Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
6. května 2007

Akce pískomil pokračuje

Když =M= přijel v sobotu z výletu, řekla jsem mu o svém objevu. Kupodivu se rozhodl řešit situaci rázně.
"Jdeme koupit klec," řekl, a jak řekl, tak jsme i učinili. Když jsme ale našli klece jen s nevhodnou vzdáleností mezi žbrdlinkama a jediná vhodná byla za 1200, dohodli jsme se, že radši v neděli dopoledne sjedeme do zatáčky pro ideální dvoupatrovou klec po zemřelém potkanovi mého mladšího bratra.
Rozhodnutí se ukázalo jako prozíravé, jelikož v neděli se v zatáčce podávalo vepřové na česneku se špenátem a bramborovým knedlíkem :).

Ještě v sobotu jsme pískáče přestěhovali do improvizovaného terárka — krabice od bot potažená svrchu potravinovou fólií (oboje samozřejmě dostatečně proděravělé), s pilinovou výstelkou, domečkem z krabičky od žárovky, piškotem, jabkem a mrkví. Do spíže jsme hodili vzkaz, že pískomil je u nás a dotyční si ho mohou kdykoli přijít vzít, nebo ho navštívit.

Po návratu ze zatáčky na nás v kaslíku čekal dopis. Dopisní papír vytržený z A4 čtverečkovaného sešitu, obálka z přehnutého listu bílého papíru přelepená na několika místech lepicími štítky.
Pískomila si do spíše schovala sousedovic dcerka. Podle obsahu dopisu se nyní cítí naštvána a dotčena, že jsme jí "vzali svojeho pískomila", což plně chápu. Dala ho tam proto, že se bála, že jí ho rodiče doma nedovolí. Máme ho tam zase vrátit.
Mno... S =M= jsme se divili hlavně tomu, že jí vůbec nedochází, že pískomila, ani jiné zvíře, přecetakhle chovat nemůže. Ale asi jsme jen příliš vzdáleni dětskému uvažování.

=M= navrhoval ihned jít k sousedům zazvonit. To jsem se zdráhala, protože si dokážu představit nemilé překvapení rodičů a následné výslechy..., když k nim přijdou skoro cizí lidi a začnou vykládat, že si jejich dcera schovala zvířátko do spíže u nich na patře...
Nakonec to bude ještě dobrodrůžo. Napsali jsme další spižní vzkaz, že jí pískáče nechceme v žádném případě vzít a nevracet, že může kdykoli přijít. Osobně jí pak vysvětlíme, že není možné zvířátko takhle chovat a že ho u nás může mít v úschově, dokud to doma s rodičema nezkoulí. Obávám se ovšem, že zůstaneme nepochopeni a budeme za ty zlý, a to mě trápí. =M= mě utěšuje tím, že důležitý je, že zvíře už netrpí v zimě, tmě a nevyhovujících podmínkách a že zbytek se nějak dořeší.
Já se obávám, že dítě takhle nemyslí.

No uvidíme... o průběhu akce budu dále informovat!

Komentáře

...a zbytek domu si nenapadne v noci chodi cist vzkazy aby vedel jak akce pokracuje, coz je urcite napinavejsi nez Ordinace :)))

U nas se chovaji zasadne jen plysove mysi :(
no chovat takhle zvire je vazne blbost a to dite to musi pochopit driv nebo pozdeji (pochybuju, ze by bylo vychovnejsi, kdyby mu chcipnul...)
já se jen bojim, abysme nevypadali jako zloději dětských zvířátek. ono je trochu pravda, že já bych si pískáče ráda nechala :D. ale v noci jsem ještě =M=a vyhnala na chodbu, aby hodil do spíže novou verzi vzkazu - že u nás pískomil může zůstat, než si to s rodičema dohodne a zatim si s nim může chodit hrát a krmit ho apod.
na původní vzkaz žádná odezva, na novej je asi ještě brzo, snad až se děvče vrátí ze školy. já se jen bojim, že tohle prostě vzdá, řekne si, že jsme blbý a dotáhne novýho myšouna, kterýho líp schová.

musíme jí nenápadně odchytnout někde na chodbě...
Napráskat slečnu rodičům :-(( A bez milosti.
Proboha proč? Co myslíš, že se stane ? Doma bude binec a dítko si příště své zvířátko líp schová. Ty jsi jako malá neměla své tajnosti, které rodiče nesměli vědět?
Já si myslím, že Jane se zachovala nejlíp, jak mohla - a té malé je třeba pomoci a ne na ni žalovat.
kurnik, komentář jako kráva...
no nic, zestručnim to.

lauře - myslíš?
já nechci, aby dostala vynadáno... i když tak by si snad uvědomila, že takhle ne.

M. - jo, tak nějak se bojim, že by to dopadlo.


mě nejvíc zaráží, že o pořízení toho zvířete fakt nepřemejšlela. já jsem si o všem vždycky načetla všechno možný. ať šlo v první třídě o psa, ve druhý o křečka, ve třetí o rybičky, nebo ve čtvrtý o andulku. pročetla jsem celou městskou knihovnu!

proto mě nejvíc zaráží to, že malá slečna zjevně nenastudovala vůbec nic. jinak by jí nenapadlo, že myš zavře do skříně v přepravce 20x15cm - dva dny bez jídla (minimálně, nevim, jak dlouho tam byl před čtvrtkem), hlavně bez ovoce, zeleniny = bez zdroje vody. a pořídí si ho samotnýho! přitom na všech možnejch webech (ano, už jsem si to všechno nastudovala :D) píšou o tom, že je pískomil společenský zvíře, že sám téměř žít nemůže. člověk mu kamaráda nenahradí a chudák pak trpí poruchama chování.

jedno nám to s =M= dalo. musíme naše děti vchovat tak, aby věděli, že za náma můžou s důvěrou se všim přijít, že nemusej myši chovat někde ve sklepě. že musej bejt zodpovědný, že zvířátko neni věc na hraní, ale živej tvor.
Já jsem rodič :-) - takže ti Jane skládám hlubokou poklonu :-))). Má potomkyně jako malé dítě vždycky děsně škemrala o různá zvířátka, ale nikdy se předem o nich nijak \"nepoučila\". Pokaždé jsem to byla já, kdo vychovávala a vysvětloval. Takže by se možná měli spíš chytit za nos ti rodiče, že nejsou pro tu malou slečnu natolik hodni důvěry, aby to s nimi probrala.
A myslím, že zvíře je pro děti po všech stránkách přínosem - ať už po zdravotní (poslední výzkumy říkají, že alergii mají děti, co žijí ve sterilním prostředí) nebo po sociální (viz nedávný výzkum, kdy děti svého psa nebo kočku označili za svého nejlepšího kamaráda).
Proboha proč? Protože vy jí rodiče suplovat nemůžete. A jak dobře její rodiče znáte, že víte, co přesně udělají? A jak dobře je znáte vy všichni ostatní, co víte přesně, že to s nima kvůli nedůvěře neprobrala? Co když právě ano a postavila si hlavu i přes zákaz rodičů? Upřímně řečeno, já být rodičem, tak vám zrovna nejsem moc vděčná za to, že sice působíte výchovně na moji dceru, ale mě zřejmě považujete za trotla, kterej nemá vědět, co malá vyvádí, aby jí náhodou nemohl vynadat :-(.
Lauro, teď jsi trochu vztahovačná a i celý tvůj komentář vyznívá dost vedle.
co přesně udělaj, to samozřejmě vědět nikdo nemůže. a slovo \"trotl\" a vůbec celá ta poslední věta mi přijdou přehnaný.

tu rodinu znám prakticky jenom z řečí, co jdou po domě. soudit je nechci, ani si podle toho na ně nechci dělat jasnej názor. ale už jenom pro tu šuškandu a jednu osobní zkušenost k nim nechci chodit ťukat na dveře s takovouhle věcí.
musim se naučit psát jasně, stručně a výstižně. no... zatim to budu roztahovat po sto komentářích:

i kdyby to bylo tak, jak nadhazuješ - že si postavila hlavu přes zákaz, tak si nemyslim, že je fajn, jít jí napráskat. a možná právě proto ne. taky si nemyslim, že jde z naší strany o vychovávání, nebo suplování rodičů. ta situace je jenom na tý holce. ona si to bude muset vyřešit sama. jestli myš chce, musí si to doma dohodnout. na tom se nic nemění. jenom kvůli tomu ten tvoreček přece nemusí sedět tejden v zavřený skříni. jediný, co já tomu dítěti chci vysvětlit, je, že jsem mu to zvíře neukradla. dál si může řešit tuhle situaci, vyjednávat s rodičema a co já vim. naopak jít to říct rovnou rodičům podle mě znamená to dítě obrovsky zradit. co my sousedi se do toho máme co montovat? já jenom sakra nechci, aby tam to zvíře pomalu chcípalo.

no a nakonec- nemyslim si, že by doma konkrétně tohle zvíře vůbec projednávala. podle jejího dopisu to tak vůbec nevypadá. naopak. přinesla si ho, a pak začala uvažovat, co s nim vlastně bude dělat, a jak to doma řekne. ale na tom koneckonců ani nezáleží. důležitý je to, jak to dopadá. znovu opakuju, že jí nechci suplovat rodiče. chci jí jen říct, ať si to doma vyjedná, a pak pro myš přijde. na to, aby mohlo dítě přejímat vzory od jinejch, nebo aby se mohlo něčemu přiučit, nemusí bejt snad ten \"jinej\" jenom jeho rodič.
myslim, ze jste to udelali dobre. tim ze byste holcinu napraskali byste ji ani sobe asi moc nepomohli. tohle je i celkem vychovne. navic pokud vite, ze ta rodina neni zrovna idealni, bylo by to treba jen liti oleje do ohne. kolik ty holcine je vubec let? ono treba osmi lety dite si tyhle veci jeste tak moc neuvedomuje. pokud to udelala nejake treba dvanactileta slecna, ta uz by rozum mit mohla.
já nevim, drunko, nakolik jsou nebo nejsou ideální. možná je to jenom můj dojem z jednoho osobního setkání a z pár drbů, takže to nechci rozpatlávat.
kolik tý holce je... no těžko říct. něco mezi osmi a deseti. já jí taky vídám jen na půl oka dvakrát do měsíce. sice je to tu malej dům, ale sousedy skoro neznám :(.
mady, i dojem je nekdy hodne. nez holce delat zbytecne problemy, je lepsi to udelat jak jste to udelali. to jiste neresi, ze to co udelala nebylo spravne a zodpovedne, ale to je zase jina vec. no osmileta holka opravdu jeste nemusi odhadnout uplny konec svych nerozvaznych cinu. shohou okolnosti jednu takovou osmiletou znam a nekdy je to docela zajimavy ;-)
Dovolte mi ještě jeden \"rodičovský\" komentář : Od jistého věku si dítě VŽDYCKY vezme víc ze vzoru, který NENÍ jeho rodič :-)))
Takže Jane gratuluju, myslím, že jsi pro tu holku udělala dost a nejlepším možným způsobem.
bracha se bdue stehovat do prahy, ma hada, had zere i piskomily
mam reseni ;)
kristovy rány...

četla jsem i takovej inzerát \"prodám mláďata pískomilů - na zkrmení ihned, na chov za dva týdny\"

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz