Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
10. října 2006

Jinak se nic neděje

Jak =M= odjel, doma se to úplně zvrhlo. V noci spí Peďka na svým polštářku, Merlin na mým, já na =M=ovým a =M= na úplně cizím kdesi v dáli za horama v daleké Asii.

=M= je totiž na pracovní cestě.

Musím říct, že si to tu docela užívám. Chodím pozdě spát a pozdě vstávám, vařím si experimentální recepty (včera to bylo velmi experimentální filé), nic nemusím, ale všechno můžu.

Zároveň se ale neděje nic zaznamenáníhodného. Začínám se obávat, že můj život se stává zoufale nudným. Je zcela prost jakékoli formy vzrušení.

Jediné, co ve mně zvedlo vlnu emocí (ač negativních), byly dvě události z dnešního rána.


Na nábřeží chodí pravidelně cvičit chlapci z nějaké (doufám aspoň) střední školy. Hrávají tam fotbal na tom hřišti, co má jako povrch koberec, a když zaprší a dlouho nesvítí sluníčko, tak nechutně smrdí.

Inu, tak ti chlapci tam vždycky naklušou s taškama na zádech a daj se do převlíkání. Je to velmi vtipný pohled na ta jejich holá neosrstěná prsíčka, malé svalíky a titěrné slipečky. Dneska mě ale obšťastnili ještě daleko veselejším pohledem. To když jeden z nich vyndal svůj mikroskopický penis a jal se močit na strom. Zády k ostatním chlapcům, nicméně čelem ke mně. Bohužel jsem se zrovna otočila na Peďkatou, která se dusila po vcucnutí nějakého bordelu zpod lavičky, a tak se mi naskytl pohled, kterého bych byla raději ušetřena.
Asi jsem viditělně ztuhla, protože chlapec zrudnul a ostatní se dali do smíchu. Já asi zrudla taky a pomyslela si něco o příšerné výchově nezodpovědných matek, které učí svoje syny močit na kdejaký roh, a oni to pak praktikují po celý zbytek svého života. FUJ!

No a další událost... Vzala jsem si s sebou knížku, že si budu číst, zatímco se prdi budou motat po trávníku. Usadím se hezky na sluníčku a budu pátrat po podstatě Smlouvy navrhující ústavu pro Evropu. Realita mi ovšem brzy dala najevo, že člověk míní, život mění.

Život je pes, o čemž jistě vědí své tři bezdomovci, kteří spali na třech posledních lavičkách na nábřeží — jediných lavičkách, které jsou v dopoledních hodinách na sluníčku. A to už druhý den po sobě!!!
Ačkoli mám jindy názory spíše levicové, než pravicové, tady končí veškeré sociální cítění. Ačkoli ta paní (jedna z nich) je poměrně sympatická, celkově mi všichni vadí.

Celé léto tahám Peďkis z huby střídavě papíry od salámu a kosti od kuřete, které tito (bezdomovci) odhazují kolem sebe (rozuměj kolem laviček, které přes léto jednoduše pojaly jako svoje obydlí), bez jakékoli potřeby to svinstvo uklidit a odnést do koše vzdáleného maximálně 20 (!!!) metrů. Postupně takhle zasvinili celou zadní část nábřeží, takže se tam doteď bojim s Pedi chodit, protože ona o tom moc dobře ví a moc ráda to pomáhá uklidit (rozuměj — žere ty zahnívající zbytky).

K zamyšlení tu bandu nedovedlo ani to, když jsem jim takhle přímo před očima vytáhla Pedi pomalu až z žaludku prdelku od suchého salámu s kovovou sponkou a dlouhým provázkem.
Teď ještě přes den pospávaj na lavičkách a děti, které tam chodí ze školky na procházku, na ně ukazují a ptají se paní učitelek, proč tam ten pán spí, případně, proč ten pán tak smrdí.

Chtěla jsem napsat, že je chápu. Ale nechápu! Nechci je tady. Nechci, aby mi byli vystaveni na očích, abych si kvůli nim nemohla sednout na chvíli na lavičku a místo toho musela čuchat ten zvláštní pach, který je směsicí moči, potu, zašlosti a zažrané špíny.

Komentáře

Větší zábava je jet s někým takovým metrem. Poštěstilo se mi to před pár lety a díky tomu, že mi nos moc neregistruje zápach (i když tohle jsem trochu cítil i já) jsem mohl to ráno pozorovat, jak se nastupující lidé vždycky ve dveřích zarazili a většinou raději zamířili do některého sousedního, silně narvaného vagónu. Ranní špička v Praze je holt zábava :)
jo, v tom metru se mi to taky jednou poštěstilo.

já ten smrad třeba i chápu. maj to těžký, nemaj se kde umejt... sice mě to obtěžuje, ale ok. ale co nechápu, je ten bordel, co produkujou. k tomu je nikdo nenutí a i na ulici si snad můžou zachovat základní návyky...
nepohazovat kolem sebe šlupky od salámu, nenechávat tam obaly od čehokoli, atd.

zajímalo by mě, jak dlouho to trvá, než začne člověk v jeddněch hadrech takhle smrdět.
mě by zajímalo, proč jsou bezdomovci.. já to nechápu, máme tři prdele sociálních dávek, podpor a nevím čeho všeho a máme tu bezdomovce.. pokud teda pominu přistěhovalce, který jsou tu ilegálně, nechtěj makat a tak pro žebrání využívaj nejradši děti. ráda si na to vyslechnu i jiný názor.
jinak nesmrděj jen bezdomovci. v tramvajích často potkávám důchodce - a to buď smrdící nebo silně mi otravující život. pořád nechápu, kam tak strašně spěchaj..
U těch bezdomovců bych si ten bordel možná dokázal vysvětlit nějakou ztrátou smyslu zařazení do společnosti (nebo jak to vyjádřit), ale ten bordel velmi často dělají i takzvaně normální lidé, což mi přijde mnohem horší...
jo... to by mě taky zajímalo, proč jsou bezdomovci. nemohoucně nevypadaj.
s tím smradem je to taky pravda. ale ani důchodce nepáchne tak, jako tyhle lidi. stačí kolem nich projít a mám tu pachuť v nose ještě dlouho.

rsc:
mně to přijde stejný.
možná je to u těch bezdomovců svého druhu tipping point
http://en.wikipedia.org/wiki/Tipping_Point
Mnooo, s těma fotbalistíkama... no to jsi mě pobavila a jinak si myslím, že hodně mužů ma tendenci si stoupnout zády k zjevně nejbližsí frekvenci lidí bez toho, aniž by uvažovali, že přes neolistěné křoví (např.) je též vidět z druhé strany...
Ha! Já si myslel, že je =M= v Brně :-)
no ano :). já jsem si jen netaktně vypůjčila enimenovo označení té končiny :). omlouvám se těch, kterých by se to mohlo dotknout.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz