Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
2. října 2007

Z práce

Dneska jsem se ve smlouvě zavázala, že budu pracovní dobu využívat pro plnění pracovních úkolů. A teď píšu na blog. Inu co... dneska tu plánuju zůstat déle a dokončit přípravu na rozdělané reportáže, které, doufám, dopíšu během zítřka. A navíc, když už nevím kudy kam a nenapadá mě nic kreativního, tak přeci potřebuju nějakej relax, abych dobila aspoň trošku baterky. Poctivě se teda připravuju na plnění pracovních úkolů.

A teď do toho...
Chtěla jsem nejdřív napsat dojmy z prvního sobotního dopoledne stráveného němčinou, ale zážitky z dneška to zcela přebily. Byla jsem totiž hned na dvou výjezdech s fotografem. Týjo! Když mi včera šéfka řekla, že hned musím zavolat akmsi a hned zařídit tamto a nejlépe ještě hned někam vyrazit, zatmělo se i před očima. Já a telefonovat? Mluvit s lidma? To nedopadne dobře...
Jenže co jsem měla dělat. Říct jí, že se bojim telefonovat? To bylo ještě trapnější, než zvednout sluchátko a konat. A tak jsem radši konala.
Smluvila jsem schůzky a dneska ráno jsem vstala s podivnými pocity v celém břiše. Zkrátka jsem byla nervní jak sáňky v létě a bála jsem se, co mě čeká.

Mám za sebou pokec (rozhovor tomu říct nejde) s šéfkou malé, ale úspěšné firmy a jednoho tiskového mluvčího.
Fíha!
A víte co? Byla to totální paráda! Kecala jsem s fotografem, mluvila s těma lidma... Nejdřív jsem se držela připravených otázek. S tiskovým mluvčím už jsem ale byla úplně uvolněná, zapředla jsem s ním příjemný pohovor a na konci mi s úsměvem tisknul ruku a věnoval mi jakousi knihu v hodnotě 100kč zdarma!
Asi se mi to tu bude líbit.

Napsala jsem svůj první článek, editorka snad bylaa vcelku spokojená. Doporučila mi překopat konec, ale zvládla jsem to během pár minut. Doufám, že příště to půjde ještě lépěji a radostněji. Chce ve všem vidět emoce. No, holt se učim, ještě ten jejich styl úplně neznám, ale to se poddá.

Pro deníček, zaměstnaná žena, Praha.

Komentáře

Já to říkám pořád - na fobii z telefonování je nejlepší nechat se zaměstnat v tisku :) Za rok už ti nepřijde divné volat kamkoliv i s tím nejdebilnějším dotazem :)
Gratuluju. Jsem ráda, že se ti v práci líbí. S telefonováním máme asi podobné problémy, radši než bych někam volala, tak jedu přes půlku města, abych to vyřídila osobně,ale od té doby co dělám ve firmě majíc pobočky po celé republice, mi nic jiného nezbývá. Takže telefonování zdar. A ničeho se neboj, všichni nějak začínají a ty, podle těch pár písmenek, jsi začala víc než dobře. Jen tak dál ;o)
moc gratuluju - mam stejny strach z telefonovani i z jednani s lidma, proto se do novinariny bojim ;)
tak tak, taky jsem se fobie z telefonování zbavila až v práci... :) a i na veřejnosti vystupuju mnohem sebevědomějc a míň nervozní než dřív :)
Na občasné malé dárky si zvykneš rychle, jen pozor, až budeš jednou potřebovat někoho z těch darujících kritizovat... Telefonování se brzy stane rutinou, ale nástrahy tohohle povolání doceníš až časem... :) Good luck a vítej mezi hyenama
Barunko, tak to tě stejně obdivuju, protože já už radši telefonuju, než abych to ještě řešila osobně. mám prostě strach z lidí. ale lepší, když je nevidim, než stát před nima.

Quanti, pojď někdy na kafe ;)

baretto, to ani nebyl dárek. spíš si myslim, že lapal dušičku. řikal hned, že mi něco věnuje. já si to chtěla zaplatit, ale on neměl drobné zpátky, tak mi řekl, že si to mám vzít a třeba mu ty peníze někdy přijdu dát. tyková psychologická záležitůstka :). ale možná i přijdu. asi mě to trochu zajímá.
to Jane: Komunikovat bez problémů se v tomhle povolání naučíš raz dva, žádný strach a vzhůru do toho
koukam, ze mas prace nad hlavu, 2 tydny ani pismenko :) s kafem souhlasim :)))

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz