Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
22. listopadu 2007

Quanti chtěla, abych napsala, jaký to je, celý den psát.
Tak asi takhle:


Na úvod upozorňuju, že i když to tak nebude vypadat, psaní mě ještě stále pořád baví. JE to ale trochu hektická záležitost.
Můj kolega, jediný redaktor mužského pohlaví v naší redakci a tak trochu můj vzor, tuhle povídal, že nejhorší je pracovat v týdeníku.
Nevím. Myslela jsem, že deník musí být horší, ale kolega má zkušenosti a tvrdí, že nikoli. ideálem správného redaktora je prý čtrnáctideník. A proto bych chtěla pracovat v Ženě a život, nebo ve Vlastě.
Pracuji však tam, kde pracuji, a práce je to stále ještě milá. Jak vypadá můj klasický pracovní den?

Ráno přijdu lehce před desátou, hodím tašku na stůl, čapnu hrnek a jdu si uvařit čaj. Cestou do práce se stavuju v pekařství u zastávky a většinou odcházím se štrůdlem, který pak zporcuju právě u toho čaje a u novin.
Každé ráno totiž čtu deníky: Mladou frontu, Právo, Lidové noviny, Blesk, Šíp, Aha! a možná ještě něco, co si zrovna nepamatuju. Takže ideální začátek. =M= mi závidí, že čtení novin je součástí mojí práce. Ona to ale není zase taková lahoda číst skro dvě hodiny denně a vnímat všechny titulky a články natolik, abyste odhalili, jestli se v nich neskrývá i námět pro vaši práci. Nicméně čtu a občas se něco zadaří. Po čtení tištěných periodik se vydávám na internet. Projedu pár regionálních Deníků, abychom nebyli příliš pragocentričtí a když se zadaří, volám a sháním kontakt na člověka, co psal článek, který se mi hodí a prosím ho, aby mě zkontaktoval s protagonistou svojeho textu.
Nutno říct, že tím většinou honba za tématem skončí, protože redaktor sice přislíbí, ale pak... se na to asi vyprdne.

Většinou se ale podaří, že mě něco přinejmenším inspiruje, i když inspirace s konečným výsledkem až tolik nesouvisí, což je ale dobře. Aspoň nás nikdo nenařkne, že témata přebíráme.
A pak jdu za šéfredaktorkou. Řeknu jí, co jsem vymyslela, jak bych to pojala, ona mi řekne, jestli to pojímám správně, a jestli má vůbec smysl o něčem takovém psát.
Pokud má, jdu shánět materiály a lidi, co mi k tomu můžou něco říct.

Tak obden navíc chodím na schůzky se svými oběťmi. Popovídáme si, většinou mi to zabere tak dvě hodiny. I s cestou tam a zpátky, samozřejmě. V poslední době už jsem navíc oraženější. Říkám si, že nikdo nemůže vědět, kolik mi vlastně zabírá času ono zpovídání a tak když to zvládnu rychle, odskočím si bez výčitek na oběd. Odpoledne pak píšu. Pokud už mám ovšem zlomenou stránku. Tomu předchází to, že hledám vhodné obrázky a s grafikem stavíme stránku. Když je hotová (řikáme že postavená, nebo zlomená, což je zajímavý protiklad :D), jdu na tom zamakat.

Nevím, jak to dělám, ale většinou skončím tak nějak kolem půl sedmé, dky končí pracovní doba, a jdu domů. Oklikou přes Alberta jsem tam v sedm. Uf. Pak zvládám akorát tak pustit bednu a hospodařit v Travianu. I tak jsem se už propadla z 30. místa na momentální 66. :(



Dneska to ale bylo trochu jinak a pěkně na pytel. Reportáž jsem dopisovala až dneska dopoledne, protože jsem prostě nestíhala. Odevzdala jsem jí s pocitem lehce zfušované práce, protože jsem si to prostě nestačila pořádně přečíst atd, atd. Editorce se ale nelíbil nadtitulek, který jsme daly s šéfkou dohromady a když to šla šéfce vysvětlovat, ta se rozhodla, že by bylo nejlepší přepsat nejen titulek, ale i celý článek. Takže jsem k novému titulku přepisovala i celý text a radost jsem z otho věru neměla.

Pak jsem se dozvěděla, že články do dalšího čísla bych měla napsat ještě během zítřka (jindy na to mám týden) a že jedno z témat, které bylo do dalšího šísla plánované se přesouvá o týden dál a místo toho mám psát cosi jiného. Zjistila jsem to ale jen tak mimochodem od editorky, protože mi to nikdo neoznámil a já tak vesele pracovala na onom přesouvaném tématu a ještě jsem měla pocit, jak jsem na tom dobře.
"Cože? On ti to nikdo neřek?" divila se editorka. Ne, neřekl. Ale co už. Ono se to nějak zvládne.

A jiné téma, které jsem měla perfketně rozpracované do zajímavých detailů, teď mám zpracovat úplně jiným způsobem, protože přišel befel shora, že musíme začít psát moje stránky s důrazem na cosi. Takže teď ono původně krásné téma budu muset konstruovat na čemsi smyšleném a vyjde z toho podle mě pěkný paskvil.

Dneska jsem domů přišla sice v sedm (což nebývá zvykem, většinou chodím později), ale volno se nekoná. Musím překopat původní záměr a vymýšlet jakousi smyšlenku, abych vyhověla přáním vedení. No co už. Jistě vědí, proč to dělají. Já jsem jen dělník a jdu plnit.


Ale jinak mě to fakt baví! Psaní zdar!

Komentáře

Práce v deníku má tu nespornou \"výhodu\", že to co tady popisuješ se mně stane s trochou nadsázky 3x za den:) To, co ráno bylo plánováno jako popisek pod fotku, se dopoledne změní v podval (úplně spodní patro písmenek na stránce), aby to po obědě byl opět popisek a ve čtyři odpoledne otvírák dvojky :) Nestěžuji si, ta práce mne baví...

Z posledních dní si vybavuju ještě editora s v pět odpoledne s následujícím úkolem: chtěl bych vědět jak se počítá naděje na dožití, zavolej statistikům. Na ČSU přitom mám jenom pevné lajny (kontaktní mobily mi nedali) a pracovní doba tam končí o půl třetí. Leč v novinách vysvětlení, jak jsme se dobrali k číslu máme...

Příspěvek neměl vyznít jako: v časopise se flákáte, to my deníkaři se z toho můžeme osypat a to jediné je správné.
no to já si právě myslim. že to, co my zažíváme ve čtvrtek při uzávěrce, musí v deníku bejt denně. k tomu noční a víkendový služby...
ale kolega tvrdí, že ne.
asi dělal v nějakým pohodovým deníku nebo co. nevim.

já bych do deníku nešla ani za zlatý prase.
Vlasta je tydenik! :) ale taky bych si myslela, ze denik je horsi... ZaZ je myslim ideal :D

zni to zajimave... porad netusim, jestli by me to bavilo, nebo ne :)))
týdeník? no potěš... a tak se mi líbila...
ale taky je spousta mesicniku :) treba...
http://www.jobs.cz/pd/42687813
měsíčník je prej blbej v tom, že jak jsou rozvleklý termíny, tak lidi dělaj stejně všechno na poslendí chvíli.

Čtrnáctideník je prostě ideál :)

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz