Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
27. ledna 2007

Zvířecí problémky

Když si člověk pořizuje psa, ani netuší, co ho všechno čeká za problémy. Hlavně za psí zdravotní problémy.
Když Peďka zdárně přežívá špatné srdce, špatné plíce, nádorové změny na nadledvinách i málem udušení, najde se něco jiného, co nám zkrátí dlouhou chvíli.

Pedi má na bříšku už delší dobu soci, čemu já řikm nádor a =M= bradavice. Je to tak jeden a půl cenťáku velký, vypadá to jako několik hladkejch bradavic vedle sebe a je to světle růžový. Teda bylo. Dokud si to hafina někdy začátkem tejdne nezačala žmoulat a oblizovat. Lízala tak úoorně, až to uplně vylízala. Nádor najednou zmizel... Kůže kolem se začala odlupovat a černat.
Ani mě to nějak nevyděsilo. Vyděsila jse mse totiž až včera, kdy jsme se vrátili z nájezdu na ikeu a šli se psy ven. Peďa nosí svetřík a když jsem jí ho na klíně odblíkala, uviděla jsem taky to její "cosi". Z toho bradavicconádoru vzniklo černé kolo tak o průměru 5cm, jehož střed se jaksi vylupuje a kolem je to krvavé a velmi nehezké.
Márjapanno... !

Co dělat? Na naší veterině to nvzala naše doktorka, nýbrž jakási spolupracovnice, která mě odbyla tak stroze už při objednávání Šmudlika na injekci, že jsem dál nepokračovala. Mám na naší doktorku i soukromé číslo. Ale v osm večer, v pátek... nezdálo se mi to vhodné.

No, nakonec jsme jí to zalepili dětskou náplastí s kačenkama, aby si to dál nelízala, a rozhodli se vyčkat rána. Ráno jsme se pak sebrali a šli na veterinu na Arbesáku.
Tamní paní doktorka byla velmi velice milá, nad skrvnou se vůbec neděsila, dala nám dezinfekci a antibiotickou mastičku a hurá.
Mazat dvakrát denně, nechat na vzduchu, na ven lepit, aby se do toho nenedoistal sajrajt a po příchodu z venku dezinfikovat. Hlídat, ať nelízá. Kdyby se nelepšilo, zašít.
Fíha...
Merlin si očkování odbyl rovnou tam. Dostali jsme i prášek proti červíkům a jsme chklapík jako rys!

Peďa má bříško zalepený od pani doktorky a pod náplastí namazáno hojivou mastičkou. Mno... měla by to mít na vzduchu. Ale ta náplast jde hrozně špatně odlepit a už v ordinaci strašně brečela, když jsme jí odlepovali kačenčí náplast. Nechám to bejt, stejně přes den chodíme furt ven a lepit jí to pořád dokola a strhávat... to ne.
Dojdem koupit obvaz a budem jí to na ven a na noc obvazovat.

Spokojeně spinká. Jako ostatně celá rodina:
=M=, Šmudlik a Peďkiska.
Jen já jsem pilná jako včelka a vypisuju si moudra z dějin USA.

Tak to je asi tak všechno, co jsem vám tentokrát chtěla sdělit :).

Komentáře

Upřímně řečeno je tohle přesně ten důvod, proč si nepřipouštím, že bychom si měli domů pořídit pejska nebo cokoliv většího než kanárka třeba. Nemocný děti mi úplně stačí...
jo... taky teď chápu rodiče, proč nechtěli psa. já ho jako malá moc chtěla, ale myslim, že jednou ho svým dětem taky nebudu chtít dovolit. se psem je spousta radosti, i starosti, to k tomu patří. ale jak se stane členem rodiny a miláčkem všech, tak ty odchody jsou pak na piču :(. líp to neumim říct.
a nejde ani tak o tohle... to je jen malá bolístka. ale k tomu stáru se přidává kde co... no je to naprd.

merlinovi už je devět, takže tu taky třeba dlouho nebude, a to se teprv po... jsme na něj strašně fixovaný. neni to o tom, že bysme ho měli radši než Peďu, ale on je prostě jinej. víd kontaktní, komunikativní, často se chodí pomazlit... no bude to hrozný.
Hm, mě zase kočka něco sežrala, bleje po tom uplně šíleně a veteřinář po dvou měsících různých lečeb řekl že tam teda fakt asi něco ma a že ji musí operovat aby ji to vyndal :(
po dvou měsících? :-o
dyť to už se musela vyblít z podoby!
no tak to hodně štěstí...
nechodíš náhodou taky na ten Arbes? máš to za rohem, ne?
no, taky si radsi nic neporizuju... pro me je strasny uz to hledisko zodpovednosti za zvire :(
jane: no ji to moc nevadi, vadi to spis me pac mame sblitej celej byt. Jo, chodim na Arbes, ale po tomhle leceni tam asi chodit prestanu. Kocku uz sem tam na operaci neposlal, dal jsi ji radsi rodicum aby ji vzali k veterinari u nich.
Docela me otravili tim ze az po 2 mesicich a 3500Kc ji konecne udelali rentgen jestli neco nema v brise, kdyz sem tam rovnou prisle s tim ze neco sezrala...
tyjo... ty mě teda vůbec netěšíš. já jsem myslela, že bysme tam se šmudlikem začali chodit. drahý mi to nepřišlo. byli jsem tam už jednou, když peďu bolely zuby a dobrý - symatickej doktor i cena. teď uplně prímová doktorka a za injekci a prášek pro merlina, mastičku a dezinfekci pro peďu 585kč, což mi přijde velmi přiměřené...
hm :/
no uvidíme.
Ale jo, ale když tam chodíš dva měsíce a kupuješ kočce drahou dietu tak se to docela nastřádá...
teda Jane, ty mi to s těma psama snad přivoláváš :-( Můj táta má staletýho psa - křížence, nikdo neví, z čeho vlastně vzniknul, my mu říkáme Irskej vodní pes, protože miluje vodu. A to pako 17 letý teďka spapkalo kostičku...Průšvih jak vrata, 4 dny klystýrů a pokusů o hovínko. Nakonec to skončilo operací, kapačkama, obvazama v úhrnu 20 000,- Kč a irskej vodní i v těch letech přežil. Ale ty nervy /a ty prachy taky - ta kostička stála dovču v Řecku..., ale hlavně, že smraďoch žije... No, každopádně je to další závažíčko do mističky - že psa už Ne.
tyjo... 17let? :-o
no tak to je zasloužilej veterán.
to mě mrzí. jsou to fakt děsný problémy :(. a člověk solí a solí a nenechá psa svýmu osudu, to je jasný. no... to je pěkný.

=M= mě taky děsí, že Pedi nakonec navzdory všemu přežije do dvaceti. ne, že bych jí neměla ráda, ale to snad radši ne. fakt je to každou chvíli něco a strašnej stres.
ale ten náš Irčan kříženej je děsně živej, rvavej, žravej, teď se teda snaží předstírat hluchotu a užívá si to opečovávání...Když ho před 1/4 rokem srazilo auto a on se zvedl a odklusal lehce domů... No ten Pes je nesmrtelnej.:-) A fakt je, že solíš - i když táta vždycky Psovi nadává do debilů neposlušnejch /až tak taťka klesnul :)-, tak jak se něco stane, je jak vyměněnej. Nadávat začne až když je všechno zas OK. No prostě Pes má tuhej kořínek. Ale stres to teda je, to máš pravdu.
nedávno jsem četla o psovi, co se dožil 25 let. tak hodně štěstí :))
Víte , já vás tak trochu nechápu. Poprvé v životě jsme do svého života \"vpustila\" kočku, tedy kotě. Zústalo s námi tři měsíce, z čehož jsme ten poslední věděli, že je nemocné a bude tu pár dní/týdnů. Umřelo, bylo to dost děsné. Ale NIKDY ani na chvilku jsem si neřekla, že to je poslední zvíře v mém životě, protože ta doba, kdy s námi bylo byla skvělá.
Jen pro informaci - teď máme doma kočky TŘI :-))
A myslím, že pokud rodiče svému dítěti žádné zvíře nedovolí, obírají ho o moc hezkou část dětství.
to máš určitě pravdu.
řikám si, že tři měsíce jsou možná málo na to, aby člověk ke zvířeti skutečně pevně přilnul. nebo možná ty odchody líp snášíš a líp se s tim vypořádáš.

nedokážu teď říct, jestli dětem zvíře dovolím - křeček, andulka, rybičky - bez problémů. ale už fakt chápu, proč to naši dovolit nechtěli. a věřim tomu, že mi bude dlouho trvat, než si po pedi a merlinovi pořídim dalšího psa. =M= tvrdil, že Merlina nechtěl. koukala jsem se na něj divně, jak moh říct, že ho nechce. jenže teď když se to s Peďou tak táhne, tak to chápu moc dobře. už ani nevim, kolikrát jsme si mysleli, že je to její poslední hodina. a na silvestra jsem o tom byla teda už totálně přesvědčená. a nezvládám to.
=M=ovi jeho první pes umřel u nohou. to jsou takový zážitky, který hodně změněj uvažování o dalším zvířeti.
To si asi nedovedeš představit, jak ti kotě, které s tebou sdílí postel a bere tě jako svého rodiče, protože bylo vychováno na láhvi, dokáže přirůst k srdci :-)
A jaké to je, starat se o pomalu odcházející kotě, když víš, že prohraješ.
Asi všichni myslíme jinak, pro mě to byla spíš hrozná díra ve světě, když kotě nebylo. Ne, nemám náhradu za Lisu - ta zůstane napořád originál, jsou to jiné kočky, ale nemám v životě ten pocit prázdnoty.
A že to děsně bolí ? Jo, jenže věci \"bez ceny\" jsou bezcenné :-) Dovedeno do ad absurda - člověk by se nesměl zamilovat, ten druhý přece může odejít nebo umřít :-)
ale ty mi tak trochu podsouváš něco, co jsem neřekla a ani si to nemyslím. na jednu stranu připouštíš, že každý asi myslí jinak, na druhou jako bys mě pomalu odsuzovala za to, že řikám, že asi nebudu chtít dalšího psa.
navíc to neříkám. napsala jsem - což je asi to hlavní, co tě popíchlo - že si myslím, že taky nebudu chtít dovolit dětem psa. že si to myslim, neznamená, že to jednou skutečně neudělám. spíš mi šlo o to, že dneska už mnohem líp chápu, proč rodiče byli tolik proti.

a já ti přece nepsala, žes to kotě měla míň ráda. řekla jsem, že MOŽNÁ člověk ke zvířeti za tři měsíce tak nepřilne NEBO že to prostě snášíš líp. trochu mě mrzí, že to vypadá, jako kdybys mě odsuzovala za to, že další zvíře dlouho chtít nebudu. ale je to tak. nejsem proto přece horší. budu se s tim prostě potřebovat vyrovnat a získat čas, abych neměla pocit, že nové zvíře je jen náplast za to staré. no neumim to přesně napsat tak, jak to cítím. vždyť já s tebou souhlasim. ale každý to bere a prožívá jinak.
Tak to mě mrzí - já to tak vůbec nemyslela !
Jen jsem si nedovedla představit, že bych už dokázala žít bez kočky. A to i včetně té bolesti nakonec.
A krom toho - uvidíš, co skutečně uděláš :-))))
Vidíš a ještě mě napadlo : Až budeš na návštěvě u rodičů, dej vědět - můžeš se přijít podívat na naše kočky :-)
nepovídej :)
já jsem tam docela často. tenhle tejden možná pojedem s =M= vybírat do optiky brejle a pak mám další dva tejdny přednášky na gymplu :)
Pozor, abys nedopadla, M., jako naše mamky. Dohromady chovají 11 koček. ;-)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz