Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
20. ledna 2008

Červená nit

"Páře se mi svetřík," řekl mi =M= v týdnu.
"Hm."

V tomhle jsem prostě chlap. Teda já ani nevím, jestli to měl být náznak. Každopádně na nějaké to zašívání mě neužije. Akce sobotního odpoledne mě ale dovedla k úvahám o tom, jsem-li mu dobrou ženou.
V sobotu odpoledne totiž začal Kocourek zuřivě hrabat v šuplíku, kde máme VŠECHNO. Na dotaz, co páchá, odpověděl, že hledá nit a jehlu. "Máme to přece tady, ne?" A ukázal mi, jak se mu pěkně rozjel šev na rukávu oblíbeného svetříku, který jsme dovezli z naší dovolené v Barceloně.

Kocourek si červený svetřík zalátal bleděmodou nití a já se ptám: jaká je v téhle situaci role emancipované ženy? Měla mu to žena vytrhnout z rukou a zašít?

Navrhovala jem mu, že dojdu koupit červenou nit a v týdnu to opravím. Nevím ale, jestli už mě má prokouknutou, nebo jestli propadnul touze spravit si to sám a okamžitě, ale odmítnul mě.

Mám teď pocit, že jsem jako správná žena pěkně pohořela. A to ani tak ne před Kocourkem, který mě miluje, protože jsem jeho Sluníčko, ale před sebou. Já bych totiž chtěla být správná žena (čti pečující). A proto si jdu napsat do diáře červeným fixem koupit červenou nit. Možná se to ještě nějak zachrání.

Komentáře

správná žena přece nemusí být pečující.
Nemusí, ale může být. Ale měla by být u toho taky moderní ;) Malý věci, jako fusekle k zašití, vyhodit, větší věci ke švadleně. A pečující žena to jenom vyzvedne :-)
Ehm, my zase věčně řešíme nevyžehlený košile... Kač má velkou spotřebu košil, a já nějak nestíhám. Vždycky se nějaká nevyžehlená najde. Většinou ta, kterou by si vzal nejradši. To by se u maminky nikdy nestalo. Ale dneska se na to už vážně chystám :-).
kretko, nemusí. ale já bych byla ráda právě pečující.

Claire, mám švadlenu hned u práce. taky jsem o tom uvažovala... svetr slátám sama. ale vytrh se mu taky knoflík u džínů.

jano, nežehlila jsem už minimálně 2 měsíce. když teda nepočítám jednou kalhoty a jednou košili nebo tak něco, když to hořelo. co se musí žehlit, prostě nenosíme. takže mi v ložnici straší na židli pěkná hora prádla :/. a žehlit se teda nechystám. to už radši meju nádobí, luxuju a čistim myši klec.
Já taky tak nějak. Ale ty košile jsou asi tak jediný, co žehlím. Pro sebe skoro nic, jenom když mě popadne žehlicí amok, tak přejedu i pár svých kousků. A taky to dělám hrozně halabala.
Tady u nás, v drsnejch podmínkách, je to občas příjemná činnost, protože se člověk u toho zahřeje :-).
no dobře, dobře- ale pak pečující znamená pečující, a ne správná- ale právě jen pečující.
ach vy zeny ;-)

btw. na tyhle veci je stejne nejlepsi outsourcing ... pani uklizeci jednou tydne na pul dne prisvisti, vykona zakladni uklid, vyzehli co k zehleni je a zase zmizi, mesicne to stoji par stovek a je klid :-)
taky si to myslím, nicméně jsme k tomu pořád nedospěli.
ale teď, kdy =M= musel už dvakrát za sebou umýt nádobí, jsme o tom opět začali mluvit.

kretko, to je úhel pohledu.
Tak, myslím, že tento odkaz je přesně to pravé pro všechny tápající přítelkyně a ženušky :-)
http://photos1.blogger.com...il.jpg
nj, tak u nás je to jinak, u nás je Pan Švadlenka, jak já maželovi říkám, protože on má sice 2 metry, ale moravská babička byla supr čupr krejčová, co šila pro celou ves. Takže veškerý mý knoflíky, prasklý gumičky, rozpáraný šortky u nás zpracovává Pan Švadlenka. Jediný, co odmítá zašívat jsou ponožky, ty k nelibostí mé a tchýně vyhazuje do koše...

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz