Nějak bylo, nějak bude

Z deníku Jane
26. února 2008

Skvělý život

Řikám si, jaký žiju skvělý život. Kdo by to byl řekl před pár lety...

Bála jsem se vždycky, že až budu jednou spokojená, že to nepoznám. Že vlastně nebudu spokojená nikdy. Pořád se budu za něčím hnát, pořád budu pochybovat. Teď ale myslím, že to přišlo.

Všimla jsem si toho někdy minulý týden. Jsem prostě spokojená. Všechno si hrozně užívám. Mám skvělou práci, kolem sebe super lidi... co mi chybí? Až by se chtělo říct, že nic. Až by se čekalo, že musí přijít nějaká rána, která mě zase usadí z obláčku hezky na zem.



Když jsem nastoupila do nové redakce, první den mi bylo do pláče. Z krásného moderně a vkusně zařízeného kanclu jsem se dostala do tmavé smrduté kobky, kde se mnou za den nikdo nepromluvil, protože jsem tam byla sama. Za dva měsíce se ta kobka změnila v oázu klidu a soukromí, kterou budu s při blížící se rekonstrukci jen velmi nerada opouštět.

Ráno jsem přišla, otevřela okno a ani mi nevadilo, že tam někdo někde až moc nahlas cosi vrtá a že to vrtá nonstop. Pustila jsem si rádio, zahájila ár rešerší, napsala pár mailů a pak přišel šéf s tím, že jsem přinesla moc hezké fotky z poutě a že je nejspíš použijeme. A taky pro mě dneska nebudou připravené žádné stránky, takže můžu odejít dřív.

V půl jedny jsem šla s Bobkem Andreou na oběd a už jsem se do práce nevrátila. Bylo krásně. Seděly jsme nad špagetama u Švandova divadla a pozorovaly cvrkot venku. Jediná skvrna na tom obědě byla ta, že Andrea vypadala ďábelsky dobře, jako ostatně vždycky, a číšník mě div nezapomněl obsloužit. Příště si musím vzít výstřih jako ona. Snad to pomůže...

Pak jsme se šly projít do Kinského zahrady. Krása. Už kvetou krokusy!

Koupila jsem si novou tašku. Už se mi nelíbí. Ale do konce týdne jí ještě beru na milost a pak v ní budu nosit věci na cvičení.

Odpoledne jsem šla se psama na procházku, která byla báječná, ačkoli jsme potkali Karla. Inu, nic není dokonalé.


Až večer mě naštval Kocourek, že má problém s mojí etikou. Nebavíme se spolu už od 22:10.


Ale stejně je ten život veskrze báječný. Ono se to totiž zase brzo spraví. A to je důležité vědět. Že cokoli se posralo, neposralo se navždy.

Komentáře

to je pekny. Ja si chvile, kdy jsem spokojena, umim uzivat - kdyz jdu do prace, kde tusim, ze me ceka neco zajimaveho, kdyz jdu z prace a sviti slunicko, kdyz se dobre vyspim... akorat posledni dobou chodim do nove prace s tim, ze me ceka bud nuda, nebo nejakej prusvih... coz clovek moc nemotivuje :/
Já si říkám, že ses dlouho neozvala... :)
muhehe. kouzlo nechtěného funguje i na netu, koukám. procházel jsem rss a hned po tvém postu jsem narazil na komix (viz url) :-o

ale je super, že se máš dobře. ať ti to vydrží ... :-)
Quanti, to chce jinou práci. tohle je naprd. taky jsem zjistila ža po přechodu jinam, že nervy a stres a nuda nejsou norma.

bibi, sakra, to vypadá, jako že se ti ozývám, jen když potřebuju pofoukat rány...
musíme se na něco smluvit.

anjine, no... už to dneska trochu zhoustlo :). ale věřim, že je to jen nedorozumění. jde o takovou víceméně kravinu, která ale z jiného úhlu pro někoho jiného může vypadat jako problém. no... snad se to urovná.
Někam si příští týden sedneme, potřebuju se rozvalit v křesílku :)
NĚKAM do křesílka?
že bych tušila? :)
jane: ja vim, ze jo, ale oni ty dobry mista nejak nerostou na strome. Bud to muzu nejak prekousnoust, vydrzet a za dva roky tvrdit, ze mam \"praxi v PR\", nebo... no, oni vsude chteji ty dva roky praxe :/ (nemluve o tom, ze prichazim na to, ze tenhle obor asi delat ani nechci...)
nerostou, ale náhoda je blbec. chce to neusnout. však klidně hledej, třeba se budeš divit.

ale samo vím, že z teplého fleku se to mluví...
Ahojka, mně osobně zajímá to cvičení chodíš tam již nějakou dobu nebo půjdeš poprvé ? Hrozně nerada chodím někam poprvé. Potřebovala bych vědět jaké to tam je. díky moz za info Janka

Přidat komentář

  • Deníček Jane Doe používá webhosting Pueblo.
  • TOPlist

  • Bloguje.cz