Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
18. června 2007

SS

Modlila jsem se, aby se mi zdálo, jaký si vytáhnu otázky, a zatim to byl Strašnej Sen o tom, kterak se mi narodilo dítě, aniž bych tušila, že jsem těhotná, nemám k němu vztah, neumim a nechci ho kojit a do toho mě pronásledujou dva feťáci, který u mě viděli hrst drobnejch.
Děs, fakt že jo. Celou první půlku snu jsem šla nakupovat do Delvity, abych tomu dítěti něco koupila. Chtěla jsem se jít probírat dětskejma věcma, protože jsem doufala, že mě zachvátí miminkovský nadšení, a místo toho se mi všechny zdály příšerně nevkusný a odmítala jsem to pořídit vlastnímu dítěti. Celou druhou půlku mě pak honily ty individua, kterejm jsem vysvětlovala, že mám doma dvoudenní dítě.
Pravdou je, že v tom snu jezdily tramvaje. Jenže já si za boha nemůžu vzpomenout na čísla!!! Řekla bych 5, 6, 9, 14, 22... ale to už je trochu moc na státnicový otázky, ne? Notabene ot. 22 ani nemáme...

No.
Včera v noci jsem opět propadala zoufalství, bylo mi z toho zle a slzy na okrajíčku. =M= slíbil, že půjde na státnice se mnou. Aspoň nějaká úleva. Chtěla jsem ho o to poprosit, ale neměla jsem odvahu.
TeĎ už vidim, že si ani nestihnu všechno zopakovat, protože nemám zopakováno ještě 13+12 otázek a důkladné zopakování trvá tak hodinu. A to nepočítám aktuality...

Musím si pořád opakovat, že co se dá dělat, už je to jedno, nějak to dopadne. Hlavně žádnej stres, stejně už tim nic nepořešim. Ale moje stavy, kdy si chvíli myslim, že je to totálně v prdeli, a chvíli, že to přece vyjít MUSÍ, se střídaj s takovou rychlostí, že si připadám zralá pro blázinec.

Řikám si — no co, co se může stát horšího, než že půjdu v září znova? A pak to začne hlodat — co když to neudělám ani v září? Učila jsem se dost, zvládnu se učit do září ještě víc? Navíc od července začíná práce...
A hlavně — co těch spousta lidí, co si pořád myslej, že "ty to přece zvládneš, jsi šikovná holka"? A co ty, co si naopak myslej, že jsem totální hovado a já jim to teď jenom potvrdim?

Ser na lidi, ozývá se ve mně pokaždý.
Ale já nechci bejt TA, co to nezvládla. Příští rok se budou studenti utěšovat — "hele, buď v klidu, loni to nezvládnul jenom jeden člověk" a ten jeden mám bejt já?
Andělíčku, můj strážníčku... kua! Zařiďte to tam nahoře nějak, aby se mě ta komise komisovatá ptala jen na to, co vim!!!!!

Komentáře

Je mi tě strašně líto, protože já prožívám na chlup to samý...ale zase na druhou stranu, jsem ráda, že nehysterčím sama:)))
Držím palce!
ty to přece zvládneš, jsi šikovná holka ;)
Jeeee, mne se dneska zdalo, ze jsem pri zpravach (jako pri on-air interpretaci tech zprav) mela tzv. recovou auru... Obcas se mi to stava, je to takovej zachvat pred bolenim hlavy pri migrene, pletou se mi slova, nemuzu si vzpomenout na jejich vyznam a nedokazu ani cist... trva to par minut, ale je to peklo... no a tak jdu (v tom snu) na ty zpravy a najednou to prijde... a jak me dusili! asi tri minuty jsem tam placala jako opila, editor me soucitne hladil po vlasech, misto aby to vypnul! ... bylo to hrozny a mozna i dost symbolicky k tem statnicim!
lidi, vy mě ale strašně děsíte :)
jinak jane, držím všechno co mám, aby ti to dobře dopadlo, a dej co nejdřív vědět ;)
Držim palce na státnice. A pak snad abys už byla těhotná, když ti to tak leží v hlavě :o)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz