Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
20. prosince 2006

A vy ste kerej, sousede?

Na semaforech před křižovatkou stála ona, on a ono. Ono se vlastně neslo. Hm... pro manželku v porodnici, napadlo mě hned. Koukala jsem na ty dva. Ona dost vyčerpaná, neupravená, on sice upravenej, ale takovej ten trošku ******* typ, který nemám ráda.
Podíval se na mě. Zahejbal rtama a vypadal úlisně. Radši jsem dělala, že mám spoustu práce se psama.

Zelená.

Vyrazili poměrně svižně, zatímco já se ploužila přes přechod i za ním. Koukala jsem po nich. Na to, že si veze čerstvý miminko, vypadá ona celkem nezúčastněně. Dokonce je tak o krok napřed.

Zastavili se u nás před domem. Vytáhli klíč a... odemkli.

Kua! Sousedi! Nojo! To je ta pani, co uklízí dům a to je ten pán, co tuhle opilý močil na dveře!
Doprčič, vypadám jak kráva! On mě přeci zdravil!

Vyrazila jsem rychleji. Chtěla jsem je doběhnout, omluvit se a vysvětlit, že bohužel nemám paměť na lidské tváře. Že jsem je nepoznala. Ale věřili by mi? Vdyť už tu budeme brzo bydlet dva roky... :(

Komentáře

Jsem na tom stejně. Nech to plavat, až je příště potkáš, tak se na ně usměješ a hezky nahlas pozdravíš.. a bude to ok. I když teda podle tvého popisu to vypadá na pěknýho týpka...
už se mi to stalo několikrát, bohužel. musí si myslet, že je totálně ignoruju.
stejný je to s lidma z nábřeží. tam je pozdravim, s tim nemám problém - maj s sebou psa a toho poznám.
pak na mě koukaj vyzývavě někde na ulici a já si řikám - co je to za blbce?
no... pak mi to dojde. nebo mi to =M= řekne. :(
V pohodě, já už se ani nesnažím si zapamatovat všechny ty tváře z našeho jedenácti patrovýho baráku. A stejně tak pochybuju, že si všichni pamatujou mě.
no jo... ale náš barák má jen čtyři patra :(
a mě si díky dvěma psům, z toho jeden třínohej, pamatujou zaručeně.
Neboj, pozdravíš ho, až bude zase opilý močit na dveře. :)))

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz