Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
1. ledna 2007

A co jsi vlastně dělala na Silvestra?

Browser. "Já se budu potácet městem, tak bych se u vás stavil."
Eva: "Já jdu do baru, co maj známý, nechcete se stavit?"
Já: "Šla bych docela do Friday's, maj tam nějakou silvestrovskou šou."

Člověk míní, ale život je kurva a osud liška podšitá, bůh., či co to tam je, má rád ironii a rád člověku ukazuje, že nemá život plně ve svojí moci.

"No ty si hodná holčička, máš hodně práce, viď?" hladila jsem Peďku po hlavě, když zápasila se zbytkem kostičky z bůvolí kůže. Byla moc roztomilá, jak se snažila jí zdolat. Najednou hekla, škytlo to v ní a začala divně funět. Skočila z gauče a začala se dávit.
"Jéžišmarjá, ona to spolkla!" vyhrkla jsem a snažila se jí to dostat z krku. Během vteřiny měla pěnu u huby.
"Musíš jí to vyndat!" stál už u toho =M=.
"Ale ona to má už hrozně hluboko, nedošáhnu tam...," znova šmátrám Bobině v krku, až jí vyvolám dávicí reflex. Nic... kostička nevyšla, pes dál divně funí.
"Panebože, ona se udusí!" začínám hysterčit.

Musí to spolknout. Dostat až do žaludku... Utíkám do kuchyně pro stříkačku a nabírám vodu. Zdá se, že je to lepší. Vzala jsem Peďku do koupelny, abych jí umyla ty příšerně zaslintaný fousky.

V koupelně ještě jednou nabírám vodu do stříkačky, když se Peďa snaží dostat až za záchod, pořád divně chrčí a snaží se dostat kost ze sebe.
"Nemáme jet k doktorovi?" zvedám oči k =M=.
"Když tě to uklidní..."
"Já nevim..." fakt nevim. Koukám na to trápící se zvířátko. Jak jí mám pomoct sakra? Kleknu si k ní a zvedám jí. Panebože!
"Ježišmarjá! Podívej se na to břicho! Ona se nafukuje!"

Rázem je jasno. Jede se. Tohle není úplně normální. Mažem do obýváku, hledat, kam se dá v devět večer na Silvestra zajet. Peďa se dokolíbá za námi. Má břicho jak balon. Pořád se zvětšuje. Lehla si na zem a chrčí.
Pojedem do Libuše. Tak... teď taxi. Kristepane! Jsme desátý v pořadí, když se na nás dostane, zjišťujem, že taxi tu bude až za deset minut.
"Deset minut je strašně dlouho..." skuhrám a koukám se na ten chroptící uzlíček. Najednou vidím jasnej scénář před sebou. Umře. Tohle neni možný. Buď v níněco praskne, nebo nevydrží, než dojedem na veterinu, nebo jí budou muset operovat a nevydrží spávačku.
"Ona určitě umře!" zase nevim, co mám dělat. Snažím se uklidnit a hledám peníze, očkovací průkaz.
Jdu na záchod. Je mi zle. Vůbec odtud nechci vylézt. Proč jsem jí tu kost sakra nechávala? Proč jsem jí proboha při uklízecím záchvatu radši nevyhodila? Ne... Musim se vzchopit. K doktorovi se jet musí. Pokud řekne, že operovat, tak holt operovat. Pokud umře, má to tak bejt. Už je jí 13 a půl, nedá se nic dělat. jedno to přijít musí a dlouho to trvat nebude. Nějak jsem si to urovnala v hlavě a najednou to bylo lepší. Hysterie odezněla.

"Madlenko, nevezmem pekáč?" ptá se =M=.
Cože? "Na co pekáč prboha?"
"No aby mohla ležet na rovině, aby měla natažený to dýchací ústrojí..."
Jsme oba paka. Nakonec berem samozřejmě pelíšek.

Cesta taxíkem je nekonečně dlouhá. Peďa už jenom apaticky leží. Chvílema ani nevim, jestli ještě dejchá. Občas zachrčí a já ani nevim, jestli je to dobře. Jestli je to dobře, protože to znamená, že žije, nebo špatně, protože to znamená, že se trápí.
Pak najednou zhluboka vydechne a je ticho. Ani na ní nešahám. Za chvíli se =M= otočí zepředu a kouká na ní. Pak na mě. Krčím ramenama. Nevim, jestli ještě žije.
"Tak na ní šáhni, ne?"
Šahám, ale nic necejtim. Přemejšlim o tom, jak to zavolám našim, jak pro ní táta zejtra přijede a zakopeme jí na zahrádce.
Pak Peďa vzdychne. Ani se mi neuleví. Prostě už je mi to jedno.

Když po dvaceti minutách konečně dorážíme do Libuše, mám vztek. Zvoníme, klepáme, někdo se vevnitř baví, ale nikdo neotevře. Proboha, to snad neni možný! Tohle je pohotovost?
Peďa si sedá. Beru to jako dobrej signál. Konečně jdeme dovnitř. Nikoho nezajímá, jak jí je. Sestřička se mě ptá na jméno, adresu, telefon, jméno a datum narození psa... Koukám se za sebe na =M= a Peďu, sedí v pelíšku, rozhlíží se kolem sebe, nefrká ani nechrčí. Je to lepší... díkybohu. Kdyby ne, tak na tu sestru snad budu řvát, jestli je uplně blbá nebo co, že mi tam pes leží nafouklej na boku, chrčí a ona se mě ptá na adresu...

Peďa vstala. Jdeme ven. Dokonce se vyvenčí. Břicho má pořád jako balón, ale už není tak děsně napnutý, jako doma.
Když konečně přijdeme na řadu, má její břicho asi polovinu objemu, než když jsme volali taxi.
Diagnóza — plynatost. Organismus odstal šok, když se dostala dovnitř tak velká věc, a místo aby střeva normálně pracovaly a posouvaly kost dál do žaludku, všechno se zbláznilo, začaly se tvořit sliny, hlen a plyny. Dvě injekce a prej to bude dobrý. Hladovka do zítřejšího večera, kdyby se břicho nafouklo a ztvrdlo, tak okamžitě přijet.
Díkybohu.

Při vyšetření na sono pan doktor Anděl :) ještě zjistil, že žádná voda na plicích (což je náš častý problém) a srdce na poslech dobrý (už druhej doktor, co nám řek, že srdce není tak špatný, jak si asi myslí naše veterinářka).

Domů jsme dorazili za pět minut půlnoc.
"Tak šťastnej novej rok," loučíme se s taxikářem.

O pět minut pozdějc boucháme růžovou bohemku a mně se chce smát i plakat. Uvolňujou se mi endorfiny a všechno ze mě padá.
Pedi si prdne. Smějeme se. Je to dobrý znamení :).

Bilance:
Silvestrovské užívání nás letos stálo 1700.
350 za taxi tam
1000 za vyšetření a injekce
350 za taxi zpátky

Čert vem peníze. Hlavně, že je Peďkatá v pořádku.
Tak šťastnej novej!
A hlavně hodně zdraví.

Komentáře

Ty brďo, jsem to četla a ani jsem nedejchala, jak to byl dramatickej večer... jsem ráda, že je Peďka vpořádku.:)
já taky, ani nevíš jak. děsim se, až jednou fakticky umře. doufám, že to bude nejdřív po státnicích, protože to jen tak nerozchodim. včera jsem to už uplně živě viděla před sebou.
no, jak jsem viděl na del.icio.us přidaný seznam veterinárních pohotovostí, tak jsem měl seriozní strach, - to by byl teda dost nepovedený start do novýho roku :/ takže jsem rád, že to dobře dopadlo! :))
to je zajimave :-) koukam, ze kazdemu se neco zajimaveho na Silvestra delo :-) Hlavne, ze je pejsek ok ;-)
Tak stastny a vesely Jane tobe,=M= i smecce, at se ve zdravi dozijete jeste dalsiho Silvestra.

PS: Ja taky takhle panikarim (uz je vidim... cerne), jakmile se s pesama neco deje a chovaj se jinak, nez obvykle. A to jsou to to teprve pubosi.
jo Adamme, ani nevíš, jak já! vypadalo to fakt hodně zle :(.
řekla jsem si, že napříště musíme být připravený. nevěděli jsme najednou, kam jet, kam zavolat pro taxíka... takže ještě plánuju čísla pražských taxislužeb na ledničku.

saniťák z Libuše řikal, že jsme měli jet do Stodůlek. ani nevím, že tam nějaká veterina je. doma jsme ale zjistili, že je to nastejno.
hrozný bylo, že jsem si uvědomila, že kdyby to bylo skutečně hodně vážný, tak jí včas nedovezem. nikam se dřív jak za dvacet minut nedostaneme :(.


kotchko, co zajímavýho se dělo tobě? :)

sýkorko, počkej, až budou starý. to je děs... vím, že už je Peďka stará. několikrát utekla hrobníkovi z lopaty. včera to bylo hrozný. ani nevim, jestli by na to fakt mohla umřít. zeptám se naší doktorky, až pojedem na očkování. ale vypadalo to fakt šíleně. břicho se jí zvětšovalo téměř před očima. rostlo jen do stran, měla to jak želví krunýř. jen ležela na zemi a chrčela :(. to fakt nikomu nepřeju to zažít. kéž jednou umře v pokoji. včera jsem se rozhodla, že až doktorka řekne, že už je na tom tak, že může umřít kdykoli, tak jí nechám uspat. doma. doktorka přijede, dá jí injekci a ona prostě usne. nechci, aby se trápila.
no, já jsem měla kavalíra king charles spaniela, dožil se Beníček 11ti let, což je na tuhle rasu skoro rekord do Guinessovky - je fakt škoda, že představitelé klubu těhle psíků / kteří se pyšní různými CACy a CACIBy/ nové chovatele neupozorňují na to, že rasa CKCH v ČR je tak zdegenerovaná, že průměrný věk psa je 6 let a ve 3 začínají problémy se srdcem. Ono jde jen jedno zásadní - vydělat co nejvíc, takže se páří sesty a bratři a je to fuk, hlavně, když mají správnou kosočtvercovou skvrnu na hlavě.... No nic, zase jsem se nechala unést..Vlastně jsem jenom chtěla říct, že poslední 3 roky žil můj pejsek jenom na práškách /cca 1500,- měsíčně/, a tu sílu nechat ho \"usnout\" jsem prostě neměla. Asi proto, že ho nic nebolelo - prostě se při venčení \"jenom\" zadýchával. Nakonec umřel na procházce, bylo to dost strašný, ale rychlý. Co se týče veterinářů, myslím, že pokud nejde o nějakou vážně hnusnou bolestivou nemoc, tak ti nikdy neřeknou, že je čas na konec. Bohužel doba Herriotů jaksi zmizela v nenávratnu a mazlíčci jsou superbyznys.
tyjo... na procházce, to je docela sado. a co se mu stalo? měl infarkt? nebo se udusil? Peďa se taky zadejchává. léky na srdce bere už tak tři roky. doktorka už jí ani nechce čistit zuby, proto mě překvapil už druhý názor, že srdce je \"na poslech dobré\". prvně to bylo na veterině na arbesu, když jsme dorazili s akutní bolestí zubů. doktor doporučil vytrhat špatný zuby při narkóze, že srdce je dobré. tak nevim.
asi v únoru jdem na očkování s merlinem, tak se chci doktorky zeptat, jestli si myslí, že jsou ty léky pořád potřeba. bere tři, z toho dva dvakrát denně (brala e třikrát, ale nsetíhala jsem jí to přes dden dávat, protože jsem byla v práci nebo ve škole. brala jeden čas i jeden denně a bylo to v pohodě).

jinak odufám, že mi to doktorka včas řekne. máma už se jí na to i ptala, když se ještě o Peďu starala ona. řekla, že to tak hrozný není a že nám včas řekne. že vlastního psa by taky nenechala trápit.
já jí věřim, i když teď s tím srdcem... ale zas co znamená \"dobrý srdce\" u třináctiletýho psa... může bejt dobrý na třináct let, ale jinak žádná sláva. a třeba je fakt dobrý jen díky těm lékům.
věřim jí i proto, že rozpoznala cushingův syndrom. nejdřív jsem byla naštvaná, protože jdyž jsem si přečetla symptomy, tak je Peďkatá měla už skoro rok, přidávaly se jeden po druhým. jenže pak jsem četla příběhy různejch lidí, jak jim psi chřadli před očima, doktoři z nich tahali peníze, ale k ničemu to nevedlo, takže si myslim, že je to fakt úspěch.

taky jsem se nechala unést :)
Jane, chodíš pořád k veterináři do svého rodiště ?
Dostal infarkt. Normálně jsme šli a on se najednou zastavil a nechtěl jít dál. Pak si sednul, pak lehnul. Volala jsem manželovi, ten přiběhl, protože se to stalo kousek od domu, pak se vrátil pro auto, jeli jsme na veterinu, ale už bylo pozdě. Byl to strašnej fofr. Navíc tam ani nebyl doktor ke kterýmu jsme chodili, ale nějaká jiná \"baba\", která měla specializaci na plazy, ale myslím, že by mu už stejně nic nepomohlo. Teď už rok přemýšlím, jestli si pořídit novýho psa a vždycky když už jsem skoro rozhodnutá, že jo, tak si vzpomenu na ty návštěvy na veterině a zas mě to přejde. Holt jsem měla smůlu jak na rasu /jinak byl ovšem Beníček prdelka/, tak i na veterináře...
Tenhle pan doktor už mi několikrát zachránil jak pejsky tak i kočičáky...má nonstop a je to tady na Andělu, takže je šance se k němu dostat velmi rychle, není nijak zvlášť milej, ale vždycky pomohl a to už to vypadalo i hodně bledě...Dr. Jiří Kolomazník, Holečkova 877/67, 150 00 Praha-Smíchov, Telefon: +420 257 316 375
Vzpomněla jsem si, že jsem slyšela o psí záchrance, tak jsem se jukla a mají i svoje webovky...http://www.pet-medic.cz a http://www.volny.cz/animal_rescue...přijde mi, že je dobře o takových věcech vědět, když na to přijde...
Mno, z nejakyho duvodu jsem to napsala prvně blbě, tak ještě jednou http://www.volny.cz/animal_rescue/
marks, taky si řikám, že už asi nezvládnu mít dalšího psa. až umře, tak to bude strašný. a až umře merlin, tak ještě horší.

ale-ale, díky, ta záchranka by se fakt šikla.
s tim kolomazníkem čoveče nevim... myslim, že už jsme u něj byli, když nám merlina pokousal jinej pes a my přišli na to, že má zlomenou nějakou kost v hlavě. doktor na něj koukal, řek, že neví a dal nám vitamíny snad za litr. nedalo nám to a jeli jsme ještě do zatáčky za naší doktorkou. ta se hrozně divila, že pes nedostal injekci s antibiotikama, že se to dává vždycky, i když není viditelný poranění, protože nějaká ranka může bejt, i když neni vidět. a taky že jo... za pár dní už se merlinovi daly najít strupy. a s tou kůstkou, co měl zlomenou, to prej taky neni legrace, protože když se zlomí na špatným místě, tak z toho můžou bejt až problémy s otevíráním tlamy.
takže tím u mě ten doktor ztratil důvěru :(. takže jsme věděli, že tam je možná otevřeno, ale popravdě jsme to zavrhli oba rovnou.
je zajímavý, jak maj lidi různý zkušenosti.

a pro MM - ano, pořád chodíme k doktorce do zatáčky. už Peďku zná, merlina už vlastně taky. prostě jí věřim. všechno mi dokáže vysvětlit, nevyhazuje pacienty z ordinace, ale poklábosí s nima, pamatuje si, co zvířeti je a bylo... vyhovuje mi ten přístup, takže i když to neni zrovna praktický, tak tam zůstáváme.
Tak ja jsem z pana Kolomazníka měla jen špatný pocit jako z člověka, ale já s lidma všeobecně moc nevycházím, takže není divu. (I když jsem tam teda byla většinou kolem 2-3 ráno a myslím, že jsem ho vykopala z postele, což by nebyl příjemnej asi nikdo). Jendou se mi dusil pes, jednou si natrhl kulky, jednou naše žravá malá psí koule něco vdechla, pak kočka sežrala nějakou chemikálii...pravda, že u té chemikálie, tu kočičku jen zavodnil nějakou kapačkou a poslal nás někam, kde byli lépe vybavení, ale zase tam nám řekli, že jí to zřejmě zachránilo život...jo a taky Maxíkovi zašíval nespočet(3) řezných ran ze střepů z nábřeží...
to je fakt zajímavý. jen jestli tam třeba zrovna nebyl někdo jinek, když jsme tam byli my. byl tam takovej starej šedivě a zmatenej pán.
jako člověk mi vcelku příjemnej snad i byl, už si nepamatuju. ale to ošetření fakt naprd.
Spousta lidí v mém okolí si na veterináře v poslední době hodně stěžuje - že jsou strašně drazí, provádějí zbytečné úkony, nechávají zvířátka v hospitalizaci a účtují potom nehorázné sumy za zákroky, které nejsou kontrolovatelné (rentgeny, injekce), neřeknou dopředu, kolik co bude stát, vyúčtování je potom nepřehledné a nejasné, ale vždycky vyčerpá maximální dohodnutou sumu do koruny. Asi se z toho stal opravdu byznys a z chovu pejsků, kočiček, králíčků atd. luxusní záležitost...
no když jsem se podívala na účet z pohotovosti a zjistila, že za injekce je celková suma jen 35 z tý tisícovky, tak jsem se teda taky šklebila. ale co... umřít bych jí nenechala a tady jí pomohli.
horší to bylo, když jsme párkrát na andělu platili za merlinův zlomenej drápek přes osm stovek a v zatáčce je to otázka pár desetikorun. to už člověk opravdu valí oči :).

chápu, že se veterináři taky musej nějak živit, ale nějak mi to nepřijde hezký, vydělávat takhle na milujících majitelích. je to fakt byznys. příkladem budiž klinika doktora herčíka v horoměřicích. ovšem tam musim říct, že dokud naší zvěř léčil skutečně on a ne nějaký jiný zaměstnanec, tak jsme byli spokojný. je to fakt profík a hodnej člověk. přeju mu to, ale je vidět, jak to sype :(.
Sype to. Někteří veterináři spoléhají na to, že lidé mají ty své mazlíčky rádi a když se jim dá na výběr zaplatit deset tisíc nebo pejska utratit, jdou se třeba zadlužit, ale zaplatí.
no tak vidíte, jak jsme se nakonec všichni shodli na tom, že veterina - tedy obvzlášť ve velkých městech, kde se nepředpokládá výskyt dobytka - ale spíš mazlíčků, je super byznys a VDr. mají místo srdce v 99% kasičku. Škoda...

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz