Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
20. června 2007

Jak jsem dělala státnice

Varování: příspěvek obsahuje nabobtnalé ego!
Upozornění:
Tenhle příspěvek píšu hlavně kvůli sobě. Abyc si zapsala všechno, co si pamatuju. Neni vaše povinnost ho číst, je dlouhej jak lhota. Byla jsem při těch zkouškách fakt dobrá a chci si tu ten pocit pocit z toho uchovat. Proto to píšu tak, jak to píšu. Vim, že nejsem žádná hvězda. Ale dneska jsem chvíli ten pocit měla.






Na úvod nutno říct, že štěstí, muška jenom zlatá, se ráno proměnilo v megaturbohmyz, draplo si mi na záda a drželo se jako klíště až do konce.



Včery v noci jsem ještě do jedný projížděla otázky, pak jsem si pročetla aktuality a nakonec jsem si nechala Vývoj v sovětském bloku v letech 1959-1989 — nejobávanější otázku, kterou jsem za žádnou cenu nechtěla nechávat na konec... a Pád komunismu a vývoj v mezinárodních vztazích v 90. letech, kterou jsem prostě dřív projít nestihla. Neměla jsem jí zpracovanou a události v 90. letech pro mě jsou taková změť, že jsem se do toho prostě pustit nezvládla.
Zatímco jsem usínala nad vývojem v Maďarsku po intervenci 1956, =M= mi na internetu vyhledával informace k hlavním událostem 90. let. Ty už jsem si jenom pročetla, nahlas jsem shrnula, o co hlavně šlo a zaklapla jsem všechno s tim, že víc už udělat nezvládnu. Bylo něco po jedné hodině a já jsem šla spát.

Zoufale jsem se snažila na nic nemyslet, protože bylo mým zvykem si před spaním v hlavě projíždět, co jsem se za ten den naučila. Často jsem zjistila, že i toho v hlavě moc nezůstalo, a to jsem nechtěla dopustit, aby se mi to stalo právě včera. Taky jsem tak nějak prostě věřila tomu, že teď to v tý hlavě všechno je, a pokud v tom nebudu moc hrabat, tak se to hezky do rána uloží všechno na svoje místo.

Od čtyř jsem se jen převalovala. Bojovala jsem s pocitem, že musím vstát a jít si ještě něco pročítat. Opakovala jsem si, že o už nemá smysl. Udělala jsem, co jsem mohla, a teĎ už je to v rukou osudu.
Před osmou jsem se šla osprchovat, umýt si vlasy, vyfénovat, odchlupit se a namalovat.
No a pak jsem ještě sedla k počítači a projížděla aktuální dění a snažila se projít ještě loňský aktuality, ve kterejch jsem si nebyla vůbec jistá.

=M= vzal psy a když se vrátili, bylo najednou čtvrt na deset a čas vyrazit. Nervózní jsem byla. Ale pořád jsem si opakovala, že teď už je to jedno, teď už s tím nic neudělám. Cestou jsem ještě =M=ovi předestírala plán, jak když si vytáhnu něco, o čem nebudu tušit, odsedím si svých 45min na potítku, a pak to prostě narovinu řeknu.
"Já se moc omlouvám, ale já vám k téhle otázce skutečně neumím nic říct. Radši přijdu v září."

Nějak jsem dojela do Jinonic metrem, nějak jsem došla až k učebně 2081. Díky strašně moc =M=ovi, že šel se mnou. I když jsem s ním celou dobu skoro nepromluvila slovo a on tam chudák skoro dvě hodiny čekal, až budu hotová (ani neměl nic na čtení, fakt nevim, jak to zvlád), bylo pro mě strašnou oporou, že jsem věděla, že tam je.

Když z učebny vyšla hezká sympatická blondýnka, usmívala jsem se na ní a už se chtěla ptát "tak jaký to je? jsou v pohodě?" zamířila na záchod a mně došlo, že studentka to nebude. Byla to slečna z komise :D.
Pak vyšel předseda.
"co tu tak sedíte jako oukropeček? Jdete k nám?"
"Nó, já jsem ta vaše poslední..."
"Klidně si pojďte sednout dovnitř..." usmál se na mě.
"Já radši zůstanu tady, díky." sklopila jsem oči ke specializačním otázkám, které jsem navzdory svým přesvědčením (a samozřejmě zbytečně) začala pročítat.

Než jsem stihla projít poslední, zavolali mě dovnitř. Pohled na =M=a a vzhůru. Hlavně si nepřipouštět pochybnosti. Dokud si nevytáhnu otázky, není nic rozhodnuto!

Otázky mi dal vytáhnout sympatický duch Karel Svoboda. Specializace:
15. Česko-německé a česko-rakouské vztahy v minulosti i současnosti
Super! Uvidíme, jestli to dám, ale Rakousko-Uhersko do roku 1918 by bylo každopádně horší.
Všeobecné:
14. Poválečné uspořádání a německá otázka

:-oooo
Wow! Není možná! To snad není pravda! Hurá!!!
Svoboda se troch zmátl. "Ehm... vybrali jsem opravdu všeobecnou? Jsou to moderní ějiny?"
"Jsou." ujistila jsem ho. "Nějak se to sešlo, že?" usmála jsem se.
Podle jeho slov už bylo dost Německa a co prý řikám na téma k poslední části zkoušky Rusko-americké vztahy.
Radary! blesklo mi hlavou a asi jsem se začala usmívat jako idiot. V tu chvíli mi totiž došlo, že hodnoty pravděpodobnosti zvládnutí zkoušky, začínají nabývat kladných hodnot (rozuměj 3+).


Zádrhel přišel poměrně záhy. Vzhledem k tomu, že jsem celou dobu přípravy na zkoušky byla v časové tísni, všeobecný okruh č. 14 jsem si prostě neprošla, protože jsem si myslela, že ho jednoduše znám. Psala jsem přeci bakalářku, kvůli který jsem Postupimskou dohodu několikrát četla česky i anglicky, jednou dokonce německy. Já přece vím, o čem ten dokument je!
A tak jsem tam seděla a zjišťovala, že nejenže nevim, jak postupimská dohoda upravuje vztahy s ostatními státy, ale že si dokonce nejsem schopná vybavit ani detaily např. ohledně reparací Německa, který jsou nejen podstatný, ael dokonce s nima operuju v bakuli. Ano... každý ze svý zóny, 15% ze západu do svazu výměnou za zem. produkty, jo jo jo... ale sakra co dál? V práci toho mám mnohem víc...
Najednou na mě padla panika, že na tomhle mě dostanou. To, co by jinýmu v pohodě stačilo na bezproblémovou odpověď, bude u mě málo, protože já o tom psala práci a oni budou chtít vědět víc. Nakonec zjistěj, že už ani pořádně nevim, co jsem před měsícem dostala.

Mezinárodní vztahy jsem v pohodě dala, USA/RUS taky, to jsem si napsala jenom pár poznámek na okraj papíru, protože o těch radarech vim skutečně skoro všechno včetně konkrétních rozhodnutí příslušného podvýboru senátu. Trochu mě zamrazilo při pomyšlení, že bych chtěli znát třeba Putinovu politiku vůči USA, ale snažila jsem si to nepřipouštět.

Slečna přede mnou byla dozkoušena a přišel moment, kterej teda nechápu. Poslali nás obě za dveře, aby se mohli poradit o známkách. Tam je někdy i dost dalších studentů, kterých se můžete zeptat na to, co sami netušíte.
Jo. Zeptala jsem se. No a co.
Co mám sakra říct o vztazích USA a Ruska kromě radarů?
Radary! odpověděli všichni sborově.
No jo... ale kromě radarů!
Po chvilce zamyšlení jedna slečna navrhla Kosovo.
Jo! Ahtisaariho plán! Můj oblíbený! Díky. Dál už nikdo nic nevěděl, a tak jsem se zeptala, co Postupimská dohoda a jiné státy než Německo. Víte o tom něco?
Polská otázka. — Mám, to přece souvisí s Německem.
Rakousko rozdělený do zón. — Vim, tam je to přece analogickej problém. Dokonce jsem měla poznamenán i mírný sovětsko-spojenecký střet v roce 45 a roli Karla Rennera.
Co dál?
Nic... nevěděli.
Achjo...

Já se ti podívám do papírů, já to tady mám, navrhovala jedna slečna iniciativně a šahala do tašky.
TO radši ne, zarazila jsem jí. Co když někdo vyjde a uvidí to... to si nelajsnu. Nějak to tam prostě dám.


Slečna předemnou to dala za 3, 2, 2, 1. Šťastná to žena... má to za sebou. Kéž by se mi to taky povedlo...
A šla jsem na to. První — obhajoba. Začíná stručnou prezentací práce. Proč tohle téma, proč tohle členění, co vývody...
Tohle jsem si nepřipravila. Ale věřila jsem si. Proč tohle téma?
=M= mi pak řek, že jsem šplhoun šplhounská. Ale já řekla pravdu! A i kdyby... kdo by mi moh vyčítat snahu zachránit si kůži v takovouhle chvíli.
"Musím říct, že jedním z impulsů pro mě byly i přednášky tady pana Mlsny, které mě upozornily i na významnou roli hospodářství v německých dějinách." Jo... skutečně jsem mluvila takhle. Jako akademická kniha. Nevim, kde se to ve mně vzalo.
Mlsna, považovaný předchozími státnicovači za "tu rejpavou lišku ryšavou" kýval hlavou a usmíval se na mě.
Pamatuje si mě! Aby ne... chodila jsem k němu dvakrát. Když si mě z loňska pamatoval, řekla jsem na rovinu, že mě jeho přednášky tak bavily, že jsem se rozhodal chodit ještě jednou. A teď sklízím plody... :).
Zatímco do slečny přede mnou neskutečně ryl, musím říct, že mně se celou dobu vyptával v rámci mezí. Nic, co by mi přišlo nějak extra záludný. Pohoda.

Po představení práce přišly na řadu první otázky. Věděla jsem. Hurá! Dokonce jsem to byla i schpná rozumně rozvést. Jenom — a zabte mě za to... jsem netušila, jaký odvětví něm. průmyslu je dneska zásadní. Slečna Tomalová z komise na mě dělala oči a naznačovala, jestli se ubírám správným směrem nebo ne. Ne. Třetí odpověď a furt vedle. Mlsna se pobaveně usmíval.
"No tak... zamyslete se přece..."
Slečna Tomalová se zaklonila, aby na ní zbytek komise neviděla a naznačila, že drží volant v ruce.
Panebože!!! Jsem to ale... Ovládla jsem se, abych se neplácla do čela a naprosto uvědoměle jsem ze sebe vypustila:
"Automobilový průmysl."
"No tak vidíte, že to víte," pokýval hlavou Mlsna a Tomalová naznačila prstem jedničku.
Zlatá to žena...
Co výtky konzultanta a oponenta? Zepta se předseda komise, který si začal zaujatě listovat mojí prací po té, co jsem řekla o využívání primárních pramenů univerzity Wisconsin-Madison.
"Mohl bych se taky podívat?" zeptal se duch Svoboda, když jsem zasvěceně vyprávěla o praktických problémech, se kterými se okupační správa potýkala a co jsem zmínila svoji korunní tezi, kterou jsem nedokázala propašovat do závěru.
A tak si listovali a koukali a pak jsem si popovídali o wisconsinské univerzitě, kterou jsem s Caldou svorně pochválili.

Tak dál — moderní dějiny.
"Tak co máte za téma?" zeptal se Calda.
"No," zasmála jsem se, "Poválečné uspořádání a německou otázku."
"a komise se smála taky. Myslela jsem, že proto, že o tom se tu valstně celou dobu bavíme, ale prej proto, že se na tohle téma už dneska s někým dostali a že to teda už slyšeli.
Aha.
No to nevadí, tak začněte.
Tak já začnu třeba s tou německou otázkou. Nechtěla jsem začít s tou postupimí, se kterou jsem si nebyla úplně jistá. Chtěla jsem co nejdýl působit, že jsem fakt naučená.
Opět mě zachránila Tomalová, i kydž tentokrát ne cíleně.
"Já bych tedy navrhovala otázku zúžit..."
Nejdřív jsem koukala jak na zjevení. Zúžit až po přípravě? Sakra!!!
"Co vztáhnonut tu německou otázku směrem k evropské integraci?"
Ostatní souhlasili a já věděla, že tohle dám s přehledem.
Pokrčila jsem rameny, odsunula připravené poznámky, opřela se v židli, dokonce jsem se chvíli i točila (byla otáčecí) a spustila.
Jak jistě víte, měla jsem v únoru sérii přednášek na zatáčkovském gymplu. Právě o evropské integraci. A předtím jsem četla skvělé Skryté dějiny evropské integrace, kde se všemi fakty operují právě ve vztahu k Německu.
Mluvila jsem a mluvila a mluvila, oni jen kývali, někdy dokonce uznale. Viděla jsem, jak Mlsna čeká, jestli uvedu správné argumenty a já se vždycky trefila. Jen hluboce kýval a krčil roztomile bradu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je mám tak trochu v kapse. myslí si, že jsem ta uvědomělá studentka, která studuje se zápalem. ta, jakou mají profesoři často rádi, protože je pro ně diskuzním partnerem. Od té chvíle jsem si tu zkoušku užívala.
"A co jiná oblast, která byla z hlediska uhlí důležitá?"
"Myslíte Sársko?" A popsala jsem všechno, co mi bylo líto, že jsem už nezvládla nacpat do bakule. S přehledem.
"A co jiné integrační proudy, kterých se SRN účastnila?"
"Myslíte ty formy integrace ležící mimo hlavní proud, který směřoval ke vzniku EU?"
Jasně. NATO, koordinovaný vstup s NDR do OSN. Letopočty? No problem.
Jízda!

Tak jdem na aktuality. Rovnou jsem jim řekla, o čem hodlám mluvit.
"Vzhledem k tomu, že poslední dobou hýbou vztahy mezi Amerikou a Ruskem hlavně dva problémy, chtěla bych se věnovat jim. Jde o radarovou a protiraketovou základnu v Evropě a o problém Kosova."
"Jistě, jsou to koneckonců aktuality, že..." kýval hlavou duch Svoboda a koukal jestli ostatní mají námitky.
Bez námitek.

Takže radary. Juchů!!! Při popisování senátního podvýboru jsem koukala na Caldu, který jen koukal. Určitě to věděl taky, o tom nepochybuju. Ale určitě jsem na něj udělala dojem, že to vím taky.
Pak detaily Ahtisaariho plánu o Kosovu, podmínky Ruska, aby plán nevetovalo, pak zpátky k radarům.
Jaký je váš názor na tu situaci mezi USA a Ruskem?
Řekla jsem pravdu. Že kauzu podrobně sleduju ˇže jsem to vysledovala za jeden večer, kdy jsem u toho seděla do pěti do rána, jsem samozřejmě zamlčela, a že tomu vlastně nerozumim. Že kancléř Schwarzenberg minulý týden prohlásil to a to, ale že já nevím, jestli se k tomu dá stavět takovým způsobem. Že nevím, proč, pokud je cíl základen takový, jak USA deklarují, Státy nepozvou Rusko ke spolupráci. Calda se Svobodou pokývali hlavami a začali spolu diskutovat, já přikyvovala a řikala slova jako "ano", "přesně tak", "nad tím jem také uvažovala". A bylo.
Dál nikdo nic neměl.
Odešla jsem a kajícně se koukala na =M=a.
"Tak co?"
"Mně je to hrozně blbý, ale já myslim, že budu mít samý jedničky..."
Ani nevim, co n to řek, protože už mě volali zpátky a oznámili mi to, co jsem tušila.

Panebože... já to dokázala! Já to skutečně mám za sebou! Hurááááá!

"Dál jdete zřejmě na NRS, že?" zeptal se Calda.
"Ne. Já dál nejdu nikam. Chci si dát rok času, a pak nejspíš na mediální studia, teda vlastně na žurnalistiku. Nebo, když doženu němčinu, tak na NRS".
"Žurnalistika?" vykřikl Calda
"To byste ale udělala chybu! Pojďte k nám! Zrovna včera jsem četl ekonomist. Shánějí nové redaktory a výslovně píšou, že studenty žurnalistiky neberou. Mají zájem o odborníky na politologii, mezinárodní vztahy, historiky..."
Pak mi chvíli nastiňoval výhody studia na našem ústavě a líčil to jako ráj, až jsem mu skoro uvěřila. Po chvíli se k němu přidal i Mlsna, že by mě prý na NRS rád viděl.
Fíha :-o.
Řekla jsem jim teda, že roli hraje i obtížnost. Že nevím, jestli chci znovu procházet martýriem u nás, že si myslim ,že na žurně to bude mnohem víc v pohodě.
"To nejspíš bude víc v pohodě. Ale jen jestli vám to bude stačit..." podotkl Calda.

Tak o to strach nemám. Jsem strašně ráda, že jsem na ně takhle zapůsobila. Ale ve skutečnosti to tak není. Nejsem superstudent. Jen jsem měla megasupernejvětší štěstí na celým světě a povedlo se mi ohromit jednu komisi. To je celý. Jednou to štěstí mít přestanu.
Ale teď se to povedlo!!!
Byla to superjízda.
Vaše bc. Jane :D

To be continued...

Komentáře

pěkná krasojízda, a pěkně se to četlo.
taková jako ve filmech vítězná sekvence :e)
jsi fakt doooost dobra (a ted nemyslim jako sikovna (jen doufam, ze budu zitra... ehm, dnes... taky takova luckerka) ... ale zes to jako hodne hezky napsala... tak kasli na ty povysenecky kecy a pojd k nam na zurnalistiku!:o) sice te to moc asi uz nenauci, ale atmoska a lidi... k nezaplaceni!
to nejsou povýšenecký kecy erie... to jeprostě obyčejnej despekt :). vždyť já tam docela chci.
úcta oběma, že jste to dokázali přečíst :)))))

erie, zlom vaz! já tam jdu dneska držet palce bibi, třeba se někde uvidíme :).
a teda první věc, co musim uznat ohledně žurnalistiky - obhajoba u vás je daleko větší maso, než u nás. aspoň podle toho, jak šíleně vypadaj ty posudky a /otázky, ke kterým se diplomant během obhajoby musí vyjádřit/!
nemela by sis davat male cile! ;)
Quanti, ale já už dávno nejsem ambiciózní. chci mít svůj klid.
gratuluju! :)

jinak si delej, co chces ty, to je uplne nejhorsi, kdyz te nekdo zacne premlouvat a ty nad tim zacnes uvazovat...
Parádní, to musí bejt eufórie! Jo, mluví ze mě závist... ;)
Gratuluji ke štěstí :-)

PS: \"Shánějí nové redaktory a výslovně píšou, že studenty žurnalistiky neberou. Mají zájem o odborníky na politologii, mezinárodní vztahy, historiky...\"
Tak tato věta mě velmi potěšila a na žurnu se asi vykašlu :-)

Navrhuji Komisi svazat tuto stat a pripojit jako prilohu k bakalarske praci... :P

Uz se tesim na tu tocici se zidli... (Pristi tyden J 2081 :P )

Snad se po tom vsem \"utrpeni\" furt toci - taky se rad tocim :P
díky díky díky
a nezáviďte. doufejte! fakt to neni v nejmenším moje zásluha. všechno je jen souhra náhod a štěstí (jakkoli vím, že to zní divně, když mám na kontě čtyři jedničky. ale fakt!!!! jsem toho spoustu neuměla).

ailyn - ale to já řikám přeci pořád. a je to skutečně tak. Calda včera řikal, že psát může každej, ale ne každej má o čem. když chceš bejt novinářkou toho zpravodajskýho typu, tak to na žurně skoro nemá smysl. fakt. ale samozřejmě to jde i jinak - navzdory rpoudům. když se budeš o určitou problematiku zajímat sama od sebe a prostě začneš publikovat a vybuduješ si jméno.
je to ta těžší cesta, ale jde to taky. takže... vždycky je všechno nakonec na tobě.

BR - tak snad je to šťastná učebna :). že bych se na tebe přišla podívat...? :D

a pokaždý, když píšu o někom ze školy, tak si řikám . co když si to přečte... přístupů z jinonic mám víc než dost. a vzhledem k tomu CO píšu, si každej jednoduše dosdí jedna a jedna... ale to už je holt riziko podnikání :)
to ja chci taky, ale zaroven nechci zakrnet :) to je vzdycky jenom o ty hranici :)
mít svůj klid se s nezakrněním docela nevylučuje, ne? :)
já mám náhodou sebezdokonalovací plány!
kurzy němčiny a kurzy réoriky jsou dva první hlavní. ale určitě ne poslední.
dneska jsem četla nějakej časáka a možná to doplním o pár návštěv logopedie, abych se konečně zbavia špatnejch sykavek, ačkoli o to se naši snažili řadu měsíců už když jsem byla na školce, a pak znova na záladce a prd :).
ne, urcite nevylucuje, ta skola je samozrejme jenom jedna moznost, ja uz bych se kazdopadne nikam flakat nesla, na druhou stranu chapu, ze ta zurnalistika je predevsim o kontaktech, ale na to by mozna stacilo prosmejdit jim katedru a nekdy se k nim pridat, az pujdou do hospody ;)))
mně o kontakty vůbec nejde. já jsem beztak asociální typ, co se neumí družit. moje kontakty z IMS by se daly spočitat na prstech obou rukou.
kazdej se umi druzit :) ja treba z bohemistiky taky zadny kontakty nemam a tady je to o necem jinym :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz