Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
4. září 2007

Tak kde jsou sakra ty poklony a lichotky?

Když to člověk nejvíc potřebuje, tak kde nic tu nic.


Musím vám říct o svojí nejvíc nejhorší vlastnosti. Horší než závist, horší než sobeckost, horší než nenažranost a tou je topení se ve vlastní lítosti. A pak mám ještě jednu, která je možná ještě horší uvědomování si vlastní beznadějnosti a vlnovité upadání do ní hloub a hloub. To se projevuje právě teď. Jak se mi to stalo?

Řeknu vám, šlo to ráz na ráz a, jak to bejvá, přispolo k tomu jedno s druhým. Čím dám le od státnic, tím víc mě přechází nadšení z mojí nové práce i odhodlání stát se redaktorkou čehokoli kdekoli a vydat se do vln žurnalistiky. Rozhodla jsem se, že zkusím podniknout něco se svým těžce vydobytým vzděláním a zapluju někam do státní správy nebo tak něčeho.

Stačil ale jediný den hledání volných pozic a je ze mě hromádka nervů. Ne, že bych nenašla nic, kam bych se hodila. Pár by se toho našlo. Ale při pročítání náplně práce jsem se zhrozila a mám pocit, že tohle asi dělat nechci. Nakonec jsem odpověděla aspoň na jeden inzerát, protože =M= řikal, že to zní děsně důležitě. A to fakt zní. Kdybych vám řekla, co to je za pozici, tak budeete mít pocit, že jsem druhej nejdůležiztější člověk v republice a že děllám něco děsně záslužnýho a možná i tajnýho.
No dobře, tak ne druhej, možná ani třetí, ale rozhodně dost důležitej.

Představila jsem si zástupy úředníků v elegantních (čti nudných) oblečcích s kufříkama a kabelama v ruce, sebe, jak sedím za stolem plným lejster a celý dny spisuju děsně důležitý zprávy a analýzy a kdesi cosi. Udělo se mi z toho fakt nevolno. Vedle toho jsem si představila rozjuchaný život redaktorky lifestylového magazínu nebo členky malé redakce seriózního zpravodaje a bylo mi ještě hůř.

Problém je v tom, že mám strach, že jak půjdu někam do redakce, můj život nabere zcela jiný směr a přestoupit na tu správnou (státosprávní) kolej už nebude tak jednoduché, zda-li vůbec možné. Ale vrhnout se po hlavě mezi referenty a úředníky všemožných ministerstev a státních fondů a státních správ a dalších podivných institucí je děsně závažná záležitost, zodpovědná a navíc to asi přeci jenom není to, co bych úplně chtěla.

Říkám si, že někde určitě musí existovat pozice přesně pro mě, akorát o ní ani nevím, že existuje. Musím hledat. Ale to včerejší hledání mě ve spojením s nechutným počasím tak vyčerpalo, že ani večerní návštěva oblíbeného Lemonu nebyla dostatečnou vzpruhou.

Řekla jsem si, že to teď nechám zase chvíli odležet. Práci hledat nemusím. Jen mám prostě takovej pocit, že teď mrhám časem. Že to, co dělám, není "pořádná práce". Eh...


No a navíc se mi do toho opět zdálo, že mám dítě. Byla to krásná holčička. Dováděla jsem s ní ráno v posteli a ona se na mě zubila bezzubými dásněmi /bylo to samozřejmě miminko). Ale pak jsem si najednou uvědomila, že jí budu mít až navěky. Že jí nemůžu zítra ani nikdy jindy vrátit. Spadly mi koutky a pomyslela jsem si, že jsem si to s tím dítětem přecijenom měla ještě chvíli rozmyslet.

A do toho jsme ještě byli v neděli na grilovačce u mejch známejch a zjistial jsem, že všichni jezděj po Albánii, Bruselu a vůbec žijou nadmíru vzrušující život, jen já jsem záprdek z pražskejch kaváren.




A to je asi tak všechno. Venku zase svítí sluníčko, tak snad bude brzy lépe :).

Komentáře

hehehe, tak to ja to mam uplne opacne... koukam na pracovni prilezitosti a vsechny mi prijdou uplne uzasny... a rikam si, jak by to bylo super zrovna tohle a tamhleto a tamto delat a nejradsi bych se nejak rozdelila! ...
prosím, prosím, smutně koukám - můžeš mi vysvětlit, jak jsi došla k přesvědčení, že jediné správné zaměstnání je v lůně státní správy? nota bene té české?!? to by mne skutečně zajímalo ... :-o
tohle jsem napsala? psala jsem, že v poslední době sílí moje přesvědčení, že bych se měla věnovat svému oboru. a nemůžu si pomoct, lae mám pocit, že nejsprávnější cesta, jak se mu věnovat, je jít do státní správy.

ano, je tu ještě možnost jít do soukromé sféry, ale tam jsem zatím nedospěla. koukala jsem hlavně na možnosti, o kterých jsem psala výše.

a pro mě není otázka práce v SS otázkou peněz. to vím, že to je job za pár šupů.
mně nešlo ani tak o ty peníze. spíš o to, že tím že teď hodně se státní správou pracuju, nějak si ji nedokážu identifikovat s pocitem pracovního naplnění nebo něčím byť i vzdáleně podobným ... :-o
no a to jsem právě objevila, když jsem pročítala ty inzeráty. pochopila jsem, že by mě to nejspíš nebavilo. pro pozice, který by mě bavily, ale nemám ještě kvalifikaci. abych jí získala, musím nejdřív projít něčim, co mě bavit nebude. otázkou je, jestli se mi to teda vůbec chce dělat. proto jsem včera prožila takový rozčarování.
Vítej u rozčarovaných! Ale aspoň jsi akční, vidíš. Já se občas zkouším přesvědčovat, že opravdu nejsem až tak tupá a neschopná, jak se zdám. Ale moc tomu přemlouvání nedám, a jak to pak dopadá.
Taky se mi jednou zdálo, že mám holčičku. Celá po tatínkovi. I s bradkou a knírem :-D.
Holka, prave jsi prisla na to proc tolik lidi studuje tak dlouho i kdyz je ta skola zas tak moc nebavi... Studujou prave proto, aby to rozhodovani co delat v realnem zivote mohli na chvili oddalit. Vsichni doufaj, ze to co jim neni jasne ted jim za par let jasne bude. Co delat a kde... Mozna uvazovat o nejake lehci vysoke, kde si zvysis kvalifikaci, neudres se, pritom si uzijes stale prazdnin a nacerpas zajimave zkusenosti neni az tak spatny napad...
mno, rozhodla jsem se, že půjdu někam do redakce. život v SS nebo v diplomacii nebo tak někde nebude pro mě.

teda jane, ja vim, ze pisu pozde (ale byla jsem pryc a pak jsem se ucila), ale mam podobny dilema... mam se vrhnout do IT, dal se v nem vzdelavat a snazit... nebo mam zustat v necem blizsim oboru, nekde, kde nepochybuju o tom, ze je to blizke memu zamereni, ale kde mi to po case mozna bude pripadat zbytecne a neplodne a tak vubec (konkretne nejaka redakce nebo nejaka reklamka) a hlavne kam se spatne hledaji nejaka mista a byla bych (zase) odkazana, aspon pro zacatek, na otcovy znamosti? stoji mi to za to? a hlavne, v kterem oboru mam vetsi nadeji uspet a nekam se dostat? priserny...
je to příšerný. tím spíš, že já v sobě někde tu touhu uspět mám. ale nemám na to vytrvalost, odhodlanost a v neposlední řadě ani povahu. že já nešla na peďák...
zejo. U me je ted fakt nejhorsi, ze nevim, do ceho se nejlip vrhnout, v cem bych byla dobra. Jinak bych si za tim sla. Ale nevim. To je nejhorsi. Budu si to muset nejak vyzkouset (a doufat, ze to idealni misto skutecne nekde existuje)...

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz