Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
7. listopadu 2006

Popadla mě trochu nostalgie

když jsem si teď pročítala svoje starší zápisky. Musím sebekriticky uznat, že to není, co to bývávalo. Dřív to bylo s lehkostí, vtipné, milé, teď v tom cítím křeč a pesimismus. Nojo... přecijenom se člověk zaprvé vyvíjí a zadruhé se na něm podepisují okolní vlivy.
Vykročení z rodného hnízda do víru velkoměsta má za následek i moje vystřízlivění z představy, že bez rodičů mi bude už jenom fajn. S pokusy o "dospělácký život" přišly i dospělácké starosti, které neumím a ani nechci řešit. Uvízla jsem tak někde napůl. Nechci už zpátky, ale nechci ani dopředu.

Myslela jsem si, že jsem založením optimista. Všem okolo říkám, že se mám dobře a že se mám dobře vlastně pořád, že mi nic nechybí a tak. pak stačí pár malých blbostí a moje velká bublina splaskne.

Inu co... možná teď zkusim jednu takovu věc — hledat na každém dni něco pozitivního. Jenom nevim, jestli mi to pujde a jestli se mi vůbec bude chtít.

Komentáře

No, já to tak dělám a ony už pak ty pozitivní věci začnou chodit samy, jedna za druhou, přitahují se. Každopádně se tak žije veseleji :)
Arbeit machts frei!
Ja se spis bojim, abych timhle postupem nezesenilnel.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz