Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
13. listopadu 2006

Dar

Svátek sice slavil =M=, ale největší dar jsem asi dostala já. I když jen půjčený.

Už delší dobu se s velkým bratrem dohadujeme, kdo, kdy a jak si vezme od našich piano. V rámci dohody mi byl nabídnut úplatek, který jsem včera přijala, a tak jsme se s =M= z Modřan až do andělskýho bytu vláčeli snad s dvacetikilovou krávou! Teda většinu cesty jsem se s tim vláčela sama, protože to bylo fakt těžký a nechtěla jsem, aby =M= dělal hrdinu, jak to unese sám.

Pak jsme doma trochu zašoupali nábytkem a flórou, v důsledku čehož nám teď obří zděděná dyfmbachie (nebo jak se to píše) stíní půlku okna. budem to muset ještě promyslet...
Hlavní ale je, že mám zapůjčené funkční klávesy Yamaha se stojanem a pedálem, co hrajou skoro jako pravý piáno, maj milion zvuků, z nichž někerý jsou ještě lepší, než klavír sám (třeba hloubkový sonar nebo bouračka). Dokonce můžu i nahrávat do počítače, ale to bych si musela přečíst manuál a na to jsem moc líná.

Hurá! Konečně můžu hrát, kdykoli se mi zachce! Sousedi, třeste se!

Komentáře

viděla jsi přátele? jak tam ross hraje své skladby? to je tepv zážitek! :)
ross hraje? :-o
neviděla :), ale jestli je to něco jako výkony phoebe, tak to stojí za to :D
Počkej, až se do toho opřu já. ;-)
ailyn: heh - hned mě taky napadnul Ross. :D
Jane: ten díl přátel si sežeň - to fakt stojí za to. :D
záááviiiissssst!

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz