Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
20. října 2007

Z Barcelony II. - čtvrtek

Vydali jsme se hned na jednu z největších atrakcí Barcelony — promenádní ulici La Rambla a do gotické čtvrti — Barri Gotic. Začátek mě nadchnul. Zakotvili jsme na chvíli na velkém (asi největším a nejstarším ve městě) trhu — Mercat de Sant Josep. Tolik cvrkotu a stánky se vším možným, no to jste neviděli. Moc se mi to tam líbilo, a kdybych uměla španělsky, určitě jsem si tam něco koupila. Takhle jsem měla smůlu. Nebyla jsem ještě otrkaná a =M= odmítal se Španěly komunikovat.
Z trhu jsme vpluli do uliček Barri Gotic a =M= se zdál být unešen. Pořád si fotil balkónky do ulice a vykřikoval, že tohle u nás nemáme. Já byla zvědavá spíš na nějaké pamětihodnosti z románského období. Pár tisíciletých hrobů bylo fajn, ale zbytky románského opevnění mě krutě zklamaly. Notnou chvíli jsem přemýšlela, jestli je to vůbec ono.
Chození v uličkách bylo vcelku únavné. Hlavně proto, že jsme chodili jen od místa k místu, vyfotili a mazali dál. Až večer jsme si řekli, že takhle to nejde. Byli jsme uondaní, mě bolely nohy jak čert, nic jsme z toho dohromady neměli. Napříště jsme se rozhodli prokládat hon za památkami pauzami na kafe a tak podobně. Taky jsme byly vcelku nasraní a to hned z několika důvodů. Mě docela zamrzelo, že La Catedrala, kterou průvodce Barcelonou inzerují div ne jako div světa, byla zrovna v opravě a tudíž pod lešením a hadrama. A oba nás docela nasralo, že si nejsme schopní zajít někam na jídlo. Ty dobré restaurace (na pohled dobré) jsme nejdřív míjeli s tím, že je ještě moc brzy, pak jsme je už nemohli najít. Zbytek byl moc drahý, nebo jsme vůbec nerozuměli jídelnímu lístku (to se ostatně do konce pobytu nezměnilo, ani když jsme koupili úžasný anglicko španělšký Collinsův slovník s 3000 slovíčky a X frázemi — v Barceloně se totiž nemluví španělsky, ale katalánsky a ať se vám to zdá, nebo ne, je to docela rozdíl). Nakonec jsme tedy zakotvili v kavárně, kde jsme ráno snídali palačinku, a dali si pár tapasů. Vynikající! KAvárna se nám líbila halvně proto, že měla na zahrádce menu a to i v angličtině a že nás tam obsloužili. Ukázalo se totiž, že to není vůbec obvyklé. Ve většině barcelonských podniků je menu jenom u vchodu a pak na baru musíte nadiktovat obsluze, co jste si vybrali (což je docela problém, kdž nerozumíte ani slovu z toho, co jste venku četli). Než jsme pochopili, že je to normální, u spousty restauraček nás odrazovaly hrací automaty hned u vchodu. A taky to, že samotné vchody jsou děsně úzké. Vejde se tam tak akorát bar a pár místních strejců s cigárem u rtu. Že za barem a strejcema bejvá vcelku příjemné posezení a někdy i kouzelná zahrádky, jsme objevili až o dost později.

Během čtvrtka jsme stihli i trochu kultury a sice, když jsme navštívili Picassovo museum. Věřili byste, že Picasso uměl i hezky malovat? Já snad skoro ne. Obraz jeho umírající matky mě téměř dojal. Úplně z něj byla vidět ta bolest, kterou matka asi zažívala. Celá jedna místnost muzea je věnovaná Picassovou posedlostí jedním Velasquezovým obrazem. Ani jsem moc nemusela číst a hend jsem poznala, že jednou karikovanou je i infantka Markéta právě od Velasqueze, protože obraz infantky z jeho dílny je jedním z nejvýznamnějších obrazů na nelahozevském zámku, kterýžto je od zatáčky co by kamenem dohodil a zbytek dojel na kole.
Během pár dní na podzim roku 1957 Picasso namaloval několik desítek variací na tento obraz nebo jeho části. Něco vypadalo spíš jak dětská patlanina a řekla bych, že to snad dělal jen z nudy. Ale halvní obraz, který byl vlastně kubistickým ztvárněním originálu, byl fakt hezkej. Až na to, že blyo vidět, že Picasso kreslil zleva doprava a ke konci už ho to přestávalo bavit.

Komentáře

No ách jo! Mám z toho tvýho povídání ohromnou chuť cestovat! Budu si muset počkat. Taky je to Španělsko trochu víc z ruky, museli bychom se dostat nějakou hromadnou dopravou. Nedávno jsem měla sen, že jsme s Kačem v Amsterdamu... ale byl to fakt jenom sen.
ale letadla se neboj. není to vůbec drahý. teď nějaká společnost prodává zpáteční letenky po evropě za 2000 včetně poplatků. to máš už srovnatelnou cenu s autobusem. ale je to nesrovnatelně pohodlnější a rychlejší.
ubytování se dá taky sehnat za pár peněz, když člověk neni náročnej. hostely jsou i za 20-30 euro za osobu a den, pokud ti nevadí, že spíš v \"dormitory\" - hromadný ložnici (věci si můžeš dávat do uzamykatelnejch skříní. nakonec je nejdražší tam někde na cestě z něčeho žít. ale kdybych byla dobrodružka, tak se dá cestovat za pár. mám takhle jednoho spolužáka, co procestoval celej rok. jel z evropy do austrálie. má web a na něm postupně vyčisloval vložený náklady. bohužel si ten web ž nepamatuju. ale bylo to až směšně málo peněz za celou tu roční výpravu. jde jen o to, nakolik je člověk ochoten se omezovat v pohodlí, nebo naopak co od tý dovolený očekává.
Když budeš chtít za ubytování zaplatit 0 €, tak můžeš zkusit hospitality club (viz odkaz u jména). ;-)
Když už výlet, tak není kam spěchat, je třeba si udělat pauzu na to kafé nebo jídlo. A že by to byl tak velký problém se domluvit? třeba anglicky?
je to sakra problém. anglicky tam skoro nikdo neumí. a to včetně personálu v drahejch kavárnách na promenádní třídě vprostřed města.

první den skoro nebylo kde se stavit. stáli jsme před restauračkama a luštili lístky. když jsme se vrátili zpátky se španělsko anglickým slovníkem, zjistili jsme, že jsme si vůbec nepomohli. všechno bylo katalánsky. zatímco nápisy v metru a všude možně vypadaj, že se od sebe skoro nelišej (v barceloně jsou napisy všude dvojjazyčně), tak názvy jídel se lišej poměrně dramaticky.


umím francouzsky, německy a anglicky. všechny ty jazyky mi tam byly naprosto k ničemu.
když už někdo uměl anglicky, tak mu neblyo rozumět. ale uměli to nejspíš jenom letušky v letadle. jejich výslovnost ale byla tak děsivá, že jsem už spíš rozuměla tý španělštině.
he... a jenom objednat si kafe s mlíkem... to byl zážitek :)

španělsky se to řekne cafe con leche. ale to nikde na tabuli nebylo. bylo tam cafe amb llet, což vypadalo, že by to mohlo být ono.
jenže objednat to neni až tak jednoduchý. teoreticky sice může člověk vědět, že se dvě L vyslovujou jako J. jenže cafe amb jet obsluha nějak nechtěla rozumět. cafe amb let už vůbec ne.
nevim, jestli je to pro ně fakt takovej rozdíl, nebo nám rozumět nechtěli. nicméně už jsem uvažovala, že radši budu pít obyč vodu.

jednou jsme takhle narazili na vnímavou obsluhu. řekli jsme si o cafe con leche a v pohodě. jenže jsme nabyli dojmu, že leche se vyslovuje skutečně leche.
a v další kavárně pak =M= zoufale slečně vysvětloval, že chceme ambjet, ablet, coffee with milch, milkcafe, cafe con leche... nezabrala na nic!!! asi byla výjimečně blbá, ale nebyla sama. pak jsme zjistili, že leche se vyslovuje leče. takže jsem si objednávala kafe kon leče, protože jak se vyslovuje amb llet nevim dodneška. =M= myslí, že dvě L v katalánštině budou spíš něco jako slovenský měkký L než J.

neni to tak jednoduchý. fakt ne :)
Ale jasně, verčo, běžně to probíhalo zhruba takhle:

(v restauraci v turistickém centru města)

=M= -- ¡Que aproveche!
Číšník -- ¡Hola!
=M= -- Yo no hablo español. ¿Habla usted inglés?
Číšník -- No.
=M= -- ¿Hay aquí alguien que hable inglés?
Číšník -- No.
=M= -- Deutsch? Po-russky?
Madlenka -- En français?
Číšník -- No.
=M= -- ¿La carta inglés o español?
Číšník (s rozzářenýma očima) -- ¡Català!

Katalánci procházejí v současnosti vrcholem svého národního obrození. Je to skvělé pozorovat.

Po čase se prostě naučíte, že katalánsky se café con leche píše jako café amb llet a přestanete si vyčítat, že mluvíte španělsky, protože to je jediný jazyk, v kterém si umíte objednat.
Připomíná mi to, jak se Kač snažil si v Itálii dát dvojitý (dvakrát tak velký) espreso. Zdůrazňoval, že chce big! double! grande! espreso s mlíkem (už nevím jak se řeklo to \"s mlíkem\"). Každopádně mu sveřepě nosili kafe v náprstku s obrovskou sklenicí mlíka :-). Kdo mohl tušit, že dvojitý preso se v Itálii řekne American espreso :-).
teda vy jste to meli nejaky slozity:-)
loni na velikonoce v barcelone jsme nemeli zadny problem - kafe kon lece ani vodka kon jelo jsme na listku nehledali, ale proste rovnou objednali a na jidlo byla nejlepsi trznice (a ukazovat na ty namky v mystickach)
jediny, s cim jsme se hned prvni den sekli (ale od te doby si davam pozor), ze neprodavaji prosciutto, ale jambon iberico (nebo serrano)...

jo a ta gaudiho katedrala je pod lesenim porad, protoze jeste neni dostavena
tak my přijeli nevybavený. nevěděli jsme, že máme objednávat kon leče, tak jsme koukali na tabuli a hledali, kde je vlastně to mlíko.

v tržnici jsme se vůbec nechytali... nejsme takový průbojný asi. v B. se nestojí fronta. prostě se přijde a jede se. takže my stáli frontu, ovšem jako jediný a nikdy jsme se k ničemu nedopracovali. a na trhách byl takovej hukot, že ... prostě to nešlo. když už se člověk probojoval k pultíku, aby se podíval, co vlastně nabízej, tak už na něj hulákal prodavač cosi španělsky, nebo ho dav zatlačoval zase do pekel. na tohle já holt nejsem :). potřebuju na všechno klid a čas.

a pod lešením nebyla Sagrada. ale La Catedrala! barcelonská katedrála. to já samo vim, že sagrada je nedostavěná. přesto z ní je leccos vidět a je přístupná. La Catedrala byla ale celá zakrytá a přes lešení jakýsi hadry, takže mě to docela zklamalo, protože má ty gotický katedrály fakt ráda. vykukovaly ale jen věže :/
no jen počkejte na fotky.
tak tuhle katedralu jsem nejspis ani nevidel.
z prubojnosti ti rozmumi, taky se nerad nekam cpu, ale jak jde o jidlo, tak neznam vlastni rodinu:-)
Miluju Barcu, v lete jsem tam travila nekolik dni pri cestovani po Spainu a hned bych se tam vratila. Girona taky moc fajn misto.
Na ty fotky právě že čekáme...
není čas. každej tejden si řikám, že o víkendu to dám dohromady a furt prd :/
snad tenhle víkend.

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz