Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
12. března 2007

Den pro sebe

Mohlo by se to jmenovat "a pak se spolehněte na chlapa 2", ale tentokrát to nebyla ničí vina. Hovada jsme oba.


"Madlenko, co kdybysme si ještě před snídaní vyšli na velkou procházku?" zeptal se mě =M= v neděli ráno. Vstávali jsme i docela brzo (rozuměj před desátou).
"Zbláznil ses? Mám hlad jako vlk! Půjdem až odpoledne."

Možná jsem moc dominantní v našem vztahu. možná moc často určuju, jak maj věci bejt. Možná se všechno až moc točí kolem mě. Osud mě chtěl vytrestat či co.

Vyšli jsme se psama na nábřeží a poklidně je venčili, dokud mi nezačalo kručet v břiše.
"Ty jo, já ám děsnej hlad. Nepůjdem už domů?"
"Tak jo," řekl =M= a začal hrabat jen tak ze zvyku po kapsách.
Když řekl "tyjo, já mám klíče od maminky," nepřišlo mi to vůbec divný. No co... asi si je zapomněl vyndat z kapsy.
Jenže on si je nezapomněl vyndat z kapsy. On si je do kapsy dal, když jsme odcházeli. A kdyby si je jen dal do kapsy... on si je dal do kapsy místo klíčí od bytu. A víte, co je na tom fatální? Já klíče od bytu nenosim.

"Vem si klíče od bytu, co kdybysme se pohádali!" řiká mi vždycky =M=. Ale já nedbám. My se přece nehádáme.

"A co jako budeme dělat?"
Naštěstí máme jedny klíče u Emila. Snad nebude spát a uslyší zvonek...


Emil nespal. Emil byl na horách.
"Cože? A co teď budeme dělat?" málem jsem se zjevila...
Emil přijede domů až večer.
No kurva...

Jsme na nábřeží se dvěma psama, já nalehko oděná, hladová.

"Půjdeme k mamince," navrhl =M=. =M=ova maminka bydlí v Michli.

Dokonce jsem i měla lítačku. Ale =M= řek, že vlastně nikam nepospícháme a že půjdem procházkou přes Vyšehrad. No ty brďo...
Mapy tvrděj, že je to šest kilometrů, což nezní až tak špatně, ale myslim, že těma obcházečkama přes třicet parků se to trošku natáhlo. Každopádně jsme za necelý dvě hodiny dorazili k =M=amince, která nás uvítala a dokonce i nakrmila. Měla výbornou sekanou a jako dezert pudink s ovocem.
Mňam!
Koneckonců jsme venku byli už i dýl než dvě hodiny. Procházky na Petřín jsou pravidelně tak čtyřhodinové.

Když už jsme začínali usínat u TV, Emil napsal, že by měl být doma do šesti. A tak jsme v pět vyrazili na cestu zpět domů. Mohli jsme jet tramvají. Jenže to by bylo moc rychlé. U maminky už jsme neměli do čeho píchnout a co bysme dělali na Andělu... Čekali na nábřeží?

Kolem sedmé jsme přecházeli železniční most a o pár okamžiků později se na nás zubil Emil s pouštěl nás do bytu.

No ty vogo... To byl den...

Ale co, aspoň jsme nedřepěli u počítačů. Škoda jen, že to byla vlastně nehoda.
"Víš, že by mě docela potěšilo, kdybys řek, žes to udělal schválně? Abysme byli spolu?"
"No dobře, tak jsem to udělal schválně."
Ale neudělal. No nevadí. Ode dneška už si budu brát klíče pokadý!



PS:
=M= odjel odpoledne do Žiliny. Lasagne už jsou v troubě!

Komentáře

mňam, lazáně!
byly výborný!

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz