Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
30. srpna 2006

Výzva psychologům a jejich pacientům

Upozornění: tento příspěvek nebude vtipný


Milí přátelé, kamarádi a ostatní čtenáři. Nalaďme se trochu na vážnější notu.
Už delší dobu pociťuju, že mám problém při komunikaci s cizími lidmi. V posledních letech se mi už aspoň podařilo dokázat se zeptat rozěchvělým hlasem, zda by bylo možné ukrojit mi půlku požadovaného chleba nebo doplnit chybějící pytlíky na pečivo. Komunikační problém však dozrál jinde a do větších rozměrů.

Dokážu si už tak nějak sama odůvodnit, že v obchodě, v restauraci apod. jsem já pánem a ostatní jsou ti, kdo mi poskytují nějakou službu. S menšími či většími obtížemi jsem tedy schopná s takovými lidmi komunikovat. Problém ovšem nastává ve styku s byť jen domnělou autoritou. Prostě to nezvládám. Odkládám to co nejvíc to jde a když to nejde, mám z toho trauma a... no těžko to popisovat.

Brouzdáním na netu jsem zjistila, že je to sociální fóbie. Mám 99% příznaků, některé se projevují velmi silně a značně mi snižují kvalitu života. Lidi, co mě znají, by tomu nevěřili. Naši i spousta kamarádů maj za to, že jsem výřečná pohodová osoba, která nemá problém cokoli okecat. Jo, možná před nima,který znám už spoustu let a cítím se mezi nima jako ryba ve vodě. Ale ne před nikým cizím. Tam zmlknu a jsem jako oukropeček. Nejhorší je to ve škole. Za čtyři roky jsem ještě nikdy nebyla na konzultaci a moje neschopnost mluvit s cizími popř. s autoritami vedla i k tomu, kže jsem schůzku s vedoucím práce odkládala tak dlouho, až už bylo pozdě. Něco si zařídit, někam dojít... je to pro mě nepřekonatelný problém. Mám světlejší dny, ale je jich poskrovnu.

Vrcholu to dosáhlo minulý týden. Mám komunikační krizi s momentálním šéfem a v úterý jsem se už totálně zhroutila. Že nepřeháním by mohl potvrdit =M=, který to se mnou protrpěl. Sám navrhl už dřív, než to nabralo takových obrátek, že bych mohla zkusit psychologa. Člověk by se s tím měl nějak poprat.


Proč to píšu?
Jednak si chci trochu urovnat myšlenky, druhak si říkám — tím teď žiju, takže proč ne, a třeťak... nechci kupovat zajíce v pytli. Chci jít k někomu, kdo mi opravdu bude schopent pomoct. Třeba se mezi vámi najde někdo, kdo někoho zná, kdo k někomu chodí, kdo zná někoho, kdo k někomu chodí... prostě bych komukoli poděkovala, kdyby mi do komentářů nebo do vzkazů klidně anonymně napsal nějaký tip a kontakt na schopného pana doktora.
No a pokud možno... držme se při zemi, co se týká financí. Přecijen jsem nepříliš výdělečná studentka. 700/h by měl být strop.

Díky :)


PS: nemusíte mi psát, že to neni tak hrozný a že kdesi cosi. já vím, že to hrozný je, protože já s tim žiju. a jestli si to moc beru (jakože beru, ale to je právě to), tak to chci slyšet od člověka, kterej tomu rozumí.

Komentáře

Tak je bezva, že s tím chceš něco dělat. Tak nejprve bych ti poradila (než začneš utrácet spoustu peněz za psychology..), aby ses podívala sem www.portal.cz a nejlépe sem http://www.portal.cz/scripts/fulltext/fulltxt.asp a stavila se třeba přímo v knihkupectví Portálu a zakoupila si chytrou knížku, která ti poví, o čem sociální fobie je a jakým způsobem ji léčit.. nejlépe samoléčit. Určitě existuje někde pár chytrých rad, jak na to jít sama. Myslím, že je lepší nejdřív se pokusit sama s tím něco dělat a pak jít třeba za odborníkem. Aby to neskončilo totiž tak, že budeš na lécích.... to totiž není už žádná pr**l.
díky za tip. zase tak hrozný, aby to bylo na léky, to neni. to i kdyby mi někdo nutil, tak do toho nejdu.
minulej tejden to byla krize kvůli práci a myslím, že nejlepším řešením v tomhle případě prostě je, práci změnit a odejít někam do pohody, kde mě někdo nebude denně jbat nevybíravým způsobem za často nepodstatné nebo ne tak zásadní prohřešky. (tímto děkuju Luďkovi za nabídku, i když si to nepřečte :)

zkusim si nějakou takovou knížku prolistovat a popřípadě koupit. ale nevím, jestli je samoléčba řešením. je to prostě v hlavě a já sama nejsem schopna to vědomě změnit. já si leccos dokážu vysvětlit a nějak se předem připravit, když vím, že něco musím. ale někdy, i když si sama předkládám logický argumenty, proč o nic nejde, tak to prostě nezabírá.
mám to taky, ale u mě se to (kupodivu) zlepšuje...
jdu na to stylem, že MUSÍM - musím si stěžovat obsluze, že nesplnili očekávání, musím jít za šéfovou a přiznat barvu, M-U-S-ÍM!!!
nenechávat vyřizování čehokoliv třeba na partnerovi, ale vzít to do vlastních rukou...
chce si to prostě uvědomit, že to jsou taky lidi, že mají taky své problémy a že ti nikdo hlavu neukousne, každý normální člověk má pochopení pro druhého...
asi ti neporadim, ale mam pocit, ze navic k te sociofobii mas jeste nejaky problem s pecivem;) nezda se ti treba, ze te honi 5 metrovy rohlik nebo tak neco?
Janee, tohle ti sice nepomůže, ale mám pocit, že takových je nás čím dál tím víc. Nedokážu předat diploku svojí oponentce osobně, přestože je v budově zrovna přítomná... Pitomé ohlášení změny stavu jsem nechala tři týdny vyhnít, až to za mě musela nahlásit naše sekretářka... ale Péťa má pravdu, asi jediný způsob, jak to zlomit, je zatnout zuby a dokopat se k tomu zaklepání na dveře, pak teprve člověk vidí, že ten problém je skutečně jen v něm a s tím otevřením dvěří prakticky mizí...Každopádně držím palce, odborník ti určitě poradí nějaká dobrá cvičení...
jojo, holky, je to přesně tak, jak řikáte. na mě ale MUSÍM nezabírá. vyzkoušeno mám, že nejlíp jenad tím naprosto vůbec neuvažovat. čím víc se snažím připravit, tím víc ve mně vzrůstá blok. - to třeba při komunikaci s oním vedoucím, nebo když mám zajít na studijní...

a samo, že vím, že nejlepší je do toho jít střemhlav. prostě to zkusit. uvědomuju si, že až to bude za mnou, tak ať to dopadne jakkoli, zůstane ve mně dobrý poccit z toho, že jsem to zvládla. ale prostě se nedokopu. nedokážu to přemoct a přesvědčování sama sebe o tom, že ostatní jsou taky lidi, nepomáhá.

taky mám metodu, který řikám \"očekává se to\"
prostě že když mi je kurva třiadvacet, tak nikomu nepřijde divnný, že volám do appleservisu, abych jim nahlásila, že mám baterku z tý vybuchovací série. nu co... nic na tom neni. nahlásim, klidně se přebreptnu, protože neznám žádný učený výrazy, koho to štve? nojo... ale už tři dny kejvám =M=ovi na to, že si to zařídim a nic.
přitom je to kravina. ani ty lidi nemusim vidět, stačí jen zavolat.
banalita.
zjova - a ja mela dojem, ze jsem uchylna... ted koukam, ze jsem primo socialni borec, protoze se nakonec tak po tydnu odhodlam zavolat cloveku, kteryho chci poprosit o vyzkouseni, nebo i na ty konzultace si dojdu :) pritom taky uvazuju o psychologovi... konstruktivni radu nemam - chodivala jsem do pedagogicko-psychologicky poradny, ale to jeste jako dite gymnaziem povinne, jak je to pro dospele, to nevim... ale drzim palce.
zkus metodu na tři - řekni si, že až napočítáš tři, tak to řekneš/uděláš, motivuj se nějakou odměnou...
já měla hrozný problémy s mluvením, než radši někomu něco říct/zatelefonovat, tak to jsem radši mlčela a nechala si to pro sebe/dál s*át na hlavu...
s tím Apple servisem zkus tohle - krok 1. - připrav si dopředu, co jim řekneš, krok 2. dej si na displej jejich číslo, krok 3. v klidu se vydýchej, zbav nervozity, krok 4. zmáčkni vytočení hovoru a nezavěšuj!
pak už to půjde samo a uvidí tu úlevu, nadšení =m=, až to budeš mít za sebou...
Ahoj Mady, ja to mam taky. Muj aktualni pripad je, ze se v nedeli probudim, zapnu pocitac a nejde net. Jdu dolu podivat se na tu cernou krabicku a misto 4 sviticich bodiku sviti jen dva a treti blika. Zkontroluju, jestli je vsechno zasunuty, jak ma, a tim koncim. Vecer volam bratrovi a uz to zacina - \"Ja se do Prahy ted nedostanu, musis zavolat tam a tam, nahlasit svy identifikacni cislo..\" ..a uz jsem v koncich. Kdybych tak aspon vecne neukoncovala nejaky vztahy, tak treba prijde kluk a opravi mi to. Takhle nemam po ruce nikoho sikovnyho. Navic jsem ted v praci a tam net je, tak nac to resit :) Volal mi bracha, jestli uz jsem to zaridila a jak to dopadlo. Rekla jsem mu popravde, ze se do toho pustim asi az pristi tyden, kdy budu doma a zacne me to opravdu stvat. Anebo pockam do 15., kdy bratr prijede do Prahy. Co na tom, ze mi uplyne mesic, kterej treba zaplatim zbytecne. To jsem proste ja.
no, potom ovšem nespoléhej na terapie, že něco změní.. ano, doporučí ti nějaké cvičení třeba... ale ve většině ti nemůže diktovat, co máš dělat, v tom ta terapie nespočívá. pokud se ty sama skutečně nedonutíš, tak je to naprosto zbytečné vyhazovat peníze za terapie, tím se fakt nic nezmění. a další věc je najít opravdu dobrého psychologa.. a co se myslí tím dobrý? hlavně, že mu budeš důvěřovat a že ti bude jeho způsob terapie vyhovovat, protože ne všichni studovali jednu školu, jednu fakultu.
jasně, chápu. překonávání sebe sama je neskutečně obtížná záležitost a já to musím sakra dobře vědět. ale to ovoce, které to potom nese je přece velmi příjemné. dám ti jednu radu.. vyber si situaci, která vypadá dost nekonfliktně, člověk za kterým jdeš je třeba sympatický apod.. a než dojde na střet v tváří tvář, polož se doma na postel, uvolni se (nejlepší by na to byla asi autogenni terapie), buď hodně klidná a v tomhle příjemném klidu si představuj ten rozhovor, jak v klidu k tomu člověku mluvíš a on s tebou a jak jsi šťastná a velmi v pohodě. tímhle připravíš svou mysl na střet v realitě.. v podstatě je to autosugesce, nic víc.
Soude dle poctu prispevku mas hodne pratel. Treba i virtualnich, a to se taky pocita! Ze zkusenosti ti trochu poradit muzu. Podobnym obdobim jsem si prosel a jelikoz mam segru psychiatricku, vse zustalo pekne tam, kde se to i upeklo. Tedy doma. To je prvni vec, kterou si musis uvedomit. Zdroj, pricinu, to co prozivas je jen dusledek. SF se nevyresi tim, ze budes lecit SF. Musis odstranit zabu z pramene. Treba tim, ze se odstehujes od rodicu. To mas jiz za sebou. Ted mas navic oporu v chlapikovi, to je taky dulezity. No ale vic k veci. Ani psychiatr v rodine me nezachranil, ac snaha byla nadstandardni. Jediny co mi prineslo reseni bylo to, ze jsem zacal docela aktivne sportovat. Temer hned se to projevilo. Citil jsem se a stale se citim (stale sportuju) skvele, ve forme, nesmrtelne :) Moje rada zni, ac je jedna z vice, behani, plavani, atletika a kickbox (posledni neni povinny :) Drzim palce.
díky vám všem za reakce :) nebudu reagovat na každýho zvlášť vyjma kočky, který chci osvětlit, proč si myslím, že pro mě bude psycholog prospěšnější než svépomoc.

musim říct, že se nad vašimi komentáři usmívám stejně, jako se možná někdo usmívá nad tím, co jsem napsala já. sub?/objektivně mám ale pocit, že můj problém je trochu jinačejšího charakteru. nejde jen o to za někým dojít, ale přímo s ním komunikovat. nejvíc se to asi blíží tomu, co píše p. jasně, každý má pocit ,že je na tom hůř. já ale po zkušenosti z minulého týdne vím, že na tom opravdu hůř jsem. v úterý průšvih, ve středu schůzka. věděla jsem, že na tu schůzku musim. nešlo tam nejít. mohla jsem si něco vymyslet, ale to by to jen oddálilo, ale nevyřešilo. takže jsem prostě zatla zuby a šla. ale to úterní odpoledne a noc z úterka na středu byly ty nejdelší v mým životě. nikdy mi nebylo tak zle. =M= na mě vrčel, že jde o prkotinu a taky že nakonec jo. ale já to viděla jako konec světa. doslova. už teď když se dívám zpátky, mi to přijde jako pitomost. zároveň ale vim, že taková situace může přijít znova. bylo to vyhroccení dlouhotrvajícího problému, kterej spočívá v tom, že zhoršující se komunikaci s šéfem, jsem nedokázala řešit. že jsem nedokázala jít a říct mu, že tenhle styl jednání se mi nelíbí. prostě rýdobyautorita, ale mě to šíleně ubíjí. nedokázala jsem si říct, že on to takhle nemyslí, že je prostě takovej, že se tak chová ke všem a že si myslí, že je to správný, že mě přeci i jindy pochválí, že... blablabla. nezvládnu to sama!

a teď se dostávám ke kočce - já počítám s tim, že psycholog mi nenabídne o moc víc, než je metoda postupnejch kroků, nějakou \"drobečkovou politiku\", která mě postupně naučí postavit se tomu čelem a zvládat to. řešit věci hned a neschovávat se do písku. potřebuju ale někoho, kdo mi to řekne, kdo mě povede.

už od víkendu jsem se =M=a snažila přimět (náznaky nepomáhají:() k tomu, aby takovou roli převzal. aby mi prostě řek, že se nic neděje, že mi může bejt ukradenej, že je to taky jen člověk... prostě aby mi to, co sama vim, řek někdo, koho respektuju a komu důvěřuju. jenže on to buď nepochopil, nebo takovej prostě neni. když už mě ve středu ráno vysloveně seřval a řek mi, že vyvádím kvůli kravině, tak mi to fakt pomohlo. ale myslim, že ona asi neni z těch, co by mi toho psychologa byli ochotnný dělat.
melu o tom samým problému pořád dokola a vidim, že ho to unavuje. takhle to řešit už nechci.
stojí mi za to, někomu zaplatit, abych se cítila líp. nebudu litovat, když to nepomůže. vim, že hlavní změna se musí odehrát ve mně. věřím ale, že odborník mě k tomu dovede snáz, než bych to dělala sama. sama se s tim snažim bojovat už dlouho. ale ne moc úspěšně. teď už se potřebuju zapojit do života, začít normálně fungovat a ne čekat dalších X let, až si v krámě kromě pytlíku na chleba dokážu dupnout i kvůli tomu, že mě nekvalitně obsluhujou, že mim prodali nějakej šmejd atd.

Jose má pravdu, pojď se mnou ráno běhat. :-)
od chlapů radši nic nečekat, jsou natvrdlý...
Mám na tebe dotaz - odpověz si na otázku, proč se bojíš s autoritou komunikovat. Z toho, co tu píšeš, mám pocit, že je to strach z kritiky - nepříjemné setkání, pohovor...někdo ti řekne, že nejsi skvělá (a ty přeci jsi:)...mohlo by to tak být?
tak dve veci.
prvni - tobe evidentne nejde jen odstranit tu socialni fobii, to jsem jaksi nemohla tusit. nectu tenhle blog, takze nevim, co se deje v tvem zivote, kazdopadne neco jsem tu rychle precetla.. dobre, tak jestli ti diagnostikuji hranicni poruchu osobnosti nebo cokoliv podobnyho z tehle socialnich nesmyslu, to za tu terapii stoji.
druha vec.
nevim presne, jestli psycholog je osoba, ktera ti muze davat rady. ja totiz byla mockrat uz z psychologu zklamana a to z jedineho duvodu.. furt jsem si myslela, ze se jdu za par stovek vykecat nekomu, kdo jen posloucha.. ale na druhou stranu jsem poznala i psychologa, co me rozebral tak, ze .. no to je jedno. kazdopadne ty ocekavas asi neco, co ti myslim nemuze dat.. on totiz nesmi davat rady, pokud se to tedy pamatuji dobre (to mi bylo receno, kdyz jsem se divila ze ten psycholog mi nepomaha). no myslim, ze proste prikazy a tak neco podobne proste od nej rozhodne nedostanes, to on nesmi, jeho ucelem totize je, aby pacient na to prisel SAM. on te muze smerovat, on ti muze najit pricinu tech fobii a snazit se ji spolecne na sezenich odstranit.
a vlastne jeste treti vec.
tvuj kluk ti nepomuze, protoze on neni ty, nevi jak se citis, nevi co prozivas, protoze neni tebou. jeho povinnost netkvi v tom, aby vzdy vedel co na tebe zabira v danou chvili a vubec treba netusi, ze ty se v danou chvili noris do silenych depresi, a to hlavne proto ze treba sam deprese nema a nebo pokud je ma, treba je resi jinym zpusobem nez tim, ze ceka podporu od druheho. pokud podporu vyzadujes, promluv si s nim o tom a az ti diagnostikuji presne nemoc, dej mu neco precist, pak treba bude umet pomoct, nebo mu to samozrejme muzes rict sama. od muzu obecne nevim, jestli ma smysl ocekavat ze ti pomuzou kdyz to budes potrebovat, mysleno dusevne.. zvlast, kdyz mas dusevni problemy.
ja se radim do komunity cvoku :) a zivot se mnou neni lehky, trpim necim obdobnym, diagnozu mam a na leceni kaslu :) a moc bych nedala za to, ze az se zacnes radne sypat, ty leky ti nasadej. drzim ti moc palce. ja mam pritele, ktery vi jak na mne, hlavne jsem s nim tak v pohode a natolik zamestnavam mozek (priklanim se k tem sportum, co tu uverejnoval Jose) praci a vsemi moznymi jinymi vecmi, ze nemam cas na deprese a uzkosti.. a ze s nim mam moc zly zkusenosti.
pardon za tak dlouhej komentar.
btw. co samotný slovo \"autorita\"? není ti tak trochu proti srsti;)?
naopak kočko, já ti moc děkuju. přesně něco takového, co jsi mi napsala, jsem se chtěla dozvědět. já u psychologa nikdy nebyla, takže nevim, jak pracují a možná od něj fakt čekám něco, co nedostanu. v tom navádění a směrování... á myslím, že mám dost jasno v tom, co je problém a jak by se to mělo řešit. předpokládám, že se na první sezení nějak připravím, abych dokázala přesně popsat, co mi je, jak to vidím dál a jak si představuju řešení. na druhé straně očekávám profesionála, který mi narovinu řekne, jestli má smysl se tím zabývat a jakým způsobem.

k dalšímu cos napsala:
začátek tvojeho komentáře mi přijde jako kdybys měla potřebu se obhajovat. já jsem nic z toho, co jsem napsala nemyslela zle. ještě jednou ti díky za zasvěcené komentáře, vážím si jich.

k =M=ovi - já to neberu tak, že je povinností mého přítele mi pomoc. to ne. jen jsem prostě chtěla, aby mi věnoval chvíli svojeho času a řekl mi, že o nic nejde a bude to dobrý. nestalo se. a já mu nedokázala říct, že to potřebuju. v tu chvíli prostě ne. teď už jsme si to vysvětlili, myslím, že příště (snad žádné nebude) už zafunguje jako nějaká první pomoc :).

PS: porucha osobnosti zní děsivě. tak zlý to snad bohajeho neni! nejsem blázen - a to nemyslim nijak pejorativně. po většinu času si žiju ve svojí spokojený bublině a nic mě netíží. jak tak nad tim te\'d přemýšlím, možná byl hlavním spouštěčem krize minulého týdne stres. když jsem v pohodě, dělaj mi takový věci problémy taky. ale zvládám to líp. jenže teď už jsem byla pár týdnů v zápřahu - prácec X hodin denně, navíc v mojí práci člověk nevypne, když odbije šestá. pořád jsem se v tom plácala a nemohla se z toho vymanit. do toho kritika, tlak, termíny... nakonec jsem zjistila, že jedinej, kdo se honí kvůli termínu definovaném písmenky ASAP, jsem já. asi jsem to as soon as possible vzala příliš doslova :)
macíku, přijít na to, co ve mně vyvolává ty nepříjemný pocity jsem se snažila za poslední měsíc už mockrát. vlastně to přesně nejsem schopná určit.
je to směs všeho, co píšeš, plus něco nedefinovatelnýho navíc. ta kritika v tom dělá hodně, ale tam jsem schopná si to sama logicky zdůvodnit.
příklad - psala jsem teď nějakej článek a něco v něm zvoslila. šéf napsal, že jsem to pěkně zvorala, že je to tak a tak a ať to koukám přepsat. napsal to dost nevybíravě, nebo nepřiměřeně ostře. ale jo... řeknu si - márja no co... to se někdy stane každýmu, že si ze všech pramenů vybere zrovna ten, kterej neni uplně pravdivej. v pohodě. doma si zanadávám, že to taky moh napsat líp, ale vim, že má pravdu, takže sklopim uši, předělám a pohoda. když mě ale soustavně peskuje za blbosti, stále dost nevybíravým a nepřiměřeným způsobem, někdy je dokonce nedorozumění způsobeno jeho vinou... nakupuje se to. dohromady se způsobem jeho komunikace a tlakem, který na mě vyvíjí, to vyústilo v naprostý zablokování. no... asi tak. jako jeden příklad za všechny.
jinak, se slovem autorita problém nemám :).
v pořádku. jinak já nic neobhajuji, v začáku komentáře jsem psala, že ne všechno se dá řešit úplně terapiema, člově se musí umět taky překonávat sám. každopádně ano, profesionál ti poví, jestli má smysl terapie nebo ;) a nemyslím ani, že bys něco myslela zle. jo a dodávám, že nemusí být každá terapie placená.. ale taky ne všechny terapie, které odchodíš u doktora placeného zdravotní pojišťovnou ti ta pojišťovna zaplatí.. eh..

co se týče tvého přítele. kdybys nestála o to, aby reagoval jinak, tak to nepíšeš. takže dle mého názoru stojíš o to, aby ti v danou chvíli nějak pomohl, povzbudil ti, jak říkáš.. to povzbuzení je pomoc. každopádně... která ženská nečeká, že její chlap bude dycky ten záchránce, že jo ;)

sociální poruchy :) neděs se.. protože poruchama tu trpí každej, beze srandy. největší umělci trpí běžne borderline nebo bipolární poruchou. nic novýho.. ovšem lékaři furt nutěj léky..

a když se na tebe podívám z o něco větší dálky.. nejsem o moc starší než ty... tak se hledáš. :) páč osobnost cloveka - doba, kdy hleda sam sebe - probiha od tech 20-25 let. nemam to z vlastni hlavy. a neco na tom je ;)

a ted musim jit koupit konecne houbicky na nadobi :)
=M= ma pravdu. Chod rano behat :) 2M: bezis na grand prix?
Me vzdycky tatinek rikal, ze se pri zkouseni nemusim stydet, staci si pry predstavit pani ucitelku ve spodnim pradle. Docela to fungovalo, nikolvek ale na tremu :)
kočko, ad druhý odstavec - neříkám přece, že bych nestála o to, aby se byl zachoval jinak, aby mě \"zachrnil\". no jasně, žejo. ale nelíbila se mi ta formulace s povinností.

ad některý z posledních odstavců:
nesnášim kecy o hledání sebe sama. zase - nemyslim to nijak zle a možná za pár let uvidim, že to přesně tak bylo. nicméně teď to považuju za hloupost přinejmenším v téhle spojitosti.

ale... možná je v tom i tenhle faktor. jedna z věcí, nad kterými jsem se v to depresivní pterý zamýšlela byla i ta, že jestli mi šéf řekne ádié (což zjevně nehrozí, tak nechápu, proč mi pořád něco předhazuje), nemám se kam vrtnout. prošla jsem inzeráty na práci na webu, ale kde nic tu nic. pro nic jsem neměla kvalifikaci, nic bych nezvládla. připadala jsem si najednou uplně k ničemu, nezařaditelná, nepoužitelná, ničemná...
přitom jsem o necelé dva týdny předtím vyprávěla bibi, jak jsem z práce nadšená, jak mě naplňuje uspokojením to, že něco umím a že to, co umím může někdo využít a že je s tím spokojený.
a i tohle jsem si sama v to pterý řikala, ale nepomohlo to.

jose, M vyhrožuje s ranním běháním už víc než rok. loni si na to koupil boty a byl možná dvakrát (vzpomínám si jen na jednu výpravu, ale nechci mu křivdit).
já mu řekla, už když se začalo na jaře oteplovat, že s nim budu codit běhat, až to vydrží sám provozovat nejmíň týden.
nikdy ani nevyrazil.
takže :P
to jen abychom si to vyjasnili :)
jo... a fakt díky za kočičí komentáře. vidím, že si o tom prostě potřebuju s někým popovídat, protože tím, že si to někdo \"poslechne\" a pak odpoví tak, že je vidět, že vnímal sdělení, i mně samotné pomáhá uvědomovat si spoustu věcí. takže i kdyby ten psycholog byl jen k tomuhle, tak se to vyplatí. k tomu sama nedospěju. potřebuju ještě i tu vazbu zvenčí.
není fakt zač.
Ahoj, jestli ti to aspon trochu pomuze, ohledne baterky nikam volat nemusis, mam stejny problem a tak staci poslat na apple@ceskyservis.cz seriovy cislo boocka, baterky a model baterky, okopirovanej zarucak a kontaktni informace. Takze tak:) Narozdil od tebe z toho mam radost, uz sem se videla, jak po dvou letech kupuju novou...
to se poštěstí, co? :) prej stojí kolem 3,5 litru :)
to je fajn, že mi píšeš o tom českým servisu. =M= mě nutil volat někam jinam. přitom mám pocit, že ten českej máme někde nedaleko...
Ja teda trpim tim strachem z kritiky a zkoumave pohledy me taky desne vadi protoze potom ocekavam kritiku, ale zatim zvladam na to nemyslet.
skoro bys mě rozplakal :)
No nevim, tyhle veci zajistuje Cesky servis v Modranech, takze sice muzes neco reklamovat u Tauera a buhvi kde, ale oni to stejne posilaj tam. Takze je to lepsi resit rovnou pres ne. Aspon teda myslim.
taky dobrý vědět. mě právě nakrkli v apple centru tady na andělu. =M= jim tam volal, protože jsme ho tam koupili a oni, že prej se musíme obrátit na autorizovanej servis.

jj... zejtra tam zavolám :)
jojo;)
mno...tak ja už ani neprošla ty příspěvky jak je jich moc, ale sama pociťuji podobné problémy, co popisuješ a jediný, co mě dokáže vyburcovat je , když někdo ubližuje zvířátkům (jestli si slyšela o histerce, co napadla na nábřeží člověka, co bil psa...no tak už víš kdo to je)...no a chodím k psychiatrovi... Pan doktor je nádhernej člověk...dřív mě dokázali lidi rozhodit a jakmile jsem přišla mezi lidi, co jsem neznala, zmlkla jsem...posledně se mě ptal, proč vlastně nechci na lidi mluvit, proč se toho bojím a doporučil mi abych si napsala worst case scenario...musím se přiznat, že už ho marně tři týdny vymýšlím...nejhorší, co mě napadlo, byla právě už ta zmiňovaná kritika a za další konflikt...ostřejší diskuze...hádka...
nechci to zlehčovat(k psycholožce jsem taky párkrát zašla), ale... pořiď si dítě, nebudeš vědět, kde ti hlava stojí, nebudeš mít čas nad tím přemýšlet a najednou to půjde tak nějak samo. No nic, to asi není moc praktická rada. Chci tím jen říct, že něco co se tváří jako problém, může z jiného úhlu pohledu vypadat jako malichernost. Ale samozřejmě taky vím, že si to nejde jen tak říct a člověk to může vidět až z toho jiného úhlu... neboj, bude to dobrý.
čauky nevím od kud seš ale tady http://www.spondea.cz/ by ti mohli pomoct. můžeš se domluvit s psychologem na schůzce. Je zdarma pro studenty a je to v Brně. Já mám taky sociální fóbii, tak vím co prožíváš. Vím co ti pomůže - ten psycholog (taky se k němu chystám) , taky nějaká knížka o sociální fobii a taky se skus s lidmi bavit, časem si budeš zvykat i když to bude ze začátku těžké. Nebo si skus brat sebou kamarády a snimi ti to pude snáz. klidně mi napiš na d.r.o.b.e.c.e.k@seznam.cz a můžem se o tom pobavit, třeba ti to taky pomůže. Jo a ještě něco, tohle se dá vždycky vyléčit, tak se neboj, bude to dobrý, když s tím zajdeš k psychologovi.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz