jj to mi něco říká, pořád si na něj stěžuju, ale když se nad tím zamyslím, tak on je na mě protivný maximálně jednou v týdnu a to jen v případě, že někde na fotbalové scéně něco nedopadne podle jeho představ a já? asi tak dvakrát do dne, jednou to zvládnu po esemesce a podruhé naživo doma... ještě že si Milovaný nepíše blog:o)))
djkmzsp, asi jsi nikdy nečetl blog. je to deník. možná exhibicionistický, možná úchylný, ale neni to idnes ani novinky, abych tomu řikala veřejný stránky.
tohle mě vždycky dovede akorát tak naštvat.
co ventiluju? něco si zapíšu a psát si můžu, co chci. (teď se na mě zase někdo může sesypat s řečma o hledu na někoho. já se =M=a vždycky ptám, jestli můžu něco napsat. choulostivý zápisky mu obvykle čtu, než je vypustím. doufám, že kdyby měl připomínky, tak mi je sdělí)

y kdž už jsme u toho, tak musim říct, že mě štve, že ten blog čte tolik lidí, co mě nebo jeho nebo oba zná. štve mě. že musim přemejšlet nad tím, co píšu, že to není anonymní tak, jako na začátku. kolikrát si řeknu, že bych to a to chtěla napsat, ale nemůžu. kurnik! založim novej deníček :(
Založ. Ale nech si stejné jméno, ať jsi k nalezení. ;)
Trochu mi to pripomina toho Cimrmanovskeho chlapka, co si otevrel hospodu, ale stvalo ho, ze mu tam chodej lidi ;-)
ale jo... máš svým způsobem pravdu Bobe. ale mě neštve, že sem choděj lidi. co nejvíc miluju na deníčku jsou právě komentáře - ta zpětná vazba. ale mám trochu problém s tim, když to vyzní ironicky nebo negativně :). tak nějak se hned třeba i zbytečně naprdnu. přijde mi, že jste všichni jakoby u mě doma a měli byste šoupat nohama :).

respektive - hodnoťte, kritizujte, nesouhlaste se mnou, ale nikomu neni nic do toho, co/o čem/jak píšu.
asi tak.
Neni to cesta do zahuby, ale k normalu :-))). A prijdou i horsi veci :-P

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz